Test Mercedes-Benz EQC 400 4MATIC
29. ledna 1886 zažádal jistý Karl Benz o patent, který mu byl téhož roku udělen pod číslem 37435a, a spustil tak jednu z největších revolucí v historii lidstva. Vznikl první osobní automobil. Spíše se tedy jednalo o jakýsi motorový kočár se třemi koly, ale jeho potomci se postarali o to, že svět již nikdy nebyl stejný. Krom toho, že bublinu naší atmosféry začaly plnit skleníkové plyny jako nikdy předtím, se pro lidstvo také zmenšil svět.
Vše od dopravy přes zásobování bylo snazší, rychlejší. Koním odzvonilo na postu pracovních otroků a o nějaký ten pátek později měl prakticky každý doma auto. Jenže pokrok nezastavíš, a dnes to vypadá, že odzvonilo i spalovacím motorům. Mercedes tak dohání konkurenci a představuje své první čistokrevné elektrické SUV, které odkazuje na svého pra pra pradědu, a v první edici nese označení 1886 hrdě odkazující na to, že Mercedes-Benz byl vždy nositelem pokroku osobní přepravy, a chce jím být i nadále.
A tak tu přede mnou stojí Mercedes-Benz EQC, který je prvním elektrickým SUV značky. Auto, které mi bylo z fotek tak nesympatické, až mi bylo úplně jedno. Nudné kulaté tvary bez špetky nápadu a inovace. Jenže jak tak před ním stojím, je mi ho skoro líto. Naživo totiž vypadá skvěle. Jenže jeho tvary jsou tak nefotogenické, že skutečný názor si nelze udělat jinak, než při osobním setkání. Na první pohled jednoduché tvary chytře kombinují tradiční přístup k autu a futuristické vzezření elektromobilů. EQC tak může stejně zaujmout konzervativní zákazníky značky, jako po inovacích lačnící fandy elektromobility. Dalším překvapením pro mě bylo, že se jedná o poměrně kompaktní vozidlo.
Kvůli oblým tvarům působí z fotek masivně, ale ve skutečnosti mu na konkurenční Audi E-Tron chybí 15 centimetrů. Nejdominantnějším prvkem je určitě světelný podpis. Přes celý předek i zadek se táhne dlouhá světelná rampa spojující hlavní svítilny. Při jízdě v noci vypadá EQC doslova jak oživlý koncept. Společně s předními světlomety s černým podkresem a modrými segmenty se bude pravděpodobně jednat o rozpoznávací prvek čistě elektrických Mercedesů. Svým designem stojí někde mezi extravagantním Jaguarem I-PACE a konzervativní Audi E-tron, já osobně bych si ale určitě připlatil za optický AMG paket, který design auta posouvá na zcela jiný level – nad označením AMG můžete polemizovat, ale značka prodává.
Interiér už takový prostor k pochybám nedává – je totiž fantastický. V případě edice 1886 jde o kombinaci modré kůže a bronzových doplňků. Ani nevím, jestli se mi někdy nějaký interiér líbil tak moc. Celá palubní deska je orientovaná na řidiče a nosným prvkem designu je jakési žebrování, které vede od výplně dveří až k čelnímu oknu. Velice zajímavý prvek, ze kterého jsem celou dobu nemohl spustit oči. Dominantou kabiny je obrovský dvojitý displej, který je tak kvalitní, že ani nemusí být krytý kapličkou, a jen se tak vznáší před řidičem – jeho čitelnost je za všech podmínek výtečná. Skrze něj promlouvá nejnovější operační systém MBUX vybavený umělou inteligencí a rozšířenou realitou. Jeho ovládání je zcela intuitivní, vše funguje rychle a přítomnost hlasové asistentky z něj dělá nejlepší operační systém na trhu. Ovládat jej lze dotykově, skrze touchpad s haptickou odezvou, nebo pomocí senzorových tlačítek na volantu. Jakmile si jednou tento systém ozkoušíte, bude se vám těžko zvykat na něco jiného.
Zpracování je samozřejmě bez chyby. Všechny materiály k sobě dokonale lícují, nikde nic nevrže, ale k jejich volbě bych měl menší výtku. Téměř vše působí úžasně kvalitně, ale prostřední výdech klimatizace (ten, co vypadá jako toustovač) je celý z laciného plastu. Všimnete si toho až ve chvíli, kdy jej osaháte. Pokud jej pomačkáte, umí si i trochu vrznout – ne, že by někdo při běžném používání auta mačkal zrovna tahle místa. Velký kus pianového plastu na středovém tunelu mi taky není po chuti – automobilka bohužel neumožnuje volit materiál tohoto dílu, takže se s tím musíte smířit. Tím ale kritika končí. Broušená modrá kůže v kombinaci s hliníkem ve výplni dveří vypadá doslova fantasticky. Stejně tak textilie, kterou je potažena hlavní část palubní desky. Ano, čtete správně. Jedná s o nějaký druh látky, který je velice příjemný na omak i pohled (na údržbu už nevím) – v záplavě celokožených interiérů, které jsou dnes běžné, je to překvapivě svěží řešení.
