Autojournal.cz

TEST MINI Countryman Cooper D ALL4 – Dark Side

3. 1. 2014 • MINI, Novinky, Testy •

Jsem milovník MINI. Naprosto zbožňuji především produkty z divize JCW, které patří mezi vůbec to nejlepší s pohonem předních kol na světě. Skvělý je i čtyřkolkový Countryman JCW a takové MINI GP je pro mě nejlepším sportovním autem posledních x let. Na AutoJournalu jsme se zatím věnovali těm nejsilnějším benzínovým motorizacím, a tak při nabídce na otestování Countrymanu s dieselem pod kapotou jsem ne říct nemohl. Byl jsem totiž moc zvědavý, jak s touto motorizací bude velké MINI jezdit. Navíc bylo doplněno pohonem ALL4, tedy 4×4 a venku byl sníh… V očích se mi rodil plán na zajímavý víkend na horských serpentínách.

Pokud už nyní ohrnujete nos kvůli ošklivému předsudku, že je Countryman na Mini prostě moc velký, těžký, líný a že jeho pohon 4×4 zabije všechnu zábavu za volantem, čtěte pozorně dále – já si myslel skoro totéž… ale koneckonců, Usain Bolt je také mezi sprintery největší i nejtěžší a přitom běhá stovku pod 9,7 sekundy. O jízdních kvalitách vozů značky Mini jsem samozřejmě nikdy nepochyboval a ani Countrymana jsem v tomto směru rozhodně nezatracoval. Jenže po zkušenostech z malých, lehkých a obratných modelů s krátkým rozvorem, se člověk začne přece jen trochu obávat, zda ty nejlepší vlastnosti nezmizí, nebo se alespoň nestanou o nějaký kus horšími. Naštěstí ale není proč mít tyto obavy…

O tom ale až za chvíli. Design vozu si bere za příklad svou menší variantu a mě osobně se Countryman prostě líbí. Je stejně stylový, má zajímavé detaily a vypadá draze. Jo a moc se líbí holkám. Každé se z něj podlomí kolena, nekecám! Takže splňuje přesně to, co menší sourozenec a umí hrát stejně na efekt. V modré barvě s černými pruhy a střechou mu to slušelo opravdu hodně. Individualizaci vzhledu se u MINI meze opravdu nekladou a tak není problém mít britskou vlajku přes celou střechu, zrcátka a kdoví kde ještě. Je to na vás a vašem osobním vkusu.

Interiér je téměř totožný s menším modelem a už na něm jde znát zub času. Je maximálně extravagantní a design zde vítězí nad funkcí, ale je prostě milý. Obří centrální budík je cool, blikající posuvní kolejnice, kde si můžete připevnit loketní opěrku nebo třeba držák na nápoje taktéž. Pak tady jsou letecké přepínače na střešním panelu osvětlení a také na středovém tunelu. Hezké. Na co jsem si musel chvíli zvykat, byl pro vozy Mini, poněkud netradiční posaz za volantem. V každém tradičním Mini totiž sedíte hned nad zemí a máte pocit, že být posazen ještě o centimetr níže, tak už byste dřeli svým pozadím o silnici. Zde se ale cítíte (když to hodně přeženu) jako např. ve Škodě Yeti a nezmění to ani vypumpování sedadla co nejníže k podlaze. Svůj ideální posaz za volantem si zde ale najde opravdu každý a pak už nic nebrání ideální manipulaci všech ovládacích prvků v interiéru. Je pravda, že na ergonomii interiéru si musí člověk neznalý také chvíli zvykat, ale oproti menším modelům se alespoň tlačítka stahování oken umístila a uspořádala do dveřních panelů – jednoduše kvůli tomu, že by se tlačítka všech čtyř oken na středový panel nevešla. Interiér je ale velmi kvalitní a slícování je tu skutečně na jedničku. Ono vlastně ani není divu, když je Mini pod taktovkou BMW, které dbá na kvalitu interiéru v dostatečném množství.

Volant skvěle padne do ruky a je nastavitelný v obou směrech. Navíc je na něm integrován otáčkoměr s palubním počítačem a hlavně digitálním rychloměrem, takže nakonec víte, kolik jedete.  Mezi sedadly pak nalezneme obdobu ovladače iDrive, který u MINI vypadá jinak (stylově) a funguje stejně dobře.

