Autojournal.cz

Diesel, jaderná válka, globální oteplování a Twitter Donalda Trumpa: faktory, které nejvíce ohrožují existenci lidstva, alespoň mám-li vycházet z informací ve zprávách. Při procházení tisku jsem si také vyvodil, že nás můžou zachránit už jen elektromobily, vzteklá švédská školačka, nebo druhořadé celebrity odmítající létání. Jenže v Mercedesu nejspíš nikdo nemá na zprávy čas, protože se do závodu o zelenější automobily pustili s … dieselem. Jestli to vůbec dává smysl, nebo se Mercedes zahnal do slepé uličky, jsem se pokusil zjistit minulý týden.

Při obcházení auta by mi vůbec nedošlo, že se jedná o cokoliv jiného, než obyčejné Éčko v kombíku. Při bližším zkoumání objevuji miniaturní štítek EQ power na předním blatníku, disky s mírně pozměněným designem a výřez v zadním nárazníku, který ukrývá zásuvku. Testovaný kousek ve fádní šedé metalíze a bez AMG paketu působí hodně usedle, v běžném provozu téměř neviditelně. Stále se jedná o auto, jehož elegantní jemné linky sednou především konzervativním zákazníkům. Osobně patřím mezi fandy současných Mercedesů a jejich nenápadné vzezření mi vůbec nevadí. Auto působí důstojně a přátelsky – to, že se jedná o prémii, neznamená, že musí křičet do světa a předvádět se různými cingrlátky.

Interiér je doslova zhmotnění výrazu elegance. Po usednutí do krémového interiéru doplněného o hliníkový dekor si připadám jak v pokojíčku. Jemné, elegantní linky působí nenuceným luxusem. Mercedes zkrátka ví, co dělá, a i na první pohled jednoduchým tvarům dokáže dát prémiový nádech. Celý interiér se topí v kvalitních materiálech a špičkovém zpracování. V každém pohybu páčky nebo stisku tlačítka je cítit obrovská solidnost a řemeslná dokonalost. Malé překvapení vás čeká po setmění. Mercedes je absolutní šampion v ambientním osvětlení a tak překrásnou hru světel vám nikdo jiný nepředvede. Auto navodí atmosféru jak na luxusní jachtě a vy si budete přát, aby noc nikdy neskončila.

Interiéru vévodí obrovská, dvojitá obrazovka. Má překrásné barvy i rozlišení. Takhle hezký displej jsem v autě ještě neviděl. Systém samotný je v celku svižný (byť občas ho nachytáte, jak spí), ale je poměrně dost složitý. Chvíli jsem si na něj musel zvykat – iDrive do BMW je o kus dál. Ovládat jej můžete třemi způsoby, ale dotyk není ani jedním z nich. V dnešní době se to zdá možná jako krok zpět, ale za týden jsem nezažil situaci, kdy bych chtěl po displeji patlat prsty (snad až na zadávání navigace). Na výběr je ovládání skrze dotykový joystick, otočné kolečko nebo senzorové tlačítko na volantu – volba je na vás.

Krásná, komfortní sedadla, která vás svými bočnicemi jemně obejmou po dlouhém dni, poskytují výtečnou oporu a i několikahodinová cesta v nich vám bude připadat jako relaxační cvičení. Po sebedelší jízdě z nich vstanete příjemně odpočatí. Díky téměř tří metrovému rozvoru si nemůžete stěžovat na místo ani vzadu. Na nohy zbývá prostoru dostatek, a především nad hlavou je ho doslova na rozdávání. Dobrá je i samotná pozice sezení. Sedadla nejsou zbytečně nízko, takže vám kolena netrčí směrem k bradě.

Teď se dostáváme ke kufru, který by měl být výsada kombíku. V základním stavu nabízí slušných 480 litrů. Má to však jedno obrovské ALE. A tím je využitelnost prostoru. Inženýři si totiž permanentně rezervovali 160 litrů objemu pro svoje baterie – a nutno říct, že ne zrovna elegantně. Nevím, co stálo za rozhodnutím nainstalovat do kufru tuhle „věc“. Je mi jasné, že kdyby byla možnost baterie dát pod sedačky, nebo je rozmístit v tenkém platu přes celý kufr, tak by se ji Mercedes nejspíš chytl. Toto řešení působí přinejmenším mírně kontroverzně. Starší platforma současného Éčka bohužel neumožnuje baterie umístit do podlahy a automobilka se rozhodla nasbírat nějaké „povolenky“ za prodej elektrizovaných modelů ještě před příchodem nové generace. Bohužel je to jedna z věcí, která s hybridního E class dělá auto, které si koupíte jen kvůli tomu, že ho opravdu moc chcete a jste ochotni přehlédnout jisté chyby.

