Test Mazda CX-5 G194 Edition 100: Vyšperkovaná
Jestli sháníte SUV, ale všechna vám připadají stejná, Mazda by pro vás mohla mít řešení. Model CX-5 si dělá spoustu věcí po svém. Pro modelový rok 2021 přináší spoustu užitečných změn a také povedenou výroční edici oslavující sté výročí značky, na kterou se dnes podíváme.
Z venku moc rozdílů u omlazeného modelu nenajdete. Stále jde o kombinaci elegantních a sportovních tvarů, tak typickou pro designový jazyk Kodo. Ty hlavní rozdíly se vážou hlavně k výroční edici označené „EDITION 100“. Ta se honosí krásným bílým perleťovým lakem, tmavými koly s červenými středy, a plaketkou na blatníku odkazující na stoletou historii Mazdy. Velice elegantní způsob oslavy.
Interiérem se Mazda u výroční edice opravdu vytáhla. Po otevření dveří se před vámi objeví neuvěřitelně elegantní a luxusně vyhlížející kombinace vínové a bílé – toto barevné schéma odkazuje na Mazdu R360 z roku 1960. V životě by mě nenapadlo, že tyhle dvě barvy budou společně fungovat tak skvěle. Krásným detailem jsou i koberečky ve vínové barvě – opět s plaketkou. Na výročí ještě odkazuje hlavová opěrka a speciální klíč. Interiér dýchá kvalitou a luxusem. CX-5 je skvělým důkazem toho, že Mazda pomalu ale jistě opouští vody běžného mainstreamu, protože uvnitř si budete připadat jako v prémoivce. Prakticky všechny povrchy jsou potaženy kůží, na tvrdý plast nesáhnete, a zpracování je bez výtky. Interiér je opravdu pastva pro oči.
Skvělá je taky ergonomie. Mazda zatvrzele odmítá dotykové ovládání – věřte tomu nebo ne, ale uvnitř není jediná kapacitní plocha – a díky tomu se uvnitř cítíte během pár sekund jako doma. Nejdůležitější funkce mají svoje logicky umístěné tlačítko. Každé stisknutí nebo otočení je navíc uspokojivě hutné, a jen dodává na pocitu kvality. Mazda navíc ukazuje, že i ponecháním fyzického ovládání může být interiér minimalistický.
Hlavní novinkou uvnitř pro rok 2021 je modernizovaný infotainment s větším displejem o úhlopříčce 10,25 palce. Jde o stejný systém, jako má nová Mazda 3 a CX-30. Ovládání je „vypůjčené“ z BMW, a funguje skvěle. Otočné tlačítko na středové konzoli je doplněno zkratkami do hlavních voleb v menu, a jeho obsluha je intuitivní a rychlá. Samotný infotainment sází na jednoduchost a snaží se minimalizovat digitální šum. Na rozdíl od moderních přebarvičkovaných systémů tady najdete jen prosté černé pozadí s bílým písmem. Zvláštní, jak svěže systém působí. Jeho chod je taky opravdu svižný, a podporuje jak Apple CarPlay, tak AndroidAuto.
Interiér nabízí spoustu prostoru. Ocenil bych ale o něco nižší posaz, a sedáky vepředu by mohly mít delší sedák. Naopak s těmi vzadu nemám žádný problém. Vlastně mi tam sedačky přijdou o kousek lepší než ty vepředu. Potěší vyhřívání všech sedadel, dostatek odkládacích ploch a slušný kufr, který v základu pojme 506 litrů.
O pohon testovaného auta se staral vrchol Mazdí nabídky, a to 2,5 litrový atmosferický čtyřválec o výkonu 143 kW a 258 Nm. Na dnešní dobu motor překvapí nečekaně velkým objemem a absencí přeplňování, což má několik výhod i pár nevýhod. Dynamika nijak nepřekvapí, ale rozhodně nejde o brzdu provozu. Stovku zvládne kolem devíti sekund, a rozjede se až na 195 kilometrů v hodině. Ale sprinty nikdy nebudou její předností. Tou je hlavně ukázkově kultivovaný chod, příjemně gradující výkon a plný zvuk ve vysokých otáčkách. Oproti moderním turbům působí motor neuvěřitelně vychovaně. Potěší taky okamžité reakce na plyn a naléhavost stoupající s přibývajícími otáčkami.
