Autojournal.cz

TEST MINI Roadster John Cooper Works

15. 10. 2012 • MINI, Novinky, Testy

Miluji MINI a nezastírám, že naprosto zbožňuji tovární tuning JCW (John Cooper Works). Tam, kde všichni končí a dělají kompromisy, tam JCW začíná a nebojí se jít do extrémů. Finální produkty této divize jsou pak prostě šílené. Jo, jednoduše bláznivé! Myslím to však v tom nejlepším možném smyslu slova. Kdysi taková byla i divize M u BMW a poté, co M spíše značí Marketing a ne Motorsport, je příjemné vědět, že stále existují ryzí řidičská auta. Možná ne tak dokonalá a vyvážená – použil bych spíš slova typu maniakální, psychopatická, zabijácká a přitom tak sexy. Určitě vás teď napadá, co to plácám, když tu máme i RenaultSport, jejichž vozy jsou nejlepší sportovní předokolky na světě, chybí jim však jedna podstatná věc – vzrušení a čistý adrenalin.

A MINI s přídomkem JCW nabízí přesně toto! Kdykoli, kdekoli a v jakékoli rychlosti se budete neuvěřitelně bavit, smát jako zhulený teenager, co si střelil prvního práska v životě a zároveň se sakra bát, aby to nedopadlo stejně špatně jako s první holkou. Každá cesta je čistokrevnou výzvou a čistou zábavou. John Cooper Works se nám letos do redakce dostává už potřetí a tak je asi zcela zbytečné sáhodlouze popisovat použitou techniku, výkony nebo interiér – to vás rovnou odkáži na testy verzí Cooper a Coupé. A proto, že o JCW jsme už napsali vše a všechny verze jsou víceméně jízdně stejné a také stejně nepraktické, pojmu tento test jinak.

Dnes tu máme verzi Roadster, která na trh dorazila letos a vychází z verze Coupé. Oproti MINI Cabrio je to de facto úplně jiné auto, co se jízdních vlastností týká a hlavně je to první otevřené MINI, kterému to beze střechy konečně sluší. Máme tu tedy stejný výkon, jako u všech JCW – 211 koní (155 Kw) z přeplňovaného čtyřválce 1.6 dvoukomorovým turbem TwinScroll, točivý moment 280 Nm a to vše v kombinaci s manuální šestistupňovou převodovkou a pohonem předních kol bez samosvorného diferenciálu. Na stovku se JCW dostane za 6.5 sekundy a zastaví se někde kolem 240 Km/h. Na auto velikosti nákupního vozíku (jen s menší praktičností) slušné hodnoty…

Osobně mě nejvíce zajímalo srovnání s Coupé a zároveň jsem se bál velkého nárůstu váhy. Jenže pak jsem si přebral klíče, sedl do auta a začal hledat tlačítko na shození střechy a ono nikde. Klasická deformace zhýčkaných novinářů a zvyk, že v dnešní době se manuálně v autě nedělá snad nic. Každopádně střecha se v Roadsteru, stejně jako u Cabria, stahuje ručně. A je opravdu maličká, jelikož zapadá hned za přední sedadla. A abych nezapomněl – z vnitřní strany jí chybí vrstva střešnice a tak nad hlavou máte trubky konstrukce, panty, šroubky a tak. Krásná funkční strohost a jak znám cílovou skupinu MINI – bude to pro ně prostě cool!

A kdyby to pro někoho už tak cool nebylo, je fajn si uvědomit, že tím britští (emigrovaní Němci z divize M) inženýři ušetřili obrovské množství kil. Výsledek mluví za vše – Coupé váží  1,165 kg a Roadster 1,185 kg! I přes nezbytné výztuhy karoserie je otevřená verze těžší o směsných 20 kilo. A jak se ukáže později, na jízdní vlastnosti to nakonec vliv mělo…