Pod kapotou je dobře známý přeplňovaný čtyřválec o objemu dva litry. Tato generace motoru díky propracovanému spalování a systému filtrů dostala jako první pístový motor v historii hodnocení 10/10 v „Indexu kvality ovzduší“ od společností Green NCAP (odnož Euro NCAP hodnotící šetrnost aut k životnímu prostředí) – doposud na tuto známku (logicky) dosáhly pouze elektromobily. Během testovacího cyklu byly Mercedesu naměřeny hodnoty produkce NOx rovné nule. Samozřejmě to neznamená, že motor je stejně čistý, jako v případě elektromobilů – stále dochází k produkci CO2, nicméně hodnoty měřených emisí jsou zcela zanedbatelné a jasně ukazují, že běžné motory zatím nemají tak na kahánku, jako nám tvrdí zákonodárci.

Nicméně ani tato hodnota evropským byrokratům nebylo dost dobrá, a tak Mercedes přidal silný elektromotor a baterii o kapacitě 13,5 kWh, která slibuje až 50 kilometrů čistě elektricky (reálně 30-40). Palubní nabíječka má 7,5 kW – plné nabití tak zabere něco pod dvě hodiny. Výsledný výkon soustavy je úctyhodných 300 koní a 700 newtonmetrů! Tato mamutí porce výkonu vystřelí tento usedlý kombíček vážící 2,2 tuny na stovku pod 6 sekund a v rozletu ho zastaví až omezovač na 250 km/h. Mercedes takto skvělých hodnot dosáhl také tím, že na rozdíl od ostatních hybridů nepoužil paletovou převodovku, ale klasický devítistupňový automat. Auto má tak naprosto skvělou dynamiku v jakoukoliv chvíli.

Samotná technologie zní opravdu komplikovaně (a také je), a neméně komplikované to je s volbou jízdních režimů. Tedy alespoň ze začátku. Auto nabízí cokoliv od čistě elektrického režimu až po režim generátoru. Byť jsem byl z počátku poněkud nesvůj z toho, jak mám tedy vlastně jezdit, po pár kilometrech jsem na to přišel. Pro moji potřebu jsem si celý týden vystačil s jízdou po městě čistě na elektřinu. Auto je i v tomto režimu překvapivě čilé – nabízí 120 koní a 300 Nm. Díky okamžitým reakcím elektromotoru budete ve městě těžko hledat přemožitele a navíc vás bude moci uklidňovat fakt, že neprodukujete žádné lokální emise – zní to jako blbost, ale dělalo mi to vážně dobře.

Absolutní ticho na palubě už tak skvěle odhlučněného auta navíc ještě výrazně zvýší pocit luxusu. Výborně je vyřešen také systém rekuperace. Sundáním nohy z plynu se totiž dají do činnosti desítky elektronických skřítků, kteří vyhodnotí podmínky a na základě situace určí, jestli je efektivnější plachtit, nebo začít rekuperovat. Funguje to výborně a auto si umí před pomalejší překážkou samo zpomalit, a výslednou energii přelít zpět do baterií. Nicméně i když vám dojde elektrická šťávička, tak se nemusíte bát, že se z vašeho zeleného vozítka stane saze plivající, smrdutá noční můra velkoměst. Jakmile totiž dojde k vybití akumulátoru, auto přechází automaticky do režimu full hybrid a začne se chovat tak, jak to známe například z Toyot. Tento režim pro mě byl asi největším překvapením, protože i s vybitou baterií dokáže jet auto víc než 50% provozu s vypnutým motorem. Také je možnost přepnout motor do režimu „charge“ kdy se motor postará sám o dobití baterií, ale moc jsem pro tento režim nenašel využití.

