Test Octavia RS 2.0 TSI DSG: Sametové ostří
Modla Čechů, svatý grál nebo mokrý sen, ať už to auto nazvete, jak chcete, tak vždy Octavia RS bude vzbuzovat velké emoce a to nejen na ulicích. Je to prostě domácí český produkt, na který jsme jako národ patřičně hrdí. Tentokrát je už ve čtvrté generaci a jak se patří, vždy ta nadcházející generace bude tou nejlepší. Ani v tomto případě není prostor pro výjimku.
Verze RS by mohla u neznalých probouzet vědomí (ale existují vůbec tací?), že se jedná o sportovní vůz, kterým budou děsit v noci sousedy v ulicích města, ale ono to tak úplně není a provokovat dálniční policii. Auto není závodní, není ale ani sportovní, přeci jen proto tu jsou jiné vozy, se kterými můžete v klidu vyrazit na okruh a zničit po pár okruzích pneumatiky. eReSová Octavia ve čtvrté generaci je autem univerzálním, a to z ní dělá zároveň něco ojedinělého a „must have“ nejen pro singl, ale třeba i rodinky s dětmi.
Jsou proto praktické důvody. Jedním z nich je například to, že vyložíte rodinku a můžete se zvesela pobavit na okreskách a pak až je naberete zase na cestu domů od babičky, tak se nemusíte bát, že by vám potomstvo hodilo oběd za krk, protože by auto snad neumělo jezdit i poklidně. Z toho důvodů lze tvrdit, že RS je spíše synonymem pro výbavu než pro samotný apel sportovní jízdy. To ale Octavii neubírá její hodnotu koní, kterých je 245 a v určitých situacích jsou dost zábavné a dravé, ale víc než zábava jsou to právě dokonalé jízdní vlastnosti a jistota, kterou při té jízdě poskytuje. K tomu se ale dostaneme později, pojďme raději zdrbnout její vzhled.
Když se na auto podíváte z venku, zákonitě se do něj zamilujete. Testovaný vůz je v sexy červené, která dokonale podtrhuje prvky, které má – jsou to například prolisy na bocích nebo ostré linie. To vše doplňuje černě lakovaná maska, v jejíž horní části chybí aktivní lamely. To je proto, že pro některé části motoru je důležité, aby byly nonstop chlazené. Co o této Octavii dále prozrazuje, že je jiná, ta zábavná, jsou také plaketky RS. Jedna na přední masce a pak znáček na pátých dveří. Velmi stylový je i černý font písma a černé křidélko na kufru. Dost se nám líbí i označení na prahu dveří, ve tmě je pak vidět světelná projekce ze dveří na zemi – není tam nic jiného než název Škoda. A pozor dámy a pánové, vzadu jsou dva výfuky – a oba jsou pravé! To nebývá zrovna obvyklé v dnešní době, škoda jen toho zvuku. Jediné, co nám přijde, že úplně nezapadá do celkového vzhledu je zadní stěrač.
Do verze RS patří automaticky i červené třmeny. A u brzd jako takových se ještě zastavíme, protože zde Škoda použila svou patentovanou technologii, která, velmi laicky vysvětleno, se stará o chlazení brzd, i když auto stojí. Tzv., když se při stání chladí motor, chladícími kanálky proudí k brzdám rovněž chlazení, což samozřejmě prodlužuje jejich životnost. Fikané!
A abychom nezapomněli na životně důležitou informaci, tady to berte trochu s nadhledem, ale všichni víme, že Češi mají rádi velké kufry a je to první, na co se u aut ptají, i když je většinu času vozí zcela prázdné. Ani v tomto segmentu Octavia nezklame a prostoru máme na 600 litrů objemu. Hurá do Chorvatska!
Interiér vozu působí hodně luxusně až prémiově, tedy alespoň na nás, a to rovněž díky verzi RS. Usedáme totiž do sportovně tvarovaných sedadel, které mají dlouhý podsedák a solidní boční vedení, které uvítají zejména rozměrnější lidé, ti útlí nemají takovou oporu, ale nebojte se v ostré zatáčce solidně podrží i vás. Hlavová opěrka je integrovaná do samotného sedadla. Sedí se v nich dobře, ale je to spíše o zvyku a také o tom, jak máte nastavený adaptivní podvozek, za určité situace dokáží být tvrdá a bolí z nich záda, pokud ale nastavení podvozku přepnete na komfort nebo eco, pak je to vše trošku o něčem jiném. Je to jako s novou matrací do postele, také vás první dny bolí celý člověk.
