Test Nissan Micra 1,5 dCi. Třešnička na dortu
Nissan Micra je se svojí téměř čtyřicetiletou historií jedním z nejúspěšnějších modelů Nissan. Má na kontě miliony prodaných kusů, a tak není překvapením, že Nissan přichází s další generací. Ta má za úkol napravit reputaci předchozí generace – a pomoci klesajícím prodejům. Její cíl je ambiciózní: dostat se mezi deset nejprodávanějších aut. Pomoci mu k tomu mají lepší jízdní vlastnosti a kompletně přepracovaný vzhled.
A přepracovaný vzhled je něco, co vás hned praští do očí. Je tohle ještě vůbec Micra? Auto naživo působí dost mohutně, ale stále se svojí délkou vejde pod čtyři metry. Jenže oproti předchozí generaci je to opravdu macek. Do délky vyrostla téměř o osmnáct centimetrů, do šířky o osm (stejně tak se zvětšil rozvor), ale snížila se o pět centimetrů. Výsledkem je velice hezká, vyvážená karoserie, která už nevypadá jako brambora na kolech, a z Micry je konečně unisex záležitost. Já osobně jsem opravdu rád, že dal Nissan sbohem roztomiloučkým a kulaťoučkým tvarům, protože předchozí Micru, byť jezdila dobře, jsem nemohl vystát. Současné tvary s agresivně tvarovanou přídí, výraznými prolisy na boku a zádí zakončenou malým kšiltem a difusorem s centrální mlhovkou jsou mi mnohem blíž. Navíc si můžete novou Micru vyšperkovat podle vlastní chuti. Po stylu Juku nabízí opravdu širokou škálu individualizačních prvků, jako různé barvy karosářských dílu, kol, paketů a tak dále. Nissan to prostě vzal od podlahy a s novou Microu to myslí vážně.
Zvětšení rozměrů oceníte také v kabině. Ta nyní poskytne místo pro víc, než jednoho středně velkého člověka a dva středně malé kabelkové psíky. Přesto to vzadu pořád trochu dře. Nad hlavou místa moc nezbývá a kolena se dotýkají sedačky, ale kratší cestu bych zde bez problémů přežil a pro děti tu bude místa dostatek. Trochu mě zde překvapila klička na stahování oken. Měl jsem jednu z nejvyšších výbav – myslím, že by Nissan nezruinovalo dát sem elektrické stahování. Zatímco vzadu jsem ještě našel prostor pro trochu kritiky, vepředu již není nic, na co bych si mohl stěžovat. Bez dlouhých keců můžu prohlásit, že interiér nové Micry je špička třídy. Jedná se o velice hezké a příjemné pracoviště. Nejdřív prostor. Měřím 190 centimetrů a z představy týdnu stráveném v autě velikosti boty jsem nadšený nebyl, ale po nastoupení nestíhám žasnout. Mám kupu místa ve všech směrech- ani není potřeba sedačku spustit až na podlahu.
Pozice za volantem je velice příjemná a navíc je ven skvělý výhled – tady Micra sbírá body k dobru. Kde ale absolutně kraluje, je volba materiálů a zpracování. Vrchní část palubky je z příjemného měkčeného plastu, hlavní část je společně se středovým tunelem potažena kůží (na výběr je i alcantara) a tvrdé plasty najdeme až úplně vespod. Třešničkou na dortu je výborné dílenská zpracování. Nenapadá mě auto této kategorie, kde bych se cítil tak příjemně a těšil se z tak kvalitních materiálů. Ergonomie je také bez výtky. Vše je tam, kde má být a na hlavní ovládací prvky jsou zde tlačítka. Abych jen nechválil, tak samozřejmě i tady se najdou věci, které mě štvaly. Největší slabinou je displej ovládání klimatizace, který je proklatě nízko a navíc je absolutně nečitelný na světle. Stejný problém má hlavní displej infotainmetnu. Jeho umístění je v pořádku, ale na přímém slunci je dost obtížné luštit všechny informace, které vám předkládá. Systém samotný není z nejmodernějších, ale pracuje se s ním dobře a umí vše, co od současných infotainmentů čekáte. Nakonec si nechám sedadla. Micra nabídne plnohodnotné sezení s dostatečně dlouhým sedákem a slušnou oporou. Nebyl pro mne problém v jednom dni absolvovat přes tři sta kilometrů. Interiér je zkrátka nejsilnější zbraň v arzenálu Micry.
