TEST Mercedes-Benz C 200 Kabriolet – Stylový elegán
V dnešní době si můžete koupit spoustu kabrioletů – BMW řady 4, které se řadí k těm tužším a sportovnějším, nebo Audi A5, které je precizně udělané, ale až moc chladné. Jednou z posledních voleb je Mercedes-Benz C Kabriolet, který se snaží zaujmout trochu jinak, než jeho rivalové. Zároveň se jedná o nejlevnější způsob, jak si pořídit čtyřmístný kabriolet od Mercedesu, přičemž s rostoucím kapitálem můžete pokračovat k třídě E a famózní S Cabrio. V dnešním testu zjistíme, zda-li benzínová motorizace C 200 jezdí alespoň z části tak dobře, jak náš exemplář vypadá.
Design – Vyčnívá vždy a všude
Už samotný sedan či kombi působí reprezentativním dojmem, coupé je trochu exotičtější a nejnovější kabriolet doslova zrak tahající. Elegantní příď s diamantovou mřížkou chladiče je doplněná o dynamicky zkosené LED světlomety a decentně agresivní AMG paket, jenž přidává sportovnější nárazník s většími otvory pro nasávání vzduchu a chromovaným lízátkem. Z profilu vyniknou vyvážené proporce a na kabriolet nezvykle navazující střecha na víko kufru. Vzadu si ho můžete snadno splést s dražším bráškou S Cabrio, a to především díky podlouhlým světlům s moderní grafikou. Na nárazníku zaujmou dva výdechy po stranách a velké plus dávám za difuzor v barvě laku karoserie, na němž se nachází dvě opravdové koncovky výfuku.
Interiér – Jako doma
Hned pro začátek zmíním, že v interiérech nových Mercedesů se cítím skvěle. Možná dokonce nejlépe z vozů dané cenové relace, ale to je hodně subjektivní věc. Možná je to parádními sedadly, které podrží v zatáčkách a jsou komfortní, možná luxusně vypadajícími prvky nebo jen posedem za volantem. Ale abyste si nemysleli, že mu nadržuji, tak zmíním i stinné stránky. Třeba displej informačního systému COMAND, který v podobě tabletu trčí uprostřed palubní desky jako pěst na oko. Dokonce ani jeho ovládání není tím nejjednodušším úkonem a třeba navigaci to chce nastavovat s klidnou hlavou. Potěšila mě vzdušnost kabiny a výhled z ní a dokonce i zadní sedadla, na která se bez problému posadí děti, ženy nebo jedinci do 175 centimetrů. Zavazadlový prostor není příliš objemných 360 litrů s nataženou nebo 285 litrů se staženou střechou.
Pár slov si zaslouží i plátěná střecha, která se stahuje rychle a lze ji sundat i za jízdy nebo klíčem, aniž byste nastartovali, zapnuli zapalování nebo sedli do auta. Tady by si konkurence měla vzít příklad.
Technika a dynamika – Všeho akorát
Pod kapotou je dvoulitrový čtyřválec turbo zážehového původu, jenž produkuje výkon 184 koní v 5500 otáčkách a točivý moment 300 Nm od 1200 do 4000 otáček za minutu. Motor je kombinovaný s devítistupňovým automatem 9G Tronic, který posílá sílu na zadní kola. Papírová spotřeba má činit něco kolem 6 a půl litru, ale nebojte se, nikdy jí nedosáhnete. Moderní podvozek má multilink vpředu i vzadu a přední kotouče jsou vrtané.
S délkou 4686, šířkou 1810, výškou 1409 a rozvorem 2840 milimetrů má hmotnost 1645 kilogramů, což je na kabriolet slušná hodnota.
Zrychlení z nuly na stovku zvládá za 8.0 sekundy a maximální rychlost je dostačujících 235 km/h.
Jízda – Vynikající, ale kazí to detaily
Ačkoliv se zdá být výkon dvoulitru nízký, není tomu tak. C 200 není pomalé, ale ani rychlé auto, pokud nejste vysloveně sportovec, je zde rychlosti tak akorát. Znatelná dávka točivého momentu přichází už od 1500 otáček za minutu a od nějakých 3000 táhne až do maxima v 6300 otáčkách za minutu pořád stejně. Až mě trochu mrzí, že nemá žádnou výkonnostní špičku. Navíc rád papá, při svižnější jízdě, která se s tímto typem aut jezdí nejčastěji, si vezme 12 litrů, pří ostřejším stylu přes 15 a pokud se zvolí opravdu defenzivní styl jízdy, displej mezi budíky ukáže 8-9.
Potom je tady převodovka, která má až moc koleček. Občas totiž neví, který z devíti stupňů zvolit a někdy není výjimkou ani cuknutí při rozjezdu po přeřazení ze zpátečky na déčko a naopak. Na druhou stranu musím pochválit abnormálně hladký způsob řazení a rychlost změny převodů při rychlé jízdě. Devítka následovně dokáže krásně srazit otáčky při vyšších rychlostech a tím snížit hlučnost a spotřebu.
Samotný podvozek je tuhý, ale vyhýbá se jakýmkoliv rázům do karoserie. Většinu nerovností dokáže vyžehlit precizně, ale pořád tak nějak dává najevo, jak kvalitní asfalt máte pod zadkem. Odhlučnění od podběhů je vynikající, ale od nějakých 130 km/h začíná lehce hvízdat střecha. Auto je krásně předvídatelné a drží jako přibité, až při opravdu rychlé jízdě bych uvítal o trochu více přilnavosti na přední nápravě. Na kluzkém povrchu dokáže vystrčit záď do strany a krásně tak auto srovnat na výjezd ze zatáčky, bohužel to však okamžitě utne ESP, které nelze zcela vypnout. Nepleťte si ho však se sportovním autem, protože to v žádném případě není. Berte ho jako svižné GT bez střechy a budete nadmíru spokojeni. Za všech okolností totiž podvozek zůstává abnormálně komfortní.
Samotné řízení je přesné a poměrně krátké s příjemnou tuhostí. Zpětné vazby však do dlaní moc nepošle, ale ne, že by to byl u auta tohoto zaměření velký průšvih. Nakonec mě zaujaly tuhé a hezky dávkovatelné brzdy, které nevadnou a je radost si s nimi hrát.
Závěr – Výjimečný stroj, ale není bez chyb
Líbí se mi, že Mercedes si i v dnešní době dělá velkou část věcí sám, ale třeba v případě převodovky 9G Tronic to není zrovna ideální volbou. Ono by bylo, ale potřebovala by ještě lehce doladit. Na druhou stranu tento největší neduh vynahrazuje dokonalým vzhledem, krásným interiérem, vynikajícím podvozkem a domácí atmosférou, kterou dokáže na palubě navodit. Cenu okolo milionu a čtvrt si tak dokáže plně obhájit a pyšní se především tím, že jde na vše trochu jinak. Prostě si vás získá a budete ho mít rádi i navzdory chybám, které má. Ale jak se říká, protějšek bez jakékoliv chybičky nikdy milovat nebudete.
Plus
Exkluzivita
Vzhled
Líbivý interiér
Skvělá sedadla
Možnost stahovat a natahovat střechu za jízdy nebo přes klíč
Komfortní a jistý podvozek
Mínus
Nedotažená převodovka
Složitější ovládání informačního systému
Nelze zcela vypnout stabilizační systém
« Shelby představuje limitovanou edicí Super Snake Lamborghini Jona Olssona je po smrti, to druhé prodal »