Pokud se ptáte na spotřebu, tak můžete myslet na libovolné číslo mezi dvojkou a šestkou a budete mít pravdu. V hybridním režimu jsem se po městě držel lehce přes dva litry, dlouhé přesuny mezi městy znamenaly něco kolem 4 litrů a ani čtyřhodinový výlet po dálnici lehce nadlimitní rychlostí neznamenal překročení šesti litrů. Čím víc se naučíte využívat plně elektrický režim tím levnější pro vás provoz bude. Na dvoutunové auto disponující touto dynamikou mi to přijde fascinující.

Jízdně je to pořád Mercedes se vším všudy. Kupa supermoderních technologií mu nevzala vybrané chování a stále se jedná o dokonale komfortní plavbu. Mercedesy mají zkrátka svoji zcela neopakovatelnou atmosféru na palubě. Začíná to už klasickým „žuch“ při zavření dveří, kdy vás auto absolutně odřízne od okolního světa a vytvoří pro vás váš vlastní svět plný bezpečí a přepychu. Vůz se dává do pohybu s absolutní samozřejmostí, převodovka mění rychlosti nepostřehnutelně a navrch je interiér skvěle odhlučněn. O motoru nebude během jízdy vůbec vědět (ani v případě, že opravdu poběží). Jeho přítomnost prozradí pouze vzdálené jemné vrčení ve chvílích, kdy si prudká akcelerace řekne o zvýšený přísun zkapalněných dinosaurů, ale ani v tuto chvíli se nejedná o nic, co by narušovalo vaši oázu klidu. Mezi typické znaky Mercedesu patří také jistá setrvačnost, kdy se auto nese po silnici s takovou lehkostí, že přemýšlíte, jestli nelevituje pár centimetrů nad povrchem jako Maglev. Občas si sice zadek dosedne poněkud ztěžka – tady by pomohlo vzduchové odpružení – ale jinak se jedná o nadprůměrně komfortní jízdu.

Éčko je opravdu fantastický prostředek pro zkracování sebedelších vzdáleností. Kilometry na dálnici ukrajuje znamenitě a není problém zvládnout celodenní cestu bez větších zastávek. Na nějaké blbnutí na okreskách to samozřejmě není. Auto má dlouhatánský rozvor a je těžké, ale stabilita v zatáčkách je výborná. Auto se vůbec nenaklání, neodskakuje na nerovnostech a díky velice přesnému řízení je s ním jízda i mimo dálnici příjemná. Pokud vám lehce zaprší, můžete se zabavit i lehkými power slidy na výjezdech ze zatáček, protože všechny síla obou motorů putuje pouze na zadní kola. Ale nebojte se, že vám auto bude utíkat do boku nějak samovolně. Díky těžkým bateriím nad zadní nápravou mají zadní kola vždy dostatek trakce. A o tom tohle auto ostatně vůbec není. Jeho nejsilnější stránkou je příjemné cestování mírně svižnějším tempem.

Mercedes vstoupil do světa elektrifikace tím, že se pokusil spojit pohon minulosti s pohonem budoucnosti a vzniklo tak dokonale současné auto. Je dostatečně ekologické, aby dostalo značku EL a vy s ním tak v Praze mohli parkovat kdekoliv, a zároveň vás umí během odpoledne dopravit na druhý konec Evropy bez nucených zastávek u nabíječky. Na začátku týdne jsem opravdu těžko hledal smysl existence tohoto auta, ale po společně strávených dnech jsem ho beze zbytku našel. Jeho cena, startující na 1,8 milionu (E350 se šestiválcem startuje na 1,6), a ústupek v podobě omezeného zavazadelníku z něj bohužel dělá auto, které si koupíte jen protože ho hodně chcete, ale můžeme jej brát jako takový předkrm před nadcházející generaci, která již bude plně připravena na zástavbu baterií a bude tak moc sloužit bez kompromisů. A já se tedy těším.

Mercedes-Benz E300 de netradičně kombinuje diesel s elektromotorem a devítistupňovým automatem. Toto řešení funguje až nečekaně dobře a umí přinést to nejlepší z obou světů. Navrch je to Mercedes se vším všudy – počítejte tedy s luxusem a výbornými jízdními vlastnostmi. Snad jen ten hrb v kufru bych oželel.

Plusy

– Kvalita zpracování
– Odhlučnění
– Spotřeba
– Jízdní vlastnosti
– Komfort
– Čistě elektrický režim

Mínusy

– Zmenšený kufr kvůli bateriím
– Cena