Na materiálech se zde příliš nešetřilo. Horní část palubní desky je potažená alcantarou, která je ještě prošívaná červenou nití, hned pod ní se táhne široký pruh imitace karbonu. Pěkné je i ambientní osvětlení, které se dá zvolit z několika barev, my jsme si zvolili červené, protože to se prostě k vyznění celého auta hodí. Líbí se nám také tří ramenný volant, jehož spodní rameno je spojeno opět prvkem s plaketkou RS. V rukou se drží dobře a při rychlém kličkování dlaní neklouže, je multifunkční a dá se skrze něj snadno ovládat hlasově infotainment – tuto funkci jsme využívali hojně, protože to pak dost usnadňuje život se zdejším softwarem.
Středová obrazovka multimédii v sobě skrývá totiž několik menu a podmenu, a pokud si s autem nedopřejete „začátečnických 30 minut“, pak se můžete za jízdy snadno ztratit a odvádí to celé akorát pozornost od řízení. Výhodou ale je, že se doklikáte až do uživatelského návodu, kde si prakticky vyzkoušíte a načtete všechny možné situace a jak z nich vycházet nebo řešit určité nefunkčnosti (které se vám budou zdát, ale podle tří kliků je snadno vyřešíte). Moc se nám líbí i touchslider pod obrazovkou, kterým se ovládala hlasitost audia. Samozřejmě ale na úkor toho nechybí ani otočný ovladač na volantu. Jen musíte najít vhodný bod pro zesilování nebo zeslabování, protože jakmile ťuknete na konec slideru, mohli byste přijít třeba o ušní bubínky, hlasitost se totiž do toho bodu okamžitě nastaví.
Budeme-li pokračovat dále dolů po středu palubní desky, pak jsou zde hardwarová tlačítka, kterými se přepínáte rychle a přímo do určitých podmenu infotainmentu. Hodí se zejména tlačítko „SET“ které vás zavede do rozhraní, kde se vypíná Start-stop systém, ten se bohužel musí vypínat po každém nastartování auta. A prokliknutím se do „MODE“ se dostanete snadno do nastavení jízdních režimů, kterých je několik. Od eko, až po ten sport nebo individuál.
Často řešené výdechy klimatizace jsou dost nízko, aby jejich směr foukání šel přímo na zápěstí, což věříme, že může dělat problém u manuálu. Nám toto nastavení zas tolik nevadilo, protože v prostoru u voliče režimů jsme ruku měli minimálně, nacházela se buď na loketní opěrce, na volantu nebo v klíně. Navíc výdechy jde dobře nastavovat, s jejich polohou se dobře sžijete a nehrozí tak zánět třeba karpálního tunelu.
Solidní podobu měl i přístrojový štít, který zobrazuje virtuálně základní metriky pro jízdu. Dá se přepínat do několika různých verzí až na tu úplně holou, ale líbilo se nám, že umí zobrazit přehledně i všechny tři teploty – tedy jak teplotu oleje, tak i chladící kapaliny a teplotu převodovky. Pro technicky založené motoristy je to určitě vítaný prvek.
A hurá konečně jsme u toho nejdůležitějšího, jakým je jízda. Ze začátku by bylo dobré zmínit, že pod kapotou se nachází benzínový agregát o objemu 2.0 a s výkonem 180 kW. Točivý moment je 370 Nm. Ústrojí je spárováno s automatickou převodovkou DSG, která se ovládá v kabině pouze voličem, pro dynamičtější jízdu lze přepnout do manuálního režimu a ovládat přes pádélka pod volantem. Prostě simply clever.
Čas nastartovat. V tom to okamžiku se buď zděsíte, nebo překvapeně zamrkáte. RS totiž zaburácí jakoby pod kapotou mělo osmiválce a ne jen ten čtyřvalcový agregát. Neděste se, tenhle zvuk jde totiž do interiéru a je tedy umělý. Dá se vypnout, pokud zvolíte nastavení individual nebo komfort, pak už jen tiše přede jako spokojená kočička, pokud ale sáhnete po sportu pak ještě ve svém projevu přitvrdí. Nám osobně umělý zvuk nevadil, ale ani jsme si díky němu nepřipadali víc cool, někoho to ale může asi obtěžovat.
