Test ojetiny Alfa Romeo Giulia
Ach ta italská auta, zejména pak ta od značky Alfa Romeo. Jak o nich má člověk psát a neupadnout do klasických klišé. Jenže, stačí se na to auto podívat, vždyť je nádherné! Po 25 letech jsme se konečně dočkali sedanu střední třídy, pohonem zadních kol a motorem vepředu. Tak dlouho nás italští neřádi nechali čekat a házeli nám tady nějaké krámy typu 156. Skalní příznivci tohoto papíráku mi jistě odpustí. Dočkali jsme se, Giulia je tady a je úplně jedno, že nemá největší kufr ve třídě nebo odkládací plochy v interiéru. Má úplně jiné zbraně!
Krásné tělo, svůdný charakter a divoké jízdní vlastnosti. Pokud v tom cítíte neslušný podtext, v pořádku, má tam být. Svede vás a poplete hlavu natolik, že ji naprosto propadnete. Vystouplý kulatý zadek, lehce nazdvižený, smyslná maska a tradiční křivky sportovní siluety. Je to rozhodně jeden z nejkrásnějších sedanů na trhu, ne-li vůbec. Budí pozornost, emoce, lidé se otáčejí a cítíte se v něm exoticky. Má ten správný italský šmrnc a svou vlastní osobnost, pro kterou tato auta milujeme i s chybami, které by se jinde daly překousnout jen velmi těžko. Jo design, ten ti taliáni vždycky uměli!
Podobně je na tom i interiér. Alfa Romeo se striktně přesunula do prémiového segmentu a tomu se snažila přizpůsobit i pojetí vnitřku. Nebudu zastírat, že se evidentně inspirovala v Německu a konkrétně u Audi a BMW. Interiér je typicky minimalistický, ergonomie skvělá a třeba joystick převodovky je dvojčetem toho z Mnichova. To samozřejmě nevadí, naopak je to dobře a lidi dostanou to, co se prostě líbí a funguje.
Alfa Romeo k tomu přidává i několik hezkých detailů, jako je startování tlačítkem na volantu. Ano, přímo převzato od Ferrari. Přístrojový štít stále nese ukazatele zabudované v tubusech a mezi nimi se nachází větší displej palubního počítače. Velmi svěžím a originálním detailem je zabudovaná obrazovka infoteinment systému do skleněné linky palubní desky. Pokud je vůz vypnut, vůbec nejde vidět. V dnešní době “nalepených” tabletů to vypadá naprosto úchvatně. Potěší i velmi hezký volant a skvělé zpracování. Trochu horší je to s vnitřním prostorem, ten je dost pod průměrem třídy. To platí i pro samotný systém infoteinmentu, který má sice hezkou grafiku, ale je docela pomalý a hůře se v něm orientuje. Jenže pak nastartujete a ujedete pár kilometrů a vášnivě se zamilujete!
Alfa Romeo to vzala tak vážně, že celou novou platformu, nazvanou Giorgio, svěřila do vývoje technickému řediteli Ferrari, Philippe Kriefovi. Ten přivedl na svět třeba legendární 458 Italia. Giulia používá klasickou koncepci a bylo přitom dosaženo ideálního rozložení hmotnosti 50 % na přední a 50 % na zadní nápravu. Vepředu naleznem dvojitá lichoběžníková ramena a vzadu vícenásobná (multilink).
Podvozek samotný má dvě strany mince. Jedna je sportovní a velmi vás překvapí. Julie totiž zatáčí a funguje až neuvěřitelně agilně a krásně se vrhá do oblouku, drží stopu, nenaklání se a krásně utahuje stopu při správné práci s plynovým pedálem. Jízda je ještě o kousek sportovnější než u fantastického Jaguaru XE nebo trojky od BMW. Druhou tváří je komfort, který naštěstí nepadl za oběť. Giulia umí žehlit nerovnosti a plavně se nést krajinou. Aby ne, má adaptivní tlumiče, které proměnu mezi dvěma tvářemi umožňují. Je to však vyváženost a odhodlanost vrhat se do zatáček, která vás nadchne.
Osobně mě překvapilo i řízení, na které jsem si musel netradičně dlouho zvykat. Je totiž až příliš strmé a vůz na něj ihned reaguje. Prvních pár dnů jsem se divil, že mě žádná hlídka nezastavila s podezřením na jízdu pod vlivem. Kličkoval jsem po silnici jako po deseti pivech.
