Test Nissan Maxima 3.0 V6 QX: Dostupná, ale zapomenutá výjimečnost
Moderní auta slouží skvěle, ale často jsou jedno k nerozeznání od druhého a řada lidí je považuje za přetechnizovaná. Proto se mnozí stále častěji obrací do historie. Ne každý chce ale neustále ležet pod veteránem. Proto jsou nyní neobyčejně v kurzu „YoungTimery“. Tohle slovo se stalo kouzelnou mantrou posledních let a zdá se, že každý nějaký chce. Nejde ale jen o to, sehnat správně staré auto, ale i sehnat správně staré zajímavé auto.
A tady se dostáváme k jádru problému. Jelikož má jít o zajímavá auta, je vysoká pravděpodobnost, že jich bude málo a že je už někdo shání, což žene jejich ceny nahoru. Stále ale existují výjimky, které jsou zajímavé, ale svět na ně zapomněl – nebo si ještě nevzpomněl – a díky tomu zůstávají dostupnými. A třeba na dnes testovaný Nissan by vám mohlo stačit nějakých sto tisíc a můžu vám garantovat, že druhý hned tak nepotkáte. U nás jde o poměrně velkou vzácnost a neshání se zrovna snadno. Ale rozhodně nejde jen o auto, které bylo ve své době pouze do počtu. V roce 1995 dokonce získala Maxima prestižní ocenění „Zahraniční auto roku“ od amerického magazínu Motor Trend a její třílitrový šestiválec se umístil mezi deseti nejlepšími motory na světě.
A hned, co mu trochu šlápnete na krk, pochopíte proč. Tahle atmosférická vé-šestka má totiž charakteru na rozdávání. Na papíře vás asi neohromí, jeho 200 koní a 270 Nm, nebudí velká očekávání, ale zapomeňme chvíli na čísla. V reálném světě působí daleko rychleji než co napovídá jeho rodný list, ale rychlost beztak asi nebude hlavní důvod, proč podobné auto budete chtít. Jeho největší síla je projev třílitru. Má úžasně sametový chod, až nečekaně silný střed, díky kterému je příjemně pružný a naprosto melodický zvuk, který v sobě má ten dobře známý chraplák z nissaních šestiválců. Jeho charisma vás bude okouzlovat při každé cestě a každou minutu za volantem promění v zážitek. Ta samozřejmost, s jakou pohybuje autem, jeho nadhled a vychování si mě zkrátka naprosto získalo. Není to motor, který vás bude motivovat k prozkoumávání červeného pásma, spíš si v něm užijete poctivou plavbu krajinou za poslechu oblíbené hudby a vůbec vás nebude trápit, že se většinu času pohybujete hluboko po rychlostními limity.
Trochu netradičně je spojen s pětistupňovou manuální převodovkou (naprostá většina aut opouštěla továrnu s automatem), což ve své době muselo působit jako kontroverzní rozhodnutí, dnes za něj ale nemohu být raději. Tohle už není auto, kterému nadělíte padesát tisíc kilometrů ročně. Bude to pro vás nástroj svobody, který vás tu a tam vytrhne z šedi běžného dne,a díky manuální převodovce se stanete daleko víc jeho součástí. Pětikvalt samotný je navíc vynikající. V kulise se pohybuje přesně, dráhy jsou krátké a při každé změně rychlosti si užijete krásně mechanický chod. Nečekejte prosím, že kvůli šestiválci a manuálu působí Maxima nějak sportovně, ale na rozdíl od moderních limuzín ji můžete skutečně řídit.
Na přelomu milénia byl za pravou vlajkovou loď považován pořádný sedan a každá značka si chtěla v tomto prestižním klubu urvat svoje místo. Příspěvek od Nissanu měl klasický americký střih, tedy nekonečně dlouhé převisy, karoserie roztažená na téměř pět metrů a relativně malá kabina. Nebyl to zrovna nejpraktičtější tvar, ale správná limuzína se zkrátka snažila pro svého majitele urvat co největší kus silnice. Škoda jen poměrně fádního vzhledu. Maxima až moc připomíná druhou generaci Primery a na ulici jí tak většina lidí bez povšimnutí mine. Ale jistá míra anonymity taky není k zahození.
Nissan Maxima je uvařený podle receptu tehdejší doby. Sedan byl součástí sociálního statutu a zákazníci po nich nechtěli sportovní chování, chtěli prostě velké luxusní auto, které dá sousedům jasně najevo, kam to dotáhli. Podvozek Maximy je tak neobyčejně vychovaný a to i podle dnešních standardů. V této době si totiž automobilky dovolovaly daleko poddajnější ladění tlumičů a přes velké nerovnosti se tak doslova přelije. Taky je to ještě auto z doby, kdy kola nemusela mít průměr obruče do studny. Díky pořádné porci gumy tak bez problému požere i drobné nerovnosti a uvnitř vás naprosto nic neruší. Jistou nevýhodou je fakt, že se auta z této doby do zatáček výrazně nakláněla a i v Maximě si občas budete připadat jak na vodním skútru.
