Test Mercedes Benz GLC 220d: Oáza klidu na čtyřech kolech
Po každé, když se potkám s třícípou hvězdou v masce, mám na tváři úsměv. Znamená to jediné, že mě čeká týden, kdy nebudu chtít dát klíčky z ruky. Stejné to bylo i v případě testovaného modelu GLC. Větší, robustnější, stále však charismatický vůz si dokáže získat srdce svými vlastnostmi, moderními technologiemi i jízdou. A jako bonus jezdí na naftu. Dají se vůbec na stuttgartském voze najít nějaké chyby?
Modrá je dobrá
Nová generace si prošla lehkým faceliftem, který se nese stále v duchu designového jazyku značky. Novinkou jsou přepracovaná světla vpředu i vzadu. Úpravou prošly maska chladiče i nárazníky. Celé je to spíše kosmetické bez výrazných zásahů.
Musím však podotknout, že kamkoli jsem přijela, mohli kolemjdoucí na vozidle nechat oči. Možná za to mohla třpytivá modrá spectral barva, která na autě vypadá naprosto úchvatně. A ačkoli auto působí mohutně, pohybovalo se mi s ním dobře. K větším 20palcovým kolům se vztahuje lakování lemů podběhů ve stejné barvě jako je ta na karoserii. Působí to mnohem elegantněji.
Zavazadlový prostor sice na první pohled nevypadá, že by se do něj vešla hromada věcí, ale zdání klame. Stačí si pohrát s dnem dvojité podlahy, která pod sebou skrývá hned několik floků k uložení třeba menšího nákupu nebo věcí, které nechcete, aby se pohybovaly při jízdě. Navíc oceňuji fakt, zejména já jakožto vysoký člověk se 182 centimetry, že se víko otevírá vysoko.
Po dlouhé době jsem se nemusela ohýbat, ani se bát o čelo jako to bývá u spousty jiných i prémiových značek. Co se týká ještě kufru, tak objem je 620 litrů. Pro představu se sem pohodlně vměstná kočárek i golfové hole. Po sklopení zadních sedadel se naskytne až 1 680 litrů objemu.
Těším se jako malá holka
Ještě, než začnu s kabinou vozu, musím se podělit o jednu maličkost, na kterou jsem čekala hned první noc, co jsem si auto vyzvedla. Jedná se o světelnou projekci, kterou auto vykouzlí, když vypnete motor. Lze si ji v infotainmentu upravit, mně se však líbila projekce, kdy se objevily malé hvězdy v pohybu a následně se vykreslilo logo a název značky. Běžný smrtelník to asi tolik neocení, ale je to něco, co Mercedesům dodávám na charisma. Teď už ale zpátky do kokpitu.
Sedadla jsou solidně zpracována a mají dobré boční vedení. Řidič si snadno pomocí elektrických ploch na boční straně dveří nastaví polohu. Na ovládání si člověk musí chvíli zvykat, protože jsem automaticky chytala bok sedadla, kde nic samozřejmě nebylo. K tomu ovládání to chce taky trochu praxe, kolikrát jsem totiž něco stiskla, ale pohnulo se něco jiného.
Po každé, když si sednu za volant vozů Mercedes-Benz, vždy mezi prvními nastavuji osvětlení kabiny. Je to opět prvek, který si užívám více, asi protože jsem holka. Značka navíc nabízí nejen jednobarevné schéma, ale i to dvoubarevné, kdy se barvy plynule do sebe vpíjí. Osvětleny jsou navíc i výdechy klimatizace.
Obří displej a aplikace usnadňující život
V kabině je velký na výšku postavený displej. Ačkoli nejsem příliš zastánce těchto obrazovek, tak musím uznat, že se s tím v provozu pracuje docela dobře. Displej je totiž lehce nakloněn k řidiči, a tak usnadňuje všelijaké ťapání po infotainmentu. Cením, že je k dispozici dvou úrovňový dotykový volant, a tak se dá displej ovládat i z plošky na něm, přesněji pak z pravé části. Problém ale je, že se na to člověk musí soustředit. Funkce není zatím tak intuitivní a leckdy kurzor najede na něco, co nemá. Pak to odvádí pozornost od řízení.
Rozlišení jak přístrojové obrazovky, tak i zmíněného „tabletu“ je standardně skvělé. Představit si pod tím lze plynulou grafiku a ostré barvy. Orientace v menu je poměrně jednoduchá. Konzervativce však nepotěším, protože v GLC se i klimatizace ovládá dotykově. Na druhou stranu do stylu kabiny by se kolečka už nejspíše ani nehodila, ani by je nebylo kam dát.
Výhodou je propojení aplikace Mercedes Me, kdy se snadno pomocí PIN kódu přihlásíte do svého profilu a nemusíte si tedy stále dokola nastavovat funkce. Aplikaci jsem často otvírala v telefonu, protože jsem si mohla v klidu z pohodlí gauče zkontrolovat, zda mám auto skutečně zamknuté. Přes aplikaci se dají zjistit i další věci, jako třeba kolik zbývá paliva nebo jaké schůzky vás čekají další den. Abych nezapomněla, kromě zběsilého klikání na displeji infotainmentu, lze většinu funkcí systému MBUX ovládat hlasem, a to v českém jazyce. Palubní asistentka zvládá odpovědět, včetně znázornění na obrazovce, i na otázku, jaké bude dnes ve vašem městě počasí. Jo a vtipy na konkurenční značky taky umí solidní.
