Test MG ZS 1.5 DVVT Essential: Dacia má problém
MG se vydalo dobývat náš trh s dostupnými SUV a já si dal dostaveníčko s úplným základem nabídky: modelem ZS s atmosférickým motorem a manuální pětistupňovou převodovkou. Jak si povede? A podaří se mu přinést trochu stylu a luxusu do třídy dostupných vozů?
Design ZS není zrovna originální. Nezapře v sobě inspiraci Mazdou nebo třeba Infinity QX30. Pření část je ale elegantní a má v sobě jistý sportovní nádech. Takový detail jako krystaly ve světlometech na mě sice působí trochu kýčovitě, ale určitě jde o pohledné auto. Z boku a zezadu už přeci jen vypadá trochu tuctově, ale ve společnosti svých hlavních konkurentů (třeba Dacie Duster nebo SsangYong Tivoli) jde stále o šmrncovní záležitost.
Interiér nabízí příjemně normální architekturu bez výstřelků a působí až překvapivě hodnotně. Prakticky všechny kontaktní plochy jsou měkčené – dokonce část středového tunelu, kde si opíráte nohu. Palubní deska je potažena koženkou se vzorem karbonu a vše zdobí kontrastní prošívání. Malinko to kazí volant, který má sice hezký design, ale je tvrdý a i přes kožený potah působí lacině. Jde ale o jediný drobný přešlap, který se dá s klidem odpustit. Sedačky jsou až nečekaně pohodlné a slušně drží tělo. Nemají sice nastavitelnou bederní část, ale jsou ve spodní části výrazně polstrovány a ani po tříhodinové cestě jsem necítil únavu.
Z pohledu ergonomie je interiér zvládnutý tak napůl. Základní funkce můžete ovládat buď na volantu, nebo skrze pár fyzických tlačítek pod obrazovkou infotainmentu. Škoda ale je, že například vyhřívání sedaček je ukryté na boku sedadla a ovládání tempomatu pod volantem. Taky jsem v autě nikde nenašel informaci o venkovní teplotě a chvílí mi zabralo přijít i na to, kde se vypíná start-stop systém. Ten jsem musel vypínat při každé jízdě, protože se mi několikrát stalo, že když motor zhasl a já se chtěl ihned rozjet, trvalo mu delší dobu, než se opět probral. Hledal jsem všude a nakonec jsem zjistil, že lze deaktivovat tlačítkem se znakem „E“ u řadící páky. Nevím proč automobilka zvolila odlišný symbol než celý zbytek světa.
Dotykový displej s úhlopříčkou 10,25 place je součástí základní výbavy. Infotainment, který na něm běhá, je ale zatím pouze v angličtině a taky toho moc neumí. Od základu ale umí Apple CarPlay a Android Auto (pouze přes kabel), hádám, že ho tak příliš často stejně využívat nebudete. Nejčastěji budete v systému nejspíš ladit teplotu a tady narážíme na další zvláštní rozhodnutí. Ta se totiž nenastavuje ve stupních, ale pěkně po staru – na stupnice modrá až červená. Možná už jsem si jen moc zvykl na číslování teploty, ale s tímhle sporákovým řešením jsem se nějak nemohl sžít.
Ještě jeden displej můžete mít v kapličce přístrojů, základní provedení se ale musí obejít s analogovými budíky. A tady mi přístup „postaru“ vůbec nevadí. Bílé číslice na černém pozadí jsou klasika, která z módy nevyjde. Přehledné řešení, které se dobře čte a neodvádí pozornost.
Kde ale ZS boduje, je vnitřní prostor. Když se svými 190 centimetry posadím sám za sebe, zbývá mi před koleny ještě velká rezerva a to samé platí nad hlavou. Vzadu jsou navíc pohodlné sedačky a díky slušnému prosklení je interiér hezky prosvětlený. Bude to fajn parťák na výlety. A to i díky kufru, který pobere hezkých 448 litrů.
Základní provedení má slušný old school i pod kapotou. Tam se nachází atmosférický čtyřválec o objemu 1.5 litru. Ten sice nepřekypuje výkonem, ale pro klidné řidiče přinese několik zásadních výhod. Už samotná absence přeplňování vám dodá klidné spaní, protože vás v budoucnu nečeká výměna turba ani jeho drahých periferií. Takový motor ani není tolik citlivý na zahřívání a dochlazování. Esem v rukávu je nepřímě vstřikování. Motory bez přímého vstřiku nejsou tolik citlivé na kvalitu paliva, nevadí jim krátké trasy a nemusíte se bát karbonování ani ředění oleje benzínem, což je vcelku běžný nešvar moderních přímovstříků využívaných převážně v městském provozu. Z dlouhodobého hlediska by tak mělo jít o jednotku, která toho nebude moc chtít, protože se v ní vlastně nemá co pokazit. Nemám sice křišťálovou kouli a skutečnou výdrž motoru ukáže až čas, má ale všechny předpoklady pro dlouhověkost. Má to ale i odvrácenou stránku.
