Test MINI Cooper 5 Door 1.5
MINI Cooper prodělal další poměrně rozsáhlou modernizaci. Je opět o něco dospělejší, o něco propracovanější, zkrátka je to zase o kousek víc auto. Je tohle ale správná cesta, kterou se má tenhle retro prcek vydat?
Kdo by čekal od MINI designovou revoluci, musí být blázen. MINI je čistě retro záležitost, která skládá poklonu svému slavnému britskému předkovi z konce padesátých let dvacátého století. Designéři tak mají do jisté míry svázané ruce, a musí ctít předlohu. Omlazené MINI tak staví na stejných základech, jako generace před ním. Oblé tvary, kompaktní karoserie a prakticky nulové převisy. Omlazená verze se dočkala lehkého zjednodušení designu, což mu dost prospělo.
Auto působí čistším dojmem. Na první pohled jde ale stále o toho rošťáka, který chce své majitele hlavně bavit. Do testu jsem dostal pětidveřovou variantu, která na mě stále působí trochu disproporčně, a druhý pár dveří je do karoserie naroubovaný trochu násilně, rozhodně ale usnadňuje každodenní soužití. Pro nový modelový ročník přibylo pár barev, a například Island Blue, kterou obléká testovaný kousek, je naživo opravdu překrásná. Další novinka se opět týká barviček. Můžete si totiž zvolit střechu „Multitone“, která přechází od fialové přes modrou až k černé. Rozhodně zajímavý prvek, který ještě vylepšuje možnosti individualizace MINI. Osobně bych utratil požadovaných osmnáct tisíc asi jinde, ale někdo upřednostňuje styl, a o tom celá značka MINI přeci je. Další novinka je spíš technického rázu. MINI Cooper je nyní standardně vybaven LED světlomety.
Uvnitř zůstalo na první pohled vše při starém. Pár změn se ale přeci jen najde. Upravovaly se výdechy klimatizace, redukovalo se chromové obložení, a taky některé materiály na palubní desce byly vyměněny za kvalitnější. Nový je i volant (ten může být nyní i vyhřívaný). Jeho tvar se nezměnil. Stále je malý se silným věncem, a skvěle padne ruky. Jen samostatná tlačítka nahradila jedna lesklá ploška. Po designové ani funkční stránce mi to nepřijde jako změna k lepšímu. Na hladké destičce teď necítíte jednotlivá tlačítka – na obsluhu si tak budete muset chvíli zvykat. Původní kruhové ovladače navíc víc seděly svým tvarem do interiéru, kde se obecně tvar oválu neustále opakuje.
Další drobnou změnou prošel středový panel infotainmentu. Tlačítka nad ním byla zakomponována přímo do panelu, a už tak divně netrčí. Samotný infotainment se taky dočkal změny, a i když funkčně je stále vše při starém, je nyní mnohem intuitivnější a lépe přizpůsobený dotykovému ovládání. Dobrou zprávou ale je, že jej stále lez ovládat konzolí s otočným tlačítkem mezi sedadly. Systém jako takový běhá velice svižně, je plný barviček, a displej má skvělé zobrazovací vlastnosti.
Pár novinek se MINI taky dočkalo po technické stránce. Nyní si lze auto propojit s chytrým telefonem, a můžete například na dálku sledovat jeho polohu, stav nádrže, objednat se na servis a pár dalších věcí. Nově je také Cooper osazen adaptivním tempomatem s funkcí asistence jízdy v kolonách, kdy umí sám zastavit a opět se rozjet. Přítomné je taky upozornění na opuštění jízdního pruhu.
Co se týče prostoru a rozložení interiéru, je vše při starém. Na předních sedadlech netrpí ani dlouháni. Posaz je naprosto ukázkový – sedí se úplně na dně auta na dlouhé nohy a krátké ruce. Sedačky jsou poměrně tvrdé, ale velice dobře drží tělo. Auto baví hravými detaily, jako jsou páčkové přepínače připomínající ovladače z letadla, a stále nabízí klasickou ergonomii, kde má většina funkcí své tlačítko.
Na zadních sedadlech je o poznání víc místa než ve třídveřové verzi, pořád to ale není nic pro dospělého. Pokud máte nad 180 centimetrů, budete se zde cítit namačkaní, a zadní sedačky tak budou sloužit spíš pro děti nebo pro nouzové případy. Pokud chcete MINI, které se dá využívat jako skutečný hatchback, budete muset sáhnout po Clubmanu. Kufr poté nabídne překvapivě slušných 278 litrů. Připravte se ale vysokou nakládací hranu.
Pod kapotou testovaného auta byla nejsilnější verze tříválce o výkonu 100 kW a 220 Nm. Což jsou poměrně sympatické hodnoty. S tím, jak MINI neustále roste, se ale zvyšuje i hmotnost, a pětidveřová verze váží přes 1,4 tuny. Sprint na stovku tak zabere lehce přes 8 sekund, maximální rychlost je 210 kilometrů v hodině. Nic, co by vás urazilo, ale zrovna trhač asfaltu to taky není. Motor je dobře známá jednotka o objemu 1.5 litru, která v podstatě vznikla rozpůlením vynikajícího šestiválce B58. Rozhodně tak nejde o nějakou downsizingovou krabičku. Mezi tříválci rozhodně patří ke špičce. Je ukázkově kultivovaný a výborně odhlučněný. Taky se ani náznakem nedočkáte klasického vrčení a vibrací.
