Test ojetého Hyundai ix35
Hyundai ix35 je čím dál tím oblíbenějším ojetým SUV. Dokonce si troufnu tvrdit, že vůbec tím nejžádanějším. Já už jsem s ním velmi dlouho nejezdil, a tak mě zajímalo, proč je vlastně tak milované širokou veřejností. Jedním z důvodů může být přijatelná cena, další se dozvíme v testu. Náš vůz je prakticky nový, protože má najeto jen pár desítek tisíc kilometrů.
Design vozů Hyundai je o vkusu, někomu se líbí a druhým přijde moc překombinovaný. Náš kousek se nechlubí xenonovými světlomety ani zadními LED-svítilnami, ale nabídne moderní lak a decentní doplňky. Auto vypadá tak nějak jinak než konkurence. Má větší nájezdové úhly, vyšší podvozek a působí off-roadovějším dojmem.
Uvnitř najdeme průměrnou až mírně nadprůměrnou výbavu. Polokožené čalounění, vyhřívaný volant, hezký digitální ukazatel tachometru a otáčkoměru a malou obrazovku rádia. Překvapilo mě ozvučení, ač je základní, hraje výborně a evropská konkurence se v tomto směru bez příplatkové výbavy moc nechytá. Při používání mi nic nevadí, což u starších Hyundai bývalo úplně naopak, rozmístění ovládacích prvků je praktické a příjemně použitelné.
Po usednutí překvapí zajímavá pozice za volantem, ne špatná, ale zajímavá, takže člověk si musí chvíli zvykat. Po prvních kilometrech ve městě Vás mile překvapí jednoduchost řízení, volantem se na komfortní režim dá točit malíčkem, rychlosti se řadí hladce a spojka jde ztuha tak akorát. Rozjezdy jsou díky vysokému točivému momentu jednoduché a ani méně zkušení a schopní řidiči nemusejí mít strach, že by jim to ”chcíplo”.
Výkon 1.7-litrového vznětového motoru CRDi je 85 kW a pro auto této váhové kategorie a velikosti to stačí, ale žádný zázrak to není. Výkon putuje přes 6-stupňovou manuální převodovku na přední kola.
Spojka má záběr v širokém spektru, ale motor má výraznou turbodíru a ani v ideálním spektru otáček netáhne nijak výrazně slušně. Nemá rád vyšší otáčky a nelichotí mu ani svižná jízda. Pokud budete jezdit normálně a plyn nesešlapávat více jak do poloviny, tak je kultivavaný a příjemný.
Na dálnici je na SUV slušně odhlučněné a ani vyšší rychlosti mu nejsou cizí. Podvozek je měkký a až nadprůměrně komfortní. To je plusem ve městě i na dálnici, ale na okreskách už to žádná sláva není. Auto zrovna nejlíp neposlouchá a tak nějak nevíte, co od podvozku očekávat. Při klidné jízdě je vše OK, ale jakmile mu šlápnete na krk, tak je přetáčivo-nedotáčivé a každou chvíli někam odskakuje. Doporučuji volit spíše klidnější styl jízdy. Dlouhodobá spotřeba je pak mezi 8-9 l/100 km, což se řadí k průměru a u SUV s vyšší spotřebou prostě počítat musíte.
Na co pozor?
Při koupi si jen dejte pozor na stav turbo-dmychadla a vstřiků. Na škodu není ani zkontrolovat brzdové kotouče a destičky, které u větších a těžších vozů více trpí. Jinak s ix35 nejsou spjaty žádné problémy. Ano, plasty a různé kryty jsou hůře zpracované a časem začnou klepat, ale technicky jsou to držáky.
Kvalitní a dobře zpracovaný automobil, který nabídne nadprůměrný komfort a slušné jízdní vlastnosti při klidné jízdě. Je velmi jednoduché jej řídit a ve své podstatě na něm není nic výrazně špatně. Vypadá dobře, jezdí slušně a je za přijatelnou cenu. Má tedy taková koupě smysl? Ano má!
« Test ojetiny Audi A6 Avant: Nestárnoucí perfekce Test Volkswagen T-Roc Cabrio: Když je horší lepší »
