TEST Mitsubishi Outlander 2.2 DI-D. Zapomenutý samuraj
Mitsubishi Outlander je tu stále s námi, i když mnozí možná na jeho existenci zcela zapomenuli. Japonská automobilka to v poslední době neměla úplně jednoduché, teď se ji ale ujal koncern Renault-Nissan a slibuje velkou modelovou ofenzívu. Už brzy se můžeme těšit třeba na revoluční crossover Eclipse Cross a další. Nicméně Outlander, Pajero, ASX nebo třeba pickup L200 jsou stálice, které se neustále inovují a nabízí vcelku slušnou alternativu k marketingově více podporované konkurenci. Pojďme se dnes podívat na modernizovaný Outlander modelového roku 2017.
Letošní rok znamená pro japonskou automobilku stoleté výročí od založení, které oslavuje pomocí speciálních edic. V našich rukou tak skočil Outlander ve výroční edici Mitsubishi 100 let, která vychází z výbavy Intense a kromě emblémů upozorňující na důležité výročí dostanete navíc navigační systém Pioneer v hodnotě padesát tisíc korun. Ač to nevypadá, hlavní změny se odehrály uvnitř vozu, přičemž se nejedná jen o kosmetické retuše a drobná vylepšení, ale také o zcela nové bezpečnostní systémy.
Uvnitř nově nechybí osvětlení prostoru nohou a středové opěrky. Nová je uzavíratelná schránka s prostorem pro nápoje či víčko palivové nádrže, na které si zákazníci stěžovali. Vylepšilo se také odhlučnění interiéru a ze středového panelu nadobro zmizela páka klasické ruční brzdy. Tu nahradilo tlačítko. Zmínku zaslouží i vyhřívání čelního okna nebo volantu. Nová je i grafika palubního počítače a změn doznalo i rozhraní multimediálního systému. Právě tento systém, ale stále nejvíce degraduje jinak hezký interiér, který díky němu působí zastarale a konkurenčními systémy nesnese srovnání.
Bezpečnostní výbava je rozšířena o systém sledování mrtvého úhlu. Vylepšení doznal systém varování před kolizí, který nově pozná i chodce. Systém používá laserový radar s kamerou, kterou Outlander zároveň využívá pro varování před opuštěním jízdního pruhu. Vozu nechybí ani automatické přepínání tlumených a dálkových světlometů. Pohonné jednotky se ovšem neměnily a Outlander se v základu i nadále spoléhá na benzínový dvoulitr MIVEC s výkonem 110 kW kombinovaný s pětistupňovým manuálem nebo převodovkou CVT. Diesely zastupuje čtyřválec 2.2 DI-D dostupný ve dvou výkonnostních verzích (110 nebo 132 kW), přičemž u obou verzí můžete volit mezi manuální šestirychlostní převodovkou nebo šestistupňovým automatem s měničem.
Při použití klasických škatulek, by byl trochu problém Outlander zařadit. Sedmimístný ingot, jak vůz na první pohled působí, je křížencem SUV, zvedlého kombi a čistokrevného teréňáku. Nic z toho však Outlander nesplňuje zcela, je svůj a to je jedině dobře. Hlavním designovým prvkem karosérie je hrana, boční linie prozrazuje účelovost vozu a orientaci především na vnitřní prostor. Stejně účelové jsou i převisy karoserie, slibující zvýšené nájezdové úhly. Přední maska si s sebou nese typicky japonskou designovou školu a člověk si říká, že víc samurajsky snad ani vypadat nemohla.
V interiéru vozu se projevuje drobná schizofrenost. Na jednu stranu tady máme poměrně slušně vypadající, a dokonce i hodně solidně zpracovanou palubní desku s měkčenými plasty, bezklíčovým startováním a jednoduchým dotykovým displejem. Na stranu druhou je už citelně zastaralý a chybí oživující dekorační lišty nebo barevné kombinace. Žádný problém jsem neměl s pozicí za volantem, vše je pěkně při ruce, řidič nesedí zbytečně vysoko a špatně se nemají ani cestující na zadních sedačkách. Pocitově je pobyt v interiéru moc příjemný, sedadla komfortní a člověk se cítí, že opravdu řídí velkou masu.
Stiskem stop start tlačítka vedle budíků nahazuji pohonnou jednotku v podobě turbodieselu 2,2 litru. Jeho 110 kW je přenášeno primárně na přední kola, s možností připojení zadní nápravy skrze elektronicky řízenou spojku. O přenos do rozvodové skříně se stará šestistupňová automatická převodovka. Musím uznat, že po delší době je zase příjemné vidět dobrý a slušně pracující automat s hydrodynamickým měničem, jako je právě ten v Outlanderu.
Převodovka si zachovává sametovost při rozjezdech a klidné jízdě, zároveň však nemá řidič při jízdě pocit, že by snad zabíjela výkon, jako tomu často bývá u starších měničů. Pro ty sportovně založené nebo například pro jízdu v obtížných podmínkách je tady možnost řazení pádly pod volantem. Na první pohled sice mohou pádla v Outlanderu působit úsměvně, na druhou stranu, proč ne. Svojí práci odvedou lépe než klasická sekvence voličem a navíc přitáhnou o hodně víc pozornosti u méně znalých.
Obecně se jízda řadí k těm příjemnějším. Ani při dálničních rychlostech neztrácí motor potenci a díky 360-ti Nm točivého momentu (u manuální převodovky je moment dokonce ještě zvýšen na 380) je pružné zrychlení samozřejmostí. Navíc díky automatu ani nepostřehnete, že červené pole motoru začíná na čtyřech tisících a skutečně dobře se cítí jen mezi dvěma a třemi. Podobně dobré výkony odvádí i podvozek, který je příkladně komfortní.
Zmínil jsem již předtím, že pohon všech kol je řešen spojkou připojující zadní nápravu podle potřeby. Aby mohl mít řidič větší kontrolu nad tím, co se děje, dalo nám Mitsubishi takové pěkné kulaté tlačítko před loketní opěrku,nesoucí nápis 4WD. Jeho stisknutím přecházíme mezi třemi režimy, 4WD Eco, 4WD Auto a 4WD Lock. Bohužel nutno říci, že elektronika, ovládající přenos točivého momentu, si do své práce nenechá příliš mluvit.
Například 4WD Lock tak neznamená, že se oběma nápravám dostane stejné péče. V praxi to vypadá tak, že při vypnutém ESP a na zasněžené nebo zablácené ploše, jde Outlander nejdříve do nepříjemného nedotáčivého smyku a teprve když elektronika zaznamená, že se něco děje, připne zadní nápravu a vůz se začne chovat jako plnotučná čtyřkolka. Naštěstí to příliš neovlivní výkony v terénu, tam pokud je třeba, jede Outlander všemi čtyřmi po celou dobu a máloco jej zastaví.
A jaká je vlastně cena za všechno, co jsem doposud popsal? Bohužel vůbec není nízká. Mitsubishi si testovaný vůz, v edici 100 let s automatickou převodovkou, cení na částku 903 600 korun. To je cena, za kterou je na výběr hodně aut, na druhou stranu a ve prospěch Outlanderu, málokteré nabídne takovou užitnou hodnotu, variabilitu, nemluvě o terénních schopnostech.
Plusy
příjemná převodovka
podvozek a jízdní vlastnosti
schopnosti v terénu
ergonomie
Mínusy
některé prvky interiéru
pohon všech kol s vlastní hlavou
« Toto je 10 nejhorších a nejlepších aut roku podle Jeremyho Clarksona Test legendy Pontiac GTO 400 1971 Convertible. Praotec všech muscle cars. »
