Test Mercedes-Benz Vito Tourer L 124 CDI 4×4: Silou proti všem
S osobními dodávkami se za posledních několik let doslova roztrhl pytel. Nemusí to být dáno jen tím, že čím dál víc lidí vozí čím dál víc věcí. Pro váhavé zákazníky může být rozhodující velmi omezená nabídka větších minivanů, nebo stále se zlepšující jízdní vlastnosti a možné luxusní výbavy osobních dodávek. Mercedes Vito je už na českém trhu stálicí a nenarazíte na moc lidí, kteří by jej neznali. Značka samozřejmě vyrábí i luxusnější model „V“, ale tam už bychom museli sáhnout hlouběji do kapsy. Já jsem měl tu možnost vyzkoušet Mercedes-Benz Vito ve skutku zajímavé konfiguraci.
Na test k nám do redakce dorazilo na týdenní testování Vito Tourer ve verzi „L“ s označením 124 CDI. Verze „L“ značí prostřední možnou variantu, co se týká délky. Na výběr jsou nicméně ještě kratší varianta „K“ nebo delší verze „XL“. Vito je každopádně expertem na nabídku všech možných variant. Můžete si hrát nejen s délkou karoserie, ale i s několika verzí výbav, jako je například Base, Pro, Select a Sport. Nezapomíná ani na akční výbavy, jako jsou Vito Start, Vito Start+ nebo Vito Family. V každé velikosti můžete různě volit i počet a rozmístění sedadel, více jak 9 míst vám ale žádná varianta stejně nenabídne. Pozadu nezůstává ani rozmanitá nabídka dieselových motorů. Na základě motorizace pak Vito pohání buď přední nebo zadní náprava a pokud plánujete časté výlety do hor, nebo máte bahnitou cestu k chalupě, zachrání vás za příplatek 126 tisíc korun za verzi 4×4. Benzínové motory pak v nabídce nejsou vůbec.
Novinkami v modelu Vita, které přinesl už loňský rok, jsou například minimální úpravy designu, z nichž můžu zmínit třeba upravenou mřížku chladiče. O něco více změn pak prodělal interiér, který nově přináší dvě verze infotainmentu Audio 30 a Audio 40. Jeho ovládání poskytuje sedmipalcový dotykový displej na horní části středového panelu a nechybí ani připojení Apple Car Play nebo Android Auto. Loňská modernizace přinesla i jednu změnu týkající se rozšíření nabídky motorizace o naftový dvoulitr OM 654, přibylo i několik bezpečnostních asistentů na přání nebo za příplatek adaptivní odpružení Airmatic.
Můj testovací kousek, jak už jsem zmínil na začátku, je ve verzi „L“ čili prostřední velikost. Vzhledem k tomu, jak má ale Mercedes širokou nabídku, označení pokračuje přídomkem Select. Ten poznáte na rozdíl od výbavy Base nebo Pro tak, že má lakované nárazníky. Vito Tourer tak vypadá už o poznání lépe a skoro jediné, co ho tak ještě odlišuje od svého dražšího „Véčkového“ brášky jsou nenalakovaná zrcátka a kliky dveří. Označení 4×4 je každému jasné a poslední znak 124 CDI říká, že pod kapotou najdeme to nejvýkonnější, co vůbec Vito může skrývat. Konkrétně dieselový přeplňovaný čtyřválec o výkonu obřích 176 kW s kroutícím momentem 500 Nm.
Začněme ale u velkoprostorového interiéru, který bude asi tím hlavním lákadlem pro většinu kupujících. Tento konkrétní kousek v sobě ukrývá 8 sedadel. Vepředu pro řidiče a spolujezdce a vzadu dvě řady lavic po třech. Přední sedadla jsou poměrně pohodlná, jen bych volil určitě delší délku sedáků a područek. S mými dlouhými nohami mi končil sedák v půlce stehen a abych si dal alespoň na kraj područky loket, musel jsem dávat ruku zbytečně moc dozadu. Zadní lavice jsou rozdělené na jedno sedadlo a dvousedadlo. Krajní sedačka se sklápí pomocí páky u podlahy dopředu, čímž vznikne velký a pohodlný vstup do třetí řady. Podobná páka u podlahy je pak i na druhé straně a jejím odjištěním si pak můžu v kolejnicích s řadami posouvat a variabilně měnit prostor. Místa pro cestující je rozhodně na obou řadách víc než dost a najdou zde i dostatek odkládacích prostor na drobnosti.
Palubní deska je, řekl bych, obyčejná. Není samozřejmě tak exkluzivní jako v modelu „V“ ale je přehledná, se zachovanými klasickými otočnými ovladači a několika tlačítky navíc. Dnešní doba si už ale žádá nejmodernější palubní desky právě i v osobních dodávkách, a tak tipuji, že velká změna architektury se nevyhne v nejbližší době ani Vitu, stejně tak, jako použití měkčených plastů. Sedmipalcový displej infotainmentu je na dnešní dobu spíše menších rozměrů, ale až na občasné pomalejší reakce mu nelze vytknout nic. Jeho grafika je poměrně slušná i jemná a paradoxně vypadá líp, než u některých honosnějších konkurentů. Ke komfortu na palubě Vita jsem měl naštěstí také několik pomocníků, kteří mi celý pobyt náležitě zpříjemňovali. Byla to například couvací kamera, parkovací senzory, kožený volant nebo vyhřívané sedačky. Co si zaslouží rozhodně největší chválu jsou LED světlomety, které fungují ve tmě naprosto fantasticky. Jejich práce s vystíněním ostatního provozu je ukázkově přesná a bylo vyloženě radostí s Vitem krájet tmu a nechat pracovat automaty.
