Test Mercedes-Benz Marco Polo Activity 300d 4MATIC: Rychlý penzion
Mercedes-Benz se svým modelem Marco Polo rozhodně není na poli obytných dodávek žádným nováčkem. Ani v Mercedesu ale asi nejspíše netušili, že doba Covidová tak masivně zvedne zájem o všechny druhy obytných aut, Marco Polo nevyjímaje. Nejedná se samozřejmě o plnohodnotný obytňák, ale oproti klasickému pojízdnému bytu má také svoje nesporné výhody.
Pohlížel bych na něj totiž úplně jinak než na klasické obytné auto. Je totiž oproti bydlíkům hodně malý a tak s ním rozhodně nebude problém kličkovat v centrech měst, kde s dopravou naprosto splyne. Na parkování vám postačí místa asi tak jako na rodinný kombík, v řidičáku samozřejmě stačí skupina „B“ a dálniční, tunelové nebo jiné poplatky platíte jako za osobák.
Každý se musí rozhodnout co na svých cestách ve výsledku skutečně potřebuje a na co auto využije. A co může Marco Polo postavené na základu Vita nabídnout? Z pohledu obytné užitnosti toho není úplně málo. Začal bych pěkně zepředu. Přední sedadla řidiče i spolujezdce jsou otočná, takže při otočení čelem vzad, máte malou konferenční nebo obědovou místnůstku. Nechybí samozřejmě ani kouzelný středový box, kterým lze volně posouvat ve středové kolejnici a který v sobě ukrývá jak držáky na nápoje, tak výsuvné stolky. Celá přední část kokpitu se také nechá zcela zakrýt záclonkami pro nezvané pohledy kolemjdoucích.
Střední část může pojmout druhou řadu dvou sedadel a na poslední řadě prostor doplňuje třímístná lavice. Ta je tím pravým prvním patrem na spaní. Několika jednoduchými pohyby se dá odjistit, posunout a sklopit. V kufru jí doplní ještě další sklápěcí plocha, čímž vytvoříte jedno velké lůžko, sahající až k zadnímu oknu. Také celá zadní část jde samozřejmě úplně zakrýt závěsy a už tak těžko průhledná tónovaná skla získají absolutní neprůhlednost. Takto vzniklé spací lůžko je koncipované až po tři osoby, ale ve třech bych na něm asi spát nechtěl. Ve dvou ale v naprosté pohodě, protože dosahuje šířky klasické postele. Prostor je využitý kompletně až k zadnímu oknu a tak ani se svými dlouhými nohami nemám pocit, že by mi nějaké místo chybělo.
Druhým spacím patrem je potom nástavba Westfalia. Tu po jednoduchém odjištění plastových madel na bocích střechy můžu zvednout nahoru. Ze sedu to úplně dobře nejde a tak je potřeba se mezi sedačkami postavit a zabrat, aby se střecha vztyčila. Není potřeba nijak velká síla a zvládnou to i dámy, protože se zvedáním pomáhají i dvě plynové vzpěry na bocích. Zvednutím střechy vznikne velký prostor, který zvenčí nijak sice na první pohled nezaujme svojí velikostí.
Při pohledu zevnitř ale zjišťuji, že je prostoru až až. Lůžko tvoří diskový rošt s pohodlnou matrací a kdybych si měl vybrat, pošlu spát dolů někoho jiného a osobně zvolím k přespání horní patro. Za prvé ve mně navozuje nostalgické pocity spaní ve stanu a za druhé dole v autě jsem spal už hodněkrát. Na bocích „stanu“ jsou praktická okénka na zip, které po rozepnutí ještě chrání moskytiéra. Nechybí ani ledkové lampičky na noc. S tepelnou pohodou se můžete spolehnout na přídavné topení, které vám Vito vytopí bez problému a ani s jeho hlučností přes noc jsem neměl sebemenší problém.
A jak jsem se cítil v Marco Polu z pohledu klasického řidiče? Palubní deska je řekl bych obyčejná. Není samozřejmě tak exkluzivní jako v modelu „V“ ale je přehledná, se zachovanými klasickými otočnými ovladači a několika tlačítky navíc. Dnešní doba si už ale žádá nejmodernější palubní desky právě i v osobních dodávkách a tak tipuji, že velká změna architektury se nevyhne v nejbližší době ani Marco Polu postavenému na základu Vita, stejně tak jako použití měkčených plastů.
Sedmipalcový displej infotainmentu je na dnešní dobu spíše menších rozměrů, ale až na občasné pomalejší reakce mu nelze vytknout nic. Jeho grafika je poměrně slušná a jemná a paradoxně vypadá líp, než u některých honosnějších konkurentů. Co si zaslouží rozhodně největší chválu jsou LED světlomety, které fungují ve tmě naprosto fantasticky. Jejich práce s vystíněním ostatního provozu je ukázkově přesná a bylo vyloženě radostí krájet tmu a nechat pracovat automaty.
