Test MINI Cooper Cabrio S
Málokomu se podařilo spojit osobitý a opravdu jedinečný styl a zábavu v jednom. Příkladem toho, jak se to může dělat, je počin z dílen BMW Group. Novodobé MINI jezdí mezi námi už poměrně dlouho a za tu dobu jej můžeme potkávat poměrně často. Obrovsky oblíbené je zejména u něžného pohlaví. V BMW Group si musejí projektoví manažeři MINI do dnes mnout ruce a rozlévat šampaňské, protože tato reinkarnace byla prostě trefou do černého.
MINI je dost těžké popsat. Není totiž tuctovkou jako ostatní. Je prostě jiné. Nepochopí to nikdo, dokud k němu nepřijde blíž, nesáhne si na něj, neusedne a neujede pár kilometrů po těch správných okreskách a v tom správném počasí. Pak mě teprve začínají napadat ta pravá přirovnání. Osobitost, charakter, originalita, odlišnost, pouto, zábava, styl. Tak by se dalo pokračovat asi dlouho. Pokud jsem psal o stylu, tak se nám do redakce dostal MINI rovnou jeden z nejstylovějších a nejživějších. Jedná se o kabrio s plátěnou střechou a dvoulitrovým přeplňovaným motorem o výkonu 131 kW.
Hned na první pohled je každému jasné, že testovaný model není nic pro introverty, kteří chtějí nenápadně splynout s davem. Letošní ročník dostal i drobná designová vylepšení v rámci nedávného faceliftu. Novinkou je například lakování mřížky chladiče i uvnitř, nová jsou také přední LED světla a drobné změny jsou i na zadním nárazníku. V případě modelu Cooper S je barva mřížky chladiče lakovaná černě, stejně jako lišty kolem světel. Zatmaveny jsou i nápisy. Koho by hned nenapadlo, že se jedná o silnou verzi S, může si všimnout ještě několika plaketek na obou blatnících nebo na víku zavazadlového prostoru. Nechybí ani centrální velké zdvojené koncovky výfuku. Na detaily rozhodně designéry MINI užije. Anglickou vlajku odkazující na původ tohoto rošťáka tak najdete v grafice zadních světel nebo na plátěné stahovací střeše.
MINI ve mně zase vzbuzuje emoce, silné a protichůdné. Je strašně roztomilé a zároveň svým vzhledem s „eSkem“ na čumáku cení ostré zuby. Chcete ho pomazlit a podrbat za oválným zrcátkem, ale zároveň mu šlápnout na krk a projet dveřmi napřed s kvílejícími pneumatikami vaše oblíbené serpentiny.
V interiéru došlo v rámci modernizace také k menším změnám. Na první pohled vypadá MINI i uvnitř skoro pořád stejně, ale nový je například 8,8 palcový displej infotainmentu, který je pěkně svižný a to hlavně také díky architektuře BMW, která je zde snadno poznat. Obrazovka je samozřejmě plně dotyková, ale ovládat jí můžete ještě pořád přes otočný volič, který je za dobu svojí existence už legendou a ergonomickou lahůdkou.
Další novinkou je i volant, který nahradil chromované doplňky o vkusnější černě lakovaný plast. Zapomenout nesmím ani na digitální přístrojovou desku. Ta má sice barevně a graficky hezky zkombinované rozhraní, ale údaje mi přišly při čtení trochu mázlé a bez ostrých kontur. Svůj hlavní podíl na tom může mít použitý matný povrch displeje. V MINI samozřejmě mysleli na to, aby se v displeji při jízdě se staženou střechou neodráželo sluníčko, ale když mi do něj zasvítilo, stejně jsem neviděl nic.
Zbytek interiéru MINI je už pro mě ten starý dobrý známý. Kam oko dohlédne, všude vládnou kulaté a oblé tvary. Není tu nic, co by tenhle kulatý svět rozbíjelo nějakou ostrou linkou. Dokonce i výhled z hodně zaobleného předního okna mi přijde kulatý. Je to prostě originalita MINI. Vše je spasováno s maximální přesností a smyslem pro detail. Je tady vidět práce designérů, kteří mysleli na sebemenší detail. Vše do sebe tak skvěle pasuje, materiály jsou prvotřídní a mě se vrací pocity lásky z testu MINI v minulém roce. Abych sám sebe přesvědčil, že to není jen klam, dívám se na páčkové ovladače před voličem převodovky a letecké přepínače nad předním oknem. Ano, všechno je na svém místě. Děkuji MINI, mé letecké srdce je naměkko.
Už na první pohled skvěle vypadající sedačky svou funkci potvrzují hned po usednutí. Nastavitelná podpora pro stehna a dostatečný rozsah nastavení dolů a dozadu mě uspokojuje na první dobrou. Na to, jak vypadá interiér maličký, i se svými téměř 190ti centimetry si pohodlnou pozici hledám výborně. Jasně, MINI má i sedadla vzadu, ale když jsem se za sebe ohlédl, viděl jsem sedák zadní sedačky opřený o moje opěradlo, a tak bych asi vážně vzadu moc lidí nepovozil. Sedadla mi tak na testovací týden sloužila jako odkládací plocha. Dokážu si představit, že kdybych se hodně uskromnil až na hranici ještě možného řízení, mohli by jsme v MINI jet i pár kilometrů ve čtyřech. Pokud máte jen dvoumístné Cabrio, můžete se tak leda stavět na hlavu.