A ne nezanedbatelný! Ono totiž MINI Coupé se mě celý testovací týden snažilo zabít. Na vině je odlehčená zadní část vozu. Hatchback Cooper má na zadku další řadu sedadel a zbytek karoserie. Coupé tam má snad jen nádrž. Výsledkem je pak brutální přetáčivost při každém neopatrném ubrání plynu a odlehčení zadní nápravy. Toto chování je sice předvidatelné, zábavné, ale také hrůzu nahánějící. Roadster je na tom díky pár kilům navíc přesně v této problematické části karoserie daleko lépe. Zábavný a strach nahánějící charakter zůstal, ale vše je tak nějak decentnější (pokud toto slovo v kontextu s JCW lze vůbec napsat). Další charakterové záchvaty však Roadster nezapře – tahání za volant při každé akceleraci, nervozita na brzdách, odskakování přední nápravy klidně o půl metru, trestání každé řidičské chyby, nepoužitelnost a nulová adheze na mokru, problém s přenosem výkonu na silnici no a pak také skvělý zvuk, šílený zátah, absurdní rychlost v zatáčkách, brzdy s razancí pevné překážky, přesné a tuhé řízení, krátká převodovka a dobré odstupňování, tvrdý podvozek s famózním gripem (na dobré silnici) a ochota jít za volantem s přesností milimetru. Kombinace těchto vlastností z Roadsteru JCW dělá vůz, který budete milovat a zároveň se ho s respektem bát. A to se v dnešní době nudných unylých aut cení nejvíce! Podobnou směs pocitů zažijete až ve třídě supersportů a Roadster stále stojí pod milion.

A hlavně vám bude úplně jedno, že s Cliem RS Cup by jste všude (krom přímky) byly rychlejší a přesnější! Proč? Protože by jste se u toho nudili! MINI je přesně ten “týpek” kterého chce každá ženská – stylový, cool, arogantní, sebestředný, nezkrotný, neposlušný, hrubý chuligán, který si vždy dělá, co chce! A ještě u toho vypadá výborně! Přirovnat ho k člověku, bude to Hank Moody (David Duchovny, Californication).

A to je také důvod proč si většina odborné veřejnosti myslí, že John Cooper Works je už prostě moc a daleko lepší volbou je verze S. Nesouhlasím. JCW je přesně ten typ auta, které se musíte naučit řídit a přizpůsobit se jeho charakteru. Není to o tom sednout za volant a držet plný. Je to o soustavném učení se a sžívaní dvou osobností. A pokud si nesednete, nezbývá než se ve zlém rozejít. Soužití s JCW je vlastně jako život s ženskou… Buď ji milujete a překousnete její otravné nálady, nároky a buzeraci – no a nebo to nezvládnete a půjdete jinam.

A pokud někoho zajímá praktičnost (ehhhm, co?) tak můžu říct, že se dovnitř vlezou dva lidi a mobilní telefon. Abych ale otevřené verzi nekřivdil – kufr je podstatně větší, než u modelu Cooper, ovšem za cenu nulového prostoru uvnitř kabiny. Na dovolenou do Alp však dojedete i s nějakým tím nezbytným nákladem. A spotřeba? Při opravdové pile si JCW řekne o nějakých 20 litrů, ve městě o 11 a kombinovaně svižnou jízdou o 9. To jde! Jo a při zavírání střechy zevnitř si vykloubíte rameno a spolujezdkyni dáte rámem po hlavě. Zvenčí zase celý zmoknete…

Tolik k praktičnosti a pojďme si dát jeden bezvýznamný sprint. Sedím si takhle k večeru v oblíbeném baru a zvědavý hrdý majitel Subaru Imprezy GT s výkonem 260 koní, spousty komponentů z STI a váhou 1200 kg si po vyslechnutí životního příběhu na téma já a JCW řekne, že je postavíme proti sobě. Okej! Proč ne! Aby to bylo fér a eliminovali jsme výhody trakce čtyř kol a absence dvoukomorového přeplňování na straně Japonska, pojedeme start z dvacetikilometrové rychlosti na první převodový stupeň. Třetí zatroubení znamená plný plyn, zaražení těla do sedadla a opravdu brutální start do závodu. Motory řvou, auta se perou, řidiči smějí a MINI vyhrává… 1:0 pro Velkou Británii, spadlá čelist majitele Subaru a série panáků až do brzkého rána.

John Cooper Works se stává moderním synonymem sloganu Ultimate Driving Machine. Děkujeme, milujeme, chceme! Jo a ty holky, co se na to lepí jsou už otravný. Navíc stěrače mají jinou funkci, než sbírat papírky s telefonními čísly… Což mě přivádí k pochopení tučného účtu operátorovi za minuly měsíc, hmmm.

