Autojournal.cz

TEST MINI Paceman Cooper SD

6. 2. 2014 • MINI, Novinky, Testy •

Stylová verze Countrymanu, tedy Paceman, se mi do ruky dostává podruhé. Tehdy to byla benzinová verze Cooper S a naprosto mě dostala. Motor táhl, řval, prskal a auto zatáčelo, jako o život. Prostě klasické MINI. Teď tu je dieselová verze s automatem a pohonem všech kol… Naštěstí se však jedná o silnější verzi s přídomkem S. Ta přidává 23 kW navíc a také agresivní styling karoserie. S konečným výkonem 105 kW, 305 Nm a při váze 1300 kg by se mohlo jednat o zajímavé svezení. Uvidíme.

Paceman je vlastně taková X6 od MINI. Designově i technicky vychází z Countrymanu a přidává třídveřovou karoserii, zkosenou střešní linii a nový tvar zadních světel. Ve výsledku se jedná o opravdu efektní celek a to i v rámci této značky. Ono totiž každé MINI tak nějak budí pozornost všude, kde se ukáže. Paceman to posouvá ještě dále a většina kolemjdoucích zakopává, hledá čelist na zemi a holkám se zapalují lýtka. Takže splňuje přesně to, co menší sourozenec a umí hrát stejně na efekt. V rudé barvě s černými pruhy a střechou mu to slušelo opravdu hodně. Individualizaci vzhledu se u MINI meze opravdu nekladou a tak není problém mít britskou vlajku přes celou střechu, zrcátka a kdoví kde ještě. Je to na vás a vašem osobním vkusu.

S verze přináší černě lemovanou masku chladiče s agresivní výplní, obří nasávací otvory v nárazníku a lízátko na jeho spodku. Na předních blatnících pak najdeme tmavé průduchy a označkování písmenem S. Nechybí chromové lemovaní všech světel, spodních okenních linek a také na klikách dveří. Metrosexuál radost pohledět. Jenže ono to funguje a vůbec to nevypadá lacině nebo přehnaně. Tak nějak akorát… Pokud se toto slovo vůbec dá s MINI spojit.

Interiér je totožný s Countrymanem a už na něm jde znát zub času. Je maximálně extravagantní a design zde vítězí nad funkcí, ale je prostě milý. Obří centrální budík je cool, blikající posuvní kolejnice, kde si můžete připevnit loketní opěrku nebo třeba držák na nápoje taktéž. Pak tady jsou letecké přepínače na střešním panelu osvětlení a také na středovém tunelu. Hezké. Na co jsem si musel chvíli zvykat, byl pro vozy MINI, poněkud netradiční posaz za volantem. V každém tradičním Mini totiž sedíte hned nad zemí a máte pocit, že být posazen ještě o centimetr níže, tak už byste dřeli svým pozadím o silnici. Zde se ale cítíte (když to hodně přeženu) jako např. ve Škodě Yeti a nezmění to ani vypumpování sedadla co nejníže k podlaze.

Je pravda, že na ergonomii interiéru si musí člověk neznalý také chvíli zvykat, ale oproti menším modelům se alespoň tlačítka stahování oken umístila a uspořádala do dveřních panelů – jednoduše kvůli tomu, že by se tlačítka všech čtyř oken na středový panel nevešla. Interiér je ale velmi kvalitní a slícování je tu skutečně na jedničku. Ono vlastně ani není divu, když je MINI pod taktovkou BMW, které dbá na kvalitu interiéru v dostatečném množství. Volant skvěle padne do ruky a je nastavitelný v obou směrech. Navíc je na něm integrován otáčkoměr s palubním počítačem a hlavně digitálním rychloměrem, takže nakonec víte, kolik jedete.  Mezi sedadly pak nalezneme obdobu ovladače iDrive, který u MINI vypadá jinak (stylově) a funguje stejně dobře. Praktičnost je pochopitelně horší, než u Countrymanu. Vnitřní prostor je však srovnatelný. Do zadu se vlezou pouze dva cestující, ale na nedostatek místa si úplně stěžovat nebudou. Teda alespoň v oblasti nohou. Nad hlavou je limitem kolmá střecha.