Říká se to nejlepší nakonec, jenže já popravdě nevím, co je na MINI to nejlepší. Ono je na něm totiž skvělé všechno. Rozplýval bych se tu nad vším asi dlouho, jenže to by bylo na vydání samostatné MINI Bible. Co má ale největší podíl zábavy na svěžím Cooperu? Ano, je to trojka podvozek, motor a převodovka. Svatý grál. Fun maker. Nebo jakkoliv chcete. Je to prostě návykové. Řízení MINI Coopera je jedno z nejzábavnějších v automobilovém světě. Je přesné, ale nepřecitlivělé. Poslouchá na milimetr přesně, a já tak můžu vodit MINI po silnici s chirurgickou přesností.
Podvozek je sportovně tvrdší. Na rozbité silnici nebo ve městě vám moc komfortu nepřinese, ale na hladkém asfaltu kdesi v serpentinách vám připraví to nejlepší žrádlo. MINI není záludné. O tom, že jste to do zatáčky trochu přehnali, dává vědět postupně. Díky ideální řidičské pozici cítím, jak všechno přichází krok za krokem. Nejdřív začne přidřepávat, za chvíli začíná nedotáčivě hrnout přední nápravu ven z oblouku a k tomu se po chvilce přidá i kvílení gum. Je to ale všechno jako zpomalený film. Dobře se tak odhaduje, kde je pomyslná hrana, dá se tak na ní snadno pohybovat a užívat si tak nekonečnou zábavu světa MINI. A pánové, do toho to skvostné pohonné ústrojí!
Automatická převodovka s osmi převodovými stupni zvládá několik disciplín najednou. Je to doslova tvor mnoha tváří, mezi kterými je extrémní rozdíl. Pod kapotou tluče srdce v podobě přeplňovaného benzínového čtyřválce o objemu dvou litrů a s výkonem 131 kW. Nic moc? No na malé MINI s plátěnou střechou docela psycho. Je to skoro dokonalý Silky sleeper. Málokdo totiž od tak roztomilého autíčka, jakým MINI je, čeká takovou dravost a výbušnost. Je vtipné sledovat výrazy mnohých vyblikávačů, když sešlápnete plyn na podlahu a zmizíte kdesi v dáli. Turbo okamžitě nafoukne čtyřválec jako žábu před prasknutím a benzínový dvoulitr se žene po otáčkách jako pominutý. Stačí se jen držet pevně volantu a nechat si mačkat všechny zádové svaly sedačkou.
MINI Cooper Cabrio toho přináší ale mnohem víc. Má samozřejmě i stahovací střechu, a tak si ho můžete užít za hezkých dní se sluncem nad hlavou. Střecha se stahuje na dvě etapy mojí zamilovanou leteckou páčkou nad hlavou. První pozice je shrnutí horní části střechy až na její hranu zlomu. Tím se vám de facto otevře celá střecha, ale ještě se nesklápí. MINI je ale otevřené až dost a kdejaký šíbr se tomu nemůže rovnat. Tato funkce je navíc neomezená rychlostí. Dalším zmáčknutím přepínače přichází druhá fáze, kdy se střecha už otevře celá a úhledně se složí za zadní sedadla. Tahle funkce je dostupná do 30 km/h, což oceňuji hlavně pro možnost zavření nebo otevření střechy i za mírného popojíždění v koloně, kde nikoho nemusím zdržovat, že zrovna manipuluji se střechou. Po složení střechy si všimnete hned po prvním pohledu do středového zrcátka, že dozadu vám složená střecha zakryla výhled. Nic, co by mi extra rvalo nervy a používám klasická boční zrcátka.
Jak už jsem zmínil v úvodu, zadní sedadla jsou spíše nouzovky na odkládání věcí. Je tak lepší využít prostor nad nimi a jednoduše nacvaknout skládací štít proti turbulencím. Hodně to pomůže a točící se vzduch nemá šanci vám znepříjemnit výlet. MINI si tak můžete užít i v podzimních teplotách. S větrným štítem za hlavou, zapnutým výhřevem sedaček a topením naplno, které má pořádný výkon můžete pohodlně jezdit do 10 stupňů nad nulou.
Normálně se o zavazadlovém prostoru moc nerozepisuji, ale tady je minimálně zajímavě řešený. Zaprvé se víko odklápí dolů a pojme nijak neoslňujících 160 litrů nákladu. Vstupní otvor není nikterak velký, ale nahoře jsou po stranách schované magické páčky, po jejichž odjištění se dá plátěná střecha přizvednout nahoru a rázem je na naložení dvou spacáků a nákupu místa dost. I když se MINI snaží alespoň těmito vychytávkami myslet na praktičnost, jeho cíl je samozřejmě úplně jiný.
Víte, týden s MINI Cooperem Cabrio je prostě zvláštní. Vždycky přinese tolik zážitků, že to neočekávám ani v těch nejdivočejších snech. Jízdní zážitky, objevení nových míst, kam by mě jindy nenapadlo jet, pohledy kolemjdoucích, úsměvy, pištění nebo vypoulené oči spolujezdců. To všechno MINI umí vykouzlit. Umí být hodný a nevinný a můžete s ním jezdit denně do práce za 5,5 litru. O víkendu mu ale šlápněte na krk, a pokud mu odpustíte v tu chvíli dvojnásobnou spotřebu, totálně se zamilujete!
Plusy
– motor
– převodovka
– podvozek
– zvuk
– ovladatelnost
Mínusy
– cena
« Povinné ručení je nejdražší od roku 2019 Krádeže katalyzátorů jsou stále výhodným byznysem »