Čím na mě jízdně Marco Polo udělalo rozhodně největší dojem je jeho podvozek a motor. Poslední dobou jsem měl možnost vyzkoušet několik osobních dodávek a řekl bych, že Marco stojí někde uprostřed. Není ani přehnaně plavné nebo tvrdé. Po nedávném testu Toyoty Proace Verso nebo Volkswagenu Multivan můžu konstatovat, že rozhodně není žádnou uskákanou krabicí nebo pouťovou houpačkou. Dodávkové chování naprosto postrádá a směle může pokukovat po příčkách pohodlí některých osobních vozů. Silniční nástrahy filtruje obstojně, nepřenáší rázy do podběhů a překvapivě se v zatáčkách ani moc nenaklání. Karoserie se nekroutí, nevrže, vše je pevně spasované a tak se řidič může oddávat jen kultivovanému chodu motoru.
Testovaný kousek Marco Polo pod kapotu dostal vrcholnou motorizaci. Jeho 176 kW je na velké auto vážně znát. S dodávkou nemá žádný problém a s jeho dynamikou si pište, že se žádným šnekem na dálnici nestanete. Pokud se nebudete bát šlápnout na plyn, odmění vás vydatným a plnotučným zátahem, který mě popravdě v první chvíli až trochu překvapil. Myslím, že o moc silnějších spacích přepravníků moc nebude. Perfektní dynamikou vás odmění i při předjíždění a v prudkých kopcích, kde budete nejspíše tlačit překvapené osobáky.
S devítistupňovým automatem spolupracuje skvěle. Je zajímavé pozorovat, jak dokáže převodovka využít silného krouťáku už od nízkých otáček a většinu času při klidné jízdě se snaží řadit takový rychlostní stupeň, že pak točí jen nějakých 1500 ot/min. Rozhodně se ale nezdá, že by to nějak vadilo, nebo že bych měl dokonce pocit z podtočeného motoru. Zvuk je stále velmi příjemný. Převodovka řadí po většinu času hladce a nerušeně. Volit můžu na palubní desce stisknutím tlačítka režim, ve kterém má pracovat a jak hodně má motor vytáčet než přeřadí. Ve sportovnějším režimu se z Marco Pola stává už skutečný divoch a vzápětí můžete pozorovat překvapené pohledy ve zpětných zrcátkách, když Mercedes funí za krk všem před sebou.
Se spotřebou je to samozřejmě přímá úměra. Kdo chce silnou a rychlou dodávku, nemůže chtít jezdit za 5 litrů. U Marco Pola tomu není jinak. S lehkou nohou a v jednočlenném obsazení jsem se dostal i na 8 litrů, ale tak se dlouho jezdit nedá, protože bych tak brzo přišel o nervy. Na to abych si jízdu trochu užíval jsem potřeboval spíše 9,5 litru, no a pořádně naložený a v lehkém spěchu jsem měřil už litrů 12. Je ale fakt, že tenhle bydlík prostě sílu nepostrádá. Kdykoliv jsem potřeboval, masivně akceleroval i v těch nejtěžších chvílích a to že byla testovací verze ještě s pohonem 4×4 je udané spotřebě také k dobru. Na to že se s ním dá jezdit opravdu svižně se můžete spolehnout. Řízení je přesné, dostatečně kontaktní a ve spojení se sebejistou stabilitou i ve vysokých rychlostech jsem se cítil pořád příjemně a bezpečně.
Mercedes-Benz Marco Polo je dnes na silnici už takovým pojmem, jakým skutečný Marco Polo opravdu byl. Je určen pro cestovatele, kteří berou cestování tak trochu jinak. Nepotřebují kuchyň skoro jako doma a kouzlem pro ně zůstává plynový vařič vyndaný na zem vedle auta. Nepotřebují sprchu, ale zakempí raději na divoko vedle řeky. Netahají sebou půlku baráku, ale stačí jim jen pár nejnutnějších věcí. Přesouvají se hlavně rychle, na velké vzdálenosti a za jasným cílem, kde potřebují být hlavně co nejdřív a přespání berou jako nutnou povinnost, ačkoliv o určitou dávku komfortu nechtějí přijít. Důkazem budiž moje nedávná zkušenost před psaním tohoto testu. Na dovolené na ostrově Rhodos jsem autem dojel až na nejjižnější cíp ostrova, který je Mekkou Windsurfingu a Kitesurfingu. Mému pohledu samozřejmě neunikla ani brněnská registračka. A na jakém modelu asi tušíte. Tipuji, že českému surfaři i tak daleká cesta utekla jako vítr, který Na Rhodosu vládne.
Model Marco Polo Active je z modelů tohoto cestovatelského jména ve svém základu nejlacinější variantou a pořídíte ho už kolem jednoho milionu korun. S přibývajícími příplatky samozřejmě cena stoupá jako všude jinde a tak se za testovaný kousek dostáváme na cenovku lehce přes 1.600 000,-Kč. Někomu se to může zdát být hodně. Někdo jiný se už ale vidí, jak do Marco Pola stěhuje surfařské vybavení a jede vstříc jinému světu.
Plusy
– Silný motor
– Příjemný podvozek
– Přesné řízení
– Devítistupňová převodovka
– LED světla
– 5 míst na spaní
Mínusy
– vyšší cena a drahé příplatky
– Zastarale vyhlížející palubní deska
« Start Driveramy přichází ve chvíli, kdy prodeje ojetin lámou rekordy Vysoké teploty mohou být pro řidiče nebezpečné: Přesto lze i za horka cestovat bezpečně »
