Autojournal.cz

TEST Mazda CX-7 2.2 MZR-CD miluje silnici

12. 5. 2011 • Mazda, Novinky, Testy

Tak předně, Mazda CX-7 nebyla, není a nikdy nebude konkurent Audi Q5, Mercedesu GLK či BMW X3 neboli prémiových kompaktních SUV. Aniž bych chtěl z někoho dělat hlupáka, touhle větou začít musím, neboť se stále častěji setkávám s tím, že lidé kritizují jedno auto na úkor druhého, přičemž vůbec netuší, že kritizovaný objekt stojí o 300.000 kč méně, má o 20 cm kratší rozvor nebo o 50 cm kratší celkovou délku. Jenže to se přátelé počítá.

Takže Mazdu CX-7 si v hlavě hezky zařaďte do kategorie neprémiových kompaktních SUV na úrovni VW Tiguan nebo Hyundai iX35, ale rovnou do svých mozkových závitů nacpěte důležitou informaci, a to že CX-7 měří na délku 4,7 metru (oproti např. 4,47 m VW Tiguan) a hlavně má velmi blízko něčemu, čemu se říká cross-over. Hezky česky bychom mohli cross-over přejmenovat na…ani ryba, ani rak, což ovšem v sobě nese lehce negativní nádech.

X6 za třetinu

Negace tady nicméně nemá opodstatnění. Ani ryba, ani rak totiž v tomto případě znamená ani SUV, ani osobní auto. Spojovat nespojitelné je v posledních době oblíbená kratochvíle všech automobilek a v případě Mazdy z toho vypadlo SUV, které není ani vysoké, ani nízké, ani terénní, ani sportovní, ani okázalé, ani příliš skromné. CX-7 reprezentuje podobný směř, jímž se vydalo BMW se svou X6 s tím rozdílem, že Japonec vás bude stát pouze třetinu ceny hezkého rodinného domku.

Pokus (a to velmi úspěšný) o navození sportovního dojmu prozradí dynamické křivky zejména přední části, sportovně ovšem působí i profil a ostatně i záď, kde však podle mého názoru výsledek malinko kazí zadní sdružené svítilny v designu á la “tuner z Horní Dolní.” Na CX-7 mě od začátku fascinuje to, že vůbec nepůsobí těžkopádne. Takovým tím hlasickým humpoláckým SUV dojmem, ale spíš se tváří jako nějaký nafouknutý hatchback na vyvýšeném podvozku. A s tím třeba souvisí i přístup do zavazadlového prostoru.

Nakládací hrana neleží nijak vysoko, i když zcela upřímně mohla na danou výšku karoserie ležet ještě níž. K dobru CX-7 musím připočíst i víko kufru, jež se otevírá a zavírá neskutečně lehce. Líbí se mi i zadní a přední dveře otevírající se do opravdu velkého, dokonce skoro pravého úhlu, které vzadu slušně eliminují rýsující se problém nevelkého vstupního otvoru. Díky dveřím problém vymazán. Pochvalu posílám inženýrům nebo možná spíš designérům Mazdy také za aktuálně hojně používané řešení překrytí prahů bočními dveřmi.

Zatímco starší tupé řešení použité například u předchozího BMW X3 nechávalo prahy odhalené a navíc vyčnívající do prostoru tak, že nebylo možné se o ně v případě nepříznivého počasí nezašpinit, aktuální chytré řešení prahy kompletně překrývá. Boční dveře jsou kvůli tomu větší a těžší,  ale vem to čert pokud kalhoty zůstanou čisté. Tak a teď šupky dupky dovnitř. A hned na úvod vás varuji a připomínám větu z úvodu článků. CX-7 není Q5 nebo X3 (ta aktuální).

Čekejte méně, dostanete více

Říkám to hlavně proto, že vpřípadě naladění na vlnu prémiových plastů z Audi nebo BMW vás může přepadnout mírná hořkost a pocit zklamání. Interiér Mazdy CX-7 totiž vypadá dobře, robustně, světle, přehledně, ale není a nebude to obýváček z Q5 nebo X3. To byste museli s penězi hodně přitlačit na pilu. V dané cenové kategorii na druhou stranu není Mazdě CX-7 moc co vyčítat. Dostanete na pohled i dotek hezké, dobře zpracované a slícované plasty, dostanete velká a hezká tlačítka a otočné ovladače, dostanete krásnou přístrojovou desku a dokonce i pohodlné sedačky.