Pod kapotou stylového MINI nalezneme v testovaném případě čtyřválcový dvoulitrový diesel z dílny BMW o výkonu 82 kW a 270 Nm točivého momentu. Zrychlení na stokilometrovou rychlost trvá 11,8 vteřiny a Countryman se zastaví už na rychlosti 175 Km/h. Údaje to tedy nejsou nijak oslnivé, ale v praxi není dynamika zlá. Ne, není to auto na dlouhé trasy a dálnici, i když ani tady výrazně trpět nebudete. Jeho ideálním prostředím je však město a přilehlé okresky. Na to je dynamika motoru zcela ideální. V kombinaci s automatickou šestistupňovou převodovkou, která se montovala do BMW dvě generace starých, to však žádná sláva není. Řadí pomalu, kvalty zbytečně “honí” přes měnič a za studena si tak nějak dělá co chce. Většinou říkám, že diesel je lepší s automatem, ale tady se mu vyhněte jako čert kříži! Motor sám o sobě funguje tak jak má, nemá výraznou prodlevu a má rád otáčky.

Osobně, kromě automatu, vidím největší problém v odhlučnění. MINI, všechna do jednoho, jsou stavěna pro maximální fun factor a go-kart pocit z jízdy. To znamená, že se s odhlučněním nikdo moc nepáral, vždyť jen ať si řidič užije toho krásného benzínového zvuku šestnáctistovky. Jenže tady máme naftu. A navíc motor máte kousek od sebe a palubní deska zrovna mohutná také není. Výsledkem je opravdu nepříjemný klepavý projev motoru, který je navíc opravdu hlasitý a propouští dovnitř spoustu vibrací. Tohle se bohužel nepovedlo. Implementace dieselu by si měla zasloužit více změn a lépe odvedenou práci.

A pak je tu také spotřeba. Ta se v kombinaci s automatem držela na stejné rovině jako benzínový ekvivalent a varianta s turbem by brala v průměru o litr více. Opravdu tedy nevidím důvod, proč zvolit naftu a ochudit se o to nejzásadnější, co MINI nabízí. Naštěstí jízdními vlastnostmi je to pořád stejně přesvědčivé auto.

Řízení je příjemně tuhé už v normálním režimu, po stisknutí tlačítka sport však ztuhne ještě více (člověk se pak celkem nadře) a výrazně se změní odezva na plyn, samozřejmě k lepšímu.  Podvozek poslouchá na každý povel a jede přesně tam, kam mu ukážete volantem. Řízení je nejen tuhé, ale i překvapivě komunikativní a řidič vždy ví, kde jsou přední kola. Problém nastane až na horším povrchu, kde je spousta příčných nerovností a děr – MINI začne odskakovat a přední kola velmi rychle ztrácejí adhezi a občas nemá předek problém odskočit v zatáčce do protisměru! Ale to k MINI prostě patří a je to součást jejich nevybouřeného charakteru. Podvozek je sice přehnaně tvrdý, ale rychlosti, které dovolí v zatáčkách jsou v kombinaci s pohonem všech kol opravdu působivé. Auto se zakousne a drží se stopy jako o život. Těžší diesel vepředu nijak zásadně neovlivnil jízdní vlastnosti, ale je snad všem jasné, že Countryman je primárně na limitu nedotáčivý. Potěšilo mě však chování na sněhu. Díky čtyřkolce jsem si s MINI užil spoustu zábavy v podobě driftů. Pohon funguje naprosto skvěle a spolehlivě. Velké plus. Countryman navíc krásně poslouchal na povely plynu a volantu ,a tak nebylo problém udržet dlouhé drifty se slušným úhlem.

Ve výsledku je Countryman skvělé auto a s pohonem všech kol umí opravdu podržet a vykouzlit úsměv na tváři. Jen zvažte, jestli u auta tohoto druhu, které stejně nikdy nebude hrát roli hlavního auta v rodině, chcete přijít o to nejzásadnější DNA značky MINI – sportovnost! Tu totiž implementace dieselu zcela zničila a také utrpěl akustický komfort a s tím i pohoda na palubě. Za těch pár decí lepší spotřeby to fakt nestojí.

Plusy

• Dost místa pro čtyři osoby
• Relativně prostorný kufr
• Výborné jízdní vlastnosti
• Ovladatelnost, přesné a strmé řízení
• Pohon všech kol
• Výkonné brzdy
• Řízení

Minusy

• Extrémně tvrdý podvozek
• Ergonomie pracoviště řidiče
• Nízká užitečná hmotnost
• Vysoká cena
• Odhlučnění motoru
• Spotřeba
• Pomalá převodovka

« Kia GT4 Stinger Concept! Blog Dominika Valáška: Co rok dal a vzal »