Test MINI Cooper SE (32,6 kWh)
MINI patří mezi legendární značky. Maličkaté roztomilé Coopery si získaly srdce milionů lidí kvůli svým výtečným jízdním vlastnostem. Ve verzích S jde rozhodně o jedny z nejzábavnějších aut na planetě, kterými se to na track days jen hemží. Jenže může to tak zůstat i v případě, že z auta vyndáte uřvaný přeplňovaný čtyřválec, a nahradíte ho elektromotorem a baterkami?
Minimálně po stránce designu si určitě není na co stěžovat. Mnou testovaný britský knedlík totiž dostal tu nejlepší možnou barvu: legendární British racing green, ve které vypadá prostě fantasticky. Po stránce designu to aktuálně generace MINI schytává ze všech stran, a to především kvůli rozměrům, které – ruku na srdce – zrovna „mini“ nejsou. Jenže v třídveřové variantě se pořád jedná o prcka, který vyzývá ke hraní. Kola zasazená až v rozích karoserie, prakticky kolmé čelní sklo a pořádná dávka retro designu.
Já si nemůžu pomoct, ale prostě ho žeru. Potěšilo mě taky, že elektrická verze není od té běžné až tak moc odlišná. Vzhledem k tomu, že techniku poskytl exot i3, se MINI drží opravu u země. Jediným rozpoznávacím znamením je ikona zásuvky v masce a na blatníku. Dokonce označení modelu zůstalo u obligátního „Cooper S“, jen to eSko je vyvedeno v zelené. Pokud je vám to málo, lze si ještě nakonfigurovat disky s designem zásuvky – opravdu, podívejte se. Já osobně bych ale dal přednost těm z testovaného modelu.
Interiér se změnil ještě decentněji. Startovací tlačítko, nebo spíš páčka, má teď zelenou barvu (originální) a stejný odstín se dostal i na volič řadící páky, který je úplně stejný, jako u běžných spalovacích variant. Jedinou výraznější změnou je tak přítomnost digitálního přístrojového štítu namísto analogového. Ten vcelku přehledně podává potřebné informace, ale nedá se nijak konfigurovat a na přímém sluníčku je hůř čitelný, takže je to spíš taková nutnost při snaze odlišit od sebe varianty.
Pokud tedy nejste fanoušci interiérů MINI, nebude se vám líbit ani tady. Pokud jim ale fandíte (jako já) bude vše v pořádku. Stále jde o hravý interiér plný oválných tvarů, kterému vládne posedlost detaily. Namísto tlačítek jsou tu páčky jako v letadle, což je detail, který doslova zbožňuji, a i ze zapínání stropního osvětlení dělá akční záležitost. Prakticky na každém dílu můžete nalézt logo MINI, a snaha udělat všechno kulaté působí až téměř obsedantně. Při vývoji interiéru se zkrátka někdo bavil – a chtěl, abyste se bavili taky. Samotné zpracování a materiály jsou velice dobré, a asi není potřeba si na nic v tomto směru stěžovat.
Skrze dotykovou obrazovku k vám promlouvá převlečený infotainment od BMW, který je bleskově rychlý, a po chvilce cvičení i logicky uspořádaný. Ovládat ho lze buď dotykem, nebo skrze ovládací konzoli iDrive, která tedy není iDrive, ale víte jak to myslím. Pochválit také musím výtečně hrající audio soustavu.
Samotná pozice za volantem je příkladná. Sedí se až na zemi stylem ‚dlouhé nohy, krátké ruce‘, což je přesně tak, jak to má být. Ve všech směrech je kupa místa a výhled z vozu je velice dobrý. Tedy až na výhled nahoru. Kvůli kolmému přednímu sklu je okno daleko od řidiče, takže na každém semaforu vás čeká úklon vpřed. Sedačky drží tělo jako svěrák, a v zatáčkách to opravdu oceníte, snad jen rozložitější postavy by mohly mít problém s jejich šířkou. Taky jsou poměrně tvrdé, takže dlouhá cesta v nich nebude příjemná (to ale v případě elektrické verze nehrozí, ale k tomu až později). Auto má taky zadní sedadla. Ta jsou spíš nouzová. Pokud měříte nad 180 centimetrů, tak zde budete mít asi pořádný problém, ale pro děti nebo odložení nákupu jsou ideální. Pozitivní ale určitě je, že se zástavbou baterie nezměnil vnitřní prostor. Baterie se totiž nacpaly na místo, které se uvolnilo po vyhození spalovacího pohonného ústrojí – do středového tunelu a na místo nádrže. Takže si i kufr mohl ponechat původní objem 211 litrů, respektive 711 po složení sedadel. Pro dva z města až až.