Čím na mě Vito udělalo rozhodně největší dojem je jeho podvozek a motor. Poslední dobou jsem měl možnost vyzkoušet několik osobních dodávek a řekl bych, že Vito se trefilo někam uprostřed. Není ani přehnaně plavné nebo tvrdé. Po nedávném testu Toyoty Proace Verso nebo Volkswagenu Multivan můžu konstatovat, že Vito rozhodně není žádnou uskákanou krabicí nebo pouťovou houpačkou. Dodávkové chování naprosto postrádá a směle může pokukovat po příčkách pohodlí některých osobních vozů. Silniční nástrahy filtruje obstojně, nepřenáší rázy do podběhů a překvapivě se v zatáčkách ani moc nenaklání. Karoserie se nekroutí, nevrže, vše je pevně spasované, a tak se řidič může oddávat jen kultivovanému chodu motoru.
Jak jsem se o něm zmínil už na začátku, je to vrchol toho, co do Vita můžete nacpat. Jeho 176 kW je na velké Vito vážně znát. S dodávkou nemá žádný problém a s jeho dynamikou si pište, že se žádným šnekem na dálnici nestanete. Pokud se nebudete bát šlápnout na plyn, Vito vás odmění vydatným a plnotučným zátahem, který mě popravdě v první chvíli až trochu překvapil. Myslím, že o moc silnějších až devítimístných přepravníků nebude. Perfektní dynamikou vás odmění i při předjíždění a v prudkých kopcích, kde budete nejspíše tlačit překvapené osobáky.
S devítistupňovým automatem spolupracuje dobře. Je zajímavé pozorovat, jak dokáže převodovka využít silného krouťáku už od nízkých otáček a většinu času při klidné jízdě se snaží řadit takový rychlostní stupeň, že Vito pak točí jen nějakých 1500 ot/min. Rozhodně se ale nezdá, že by mu to nějak vadilo, nebo že bych měl dokonce pocit z podtočeného motoru. Jeho zvuk je stále velmi příjemný. Převodovka řadí po většinu času hladce a nerušeně. Volit můžu na palubní desce stisknutím tlačítka režim, ve kterém má pracovat a jak hodně má motor vytáčet, než přeřadí. Ve sportovnějším režimu se z Vita stává už skutečný divoch a vzápětí můžete pozorovat překvapené pohledy ve zpětných zrcátkách, když Mercedes funí za krk všem před sebou.
Se spotřebou je to samozřejmě přímá úměra. Kdo chce silnou a rychlou dodávku, nemůže chtít jezdit za 5 litrů. U Vita tomu není jinak. S lehkou nohou a v jednočlenném obsazení jsem se dostal i na 8 litrů, ale tak se dlouho jezdit nedá, protože bych tak brzo přišel o nervy. Na to abych si jízdu trochu užíval jsem potřeboval spíše 9,5 litru, no a pořádně naložený a v lehkém spěchu jsem měřil už litrů 12. Je ale fakt, že tohle Vito prostě sílu nepostrádá. Kdykoliv jsem potřeboval, masivně akcelerovalo i v těch nejtěžších chvílích. To, že byla testovací verze ještě s pohonem 4×4, je udané spotřebě také k dobru. Na to, že se dá s Vitem jezdit opravdu svižně se můžete spolehnout. Řízení je přesné, dostatečně kontaktní a ve spojení se sebejistou stabilitou i ve vysokých rychlostech jsem se cítil pořád příjemně a bezpečně.
Mercedes-Benz Vito Tourer se sice tváří jako levnější varianta svého právem namyšleného bratra „V“, ale nabídne rozhodně mnoho společného. Zákazníci, kteří netouží po posledních výstřelkách módy palubních desek, mají rádi konvenčnější řešení, chtějí ušetřit nějakou korunu a přesto dostat stejně skvělé jízdní vlastnosti v osobní dodávce s mamutí silou si Vito můžou rozhodně zařadit mezi favority.
Ano, testovaný kousek sice stojí nemalých 1.748.138, ale je prošpikován vším možným, co Vito může nabídnout a navíc s vrcholnou motorizací včetně pohonu 4×4. Bez příplatků a se slabšími motory ale stejně musíte počítat s cenou kolem jednoho milionu korun. „Véčko“ se v podobných konfiguracích pohybuje o stovky tisíc výše. Navzdory všemu Vito svoje sympatie určitě nepostrádá a svými vybroušenými jízdními vlastnostmi mezi ostatními osobními dodávkami těžce hledá konkurenci.
Plusy
– Silný motor
– Příjemný podvozek
– Přesné řízení
– Devítistupňová převodovka
– LED světla
Minusy
– Vyšší cena a drahé příplatky
– Zastarale vyhlížející palubní deska
« Test Hyundai Tucson 1.6 CRDi MHEv 4×4: Změna hry v mainstreamu Zjistili jsme, kolik stojí provoz elektromobilu v českých podmínkách »
