Test Mercedes-Benz E 55 AMG W210. Vlk v rouše beránčím
Masařka, kdo by ji neznal. Generace třídy E W210 je na naších cestách poměrně zastoupena a pořád si drží status jednoho z posledních “nesmrtelných” vozidel této značky. Dnes je až neuvěřitelné, že v roce 1995 se tehdy nový Mercedes třídy E zdál lidem „kulatý‘. Tradiční klientela Mercedesu přijala nový model s jistými rozpaky: čtveřice okrouhlých světlometů byl na tehdejší poměry u Mercedesu vskutku rozpustilý výstřelek.
Dnes, po dvou desetiletí, se vzhled stává klasikou. Kdysi světský a lehce nevkusný design dozrává a ukazuje se ve zcela jiném světle. Ano, W210 dospěl a ztratil svou pochybnou image podkov v chladiči, zlatých křížů na krku a korálků na zpětném zrcátku. Zejména pokud má správnou kombinaci barvy a hezkých větších kol. Vypustíme teď obyčejné verze, v rukou mám totiž klíč od něčeho extrémně vzácného, od verze E 55 AMG, kterých je v naší malé zemi jen pár a jeden kus se mi podařil nalézt v AAA Auto.
Na první pohled je jasné, že toto je ještě starý poctivý sleeper. Verzi AMG laik na první pohled neodhalí, její potenciál totiž napovídají detaily. Třeba snížený podvozek, osmnáctipalcová kola s tradičním AMG designem, lehce přepracovaný nárazník s kulatými mlhovkami nebo dvojice masivních výfuků. To je vše. Nenápadnost sama, vlk v rouše beránčím. Okolní provoz nemá šanci očekávat výkony tohoto vozidla, o to jsou pak vtipnější pohledy řidičů, které tento “vyřazený německý taxík” rozcupoval jako pořádně naštvaný tygr.
Interiér na to jde stejně, jednoduchost a elegance. Najdeme v něm samé kvalitní materiály. Dřevo působí líbivě a elegantně a kde tento dědula hází do pytle všechny konkurenty, je vzdušnost a celková prostornost. Sedadla se dofouknou po otočení klíčku do první polohy a stále z něj cítíte určitou dávku luxusu. Světelné znamení pro parkovací senzory na palubní desce vypadá futuristicky a ve své době to byla pecka. AMG zde poznáte podle jiné grafiky budíků, tvaru volantu s koženým obšitím a logem těchto tří ikonických písmen – Aufrecht Melcher Großaspach.
Nic, co by vyloženě křičelo, že toto byl jeden z nejrychlejších sedanů planety. Stačí ale otočit klíčkem a probudíte spící monstrum. Enormní osmiválec o objemu 5,4 litrů má výkon 354 koní a krouťák 530 Nm. Na dnešní poměry nic zásadního, tehdy to byla čísla z říše supersportů. 1600 kilogramů vážící sedan zrychlí na stovku za pouhých 5,4 sekundy a zastaví se na elektronicky omezené rychlosti 250 km/h, bez omezovače může pokračovat až k hodnotě 300.
První prošlápnutí plynu mi nahání husí kůži, motor mechanicky a zlověstně bručí, jako naštvaný medvěd probuzený ze zimního spánku. Zvuk je opravdu úchvatný a čistě mechanický. Na automatické převodovce (jediná volba) řadím D a posílám plyn k podlaze. Motor s okamžitou odezvou nakopne auto dopředu a za ohlušujícího hromobití letí do otáček. Nástup výkonu je ukázkově lineární, motor graduje a nahoře nabízí špičku, která je silně návyková. Auto je fakt rychlé a plné charakteru, při plné akceleraci za sebou nechává oblaka kouře a hrabe ještě na trojku. O to vtipnější, že zvenku vypadá tak obyčejně.
Tento atmosférický motor je čistý klenot a přestože zbožňuji pozdější přeplňované verze, které jsou doslova zabijácké, tento patří k těm nejlepším vůbec. Při běžné jízdě se jen tak převaluje a bublá, pod plynem však předvádí nespoutané zemětřesení. Svým projevem připomíná evropský ekvivalent zámořských muslce cars.
To ostatně platí ještě více o jízdních vlastnostech. Začneme řízením. To je přeposilované a bez sebemenší špetky zpětné vazby. Převodovka přeladěna od AMG sice řadí hladce, ale rozhodně není rychlá a má šíleně dlouhé kvalty. Podvozek je u této W210 také zcela jiný, AMG jej vybavilo adaptivními tlumiči, které se přizpůsobují vaší jízdě. Vůz umí být pohodlný nebo tuhý, v zátáčkách je však dost neohrabaný a rozhodně se celému autu zatáčet moc nechce. Spíš by raději lítalo bokem a plivalo na všechny kouř. Co vám to jen připomíná? Něco amerického? Přesně tak!
Rozdíl mezi tímto AMG a třeba E39 M5 nemohl být větší. Dnes jsou E 63 a M5 téměř stejná auta s drobnými rozdíly, ale dřív to byly naprosté protipóly. BMW s fantastickým, strmým, komunikativním řízením a brilatním podvozkem patřilo mezi okreskové a okruhové rváče, které vyžadovalo pevné ruce a pořádnou dávku citu. AMG je hulvát, proslulý rváč, kterého se bojí celé město. Neumí v podstatě nic správně, ale jeho charakter vás dostane do kolen. Tak to má být, existovala totiž volba, která vám víc vyhovovala. Mohli jste mít regulérní sportovní sedan nebo poctivý evropský ekvivalent muscle auta. Škoda, že ta doba už je pryč.
E 55 AMG je ve výsledku fantastický stroj s enormní zásobou výkonu, maskovaným vzhledem a divokou osobností. Dnes jsou ceny na relativním minimu a do budoucna se bude jednat o dobrou investici. Je však třeba počítat s astronomickými náklady na servis. Většina dílů pod nenápadnou karoserií je totiž pro AMG specifická a druhovýroba v podstatě neexistuje. Mluvíme tady o kompletní elektroinstalaci, podvozku, převodovce, motoru, brzdách… Ceny si zřejmě dokážete představit. Za zmínku stojí, že tato generace W210 poměrně trpí rzí, zejména kolem čelního okna, v prazích, nebo na víku zavazadelníku.
« Řidili jsme legendu – Lamborghini Diablo je stroj přímo z pekla Terénní ikona slaví 30 let. Vitara se časem razantně změnila »