Nissan Micra se nabízí jak s benzínovými, tak s dieselovými motory. Jelikož se jedná o městské vozítko, logicky by měla padnout volba na benzín, ale já dostal do testu diesel. Moc jsem nerozuměl přítomnosti vznětového motoru u auta této velikosti, ale během týdne se ukázalo, že má daleko větší smysl, než jsem si zprvu myslel. Samotná jednotka je dobře známý přeplňovaný čtyřválec z dílen Renaultu produkující 90 koní a 220 newtonmetrů. Pro auto vážící kolem 1,1 tuny se jedná o poměrně štědrou porci výkonu. Patnáctistovka za studena nezapře svůj původ, ale po zahřátí překvapí kultivovaností a rychlými reakcemi na plyn. Při prudším zrychlení do interiéru samozřejmě proniká klasické nýtování, ale v běžném provozu váš motor nijak obtěžovat nebude.
Motor je spojen s pětistupňovým manuálem. Ten má sice delší dráhy, ale jinak je relativně přesný a práce s ním nevyžaduje nijak velkou sílu. Sladění s motorem není zcela ideální – ve městě se budete muset rozhodovat mezi podtočenou čtyřkou, nebo přetočenou trojkou. Také by se mi líbil šestý rychlostní stupeň. Naštěstí se to nijak negativně neprojevuje na spotřebě. S autem se dá vcelku bez problémů jezdit pod čtyři litry, po ujetí téměř šesti set kilometrů, kde jsem jezdil ve stejném poměru město, dálnice okresky se ukazatel zasekl na 4,6 litrech. Reálně se tak dá s tímhle prckem dostat na sedm set kilometrů na nádrž a jeho provoz je tak až téměř směšně laciný.
Při představení Nissan prohlásil, že nová Micra bude revoluční a že se zapracovalo na jejím jízdním projevu. Na to jsem byl obzvlášť zvědavý, protože malá auta mám rád. Když se to vezme za dobrý konec, tak umí bavit řidiče v legálních rychlostech a nevyluxují vám peněženku. No, řekněme si to na rovinu. Minimálně v dieselové variantě, která oproti benzínu přibrala 140 kilo, se zrovna o zábavě za volantem mluvit nedá, ale rozhodně Micře nemůžu upřít, že jezdí výtečně. Podvozek je nastaven dostatečně komfortně na to, aby si poradil i s horšími cestami a ve městě ho máloco překvapí. Největší problém jsou krátké ostré nerovnosti, které přenáší nepříjemné rázy do kabiny, ale 95% z nich zvládne Micra s absolutním přehledem.
Díky malým rozměrům se ve městě cítí jako ryba ve vodě a protáhnout se betonovou džunglí zvládne levou zadní. Naštěstí se necítí ztraceně ani za jeho hranicemi. Ba naopak. Na okreskách Micra ožívá a budete ji milovat pro její ochotu rychle měnit směr a hyperaktivitu v zatáčkách. Díky elektronické náhražce samosvoru, kdy si auto pomáhá přibrzďováním vnitřního kola, Micra nádherně drží stopu a umí pěkně utáhnout zatáčku. Auto se sice mírně nakloní, ale v oblouku je krásně stabilní a čitelné. Mít nad předními koly lehčí benzín, nejspíš bych se usmíval od ucha k uchu. Překvapí i na dálnici. Auto je stabilní i nad dálničním limitem a navíc vás nijak extra neotravuje hluk od obtékajícího vzduchu. Nissan u Micry použil akustické přední okno a podařilo se mu hluk v kabině výrazně redukovat. Ve většině situací je tak v Micře opravdu ticho – a to i na poměry větších aut.
Prvotní nedůvěra v diesel v tak malém autě se tedy rázem rozplynula. Po týdnu soužití už jsem totiž Micru neviděl pouze jako městské mini, ale umím si ho představit jako auto na každý den, které vás přes týden bude vozit po městě, kde ho budete díky malým rozměrům milovat, a o víkendu vás klidně vezme na výlet na druhý konec republiky. Micra už nepatří mezi nákupní tašky, je z ní nyní plnohodnotné auto, které má minimální náklady na provoz a díky jednodušší a osvědčené technice velký předpoklad dlouhého bezporuchového chodu.
Nissan v nové Micře splnil vše, co slíbil. Mnohem lépe vypadá, daleko lépe jezdí a nabídne skvělý interiér. Spojení s dieselem se ukázalo jako nečekaně dobré, a z Micry dělá víc, než jen městské vozítko. Malý Nissan je zpět na vrcholu třídy!
Plusy
Kultivovaný motor
Výtečný interiér
Spotřeba
Vzhled
Jízdní vlastnosti
Mínusy
Na slunci nečitelné displeje
Méně místa vzadu
« Kompaktní sedan je ohrožený druh. Proč lidé preferují hůře jezdící SUV? Kia Stinger GTS má 365 koní a driftovací režim »
