Autojournal.cz

TEST MINI Cooper Cabrio

9. 8. 2013 • MINI, Novinky, Testy

V redakci jsme vždy měli štěstí jen na ty nejsilnější verze jakéhokoli MINI a vůbec poprvé se k nám dostává běžná motorizace Cooper, která značí atmosferický čtyřválec 1.6 a navíc je to ještě Cabrio, což slibuje pohodové a stylové výlety bez střechy. Motor i tak není žádný slaboch a poskytuje slušných 122 koní a 160 Nm. Nezní to příliš dramaticky, ale je třeba si uvědomit, že MINI není žádný Otesánek a jeho váha je velmi skromná – 1.165 Kg. Na takovou hmotnost výkon bohatě stačí a Cabrio je s ním příjemně dynamické.

Design otevřené verze je ještě kontroverznější, než u klasického MINI. Střecha se stahuje (elektricky) a zůstává složena na zádi jako harmonika, čelní okno nemá snížený sklon a je  velmi daleko od posádky a zvenčí to vypadá opravdu zvláštně. Místo je tu pro čtyři osoby, ale věřím, že vzadu by nechtěl sedět vůbec nikdo, ale když je potřeba, tak to prostě jde. Dokonce jsme ve třech ujeli vzdálenost 340 km a nikdo neutrpěl žádnou ujmu na zdraví To, že Cabrio budí pozornost snad ani nemusím říkat a zejména pak něžné pohlaví je z něj naprosto paf. Jenže jako chlap si v červeném MINI bez střechy připadám mírně nepatřičně…

Extrovertní úlet pokračuje i v interiéru – první pohled jasně napoví, že styl je na prvním místě, občas i před funkčností. Obrovský centrální budík uprostřed palubní desky je retro prvkem odkazujícím na staré MINI a kromě nečitelného rychloměru ukazuje ostatní povinné prvky.  Středová konzola je složena z klasických “leteckých” přepínačů, které vypadají velmi dobře, ale umístění veškerých ovladačů oken, klimatizace a mlhových světel je z ergonomického hlediska, no jak to říci, prostě zlé… Naštěstí volant skvěle padne do ruky a je nastavitelný v obou směrech. Navíc je na něm integrován otáčkoměr s palubním počítačem a hlavně digitálním rychloměrem, takže nakonec víte, kolik jedete.    Líbí se mi bílý dekor palubní desky a celkově interiér je prostě ten správný cool úlet. A i kdyby mělo MINI ovladače na okna třeba na zadních sedadlech, tak by vám to bylo úplně jedno – stačí totiž nastartovat, prošlápnout plyn a najednou neexistuje nic jiného než Vy, vůz a silnice.

I s druhou nejslabší motorizaci MINI nabízí to, co umí nejlépe – dokonalé spojení řidiče a stroje. Výborný posaz za volantem, tuhé a ostré řízení, sportovní podvozek a točivý motor. To vše okořeněné o zážitky z jízdy bez střechy.  Motor má rád otáčky a nechává se příjemně točit až k omezovači. Díky atmosferickému plnění navíc poskytuje gradaci výkonu, lineární nástup a špičku. Ta se nachází těsně před červeným polem a motor i výfuk hezky zpívají. I když má toto MINI jen jednu koncovku výfuku, pořád má ten typický chraptivý hluboký zvuk a občas si i střelí. Spotřeba se pohybuje při ostré jízdě kolem 10 litrů, ale předpisově není vůbec žádný problém jezdit za 6 litrů. Řízení je příjemně tuhé už v normálním režimu, po stisknutí tlačítka sport však ztuhne ještě více (člověk se pak celkem nadře) a výrazně se změní odezva na plyn, samozřejmě k lepšímu – MINI pak reaguje a jde za plynem ještě s větším nadšením.

