TEST Mini Cooper S – Pro puberťáky a milenky? Ne, pro pořádné chlapy!
Mini je auto, ke kterému se vztahuje nejvíce předsudků. V základních motorizacích často vidíte vyhublé milenky bohatých pánů nebo puberťáky, kteří auto dostali jako dárek k narozeninám. Jenže nejvýkonnější verze nejsou žádnou cool nákupní taškou pro ”neřidiče”, ale skvělým náčiním pro pořádné chlapy, kteří se na klikaté okresce rádi vyblbnou. Skvělým důkazem je nový Mini Cooper S, jenž narostl do všech stran, dostal spoustu elektroniky a zmizelo hydraulické řízení. Jenže i navzdory tomu je pekelně rychlou hračkou, která je sexy, stylová a hlavně zábavná!
Začněme však hezky od začátku, tudíž od vzhledu. Ten se od předchůdců nijak výrazně neliší. Samozřejmě je už od prvního pohledu větší a jeho křivky působí tak nějak baculatěji. Velmi povedený je členitý nárazník a kulaté světlomety s LED technologií. Po stranách si lze všimnou klasických zrcátek ve tvaru vajíčka a bezrámových oken. Vzadu oku lahodí decentní křídlo a dvojice koncovek výfuku umístěných uprostřed. Záporně na mě působí akorát zadní svítilny, které jsou přehnaně velké a celkově narušují jinak skvěle vyvážený design.
Pomineme-li zatím techniku, tak nejvíce změn se odehrálo uvnitř vozu. Z interiérů nezmizel ani kousek fajn retro atmosféry a dokonce se moc neměnily ani tvary. Ale konečně zde najdeme opravdu kvalitní materiály, které jsou navíc velmi dobře zpracované. Ono minulé generace Mini totiž vypadaly jako z Kinder-vajíčka. Zmizel středový otáčkoměr, na jehož místě je do oblouku zahnutý LED-pásek, pod nímž se nachází obrazovka informačnímu systému, kterému doteď nějak nemůžu přijít na chuť. Ergonomie je lepší než kdykoli dříve a pochvalu si zaslouží především komfortní sedadla s dobrým bočním vedením a tlustý věnec volantu. Dokonce i zadní sedadla se dají na kratších cestách pohodlně využít, teda pokud zrovna nemáte dva metry. Zavazadlový prostor pak nabídne objem 278 litrů, se sklopenými sedadly 941. Všem bonusům v podobě větších vnitřních rozměrů vděčíme především nové platformě UKL1.
Konečně usedám za volant a jsem mile překvapen, pocitově je zde poměrně dost prostoru ve všech směrech a posed je jednoduše geniální. Auto používám celý týden na ježdění do práce a velmi mě překvapila jeho každodenní využitelnost. Oproti minulé generaci je znatelně komfortnější a při klidné jízdě mi neskutečně připomíná BMW řady 1. Je sportovně tuhé, ale přitom dostatečně filtruje všechny typy nerovností, do karoserie nepropouští rázy a dokonce i odhlučnění je na solidní úrovni. Převodovka řadí hladce, motor je tichý a nevadí mi vlastně vůbec nic. I klasické Mini se tak dá konečně považovat za auto hodné medaile pro využitelnost, a to v testu máme ostřejší verzi Cooper S! Dokonce i spotřeba se průměrně usadí na příjemných 7-8 litrech na sto kilometrů.
Jenže potom najedete na rychlou okresku, pedál plynu přiblížíte k podlaze a tento klidný drobek se promění v nafetovaný skákací míček, který někdo mrskl vší silou do zdi v místnosti o rozměru 2 x 2 metry. Přeplňovaný dvoulitr jakoby dostal vynadáno, pořádný kopanec do zadku a poté chtěl ujet všemu v okolí. Turbodmychdlo se nafoukne velmi rychle a všech 141 kW je k dispozici již od 4700 otáček, krouťák 300 Nm pak od parádních 1250 do 4750 otáček za minutu. S hmotností necelých 1300 kilogramů zvládne zrychlit z nuly na stovku za 6.9 sekundy a maximální rychlost činí 235 km/h. Reakce na plynový pedál jsou na přeplňovaný agregát okamžité a silná akcelerace zesměšní spoustu sportovních aut. S každým přeřazením osmistupňové převodovky se ozve uprskaná rána do výfuku a ve vyšších otáčkách zní jako podrážděné medvídě. S každým uvolněním plynu si navíc hlasitě odfoukne turbo, jak cool!
Zpočátku jsem se obával, že měkčí podvozek nebude tak dobrý při rychlé jízdě v zatáčkách, ale jak jsem se mýlil! Na plných brzdách je díky krátkému rozvoru mírně nervózní, ale není to nic nepříjemného. Díky komunikaci podvozku přes sedadlo a povedenému, ačkoliv elektrickému řízení, krásně vycítíte, co bude v následujících sekundách dělat. Do zatáčky můžete naletět jakkoliv rychle, ale podvozek se s tím vždy popere, jen je potřeba umět si hrát s brzdy, plynem a hlavně volantem. Ačkoliv se zde žádný samosvorný diferenciál nenachází, tak se zajímavě stáčí do vnitřku zatáčky – podobně jako vozy se samosvorem. Brzdy jsou silné a vadnutí se vyhýbají obloukem. Ale pozor, pokud nejste ostřílený řidič, tak není vyloučené, že brzdy skončíte ve škarpě. Auto působí pořád lehce napjatě a na palubu přináší atmosféru podobnou té ze starších sportovních aut. Má kolem sebe tu nepopsatelnou auru auta, které si díky jeho charakteru zamilujete. Docela mě však mrzí, že i v manuálním režimu si převodovka před omezovačem vždy přeřadí sama.
Chcete-li zapůsobit na nějakou slečnu, stačí vypnout ESP a pomocí brzdového pedálu nebo ostrého puštění plynu v zatáčce vytvoříte překvapivě velký lift-off smyk. ESP lze zcela vypnout a do řízení vám nekecá ať jedete jakkoliv. Sakra, mě tak baví!
Většina lidí mu vytýká, že už je to více BMW a méně Mini, jenže vůbec netuším proč. Ano, nemá už takové ”Mini” kouzlo, ale díky přednostem BMW je použitelnější na denní ježdění a mnohem rychlejší na zakroucené silnici. Tomu autu prakticky nelze nic vytknout, možná jen vyšší cenu – jenže tu si poprvé v historii dokáže plně obhájit.
Plus
Vynikající řízení
Vynikající motor
Vynikající podvozek
Vynikající vzhled
Konečně kvalitní interiér
Mínus
Vyšší cena
Nemožnost vytočit motor k omezovači
Nepřiměřeně velká zadní světla
« FIA schválila kalendář MS 2017 Hypersport od Mercedesu bude mít 1500 koní a hmotnost hatchbacka »
