Test Mini Countryman Cooper S All4: Kempování se zábavou
Všichni milujeme svoji svobodu, všichni milujeme cestování a v posledních desetiletích jsme si zvykli na to, že tyhle dvě věci nám nikdo moc neomezuje. Ale minulý rok sevřela svět do železných kleští epidemie coronaviru a najednou byly hranice okolních států opět nečekaně vzdálené. Lidé se ale svojí svobody vzdávají neradi a vzali tak útokem obytné vozy, aby mohli cestovat alespoň v rámci republiky, nebo si udělat home office kdekoliv, kde je to napadne.
Nojo, ale co dělat, když by se vám obytný vůz líbil, ale nechcete zabíral půl zahrady obří krabicí, která 300 dní v roce stojí? Nebo když bydlíte v bytě, a obytňák by vám nezajel do podzemní garáže? Anebo co dělat, když vás prostě baví řízení a součást dovolené je pro vás i všechno, co se odehraje mezi bodem A a B? Na všechny otázky přináší odpověď Mini Countryman S v obytné úpravě.
Omlazený Countryman je fešák. V první generaci šlo o trochu vyplašené auto, které se tak nějak hledalo. Ale nyní už je to sebevědomý švihák, který sice nosí všechny hlavní prvky charakteristické pro značku, ale nesnaží se za každou cenu vypadat jako zvýšený Cooper. I přesto, že jde o největší auto v nabídce značky, stále to není žádný obr. Přestavět ho na obytný vůz by vás asi hned nenapadlo. Jenže díky šikovným českým ručičkám je i toto možné. Krom přídavného stanu pro dva na střeše se totiž v kufru nachází ještě zástavba na míru od firmy Egoé nest, která zahrnuje plynový vařič (ten se dá i vyndat a můžete si ho přenést), tekoucí vodu a nějaké úložné prostory.
Součástí vestavby je taky rozkládací rošt s matrací, který se dá roztáhnout přes zadní sedadla. Ten je samozřejmě kratší a místa mezi matrací a střechou je málo – bude tak sloužit spíš dětem nebo jako nouzové řešení, pokud by počasí opravdu hodně nepřálo. Pochválit musím především opravdu kvalitní zpracování vestavby. Ta sama váží 75 kilogramů, takže nijak zásadně ani nezatěžuje auto. Oceňuji taky snadnou manipulaci. Jak stan, tak „kuchyňku“ zvládne rozbalit i sbalit jeden člověk v rámci jednotek minut. Jednou z výhod taky je, že není permanentní. Když tedy nejedete do přírody, dá se vyndat a po zbytek roku můžete Countryman používat jako obyčejné auto.
Když si po vydařeném výletu sbalíte saky paky, přichází další pozitivum. I obytný MINI je stále MINI. Uvnitř vás tedy nečeká laciný vrzající dodávkový interiér, ale kvalitní přehlídka stylu, jak jsme u téhle britské značky zvyklí. Miňácké kabiny rozdělují lidi na dvě skupiny: já se řadím do té, co si jejich hravost neuvěřitelně užívá. Je vidět, že se při jejich návrhu někdo bavil a ten někdo chtěl, abyste se bavili také. Neustále se opakující motiv oválu, páčkové přepínače jak v letadle, milion drobných detailů, které postupně objevujete.
Tady prostě trávím čas rád. Taky je znát, že sedíte v prémiovce. Slícovaní jednotlivých dílů je na jedničku, materiály jsou voleny pečlivě a všechno působí kvalitně. K ergonomii taky nemám nejmenších výtek. MINI se stále bráni (naštěstí) dotykovému šílenství a většina důležitých funkcí má své tlačítko – ehm, tedy páčku. Rozvržení ovládacích prvků taky dává smysl. Je velice jednoduché cítit se tu rychle jako doma.
Na hlavním středovém displeji běží barvičkami přetékající infotainment, který je ve skutečnosti jen dobře namaskovaný iDrive od BMW. Systém tak funguje bleskově, jen jeho intuitivnost v mých očích nedosahuje úrovně předlohy. Ale po pár dnech si zvyknete. Samozřejmě se také dá ovládat otočným kolečkem a konzolí mezi sedaly – což je podle mě stále nejlepší způsob. Ale abych jen nechválil, tak i tady se najde chyba. Vlastně asi jen jedna. Tou je digitální přístrojový štít. Ani mi nevadí jeho minimalistické provedení, jen jeho zobrazovací schopnosti trochu zaostávají za skvělým displejem na palubní desce a na sluníčku je trochu hůř čitelný. Párkrát se mi zastesklo po starých dobrých analogových ručičkách.