Takže pod kapotou, v našem případě, dřímá čtyřválcový dvoulitrový diesel. 105 kW a 305 Nm rozpohybují auto na stokilometrovou rychlost za 9,5 vteřiny. Údaj to není nijak oslnivý, ale upřímně to docela stačí. Dynamika je prostě dobrá. Ne, není to auto na dlouhé trasy a dálnici, i když ani tady výrazně trpět nebudete. Jeho ideálním prostředím je však město a přilehlé okresky. Na to je dynamika motoru zcela ideální. V kombinaci s automatickou šestistupňovou převodovkou, která se montovala do BMW dvě generace starých, to však žádná sláva není. Řadí pomalu, kvalty zbytečně “honí” přes měnič a za studena si tak nějak dělá co chce. Většinou říkám, že diesel je lepší s automatem, ale tady se mu vyhněte jako čert kříži! Motor sám o sobě funguje tak jak má, nemá výraznou prodlevu a má rád otáčky. Na volantu lze najít pádla, ale za ty je zcela zbytečné si připlácet. Na obou stranách jsou malá tlačítka, která dělají to samé… Jo, přesně tyto pádla byly ve starých BMW.

Oproti slabší dieselové verzi, kterou jsem nedávno testoval v Countrymanu, je silnější jednotka kultivovanější a nemá tak hrubý chod a zvukový projev. Dokonce přenáší i méně vibraci. Takže pokud naftu do MINI, tak SD. A pak je tu spotřeba. Ta se v kombinaci s automatem držela na stejné rovině jako benzínový ekvivalent a varianta s turbem by brala v průměru o litr více. Opravdu tedy nevidím důvod, proč zvolit naftu a ochudit se o to nejzásadnější, co MINI nabízí. Naštěstí jízdními vlastnostmi je to pořád stejně přesvědčivé auto. Jen trošku nedotáčivé…

Řízení je příjemně tuhé už v normálním režimu, po stisknutí tlačítka sport však ztuhne ještě více (člověk se pak celkem nadře) a výrazně se změní odezva na plyn, samozřejmě k lepšímu.  Podvozek poslouchá na každý povel a jede přesně tam, kam mu ukážete volantem. Řízení je nejen tuhé, ale i překvapivě komunikativní a řidič vždy ví, kde jsou přední kola. Problém nastane až na horším povrchu, kde je spousta příčných nerovností a děr – MINI začne odskakovat a přední kola velmi rychle ztrácejí adhezi a občas nemá předek problém odskočit v zatáčce do protisměru!

Ale to k MINI prostě patří a je to součást jejich nevybouřeného charakteru. Podvozek je sice přehnaně tvrdý, ale rychlosti, které dovolí v zatáčkách jsou v kombinaci s pohonem všech kol opravdu působivé. Auto se zakousne a drží se stopy jako o život. Těžší diesel vepředu nijak zásadně neovlivnil jízdní vlastnosti, ale je snad všem jasné, že Paceman je primárně na limitu nedotáčivý. Potěšilo mě však chování na sněhu. Díky čtyřkolce jsem si s MINI užil spoustu zábavy v podobě driftů. Pohon funguje naprosto skvěle a spolehlivě. Velké plus. Paceman navíc krásně poslouchal na povely plynu a volantu ,a tak nebylo problém udržet dlouhé drifty se slušným úhlem.

Ve výsledku je Paceman skvělé auto a s pohonem všech kol umí opravdu podržet a vykouzlit úsměv na tváři. Jen zvažte, jestli u auta tohoto druhu, které stejně nikdy nebude hrát roli hlavního auta v rodině, chcete přijít o to nejzásadnější DNA značky MINI – sportovnost! Tu totiž implementace dieselu zcela zničila a také utrpěl akustický komfort a s tím i pohoda na palubě. Za těch pár decí lepší spotřeby to fakt nestojí.

Plusy

• Dost místa pro čtyři osoby
• Relativně prostorný kufr
• Výborné jízdní vlastnosti
• Ovladatelnost, přesné a strmé řízení
• Pohon všech kol
• Výkonné brzdy
• Řízení

Minusy

• Extrémně tvrdý podvozek
• Ergonomie pracoviště řidiče
• Nízká užitečná hmotnost
• Vysoká cena
• Odhlučnění motoru
• Spotřeba
• Pomalá převodovka

« BMW odhalilo faceliftovanou X3, vyjede letos na jaře Nové Subaru Legacy odhaleno na Chicago Auto Show »