Pod kapotou testovaného vozu je 2,2litrový naftový čtyřválec s přeplňováním jedním a docela velkým turbodmychadlem. Hodnoty výkonu i točivého momentu jsou poměrně vysoké – 132 kW a 450 Nm. kroutícího momentu. Na dynamice se to projevuje citelně a tohle auto dokáže razantně zrychlovat v městských, ale i mimoměstských rychlostech. Navíc táhne v celém spektru otáčkoměru a ani na dálnici se nedá zahanbit, znatelně zrychluje i nad povoleným českým dálničním limitem. Aby ne, akcelerace na “kilo” zabere jen 6,8 sekundy! Slušná naftička. Z motoru a podvozku jde cítit, jak je auto krásně hravé a chtělo by házet zadečkem, jenže pozor, u standardních Giulií si nemůžete vypnout ani omezit stabilizaci. To je vyhrazeno jen vrcholnému modelu quadrofoglio. Proč Alfo, proč?
Alfa Romeo nabízí jízdní režimy “DNA”. Rozdíly mezi jednotlivými nastaveními jsou velké, hlavně co do chování motoru. Zatímco v ekologickém “a” je auto vážně pomalé, nechce příliš zrychlovat a na plyn musíte šlapat o poznání více, tak v režimech “n” a nebo “d” (sportovní) se to změní. V dynamickém režimu znamená byť jen minimální změna pozice pedálu náležitou reakci, motor je hodně lačný po otáčkách a rychle do nich stoupá. A co spotřeba paliva? Při běžné, nikoliv úplně úsporné jízdě jsme se pohybovali nad šestilitrovou hranicí.
Kvituji, že Alfa Romeo se rozhodla pro automatickou osmistupňovou převodovku od ZF, čímž zákazníkům nabízí to nejlepší na trhu. Povedlo se i finální sladění s motorem a převodovka absolutně necuká, je sametová a řadí bleskově oběma směry. Pozice za volantem je ideální, sedí se nízko a přesně proti ovládacím prvkům. Vůz je navíc praktický, pohodlně odvezete pět dospělých a do solidně velkého kufru dáte spoustu věcí.
Testovaný kus zapůjčený od AAA Auto měl v době testu měl najeto necelých 80 tisíc kilometrů a byl zakoupen prvním majitelem u českého dealera značky Alfa Romeo. Každých 20 tisíc kilometrů pak absolvoval předepsanou prohlídku, která u naftových verzí vyjde na pět, sedm anebo deset tisíc korun (dle nutných úkonů). Každou pátou prohlídku (100000 kilometrů nebo 5 let) je nutné vyměnit u naftového provedení rozvodový řemen, řemen příslušenství a odstředivý odlučovač. I nejstarší prodané exempláře na trhu ojetin v Česku mají stále ještě alespoň jeden rok zbývající platnou záruku na hlavní mechanické díly.
Ceny ojetin se pohybují od 400000 Kč za nejstarší kusy. U testovaného modelu spadla cena o polovinu původní ceny už po třech letech. To je mnohem větší propad, než tomu je u německých prémiových vozů. Zhruba srovnatelně na tom je Jaguar. Spolehlivosti se však bát nemusíte, Alfa Romeo si dala opravdu záležet a ve vývoji ušla velký kus cesty. Díly podvozku i náprav mají velmi dobrou životnost, což potvrzuje i stav testovaného kusu. Podvozek byl zcela v pořádku bez žádného náznaku brzkého problému. Bát se nemusíte ani automatické převodovky. Alfa Romeo totiž používá skříň ZF, která je špičkou na trhu. Osobně mě potěšil i stav interiéru, který v nových autech působil křehce, ale čas ukázal, že trvanlivost a odolnost mu naštěstí nechybí. Vidím tu tedy jednu velkou výhodu, proč koupit zánovní nebo ojetou Giulii. Za polovinu kupní ceny nového auta, dostanete zánovní vůz, který je navíc jedním z nejkrásnějších vůbec. Slušný obchod!
Alfa Romeo Giulia není jen návratem klasické koncepce, ale auto, po kterém člověk opravdu zatouží. Ztělesnění nádherného designu a perfektních jízdních vlastností vás zcela pohltí. Je to auto o emocích, zážitcích a také důkaz, že se dnes ještě dělají opravdová řidičská auta. Charakter a vášeň je něco, co v chladných německých strojích nezažijete. Je lepší díky svému projevu a pocitům, které ve vás zanechá. Je to jako bláznivá zamilovanost, kterou nemůžete vyhnat z hlavy a srdce!
Plusy
– Vzhled a image
– Interiér a zpracování
– Převodovka ZF
– Potentní motor
– Jízdní vlastnosti
– Nízká spotřeba
– Je to Alfa Romeo
Mínusy
– Podprůměrný vnitřní prostor
– Horší infoteinment
– Odhlučnění
– Kvalita lakování
« Vybrali jsme ojetiny vhodné pro zimní podmínky Češi chtějí i v ojetinách stále více prvků autonomní výbavy »