Pokud jde o místo, tak v největším MINI si na něj rozhodně nejde stěžovat. Ve předu je ho doslova přebytek. Pochválit musím taky skvělou pozici za volantem. Sedí se poměrně nízko a volant si můžete přirazit hezky k tělu. Ten je malý se silným věncem a dobře padne do ruky. Sedačky jsou po vzoru BMW trochu tvrdší, ale ani při delší cestě netlačí a především skvěle drží tělo. Výhled vpřed je díky téměř kolmému oknu typicky „jako z ponorky“ ale jinak není problém mít přehled o dění kolem auta. Na zadních sedačkách je poté taky místa dost ve všech směrech – i pro mě s mými 190 centimetry. Jelikož ale máte v kufru kuchyň, budete je nejspíš využívat místo kufru.
Označení S nám dává vědět, že pod kapotou dýchá benzínový agregát a to dvoulitrový čtyřválec o výkonu 131 kW a 280 Nm. Chápu, že Countryman má ve jméně „MINI“, ale s hmotností 1645 kilogramů bych ho tak asi neoznačil. I tak mu ale ke sprintu na stovku stačí jen 7,3 sekundy a rozjet se umí daleko za hranici dvou set kilometrů v hodině. Motor ukrývající se pod označením S je zárukou sportovního ducha, jak už jsme u MINI zvyklí. S absolutní lehkostí se velmi ochotně vytáčí, jeho zvuk je při sportovnější jízdě s narůstajícími otáčkami čím dál naštvanější a nezasvěcené spolujezdce může překvapit s jakou vervou dokáže Countrymana strkat vpřed a jak krásně u toho zní. Neomalenou jízdou sice žadoní o minimálně 8 litrů benzínu, ale pánové…té zábavy u toho. Klidně bych mu ještě jeden litr navíc věnoval. Stejně povedené je spárování s osmistupňovým automatem. Převodovka je jemná, plynulá, ale umí být taky rychlá. Nedočkáte se žádného cukání ani hledání rychlosti. Skvělá práce.
Kde ale nejvíc oceníte, že kempujete v MINI, je na silnici. Zatímco v běžných obytňácích bývá cesta nutné zlo, které musíte přežít mezi tím, co doma sbalíte rodinu a vybalením plastových židliček v kempu, tak u Countrymanu bude tahle část dovolené patřit k vašim oblíbeným. Při běžné jízdě mě podvozek okouzlil poddajností. I přesto, že je testovaný kousek obutý na velkých devatenáctkách, zvládá bez problémů vysát veškeré nerovnosti a výmoly, kterými ho naše cesty obdarují. Podvozek je taky dobře odhlučněn, takže k vám nedoléhá ani žádné bouchání. V klidném tempu jde o tak klidného a vyrovnaného společníka, že se vám ani nebude chtít vystupovat.
Správné MINI ale musí mít taky šťávu. A jakmile se před vámi začnou rovinky měnit v zatáčky, překvapí vás, s jakou radostí se do nich vrhá. Countryman je i přes svoji hmotnost a rozměry neobyčejně agilní a hravý. S radostí mění směr, je jistý a stabilní a nezapomíná u toho na řidiče. Skvělé je taky řízení. Je malinko těžší, ale velice rychlé a přesné. Poskládat auto do zatáčky na milimetr přesně je naprostá hračka. Po pár zatáčkách zapomenete, že vlastně sedíte v SUV. A taky na to, že na střeše máte stan a v kufru kuchyň. Za volantem Countrymanu jsem se bavil tak dobře, až jsem si to nechtěl přiznat. Kdyby takhle jezdila všechna SUV, tak už mi doma jedno taky možná straší.
Ano, MINI Countryman má styl, výborný motor a skvěle jezdí. S tím se tak nějak počítá. Ale má vůbec smysl o něm uvažovat jako o kapesním bydlítku? Na to si asi bude muset každý najít odpověď sám, mě ale týden s tímhle extrovertem okouzlil. Celý rok vám může sloužit jako hravé a zábavné auto, ve kterém je dost místa a je tak akorát velké. Před dovolenou ho můžete nastrojit a vyrazit. A díky pohonu všech kol a zvýšenému podvozku se podíváte i na místa, kam by vás obyčejný obytňák nikdy nedostal.
Tohle je pravá svoboda. Nejen jezdit mezi kempy, ale jet, kam se vám zachce. A kdo říká, že si nemůžete užít i tu cestu? Obytný Countryman možná na papíře smysl dávat úplně nemusí, ono možná ani mimo ten papír, ale to spousta dobrých věcí. Základní cena MINI Countryman S startuje na 920 tisících. Stan vás vyjde na 66 tisíc, vestavba do kufru přibližně dalších 97. Samozřejmě můžete sáhnout také po slabší motorizaci. Countryman se dá koupit nejlevněji od 666 tisíc.
Plusy
– Design
– Prostornost
– Podvozek
Mínusy
– Digitální budíky
« Test Subaru XV 2.0 iL e-Boxer: Vzorový příklad Test BMW 430i Cabrio »