Tím se dostáváme k pohonnému ústrojí. Dárcem orgánů se stalo BMW i3S. Pod kapotou tedy nalezneme elektromotor o výkonu 135 kW a 270 Nm. To stačí ke sprintu na stovku za 7,3s a maximální rychlosti omezené na 150 kilometrů v hodině. Nicméně sprint na stovku asi není to nejzajímavější – tím je spíš pružné zrychlení, které je díky instantnímu výkonu dechberoucí. Z 30 na 80 kilometrů v hodině je elektrominík za nějaké 3 sekundy! Jízda na vlně elektřiny je opravdu návyková, autu nedochází dynamika ani nad 100 kilometrů v hodině, takže se nemusíte bát pouštět do předjížděcích manévrů ani dálniční jízdy. Během jízdy auto působí rychleji než spalovací eSko, díky absenci prodlevy bych řekl, že se dokonce může rovnat JCW. To, jak jsou elektromobily poslušné na plynu, je prostě úžasné. Pro mne, milovníka atmosférických motorů, je to zkrátka pohádka.
Energii do systému dodává baterie o celkové kapacitě 32,6 kWh (využitelných 28,9). Což je méně, než u BMW i3S. Nevím, jestli chtělo BMW udržet rozestup mezi oběma modely, nebo už narazilo na limity prostoru, nicméně díky tomu MINI i méně ujede. Při běžné městské jízdě se spotřeba pohybovala někde mezi 12-13 kWh/100 km, i při dynamičtějším popojíždění jsem se držel pod 15 kWh, což vám zaručí městský dojezd na hranici 200 kilometrů. Na dálnici se ale spotřeba vyhoupne těsně pod 20 kWh/100 km, takže musíte počítat se zastavením každých cca 120 kilometrů. Bezpečný kombinovaný dojezd MINI tedy osciluje u nějakých 170 kilometrů. Po městě je to víc, než je potřeba. Jediný problém je v tom, že z elektrického Cooperu je tak moc cítit, že chce být víc než jen městské vozítko.
Elektrický pohon mu nedokázal sebrat chuť bavit řidiče, a on vás celou dobu doslova přemlouvá k tomu, abyste ho vzali na okresku a pořádně potrápili podvozek. Jenže na tu okresku musíte také dojet, a pokud tam nechcete dojet s dojezdem 100 km a před vybitím si zablbnout tak na půl hodinky, tak těsně před „spuštěním neplechy“ musíte trochu dobít baterie. Což dělá z celého okreskového dovádění lehce komplikovanou záležitost. Určitě neříkám nemožnou, ale většina mých projížděk je čistě spontánní chuť vyrazit a upustit páru, ne důmyslně vymyšlený a přesně rozvržený výlet. Dobrou zprávou ale je, že díky maličké baterii se auto umí naplnit dost rychle. Maximální dobíjecí proud je 50 kW, což v dnešní době působí jako průměr, ale MINík má velké odhodlání držet vysoký výkon dobíjení téměř po celou dobu dobíjení, takže na rychlé nabíječce máte nabito za nějakých 35 minut – a stačí k tomu obyčejný 50 kW stojan, kterých jsou v ČR stovky. Potěší i přítomnost silné palubní nabíječky, která je třífázová a má výkon 11 kW, i domácí dobíjení je tak otázkou necelých 3 hodin.