Život usnadňující funkcí je rovněž rozšířená realita navigace. Ať už člověk má někde sjíždět, odbočit z kruhového objezdu nebo jen dojet ke křižovatce, tak se na středové obrazovce zobrazí v rámečku reálný pohled na vozovku. Modré šipky pak vedou k místu, nechybí ani názvy ulic nebo dálnice. O výstup se stará skrytá čelní kamera. A když se dostanete třeba do kolony, systém vám připomene, ať uděláte záchrannou uličku – a ano, obě funkce se dají vypnout.
Jediné, na co si zase budu stěžovat, je jednolitý lesklý plast, který se táhne od displeje až po celý středový tunel. Já vím, trend je takový, že se bez nich neobejde žádné auto, ale praktická stránka je na pováženou. Kromě otisků prstů hrozí i poškrábání třeba od klíčů. Ostatní materiály v interiéru jsou ale na vysoké úrovni zpracování.
Překvapivé propojení obrazovek
Obrazovka za volantem je rovněž multifunkční. Můžete si vybrat hned z několika zobrazení. Já jsem si oblíbila ten nejvíc nejjednodušší, tedy kde se zobrazuje pouze rychlost a v pravém poli je ciferník hodin bez čísel. Zobrazení pak doplňuje ještě stav paliva a prázdné zátiší, které se společně s růžovým podsvícením imituje západ slunce nad mořem.
Automobil disponuje ještě jednou zajímavostí, je to jízdní režim Off-road. Při zapnutí se vám zobrazí všelijaké funkce, které můžete kontrolovat na displeji. Jde například o stupeň naklonění auta, tlak v jednotlivých pneumatikách nebo kompas. Zároveň si můžete zvolit stejné grafické znázornění i v přístrojovém štítu. Vyzkoušela jsem si tak pouze jízdu v lehkém terénu, abych věděla, jak to funguje. Důležité je, že se jak trakce, tak regulace brzd a vlastnosti pohonu přizpůsobují povrchu.
Mírná elektrifikace i u nafty
Mercedes-Benz GLC je jedno z mála aut, u kterého si můžete zvolit při konfiguraci naftový motor. Ten má bezesporu své výhody, ať už je to akční rádius přes 1 000 kilometrů na jednu nádrž, nebo nízká spotřeba i vzhledem k váze auta. Součástí je mild-hybridní jednotka. Na provozu to téměř nepoznáte, protože se elektrika zapojuje, když sundáte nohu z plynu – tedy jedete třeba z kopce a otáčky vám spadnou na nulu nebo pomáhá vozu při rozjetí se, kdy přidává výkon. Odpich například z křižovatky je tedy citelný.
Pod kapotou testovaného kousku se skrývá naftový čtyřválcový motor 220d s přeplňováním, který má pohon všech kol 4MATIC. Z nuly na sto se auto dostane za 8 sekund a točivý moment je pak 440 Nm. Závoďák to úplně nebude, ale k tomu není přímo určený. Daleko více si posádka užije jiné přednosti jako je třeba komfort na palubě.
Motor je spárovaný s devítistupňovým automatem. Manuální řazení již pořídit nejde. U testovaného modelu je příplatková natáčecí zadní náprava, což pomáhá k vyšší stabilitě vozu i k obratnosti. Součástí je také vzduchový podvozek AirMatic. S autem jsem najezdila přes tisíc kilometrů a stále v nádrži, do které se vejde 62 litrů, zbývala čtvrtina paliva.
Vyzdvihnu ještě odhlučnění, které je na vynikající úrovni. Žádný rozptylující zvuk od motoru nebo kol, nemusela jsem si tak zvyšovat ani hlasitost hudby při jízdě na dálnici. Když je nutné sešlápnout více plynový pedál, umí se pohybovat velmi dynamicky. Je to tedy ideální adept do levého dálničního pruhu.
Na vozovce sedí jako přikovaný a žehlí nerovnosti. V zatáčkách je stabilní bez výrazných náklonů. Natáčecí zadní náprava zas utvrdí v obratnosti na okreskách mimo město, kde se na to dá konečně trochu šlápnout. A když přijde na silnici bez výrazných vad, skoro by se jízda dala přirovnat k letu. Ostatně auto taky docela dobře maskuje rychlost, kterou skutečně jede. Nevěřícný pohled posléze střída plynulé brzdění.
Výjimečně auto pro jakékoli cesty
S autem jsem toho najezdila docela hodně. Většinou v „ekonomickém“ stylu jízdy, a tak se mi podařilo spotřebu stáhnout až k 5,8 litrů na 100 kilometrů. Čas od času jsem na to šlápla, přesto se spotřeba nevyšplhala na dvoutunové auto příliš vysoko. Počítejte, že budete dlouhodobě jezdit spíše kolem 6, maximálně 7 litrů.
Celý balíček, který model GLC nabízí, je přesně ta kombinace, kterou si představuji k autu, se kterým se vydám na nějaký dlouhý evropský roadtrip. Je to taková oáza na čtyřech kolech, která zároveň nabízí řadu bezpečnostních asistentů. Důležité nejsou jen dobré jízdní vlastnosti, jde tu především o komfort posádky a pokročilé technologie. Co dodat, tohle auto je prostě od základu pokrokové.
« Řidiči s elektromobily ujedou v Česku za rok více než řidiči aut benzínových: Přes 12 tisíc kilometrů VW Amarok vstoupil na český trh: Už jsme jej řídili »