A zase, nejsou to křesla z prémiových kompaktních SUV, ale velmi příjemné a v dostatečném rozsahu nastavitelné sedačky s dobrým bočním vedením opěradla i sedáku, potažené dokonce kvalitní voňavou kůží. Ergonomicky to uvnitř CX-7 Japonci zvládli taky dobře až na překombinovaný multifunkční volant s takovou hromadou tlačítek, že byste je mohli přehazovat lopatou. Třeba speciální tlačítko ON a OFF pro tempomat fakt nechápu. Zmáčknu, zapnu, zmáčknu znovu, vypnu. Dvě tlačítka a třetí hluché pod tím mi nedává smysl. Potom volant vypadá jako vánoční stromeček.

Co mě v interiéru aktuální CX-7 opravdu silně praštilo do očí, byla ruční brzda á la Mazda 323 a docela bych uvítal i řadicí páku s robustnější hlavící místo použitého klacíku. Nemám žádné dřevorubecké pracky, takže pokud mi přijde hlavice zbytečně malá a řadící páka zbytečně klackovitá, něco na tom asi bude. Naopak se mi líbí místo na zadních sedačkách a zadní sedačky samotné. Nohy se dají strčit pod sedák, hlavou se člověk nemlátí do stropu a ramena mají taky dost životního prostoru.

Nafto, naftičko, ty moje srdíčko

S jakým motorem se v Česku prodává CX-7 v 95% případů? Bingo, s naftovým čtyřválcem 2,2 litru MZR-CD s maximálním výkonem 127 kW/3500 ot./min. a točivým momentem 400 Nm / 2000 ot./min. Ale buďte v klidu, v Německu na tom nejsou s procentuálním rozložením nafta vs. benzin jinak a navíc naftový motor Mazdy není vůbec špatný. Tenhle čtyřválec má sám o sobě docela příjemný projev, takže během startu neskuhrá, nehlučí a nesýpe. Když si k tomu navíc připočtete velice slušně utlumení, dostanete hodně příjemnou pohonnou jednotku.

Ta příjemnost přitom přetrává v nízkých, středních i vysokých otáčkách, snad jenom vytáčení do oblasti omezovače a konkrétně 5500 otáček už není žádná slast. Nicméně který blázen chce točit naftový motor do 5500 otáček? Je to hloupé a zbytečné. Efektivní rozmezí je někde mezi 1500 a 4000 otáčkámi, cokoliv nad tuto hranici je trápení auta, sebe i spolujezdců. Z hlediska síly a jejího rozložení turbodiesel drží krok s konkurencí a dělá z 1,8 tuny těžkého auta docela svižný stroj. Žihadlo to není a nebude, předjíždění se nicméně děsit nemusíte.

Spotřeba se pohybuje okolo 8 litrů s občasnými výlety k 9litrové hranici, nicméně ani uváděná kombinanovaná spotřeba 7,5 litrů není úplná utopie.

Více osobák než SUV

Tak a co jízda? Už kvůli docela nízké výšce 1,65 metru musí Mazda CX-7 zákonitě sedět na silnici velmi dobře, přičemž praxe beze zbytku podporuje teorii. Tohle japonské SUV můžete s klidným svědomím postavit vedle nejovladatelnějších SUV mímo prémiovou část segmentu SUV a nebude to špatně. CX-7 výborně sedí v zatáčkách, poskytuje řidiči poměrně slušnou vazbu od řízení (spojením slušnou myslím takovou hezkou dva minus) a přitom velmi dobře tlumí nerovnosti.

Mazdě se podařilo opravdu skvěle odhlučnit podvozek a prahy, sladit tlumiče s pružinami a přitom neproměnit CX-7 v houpavou kačenu, ze které se vám zvedne v první zatáčce žaludek. Tohoto si velmi cením. Vadí mi zvýšená citlivost na boční vítr a projíždějící kamiony, vadí mi trochu tuhé, i když krátké a úsečné řazení, vadí mi slabší brzdy, které se musí k pořádným výkonům chvíli přemlouvat. Ale vadí mi to jenom z toho důvodu, že jsem rozežraný a zhýčkaný novinář, který se vozil ve všem možném včetně Ferrari a ví, že třeba X6 umí brzdit o dvě třídy lépe.

Ale o dvě třídy více taky stojí. Když se tedy vrátím nohama na zem a hlavně do daného segmentu, je CX-7 ve většině měřených faktorů mírně až vysoce nadprůměrné auto, které vás dostane pohodlně, bezpečně a docela levně všude tam, kde je krásně měkkoučko. Tedy vlastně hezky. Jo a v terénu jsem byl tentokrát opravdu jenom na skok. CX-7 se s polní cestou popere, i kopeček zvládne, ale jinak bych chudinku terénem moc netahal. Dá to, ale není na to stavěná. Jestli chcete bořit stromečky a zkoušet náklony, kupte si u nového Touarega.

Tento konkrétní automobil si můžete koupit u společnosti Amilo Car

Technické údaje

« Sraz sportovních automobilů KSA Brno 2011 Pod pokličkou vývoje Audi R8 e-Tron »