Autojournal.cz

TEST Nissan Juke 1,6 DIG-T 4WD – Ošklivé káčátko

3. 12. 2012 • Nissan, Novinky, Testy

Nissan Juke… Když někdy na papíře narazíte na toto slovní spojení, okamžitě si musíte vybavit japonský crossover, který, co si budeme povídat, nepatří zrovna k TOP krasavcům v tomto segmentu. Pokud by někdo měl vůči tomuto tvrzení nesouhlasný názor, chápu jej kupodivu velmi dobře a dokonce i vím, co tím myslí…

Osobně se totiž přiznám, že se mi Juke velice líbí (a vždy líbil). Má totiž nezvykle osobitý styl, originální design a praktičnost asi jako jednolůžkové apartmá na rodinné dovolené. Jenže o tom právě Juke není… Je i přes své neduhy troufalý a sebejistý, takže bych jej s čistým svědomím přirovnal k nějakému bohatému chlapíkovi s vyraženými zuby, vypouklými očními bulvami, čarodějnickým nosem, spoustou akné, chlupatým tělem a pleškou na lebce, který si i přes to všechno užívá každý den minimálně švédskou trojku s vybranou řadou topmodelek. Jestli vám to ale zní až příliš šíleně, pokusím se hned vysvětlit, co tím mám na mysli…

Je to prostě takový ošklivý chlapík, kterému se sice drtivá většina vrstevníků směje, ale zároveň mu také neskonale závidí. Protože pokud poznáte, co vozí tento Japonec pod svým kabátkem, je jasné, že to nebude jen nějaký neschopný ignorant, který má obě ruce levé.

Pod kapotou námi testovaného kusu totiž bije zážehový čtyřválec o objemu 1,6 litru, který je navíc dopován turbodmychadlem, což tomuto motoru pomáhá k dosáhnutí maximálního (a velmi sympatického) výkonu 140 kW (190 koní) při 5600 ot./min. Točivý moment má pak hodnotu 240 Nm a je k dispozici ve dvou tisících. Je třeba také zmínit, že “náš Juke” má dokonce i přepínatelný pohon 4×4, což vždy u toho auta znamená také absenci manuální převodovky. Ano, k této verzi totiž dostanete (bez možnosti výběru) převodovku CVT, která, jak se dozvíte dále, absolutně zabije některé přednosti tohoto vozu…

Pokud ale nejdřív nasednete, budete možná trochu překvapeni. U některých “japonců” jsme skoro zvyklí a očekáváme, že postupně odpadnou v interiéru všechny věci a že vše bude skřípat už při první rozjížďce. To se ale nekoná a i když kvalita interiéru nesahá některým evropským výrobcům ani po palubní desku, přesto se Nissan v tomto směru posunul o řádný kus vpřed. Volant je samozřejmě nastavitelný, sedadlo jakbysmet, a tak si pohodlnou pozici za volantem najde úplně každý. Přední sedadla jsou navíc velmi pohodlná a disponují také dostačujícím bočním vedením. Pokud se poprvé s Jukem rozjedete s lehkou nohou, vše bude fungovat přesně tak, jak má…

Zápletka ovšem nastává v tom momentě, pokud se chcete rozjet agresivněji, či si jen užívat svižnou jízdu. V prvé řadě mám (poněkud nesmyslně umístěný) přepínač pohonu v poloze FWD. Tento “předokolkový režim” bohatě stačí na jakékoliv volné tempo, ale jakmile budete chtít při rozjezdu nebo v nižší rychlosti šlápnout pořádně na plyn, připravte se na nemalé tahání za volant. To se může nezkušenému řidiči stát velmi snadno osudným a je tak pravděpodobné, že díky tancující přední nápravě skončíte velmi brzy v příkopu u silnice. Pokud ale na výše zmíněném přepínači, který je schován na levé straně – mírně pod volantem, přepnete na automatické připojování zadní nápravy, trakce se o mnoho zlepší a podvozek dokáže mnohem lépe zvládat výkon motoru. Jedná se v takovém případě o techniku viskózní spojky, která připojí zadní nápravu pouze v případě prokluzu té přední. Zvolit si ale můžete také stálý pohon všech čtyř kol, který rozdělí točivý moment na nápravy v poměru 50:50. V tomto nastavení se opět o nějaký ten kus zlepší adheze obou náprav a pokud si dobře pohrajete s plynovým pedálem a řízením, dovolí Vám Juke také velmi mírnou, bezpečnou a přitom zábavnou přetáčivost.

Podvozek je ovšem naladěn velmi zvláštně, nehledě na předvolené nastavení. Tak například režim “Sport”, na který je sice velmi dobrá odezva na plyn, ale podvozek se má při velmi rychlé jízdě  tendenci naklánět a pohupovat, což nemá za následek zrovna na 100% stabilní chování. To už ale musíte jet opravdu maniakálně a bez jakéhokoliv pudu sebezáchovy.

Tím nejhorším článkem tohoto vozu je ale převodovka CVT. Její “skútrový” zvukový projev je skutečně hodně nepříjemný a co je ještě horší, je fakt, že pokud šlápnete na plyn, převodovka okamžitě vytočí motor tak,  aby byl k dispozici maximální výkon. To je sice hezké v případě, pokud chcete dosahovat zrychlení na 100 km/h za 8 sekund, na druhou stranu to ale vůbec nepomůže spotřebě paliva, která je u tohoto motoru opravdu z říše mnohem větších agregátů. Spotřeba paliva totiž činí v průměru 13 litrů na 100 km jízdy v městském cyklu a na okreskách se připravte v průměru na 10 litrů. Na dálnici se pak doporučuji raději ani nevydávat (tedy alespoň v případě této verze), jelikož tento Juke, jakožto jediné testovací auto, nedojelo na celou nádrž z Prahy do Zlína (jízda rychlostí 120 km/h a vzdálenost 320 km). Jinak se ale Juke 1,6 Turbo řadí k těm rychlejším vozům na silnici a rozhodně se Vám v jeho případě nestane, že byste měli při předjíždění žalostný nedostatek výkonu.

Jestli Vás ale zajímá praktická stránka věci, kufr je na tento segment legračně malý, dozadu posadíte každého, kdo má pod 185 cm a vpředu budete mít místa dostatek. Tento vůz ale skutečně není pro každého a pokud opravdu nutně nemusíte mít pohon všech kol, zvolte si verzi s manuální převodovkou. V takovém případě si ale dávejte pozor na občasný nedostatek trakce a výše zmíněné tahání za volant, které může být někdy opravdu velmi nebezpečné.

Závěrem bych chtěl říct už jen to, že i přes tyto neduhy verze s variátorovou převodovkou CVT, je Juke určen pro nezvykle specifickou sortu lidí, která pokud se do něj zamiluje, s ním bude velmi spokojena. Ulítlých automobilů není na tomto světě nikdy dost.

« Saleen oznámil model 351 Mustang Kia Cee’d GT bude mít výkon přes 200 koní »