Výkon 78 kW a 141 Nm je skromný i na váhu jen lehce přesahující 1300 kilogramů a auto působí vyloženě utahaně. Nemá ani nejmenší výkonovou rezervu a předjížděcí manévry už kolem 80 kilometrů v hodině je potřeba dobře naplánovat. S autem se dá sice bez problému jet nad dálničním limitem, ale k jeho dosažení je potřeba opravdu slušně dlouhý rozlet a například v připojovacích pruzích se připravte na horké chvilky. A samozřejmě už jen z podstaty motoru se musíte připravit na to, že bude potřeba vytáčet. Jenže jemu se ani do těch otáček příliš nechce. Čtyřválec o objemu pet lahve tak bude ideál pro vyklidněné řidiče nebo popojíždění v příměstských oblastech. Část viny na letargickém projevu nese i převodovka. Ta je v úplném základu totiž pětistupňová a její rychlosti jsou na tak skromný výkon příliš dlouhé. Za příplatek lze mít i „šestikvalt“ a upřímně by mě zajímalo, jak se podepíše na chuti motoru k životu. Spotřeba se v kombinovaném cyklu držela kolem sedmi litrů.
Narovinu vám řeknu, že z pohledu jízdních vlastností jsem neměl vůbec žádná očekávání. Když už, tak lehké obavy. O to milejším překvapením ale bylo každodenní pojíždění se „zet-eskem“. Auto si je očividně dobře vědomo, kam patří a na nic si nehraje. Podvozek se zaměřuje především na komfort a každá vaše cesta se ponese v rytmu poklidného pohupování. Pozitivní je, že auto nepůsobí křehce a přes nerovnosti se nese i se slušnou dávkou sebevědomí. Ve městě si s klidem poradí s retardéry i výmoly, ale ani krátké ostré nerovnosti mu nedělají velký problém a do kabiny příliš nepromlouvají. I přes tuto poddajnost má ale ZS velice slušnou směrovou stabilitu ve vysokých rychlostech a není tolik náchylné na boční vítr. Na dálnici se projevuje poměrně slušné odhlučnění interiéru. Již někde kolem 80 kilometrů v hodině se dovnitř začne dostávat hluk od podběhů, ale jeho úroveň se nijak drasticky nezvyšuje až do dálničního limitu.
Na okreskách je to stále stejná písnička. Prostě nenáročné auto, které funguje. Měkký podvozek sice dovolí karoserii poměrně značné náklony a svým chováním lehce vyvolává vzpomínky na přelom devadesátých a nultých let, narozdíl od konkurenčního Dusteru má ale kolíbání svoje mantinely a ZS umí najít v tlumičích neutrální polohu a zakleknout. V zatáčkách tak předvádí až překvapivou ochotu držet se zvoleného směru bez náznaku nervozity a to i při poměrně svižném tempu. Tlumiče mají i v kompresi jistý prostor dýchat a pokud najedete v zatáčce na nerovnost, auto si s tím poradí a nemá chuť se po nich svážet. V kombinaci s příjemně nastaveným řízením (to má možnost nastavení tuhosti ve třech stupních) se z MG ZS stává příjemný a především jistý společník na cestování.
MG ZS je pohledné auto s velice slušným interiérem a až překvapivě dobrými jízdními vlastnostmi. Rozhodně nejde jen o nějakou lacinou výplň trhu a svůj slib, že přinese mezi „budgetová“ auta trochu stylu a luxusu taky v podstatě plní. Kam ale s ním? Základní cena je 424 tisíc a už v základu má prakticky vše, co k životu potřebujete. Nejvyšší stupeň výbavy přidá přeplňovaný motor, automat a kožená sedadla, přitom stojí jen o sto tisíc víc. Standardně taky auta kryje sedmiletá záruka, na papíře to tedy vypadá dobře.
Jenže trh s dostupnými vozy je v současné době poměrně nabitý. Dacia Duster se s podobně silným motorem dá pořídit za cenovku začínající trojkou. Je ale potřeba říct, že je výrazně menší, nemá tak kvalitní interiér, ani nenabízí tak dobré jízdní vlastnosti (na silnici). Pak je tu SsangYong Tivoli, který za cenu startující kolem 420 tisíc nabídne motor o výkonu 160 koní a za rozumný příplatek 36 tisíc může být vybaven pohonem všech kol. Opět jde ale o poměrně výrazně menší auto. MG tak zaujme především ty, pro které je prostor hlavním parametrem. V této kategorii zkrátka za takové peníze nekoupíte nic tak velkého. Britsko-čínské SUV si tak může na trhu najít svůj prostor. Kdyby přišel silnější motor, věřím, že velice brzy začne uzurpovat prostor i zaběhlé konkurenci.
Plusy
– Povedený interiér
– Prostor
– Jízdní vlastnosti
Mínusy
– Výkon
– Některé přešlapy v interiéru
« Reportáž: 58. ADAC KNAUS TABBERT 3-Städte-Rallye 2022 Test Mercedes-Benz T 180 d: Kurz němčiny s francouzským pasem »