Po zařazení písmene D pro jízdu se auto rozjede plynule. Ačkoli musíme uznat, že když jsme stáli na kopci nebo na semaforech a byla spuštěná funkce autohold, má auto trošku problém s rozjezdem, stačilo nepatrné sešlápnutí plynu a milisekundu se nic nedělo, načež se auto vrhlo prudce vpřed. To nám dělalo vrásky zejména v kolonách, kdy jsme stáli blízko jinému autu. Při zkušebním kick-downu jsme zaznamenali zajímavý jev, tzv. automobilu trvá trošičku déle, než se rozjede opravdu naplno, jakmile ale překlene rychlost 80 km /h další hodnoty čítá opravdu velmi rychle a dalším jevem je fakt, jak dokonale umí maskovat rychlost, zatím co venku to vypadá, že jedete sotva stovkou, na tachometru už je to trošku o papíry. K tomu dopomáhá i solidní odhlučnění, ačkoli od podběhů zadních kol nějaký ten ruch přeci jen jde, ale už to není taková hrůza jako v minulých generací. A mimochodem, z nuly na sto se dostane za 6,7 sekundy.
Největší výhodou a skvělým benefitem benzínové motorizace je elektronický diferenciál VAQ, díky kterému získáte na přední nápravě opravdu velkou jistotu. Do zatáček se můžete vrhnout dravě i při vyšší rychlosti a nehrozí, že by vás cokoliv v tomto manévru zradilo a vy jste se omotali o první strom. Nikoli. Tím se ještě více podtrhuje vlastnost, kterou benzínové RS disponuje a tou je jistota. Ačkoli auto ženete nad limitu, máte tu jistotu, že to zvládnete. Za volantem jste zdravě sebevědomí. Samozřejmě je lepší, když za ním sedí člověk, který ví, co má dělat a nejsou to jeho první kilometry po čerstvě získaném řidičáku. Pak by to mohl být problém.
Zatáčky auto vykreslí krásně v oblouku, má slušný rejt, kola sedí dobře ve své stopě a projev vozu je solidně dynamický. Brzdy mají rychlý nástup a solidní dávkování. A ačkoli má „jen“ 245 koní, občas bychom si tipli podle projevu klidně i víc. Řízení je prostě čitelné a je jedna velká radost tohle auto řídit. Řídit každý den na daleké cesty a to je další výhoda. Tohle auto je určitým kompromisem mezi – daily car a fun car. Dokáže být obojím, a přestože má v emblému RS nutně to neznamená, že s nim majitel musí vždy a všude jezdit jako blázen bez špetky pudu sebezáchovy a daleko za hranicí povolené rychlosti. A že ono umí být rychlé, hodně rychlé. Nicméně co nás v autě za milion překvapilo, bylo, že mu chyběla zadní parkovací kamera. Sice to máme v merku i bez ní, ale tento prvek už se zdá být více než automatický i u levnějších vozů jiných značek, než aby v autě této hodnoty chyběl – asi jej tam při konfiguraci někdo zapomněl zakliknout.
Možná vás zajímá ještě spotřeba. Ze začátku jsme si říkali, že to bude asi hodně drahý týden, protože obvyklá spotřeba se pohybuje kolem 9 litrů na sto, jenže pak jsme se vžili do situace, že máme v rodině opravdu jen tohle auto a začali k němu přistupovat trochu jinak. A v tom tkví to kouzlo univerzálnosti. Jestliže budete jezdit svižně a rychle, jste v tom za těch 8 až 9 litrů, ale pokud si budete chtít na chvíli odpočinout a užívat si jízdu třeba na výlet nebo do práce, pak hladové oko bere jen zhruba 6 litrů a to je už celkem pěkné číslo. Jasně můžete si vzít naftové RS a jezdit za pár, jen to bude s pár ale.
Ten, kdo pochopí smysl tohoto vozu bude mít vyhráno. Už to není jen ledajaké rychlé auto, ale vůz, který královsky zastoupí hned několik disciplín. S téměř prémiovým interiérem a především s jeho super jízdními vlastnostmi si s ním užijete zábavu, ale i dostatečné bezpečí, když přijde na neočekávané situace na silnicích. V kufru odvezete celu rodinu – tedy její náklad a nebude problém prakticky s ničím. Jen pozor na software infotainmantu, občas může nepříjemně zlobit a řešení jsou pak problematicky řešitelná.
« Test BMW R18 First Edition: Zrození nové třídy Test BMW 128 Ti: Všechno je jednou poprvé »