Když už jsem ale nakousl jízdu, tak se pojďme podívat, kolik z charakteru autíčku zbylo. Ve městě je to poměrně jasné. Jde o neuvěřitelně hbitou myš, která ztrestá, na co si ukáže. Z křižovatek vypálí s takovou vervou, že se budete muset pořád smát, každé předjetí je otázka sekundy – vejde se do každé skuliny. Skvělé také je, že přední kola bez problému zvládají příval výkonu, a nemají tendenci se protáčet, jako třeba u elektrické Kony… krom drobného popotahování za volant se nedočkáte žádných nežádoucích jevů. Podvozek je poměrně dost tuhý, ale díky vyšší světlé výšce (přibližně o jeden a půl centimetru) to není taková hrůza jako v běžném Cooperu S. O povrchu vozovky se vám nijak tajit nebude, ale nerozcáká vám kafe po celé kabině. Samozřejmě má MINI také výtečnou manévrovatelnost, takže městské přesuny budete zvládat v takových časech, kterým nebudete chtít ani věřit. Skvělá je také opravdu silná rekuperace, která bez problémů zastoupí na celý týden brzdy.
Jenže držet tohle autíčko jen ve městě by byla obrovská škoda, tam využijete zlomek jeho potenciálu. To nejlepší se totiž odehrává na okreskách. Podvozek je výtečně naladěn a tenhle prcek má ukázkově jistý předek. Kam ho nasměrujete, tam bez protestů zatočí s takovou chutí, že skoro i zapomenete na absenci zvuku. MINI vlastně má zvuk, ale jen do 30 kilometrů v hodině. Jde o takové prazvláštní hučení, které mi první dny vadilo, ale časem jsem v něm našel zalíbení. Na okreskách se ale veškerá akce děje za absolutního ticha, což je trochu bizarní, a malinko to bere pocit z rychlosti. Která je mimochodem obrovská. Krátký rozvor, nízké těžiště, dobře rozložená váha: to jsou všechno věci, které z auta dělají okreskovou střelu. Jsem přesvědčený o tom, že na technickém okruhu by si baterkové MINI natřelo spalovací Sko na chleba – tak rychlé je, nebo tak rychle minimálně působí.
V zatáčce drží jak klíště, a na výjezdu vystřelí jak z praku díky instantnímu výkonu. Je to zábava? To si pište, a jaká! Vlastně mě asi nenapadá elektromobil, který by tak úspěšně roztahoval ústa řidiče do šklebu. Jediná chybka na celém tom divadle je řízení. Je milimetrově přesné, a neuvěřitelně rychlé, ale také absolutně bez citu. Posilovač má sice velký odpor a řízení je tuhé – což mi vyhovuje – ale dění pod předními koly musíte spíš tušit. Na auto si tak musíte chvilku zvykat, a limitům se přibližovat opatrně. To ale nic nemění na tom, že elektrický pohon nevzal zábavu. I baterkové MINI S je úžasný řidičský nástroj, který je také poprvé v historii levné provozovat.
Má to však své ALE. A tím je právě dojezd. MINI Cooper SE je skvělý ve městě, ale úžasný na okresce – tam si ho ale moc neužijete, pokud v její blízkosti nebude stát stojan s kabelem. Případné výlety za zábavou tak budou muset obnášet trochu pečlivější plánování, a drobné omezení té svobody, které nám vlastnictví automobilu dává. Celkově jde o povedené zábavné autíčko, u kterého ještě víc, než u běžných elektromobilů platí, že není pro každého. MINI si ho cení minimálně na 880 tisíc. Rozhodně je to jedno z aut, které se kupuje především srdcem, protože i když z mnoha úhlů nedává smysl, pořád se nemůžu zbavit pocitu, že ho z nějakého důvodu potřebuji.
MINI Cooper SE jde ve šlépějích svých předků, a je úžasně zábavné, rychlé a stylové. Jeho dojezd se v mnoha situacích jeví trochu jako omezující, a je tedy potřeba dobře rozmyslet, k čemu bude sloužit.
Plusy
– Design
– Zábavné jízdní vlastnosti
– Vnitřní prostor
– Rychlost nabíjení
Mínusy
– Primárně pro městský provoz
« Policie ČR převzala prvních 12 terénních vozů Toyota Land Cruiser Alpina představila nejvýkonnější SUV na světě »
