Test MINI Cooper S. Velmi schopná stylovka
Úchvatný kousek auta v ještě krásnější modré barvě se mnou lišácky koketoval z dálky už na parkovišti. V Mini už jsem kdysi seděla, ale byl to spíše “dědeček”, v porovnání s tímto mnohem mladším chuligánem. Vždy je zajímavé pozorovat, jaký kus cesty auto muselo urazit, aby se dostalo tam, kde je teď. Mini má ten jedinečný dar, že má od začátku má pevně daný design a toho se drží i moderní pojetí. Jediné, co se zásadně mění je interiér, avšak hlavní prvky, které jsou poznávacím znamením každého “miníka”, zůstávají. A to je moc dobře. Ale dost povídání okolo, jistě vás zajímá, jak vypadá a ještě víc, jak se s ním jezdí.
Mini třetí generace prošlo faceliftem a měnilo se toho mnoho, většinou to byly ale nevýrazné prvky, kterých si běžný uživatel možná ani nevšimne. Na autě naleznete jeden detail, který je poznávacím znamením, díky kterému snadno odlišíte staré mini od nového. O co se jedná? O Union Jack, tedy britská vlajka přenesená do grafiky zadních světlometů. Vy si ale ve svém sestavování ideálního Mini můžete tuto vlajku dát ještě na zpětná zrcátka, střechu a nebo i do interiéru na vnitřní dekor. Škála možností je opravdu veliká, své Mini si můžete nechat nalakovat množstvím barev od červené, přes modrou až po stylově černou. Různé pruhy dodají pak více hravosti. Napadá mě, že je to snad jediné auto, které má takovou variabilitu personifikace. Toho by se mělo náležitě využít!
Auto nám také trošku vyrostlo a zvětšilo se, avšak nijak extrémně, stále si zachovává své kouzlo malého, za to však drsného parťáka. Na první pohled se vám může zdát, že je auto takové baňatější, nebo snad „plnoštíhlejší“? V porovnání s první verzí modelu z roku 2001, je co srovnávat. Celková délka dnes činí 3850 mm, na výšku pak 1414 mm.
Vraťme se ještě ke světlům. Přední kukadla, stejně jako ty zadní, obsahují LED světlomety. Přiznám se, když jsem řídila auto v noci, nikdy dřív jsem tak daleko nedohlédla, jako právě s těmi to světly. Pro vás dobře, pro protijedoucí auta asi nic moc, často mě někdo problikl, zřejmě světla na ostatní působí jako dálková, přestože nejsou.
Auto jsem vzala na menší projížďku po okrskách, ve městě je mu sice dobře, ale teprve venku vám ukáže, jaké doopravdy je. Nejdříve se ale pojďme podívat, co za poklady se skrývá uvnitř auta. Na rozdíl od předchozí generace sedíte poměrně vysoko. Nemusíte se tedy bát o svůj zadek při přejetí díry nebo retardéru. Velký plus. Z auta je perfektní výhled. I když sedíte vysoko, mohlo by se zdát, že nejste v Mini, ale v normálním voze, skvělá optická iluze, nemyslíte?
Zatímco se rozhlížím po prostoru, koutky rtů mi cukají do úsměvu. Mini je prostě Mini. Je to jedinečné auto, které si s ničím jiným na světě nespletete. Počínaje kulatým 6,5 palcovým displejem uprostřed, který je mimochodem dotykový, to u předchozí generace neexistovalo, až po mohutný obšívaný kožený volant. Drží se skvěle. To, že je multifunkční je už tak nějak automatické.
Vraťme se ještě k displeji. Má několik funkcí. Naleznete v něm položku Můj Mini, kde zjistíte aktuální spotřebu i celkový dojezd auta a nebo také navigaci, ta se mi ovládala trochu hůř a párkrát jsem se nad ní rozčílila, ale je to asi jen o zvyku. Pokud nechcete displej ovládat bříškem prstu, což bych vám také při provozu na silnici doporučovala, můžete použít joystick, který se nachází ve středu za řadící pákou. Ovládání s ním je opravdu jednoduché. Stačí pět vteřin a už to máte v ruce. Tím, jak volíte v hlavním menu, tím se také mění LED zbarvení kruhu displeje. Stejně tak když měníte teplotu, kruh se zbarví do modročervena, dle toho, co jste si navolili. Trochu mne zklamalo, že si nelze navolit barvy podle svých preferencí.
Vzadu už to taková hitparáda není. Nesmíte zapomínat, že tento Cooper je třídveřový. Na zadní sedačky se dostanete při sklopení té přední. Zde nastává problém, při sklopení a popojetí sedačky, nevznikne velký prostor k průlezu, pokud máte víc jak 180 cm, tak tam ani nelezte. Mnoho místa vás nečeká ani v zavazadlové části. Běžný nákup se tam vejde, větší kufr na delší cestování už ne. V tomhle ohledu auto není moc praktické. Hodí se spíše jako druhé auto do rodiny anebo na vyblbnutí.