Pohled druhý: Jozef Murarik / AUTOJOURNAL.SK

„Mini JCW bolo pre mňa nočnou morou. Malý hatch s enormným výkonom. Ale roadster je ešte ďalej. Veď je od hatchu ľahšie. Sedím za volantom a rozmýšľam, kam teraz povedie cesta drzého krpáňa. Štartujem a mierim mimo mesto. Tesne pred koncom vysúvam provokačne spojler, nie automaticky, ale tlačidlom na streche. V päťdesiatke sa predsa ešte neukazuje. Octavia TDI to zjavne berie ako provokáciu, ako býk červenú zástavu, a vidím v spätnom zrkadle smerovku vľavo. Koniec obce, spojka, medziplyn, z 4 do 3 a plyn na podlahe. Zjavne športovcovi z koncernu zmrazili úsmev na tvári a predbiehanie sa nekoná. V tomto aute sa človek stáva niekým, kým nie je. Časť podvedomia sa transformuje na toho, kto príde na dedinskú diskotéku so zámerom pobiť sa. Späť k jazde. Na ultrarovných povrchoch je JCW Roadster príjemné, pohodlné a neutrálne. Ale takých sú na celom Slovensku tak tri percentá.

Príjemnú povahu podvozku môže narušiť už malá pozdĺžna nerovnosť. Koľaje začnú poriadne ťahať za zadok. Ten skáče z jednej do druhej, akoby mal rozdvojenú osobnosť a nevedel sa rozhodnúť kde zotrvať. Vlastne, akoby kolesá boli siamské dvojičky s tvrdohlavou náturou a každé presadzovalo svoj vlastný názor ako univerzálne platné pravidlo. Čím horší asfalt, tým je malé auto viac neposedné a zákerné. Nie nadarmo majú niektorí názor, že najlepším JCW je dlhý Clubman s hmotnosťou vzadu. Roadster naozaj uskakuje.

Kľudnú jazdu, ak sa tak dá nazvať niečo sprevádzané strieľaním do výfuku, vymieňam za svoj malý experiment. Nedávno som na Cliu RS šiel úžasnou cestou medzi dedinami. Čo na ňu povie JCW? Stláčam dve tlačidlá pred pákou, ktoré prepnú auto do športového režimu a zakážu stabilizačný systém. Netušiac peklo sa púšťam do zákrut a práve teraz sa prejavuje Mr. Hyde auta, masový vrah Mickey Knox. Navonok neutrálny chlapík s výbušnou povahou a snahou isť svojou cestou.

Prvá zákruta s prudkým brzdením vedie k zisteniu, že akokoľvek sú brzdy silné, tak okrem spomalenia majú efekt znervózniť auto. Už normálne ľahký zadok sa pri spomalení jemne nadľahčuje a poskakuje zo strany na stranu. A nie do tónov hudby, ale znova podľa vlastného uváženia. Trochu šok, ruky sa mi začínajú potiť, ale idem ďalej. Plyn na podlahe, spojka, pár sálv z výfuku, tretí prevodový stupeň, znova brzdy, ďalšia zákruta. V nej neopatrne uberám plyn, čo sa JCW zjavne nepáči a v priebehu kilometra ma chce už druhýkrát zabiť. Zadok mieri do boku a musím vyčarovať také kontra, aby som nemusel ísť z hodín podľa zrkadiel na spiatočke. Naozaj výbušný charakter. Už teda viem, na čo si dať pozor a čo nerobiť. Do ďalších zákrut teda brzdím trochu jemnejšie, čo sa prejavuje vyššou prejazdovou rýchlosťou. Hlavne neubrať plyn v zákrute. Ak vodič splní tieto dve požiadavky, auto dokáže neuveriteľné divy. Nie, nie je ako pribité, ale je svojim spôsobom zábavné. Ak sa dá zábavným nazvať prechádzka po lane nad stometrovou priepasťou na dne ktorej sú krokodíly odchované na ľudskom mäse s motorovými pílami v ruke. To všetko sprevádzané naviac zemetrasením a obstreľovaním paintballovými kanónmi. Prichádzam celý do druhej dediny. Adrenalín spôsobuje, že cítim pulzovanie v spánkoch, v krku, v rukách. Chvíľu rozmýšľam. Po diaľnici a vydýchať sa, alebo prejsť peklom znova. Inštinktívne volím peklo.“

Plusy

• Výkonný a úsporný motor
• Perfektní brzdy
• Zvukový projev
• Ovladatelnost
• Zábavnost
• Design

Minusy

• Stísněný interiér
• Nepraktičnost
• Malý zavazadlový prostor
• Nevhodné vozidlo na dlouhé cesty

Technické údaje

« Mini odejde z WRC! VW Transporter BlueMotion 2013 – ECO dodávka »