Hned, co přijde série zatáček, vlásenek a podobných radost přinášejících úseků zjistéte, že MINI má prostě výborný podvozek – standardem pro všechna MINI je nezávislé zavěšení všech kol. V kategorii aut s délkou 3,7 m stále rarita! Podvozek poslouchá na každý povel a jede přesně tam, kam mu ukážete. Řízeni je  i překvapivě komunikativní a řidič vždy ví, kde jsou přední kola. Důležitým poznatkem je nutnost vypnutí stabilizace, když chcete jet opravdu rychle – ta má totiž tendenci zasahovat i při minimálním prokluzu předních kol a zatáčky tak budete projíždět o poznání pomaleji, protože vám jednoduše vypne výkon na výjezdu z apexu… I přes slabší výkon je Cabrio v zatáčkách velmi rychlé a ve své podstatě není potřeba ani brzdit dokud nepotkáte opravdu prudkou zatáčku. I ty ostřejší nemá problém projet rychlostmi kolem 130 km/h a ani nenaznačí, že by s tím mělo nějaký problém. Tuhost karoserie je pochopitelně horší, než u klasického hatchbacku, ale díky krátké karoserii se nijak výrazně nekroutí. Takový roadster je na tom ale ještě o poznání lépe.

Problém nastane až na horším povrchu, kde je spousta příčných nerovností a děr – auto začne odskakovat a přední kola velmi rychle ztrácejí adhezi a občas nemá předek problém odskočit v zatáčce do protisměru! Určitě by pomohl samosvorný diferenciál, který bohužel v nabídce není, ale na větší vině jsou především naše silnice. I civilní verze má dna bestie a občas se rozhodne Vás bez milosti zabít – to si tak jedete pilu, pošlete to do zatáčky a MINI si odskočí čtvrt metru do strany. A nebo třeba uprostřed zatáčky uberete plyn, aby jste utáhli stopu, no a auto se začne brutálně přetáčet. To ale na všech MINI miluji! Ten pocit, že tohle auto se musí řídit a člověk musí být zkušený, aby si s nim užil tu pravou zábavu. Pokud však zvolíte normální dynamické tempo, tak Vás auto odmění klidným charakterem a skvělou ovladatelností. Je to takový schizofrenik.

Řazení je rychlé, tuhé, přesné a krátké, navíc kulisa “řadičky” skvěle padne do ruky. Blíží se série táhlých rychlých zatáček a vlásenek – auto se do prudké zatáčky poskládá velmi svižně, přední kola se zakousnou a hned za apexem opět plný plyn a očekávaná nedotáčivost se nedostavuje. Za vše může krátký rozvor kol a minimální převisy karoserie – auto je díky tomu neuvěřitelně agilní. Nezklamou ani brzdy, které nemají díky váze vozu nemusí pracovat tak tvrdě a vždy se na ně můžete při sportovní jízdě spolehnout.

Komfort jízdy je úměrný naladění podvozku, verze Cooper je stále sportovnější než základní ONE a tuhé nastavení podvozku pochopitelně omezuje cestovní komfort. Na hezké cestě je vše v pořádku, ale bohužel žijeme tak, kde žijeme a třeba dálnice D1 je v tomto autě čisté utrpení stejně jako každá rozbitější okreska. Za to však auto nemůže. Kritiku si tak zaslouží pouze výrazný přenos rázů od kol do interiéru, aerodynamický hluk a díky nestandardnímu umístění a sklonu předního okna dovnitř silně fouká. A to i s okny nahoře. Řešením je tak deflektor, který je k vozu sériově dodáván. Ten se umisťuje nad zadní řadu sedadel a po jeho nasazení se dovnitř dostává jen příjemný vánek. Nicméně tak ztratíte možnost jet ve čtyřech.

Závěrem nezbývá než konstatovat, že i atmosférická verze s průměrným výkonem neztratila nic z klasického genetického kódu značky MINI. Je s ním zábava, skvěle funguje po stránce řidičského faktoru a také je to opravdu stylové auto. Není vyloženě na dlouhé trasy, ale když se s ním vydáte na dovolenou, nebudete litovat. Jistou nepraktičnost a malý kufr vynahradí úsměvem za volantem a skvělou spotřebou.

 Plusy

– vzhled
– image
– podvozek
– řízení
– převodovka
– motor
– spotřeba
– fun factor

Mínusy

– přenos rázů od podvozku
– turbulence v kabině
– malý kufr

Technické údaje

.

« TEST Toyota Yaris 1.33 Trend Kia odhaluje nový koncept crossoveru »