Na předních sedadlech je dostatek prostoru i pro osoby nad 190 centimetrů, sedačky výtečně drží tělo a jsou nastavitelné ve všech myslitelných směrech. Výtečná je také poloha za volantem – rozhodně jedna z nejlepších v kategorii SUV. Sedí se poměrně nízko s nohama víc dopředu a volant si můžete přitáhnout hodně k tělu. Pozice připomíná spíš hatchback – samozřejmě s tou výhodou, že auto je vyšší, takže máte lepší přehled o dění kolem vozu. Na zadních sedadlech už to tak skvělé není. Na nohy je místa spíš průměrně a nad hlavou ještě méně. Pokud máte přes nějakých 185 centimetrů, nejspíš se zde budete cítit poněkud stísněně. Tady se menší rozměry oproti konkurenci projeví nejvíce. Kufr má v základním stavu naprosto dostatečných 500 litrů. Kufr je bohužel jen vzadu. Pod přední kapotou je pouze plastový kryt imitující motor. Zdá se to jako hloupost, ale je to výsledek drobné lži, které se Mercedes dopustil. EQC je sice čistě elektrický model, ale nemá vlastní platformu – tu sdílí s GLC, a nese to sebou jisté kompromisy, jako právě absenci úložného prostoru vepředu, nebo středový tunel mezi zadními sedaly. Samozřejmě to má i své výhody. Obě auta sjíždějí z jedné linky, což na jedná straně pomáhá snížit cenu, na straně druhé to zajišťuje větší flexibilitu při výrobě na základě poptávky.
Technika starající se o pohyb auta nepřekvapí. Jedná se takovou klasiku výkonných elektromobilů – tedy bateriové plato uložené v podlaze a dvojice motorů, pro každou nápravu jeden. Baterie mají využitelnou kapacitu 80 kWh, což je méně než konkurence (I-PACE 90 kWh, E-Tron 84 kWh), ale Mercedes se chlubí lepší efektivitou, takže udávaným dojezdem 400 kilometrů (WLTP) konkurenta z Ingolstadtu překonává, a za britským elegánem zaostává jen o kousek. Společný výkon elektromotorů je 408 koní a vskutku brutálních 765 newtonmetrů – výkon je samozřejmě instantní. V reálném světě se tak jedná o neobyčejně rychlé auto.
Sprint na stovku zabere 2,4 tuny vážícímu Otesánkovi 5,1 sekundy a omezovač ho zastaví na 180 kilometrech v hodině. Díky instantnímu výkonu se s autem skvěle jezdí. Rozhodně největší přínos elektromobilu vidím právě v dokonale jemné distribuci výkonu na silnici. Drtivé dynamické parametry jsou fajn, ale časem se vám i to omrzí – ale ten pocit, kdy můžete dávkovat výkon s absolutní přesností, bez sebemenší prodlevy, dává vzpomenout na atmosferické motory: jen ještě o kus lepší (nezbláznil jsem se)! Auto reaguje bez sebemenší prodlevy, bez nečekaných výkonových skoků, výtečné!
Spotřeba vozu pro mě byla trochu překvapení, protože Mercedes je snad první elektromobil, co jsem testoval, který se trápil ve městě. Většina elektromobilů dosahuje právě ve městě nejlepších hodnot, ale EQC jsem měl problém udržet pod 30 kWh/100 km, to by mu zajistilo dojezd pouze kolem 250 kilometrů. Taková spotřeba je opravdu otřesná, a je vidět, že Mercedes bude muset ještě zapracovat na softwaru, aby auto při krátkých jízdách po městě umělo lépe spořit. Vše se naštěstí uklidnilo, když jsem opustil hranice betonové zástavby. Při předpisové jízdě spotřeba rychle klesala někam k hranici 21 kWh, místy i lehce pod 20. Taková spotřeba by už zaručovala deklarovaný dojezd 400 kilometrů.
Ten je ovšem dosažitelný spíš teoreticky – musí vám přát podmínky. V reálném provozu, kdy nechcete zbytečně lovit každou kilowatu energie, počítejte s něčím mezi 300-350 kilometry. Než se zase rozepíšete do komentářů, že další automobilka lže o dojezdu elektomobilů, tak se podívejte na udávané spotřeby spalováků vs. realitu. Odchylka je podobná. Dojezdový rádius kolem 300 kilometrů je pro většinu řidičů dostatečný. Pokud najezdíte 350 kilometrů denně a víc, tak pro vás zatím elektromobil nejspíš nebude. No a nejpalčivější téma – jak je to s dobíjením?