Oproti přeplňované konkurenci motoru ale chybí silný střed, a pro výkon budete muset holt trochu víc pracovat. Což není vždy po chuti moderním zhýčkaným řidičům, kteří jsou zvyklí na přívaly kroutícího momentu. Přesto má vypiplaný atmosférický motor stále co nabídnout. Z dlouhodobého hlediska by se taky absence přeplňování mohla projevit na nižších servisních nákladech. Motor je spojený výhradně se šestistupňovým hydroměničovým automatem, který byl pro modelový rok 2021 překalibrován.
Což je dobře, protože starší generace nebyla s motorem sladěna úplně na jedničku. Teď je to sehraná dvojka. Změny rychlostí jsou nepostřehnutelné, dostatečně rychlé a bez cukání. Stále nic pro závodníky, ale k ražení auta se hodí. Pohonné ústrojí mě bavilo svojí nenuceností, přesto bych si uměl v nabídce představit silný turbomotor nebo hybrid. Jeho spotřeba ale trochu zklamala – a to i přesto, že se naučil vypínat dva válce. Celý test jsem se pohyboval někde mezi 8-10 litry. V kombinaci s malou nádrží čekejte návštěvu benzínka každých asi 450 kilometrů.
Další změny pro tento rok jsou už oku ukryty. Odehrály se totiž na podvozku. Ladění tlumičů a zavěšení bylo decentně upraveno tak, aby se zlepšily jízdní vlastnosti, a pohon všech kol nově umí vektorovat točivý moment. Jestli ale čekáte nějaké sportovní zážitky za volantem – čímž jsou obecně Mazdy vyhlášené – tak vás musím zklamat. CX-5 vůbec nemá takové ambice. Prim pro ni hraje především komfort a jistota. Podvozek i na velkých kolech sebevědomě vysává všechny nerovnosti, a posádku jen tak příjemně pohupuje. Při denním užívání jde o neobyčejně příjemnou společnici, která potěší i dobrým odhlučněním.
Sportovní jízdní vlastnosti ale nejsou podmínkou toho, že si auto řidič užije: důležitější je celkové sladění vozu a napojení na řidiče. I CX-5 míří na náročné řidiče, a potěší hlavně ty, pro které auto není jen nutné zlo mezi bodem A a B. Když se před vámi otevře zakroucený úsek cesty, u CX-5 vás překvapí, s jakou radostí padá do oblouku a jak stabilně působí. Ani prudké změny směru jí nedělají problém, a dlouho dokáže vzdorovat nedotáčivosti.
Podvozek navíc poctivě kopíruje povrch silnice a nesnaží se vás za každou cenu odříznout od dění pod koly. Máte tak k dispozici dostatek informací, a i svižná jízda je bezpečná. Skvěle je nastavené i řízení. Je akorát těžké i rychlé, a auto ho velice ochotně poslouchá. CX-5 tak můžete vést s naprostou přesností, a cestu si příjemně užít. Jízdně jde o vyzrálé auto, které bez problémů umí požírat stovky kilometrů dálnice, i se s radostí proplétat horskými průsmyky.
Mazda CX-5 je dospělé a do detailu dotažené auto. Má elegantní vzhled, krásný a praktický interiér, a vynikající jízdní vlastnosti. Atmosferický motor a podvozek naladěný pro lidi, co rádi řídí, z ní dělají auto, které nebude pro každého – ale jestli se pro ni rozhodnete, budete jí mít rádi. A dlouho. Základní cena auta s nejsilnějším motorem je 900 tisíc. Vyšperkovaná výroční edice o deset tisíc přeleze milion.
Plusy
– Kultivovaný motor
– Jízdní vlastnosti
– Kvalita zpracování
– Výroční edice, která dává smysl
Mínusy
– Krátký sedák vepředu
– Malá nádrž
« Test legendy BMW M3 CSL: Mistrovské dílo Test Honda CB1000R Black Edition: Černá droga »