Pokud by vám to nikdo neřekl, budete jen těžko hádat, že jde o tříválec. Motor působí živelně, a s ochotou se nechá vytáčet. Opravdu povedený kousek. Trochu zamrzí jen spotřeba, která se drží někde mezi 6-7 litry, což zvládne i větší (a výkonnější) dvoulitr. V mém případě byl párovaný se sedmistupňovou dvouspojkou. Ta funguje velice dobře. Nemá problém s cukáním v nízkých rychlostech, změny stupňů jsou rychlé, ale já osobně bych sáhl po manuálu. K autu, jako je MINI (navíc když má stále mechanickou ruční brzdu) se mi zkrátka hodí, protože zvyšuje míru interakce s autem, a Cooper je pro mě stále ještě o zábavě.
A tady jsem se trochu bál. MINI si pro sebe urvalo srdce spousty nadšených řidičů svými fantastickými jízdními vlastnostmi – dokonce si vysloužilo přezdívku „motokára na silnici“. Tyhle vlastnosti pramenily především z miniaturních rozměrů a nízké hmotnosti. Jenže jak MINI Cooper stárne a vyvíjí se, tak rozměry rostou, stejně tak hmotnost, a auto se tak postupně vzdává svých vlastností, a stále víc se přibližuje chováním BMW 1. Což rozhodně nejde brát jako urážku, jen od MINI čekáte něco jiného než sofistikovaný hatchback (tedy alespoň je to čekám, ale je taky možné, že jsem obstarožní bačkora, která není schopná držet tempo s pokrokem). Takže hezky postupně. Modernizovaný Cooper může být nově vybaven adaptivními frekvenčně selektivními tlumiči, které disponují dodatečným ventilem uvnitř tlumiče, který má zjemňovat skokové změny tuhosti (změna zabere jen 50 milisekund), a tím poskytnou lepší komfort při zachování jistých jízdních vlastností.
Moc jsem se těšil, až si tuhle novou vychytávku vyzkouším…a těšit se budu muset dál, protože testované auto bylo vybavené klasickými pružinami. Ale i tady došlo ke zlepšení. Podvozek je sice stále tuhý – ve městě občas až moc – ale rozhodně už nejde o žádné naklepávání a tupé rány do interiéru. MINI jen pečlivě kopíruje povrch, a moc se před vámi netají skutečným stavem silnic. Rozhodně ale nezachází do stádia, kdy to začne být iritující. Překvapením pro mě bylo opravdu slušné odhlučnění interiéru (a to i na dálnici). Při každodenním používání je tak omlazené MINI velice příjemné auto: jak je to ale s tou zábavou?
Začněme od konce, rovnou vám odpovím. Stále to tam je. MINI vám stále umí zrychlit tep a rozšířit úsměv. I přes to, že tříválcová patnáctistovka nemá tolik páry, aby vás tlačila do sedačky, tak všechno nahradí skvělý podvozek. Auto s obrovskou chutí mění směr, padá do zatáčky tak, jako se týden nevenčený teriér honí za míčkem. Působí hravě, agilně a jistě. Vrozená nedotáčivost se dá potlačit vhodným povolením plynu, kdy nastoupí pověstná lehká přetáčivost. Řízení je pak příjemně tuhé, žiletkově přesné, a jízda po okreskách prostě baví. ALE! Tohle všechno je nyní trochu víc ukryto pod tou vážnou fasádou. Jestli chcete v MINI probudit toho divočáka, musíte na něj trochu víc zatlačit, jít trochu víc do hloubky jeho osobnosti. Jako kdyby mu už pomalu končila puberta, a k blbostem potřebuje trochu víc než jen hecování od kamarádů. Už to není to auto, které vás bude neustále pošťuchovat. Asi to patří ke stárnutí. Je to zkrátka mnohem vyzrálejší auto, které na běžné ježdění nijak neruší, a když to na vás přijde, umí vás pobavit. Pro spoustu lidí bude výhoda v tom, že v sobě ukrývá dvě osobnosti. Někdo chce jen stylového společníka – prosím. Někdo chce hravý hatchback na každý den – prosím. Ale taková ta ztřeštěnost je nyní už vyhrazena jen nejostřejším modelům S a JCW.
Omlazené MINI je opravdu povedené auto, a stále ještě stojí dostatečně na vlastních nohách. Pořád je hravé, stylové a umí pobavit. Na druhou stranu je ale o kus příjemnější na každý den. Jediná věc mě trošku straší. Ono totiž tak roste a vyzrává, že se nůžky mezi ním a BMW 1 stále víc uzavírají. Nerad bych se dočkal doby, kdy to budou dvě stejná auta, jen v trochu jiném kabátku. Přeci jen každé z nich slouží trochu jinému účelu. Bude-li současný směr nastavený automobilkou pokračovat, může u MINI Cooperu dojít k silné krizi identity. Zatím k ní nedošlo, ale budu pečlivě sledovat, kam se tenhle roztomilý knedlík bude dál vyvíjet. A abych to nezakončil tak negativně, tak pro vás mám jednu pozitivní zprávu na závěr. Omlazené MINI totiž zlevnilo, a ceny startují na zajímavých 505 tisících za třídvířko. Pětidveřová varianta začíná na 527.800. Vlastně tak získáte víc auta za méně peněz, a to je dobře, ne?
Plusy
– Design
– Zábavné jízdní vlastnosti
– Lepší denní použitelnost
– Přijatelná cena
Mínusy
– Místo vzadu
« Test BMW iX3: Elektromobil levnější než naftová verze Nový Opel Astra představen se spalovacími motory i jako plug-in hybrid »