EQC lze nabíjet maximálně 110 kilowaty za hodinu, palubní nabíječka má poté výkon 7,4 kW. Jelikož má EQC velice dobře řešený teplotní management baterií a umí si i baterie před nabitím předehřát, stačí mu k nabití na 80 % 40 minut. Z domácí sítě počítejte s nějakými 8 hodinami. Ano, je to delší, než tankování, ale pořád neberu čas dobíjení za nějakou tragédii. Při dálkových cestách stačí jednou za 200-250 kilometrů zastavit, protáhnout si nohy, dojít si na záchod a za půl hodinky zase vyrazit na cestu. Vím, že náš národní sport je zvládnout Chorvatsko na jeden zátah, ale při zastávce každé 2-3 hodiny dojedete na místo s minimálním zpoždění (záchod a tankování vás čeká tak jako tak) a navíc budete odpočatí, a s pravidelnými přestávkami lépe udržíte pozornost.
Při používání na běžný den také nepředstavuje dojezd a dobíjení problém. Jen člověk musí trochu změnit uvažování. U spalovacího motoru tankujete, když potřebujete jet, u elektromobilu naopak když jet nepotřebujete. Pokud jste tedy doma, v práci, při každé příležitosti dáte auto do zásuvky a nikdy nebudete mít problém s dojezdem. Co se týče nabíjení a otravného tahání čipů, tak vás Mercedes vysvobodí službou Mercedes me Charge, kdy dostanete jednu kartu, která funguje na velkém množství nabíjecích stanic (mimo jiné IONITY a další stále přibývají).
Jízdně to vzal Mercedes s EQC za správný konec. Nedočkáte se nějakého pseudo sportovního chování. Prim hraje pohoda na palubě a komfort. Podvozek je sametově jemný a vysává téměř všechny nerovnosti na cestě. Dle nejlepší tradice značky vás dokonale odřízne od okolního věta a vy si budete užívat příjemné domácí atmosféry za zvukového doprovodu hudební soustavy Burmester. Celkové pohodě na palubě také nahrává těžko uvěřitelné ticho. I na poměry elektromobilů. Nedisponuji žádným zařízením, které by dokázalo měřit vnitřní hluk, ale pocitově se jedná o nejtišší auto, ve kterém jsem seděl. Díky bateriemi vystlané podlaze má auto nízké těžiště a nezradí vás ani v zatáčkách.
Náklony karoserie jsou sotva znatelné a auto disponuje velkým odhodláním vzdorovat fyzikálním zákonům. Na nějaké sportování ale auto není stavěno, nejvíce ho oceníte při klidné jízdě. Drobnou výtku mám pouze k řízení. Je velice odtažité a hodně rychlé. Stačí minimální pohyb na volantu a auto ho okamžitě s vervou následuje. Díky absenci jakéhokoliv citu v řízení jsem měl v prvních kilometrech problém odhadnout, jako moc musím zatočit. Vzhledem k pohodové povaze auta se tak rychlé řízení nehodí. Samozřejmě si na to rychle zvyknete, a poté už si budete jen užívat dokonale vytříbeného jízdního projevu.
Vstup Mercedesu do elitního klubu výkonných elektromobilů se nadmíru povedl. EQC působí při živém setkání moderně, má vynikající interiér a samozřejmě spoustu výkonu. Jeho pohon se ukazuje jako o něco efektivnější než konkurenční a nabíjení zabere jen málo přes půl hodiny. Největší síla auta je v kultivovanosti projevu a překvapivě také ceně. Z celého tria Audi/Jaguar/Mercedes je nejlevnější, a jako jediný startuje pod dvěma miliony. Ekologické duše může také potěšit fakt, že 99% vozu je vyrobena 100% udržitelným způsobem a ve velké míře se používají recyklované materiály. Je až překvapivé, jak se Mercedesu povedl elektromobil, který je vlastně s jistými kompromisy postaven na platformě z GLC. Nezbývá, než se těšit na příchod první plně elektrické limuzíny.
Mercedes-Benz EQC otevírá automobilce dveře do světa prémiových elektromobilů a hned na první dobrou se velice povedl. Neobešlo se to bez jistých kompromisů, ale elektrický pohon Mercedesu se jeví jako o něco efektivnější než u konkurence. Navrch k tomu přidává skvělý komfort a rychlé dobíjení.
Plusy
– Design
– Jízdní komfort
– Odhlučnění
– Skvělý interiér
– Bohatá výbava
Mínusy
– Prostornost kabiny
– Absence předního kufru
– Spotřeba ve městě
« Nulová tolerance alkoholu by mohla na silnicích ročně zachránit až 5000 životů Český řidič dostal ve Velké Británii za pašování migrantů 10 let »