Nesmíte na ni tak být moc hrr a naopak jí dát dost času na to, aby zareagovala na vaše podněty. Rozhodně nepůsobí těžkopádně, jen vyžaduje jemný přístup a plynulé řízení. Když přistoupíte na její hru, dočkáte se úžasně klidné a kultivované jízdy, která působí jak balzám na duši. S tím jde ruku v ruce velmi dobré odhlučnění. Maxima je tak naprosto vynikající parťák na polykání stovek kilometrů. Perfektně ukazuje, že auto nemusí být za každou cenu sportovní, aby jízda v něm byla zážitek. Můžete si užívat i ten klid, vytříbenost motoru a vynikající podvozek. Jediné, co Maximě v mých očích trochu bere body, je náhon přední nápravy. Díky samosvornému diferenciálu nemá problém s přenosem výkonu, ale zadokolky dokážou zkrátka poskytnout ještě o něco podmanivější jízdní zážitky. A teď mi nejde o driftování, ale je zkrátka naprosto jiný pocit, když vás auto tlačí, než když vás táhne.
Interiér, to jsou čisté devadesátky – byť auto je vyrobené již po roce 2000. Je to především kvůli tomu, že se celý topí v semiši. Na výběr byl i kožený, pro mě je tohle ale ta pravá nostalgie. Materiál je navíc příjemný na dotek, je prodyšný, takže se v něm nepotíte a neklouže po něm zadek. Uvnitř je taky spousta místa, sedačky připomínají spíš křesla a ergonomie je překvapivě dobrá. Vlastně mě i překvapuje, jaké množství funkcí se dá ovládat přímo na volantu, takže většinou ani není třeba sundávat z něj ruce. Kvalita zpracování nedělá ostudu ani dnes. Naprostá většina povrchu je měkčená a nic uvnitř ani po více než dvou dekádách a dvě stě tisíci kilometrech nejeví známky používání.
I vzadu si připadáte jak v semišovém kokonu. Navíc není Maxima skoupá na prostor, takže i vyšší postavy si tu najdou pohodlí. A potěšení pro praktické duše – kufr má 520 litrů, což byl ve své době rekordní údaj.
Maxima dokázala ve své době poskytnout pořádnou záplavu výbavy. Například automatickou klimatizaci, xenony už v základu, tempomat,a na některých trzích i navigaci. Její cena díky tomu ale nebyla zrovna lidová. Se šestiválcem byl základ kolem 1.1 milionu. Je pravdou, že první generace Superbu se šestiválce startovala na 1.14 milionech, ten ale nabízel i lidovější varianty. Konkurenční BMW nebo Audi stály přibližně o 400.000 korun více, ale ty měly na kapotě daleko honosnější znak. Možná si říkáte, že srovnání s Němci je mimo mísu, ale i tehdejší novináři považovali Nissan za jejich konkurenci a nutno říct, že ze vzájemných soubojů nevycházel zrovna špatně.
Umíte si představit něco takového dnes? Doba se změnila a i kdyby se Nissan rozhodl náš trh obohatit luxusní limuzínou se šestiválcem, pravděpodobně by narazil na tvrdý nezájem, ale je skvělé si občas připomenout, čeho jsou podobní výrobci schopní, když „do toho dají vše“. Nissan Maxima QX je velmi příjemný návštěvník z minulosti, který vás rozmazlí komfortem a okouzlí fantastickým motorem. A přitom na něj stačí asi tři výplaty. Dobrou zprávou je taky fakt, že se jedná o velmi spolehlivé auto. Bohužel ho nemilosrdně likviduje koroze a najít nezasažený kus je dnes spíš zbožné přání. Shánění dílů taky vyžaduje detektivní práci a bude tak spíš pro někoho, kdo se po dlouhých večerech rád vrtá v autech. Pro mě to ale byl parádní zážitek, na který budu rád ještě dlouho vzpomínat.
Velký exekutivní sedan se záplavou luxusu a pořádným šestiválcem. Nissan Maxima je tak trochu jako digitálky od Casia. Stojí sice pár šupů, ale přinese do vašeho života kupu stylu okořeněného tou správnou dávkou nostalgie.
Plusy
– Komfort
– Skvělý motor
– Kvalita
Mínusy
– Fádní design
– Náchylnost ke korozi
« Sdílení aut majitelům vydělá i 360 tisíc korun za rok Nový Duster se blíží: Dacia představí příští rok spoustu novinek »