Uprostřed panelu na mě bliká červeně srdíčko. Jakoby mě lákalo svým rytmem k nastartování. Dlouho neotálím a tlačítko stisknu. Ozve se zvuk, který určitě bude lahodit každému uchu. Po každém nastartování, začínáte na režimu MIND, ten si ale můžete změnit na GREEN nebo SPORT. Režimy se snadno mění páčkou uprostřed panelu, tam kde se nachází tepající srdíčko. Když jsem jezdila po městě, měla jsem vždy zapnutý GREEN, ostatně uvnitř města se moc nevyblbnete. Nezapomeňte na to, že auto je lehce bestiálního charakteru a ten, kdo to nemá v rukou, toho jeho řidičské zkušenosti mohou velmi brzy zradit.
My se naštěstí teď ocitáme na okrsce kdesi za Prahou. S napětím a očekáváním v krvi přepínám z režimu GREEN na SPORT. Jsem trochu nervózní z toho, co mě čeká, avšak cítím, že se Mini probudil ze svého kabátku elegána. Nahodil si kšiltovku a napjatě čeká, co po něm budu chtít. Každou vteřinu o to víc připraven se vrhnout spolu se mnou do pekla a náležitě si to užít. Tak jedem!
Pevné uchopení volantu a dokonalá souhra brzdy s plynem, zaručí orgasmické divadlo se smyslným a hlavně hlasitým zaburácením ve sportovně laděných výfucích. Srdce se mi zběsile roztluče uspokojením a křičí do mozku, že chce ještě. Rovinka sem, zatáčka tam. Auto se sice v nich lehce naklání, ale není to nic z čeho byste měli mít strach. Sportovní sedačky vás udrží na místě, tělo vám jistí vystouplé bočnice a nenechají vás vyklouznout ze svého sevření. Tohle auto postě chcete mít. Epicky dospělo, přesto neztrácí svůj elegantní šarm do města a chuligánskou hravost na okrsky. Kdyby se v autě nacházel samosvorný diferenciál, bylo by auto nepřekonatelné. Ale bohužel. I přesto má dost do sebe. Řízení je zábavné, rychlé a přímé. Do zatáček jde s grácií a přesností. Ani podvozek auta vás příliš nezklame.
Po krátké době krotím Mini na mírnější režim. Oba si potřebujeme odpočinout, já teda víc než on. Tělem mi stále proudí adrenalin a pocit spokojenosti, který ve mně auto zanechalo. Jako poslední nás čeká se podívat, co vůz skrývá pod kapotou. V testované verzi jsem měla dvoulitrový čtyřválec o výkonu 141kW. Zrychlení z nuly na stovku nastane za solidních 7 vteřin. Součástí testovaného vozu byla i sedmistupňová dvouspojková převodovka, která je výjimečná svou rychlostí. Co se týče spotřeby, ta je taky super. Jezdíte-li na GREEN režim, spotřeba se vám ustálí na necelých 6 litrech. Samozřejmě sportovnější jízda je znát, a tak není divu, že se vám spotřeba vyšplhá klidně i na 12 litrů. Ale s tím už tak nějak musíte počítat, když si jdete koupit Cooper S.
Jak je známo, Mini samo o sobě musí čelit velkým předsudkům, které si na něj vytvořili povětšinou Češi. Když potkáte auto na silnici, většinou v něm sedí blonďatá žena. Někdy i mladý kluk. Avšak pozor tohle Mini rozhodně není žádná nákupní taška pro milenky. Je to pořádné auto, pro pořádné řidiče, kteří už mají nějaké řidičské zkušenosti za sebou a ví, jak se k autu chovat a co od něj očekávat, neboť Mini rádo zkouší váš řidičský um a to převážně při rychlejší jízdě a v zatáčkách.
Nové Mini Cooper S se prostě povedlo. Dospělost mu prospěla, přesto však nezapomněl, kým opravdu je a jak moc vám dokáže zamotat hlavu, abyste hned jeho kouzlu podlehli. Je hravé. Je sexy. Je to Mini.
Plusy
Vynikající řízení
Vynikající motor
Vynikající podvozek
Vynikající vzhled
Konečně kvalitní interiér
Nízká spotřeba
Hezké detaily
Minusy
Vyšší cena
Slabší vnitřní prostor
Převodovka občas cuká
« Pořídit auto na jedno kliknutí? Od února žádný problém Jak je jednoduché ukrást auto? I bez bezklíčového odemykání je to pro zloděje hračka »
