Test Mazda CX-3 Skyactiv-G121: Nepochopená
Mazda CX-3 začíná svůj šestý rok v kategorie kompaktních crossoverů, kde zuří nemilosrdný boj o místo na výsluní. Automobilce se opět podařilo postavit auto, které je zcela jiné než zbytek nabídky – jen nevím, jestli je to tentokrát dobře.
Přiznám se, že jsem málem zapomněl, že se Mazda CX-3 ještě prodává. Ne že by byla špatná, jen jich člověk moc nepotká, a třída malých crossoverů je tak nacpaná, že je snadné na některý model zapomenout. CX-3 byla představena v roce 2015, o tři roky později prodělala lehký facelift – ale změn si všimne jen zarytý fanoušek značky. Mazda se drží rčení „Neopravuj, co není rozbité“. Nejmenší z řad crossoverů totiž stále vypadá k světu. Především v testované červené barvě. Sportovně střižené elegantní tvary připomínající spíš mírně zvednutý hatchback zkrátka pořád fungují, a kdyby se auta prodávala jen podle vzhledu, tak tohle musí být bestseller. Pro rok 2021 se změny konaly především v nabídce a v technice.
Z nabídky postupně zmizel diesel i různé výkonové varianty atmosférického dvoulitru. Nyní je v konfigurátoru pouze jeden motor, a to testovaný dvoulitrový čtyřválec o výkonu 89 kW. Pryč je taky možnost pohonu všech kol. Můžete si tedy vybrat maximálně převodovku. Důvod osekání je prostý. Mazda se zkrátka musela rozhodnout, které verze se jí vyplatí homologovat pro nové emisní limity, a logicky padla volba na nejprodávanější provedení. Další změny pro aktuální modelový rok jsou už technického rázu. Zapracovalo se především na odhlučnění – kabina dostala dodatečnou izolaci, a přepracovalo se zavěšení. Fandy moderních technologií potěší přítomnost Apple CarPlay a Android Auto. Nově umí také auto rozpoznat chodce a automaticky aktivovat brzdy v rozmezí 4-80 km/h.
Uvnitř je vše při starém. Pro Mazdu typický ergonomický přívětivý, na řidiče orientovaný interiér. Automobilky se v poslední době neustále ohání slovem „minimalismus“. Což v překladu do reálného světa znamená nesmyslná ergonomie a nevhodné použití dotykových ovládacích prvků. Mazda oproti většině ale přichází se svým konceptem minimalismu, který odstraňuje nepotřebné věci a nechává pouze to nezbytně nutné k ovládání auta tak, aby byl řidič co nejméně rozptylován od řízení. Asi je vám jasné, který přístup je správný. Tlačítek tak uvnitř nenajdete mnoho, ale ta, co přežila čistku, jsou ta nejdůležitější, a jsou umístěna na správných místech. Po pár sekundách v autě si tak připadáte jako doma. V rámci zjednodušení se Mazda taky vzdala dotykového infotainmentu – ano, tak moc jde automobilka proti trendu. Dle nich je ovládání dotykových funkcí stejně nebezpečné, jako ovládání telefonu – nemohu souhlasit víc – celý infotainment se tak ovládá pomocí otočného kolečka ala BMW. Což funguje naprosto perfektně a intuitivně. Systém samotný už vypadá trochu letitě, ale je jednoduchý a svižný. Pokud vám nebude vyhovovat, podporuje Apple CarPlay i Android Auto.
Slícování dílů je kvalitní, ale například z loketní opěrky se tu a tam ozve malé skřípnutí. Na pár místech taky objevíte laciný tvrdý plast, CX-3 svůj levný původ ale vcelku chytře maskuje, protože téměř všechny kontaktní plochy jsou potaženy kůží. Auto tak navozuje příjemně měkký, domácí dojem. Posaz za volantem je tak blízko běžnému hatchbacku, jak jen u crossoveru může být. Sedíte hezky nízko na „dlouhé nohy a krátké ruce“. Malý, skvěle tvarovaný volant perfektně padne do ruky, a na vás trčí tubus otáčkoměru cejchovaný do 8.000 otáček za minutu. Kaplička přístrojů je sportovně střižená a velice jednoduchá. Na druhou stranu v ní nic nechybí, a všechny potřebné informace máte na očích – tedy až na teplotu kapalin, tuhle informaci bych opravdu ocenil. Je znát, že CX-3 je jeden z těch crossoverů, co bude chtít hrát na city.
Pro modelový rok byly také upraveny sedačky tak, aby poskytovaly lepší komfort. Přiznám se, že jsem v CX-3 seděl naposledy tak dávno, že nedokážu říct, jestli se něco změnilo. Faktem ale je, že poskytují dobrou oporu i při dlouhých cestách a překvapivě slušně drží v zatáčkách. S místem na předních sedačkách nemám nejmenší problém. Vzadu je to ale jiné. Mazda CX-3 sdílí asi tři čtvrtiny dílů s Mazdou 2, takže nemůžete čekat nic extra. Už vstupní otvor je poměrně malý, a místa není na rozdávání v žádném směru. Se svými 190 centimetry bych tady dlouhou cestu asi nevydržel. Dětem by zde ale nemělo nic chybět. Kufr potom pojme nějakých 350 litrů.
Jak jsme si řekli na začátku, s nabídkou motorů je to jednoduché. Je pouze jedna možnost. A to atmosférický čtyřválec o výkonu 89 kW a 206 Nm. Na papíře se nic nezměnilo, ale dočkal se několika změn. Upravil se tvar pístů, vstřikovací soustava pracuje s vyššími tlaky, a v případě manuální převodovky umí vypínat válce. Jednotka plní normu Euro 6d, a může se tak vesele dál prodávat. Na poměry třídy jde o opravdu velký motor. Veškerá konkurence totiž přešla na malé přeplňované tříválce. Mazdí odpor k downsizingu je poměrně vítaným zpestřením a přináší i spoustu výhod. Především projev a kultivovanost motoru. Při běžné jízdě je téměř neslyšný, sametově jemný a krásně se vytáčí. Napříč otáčkovým spektrem navíc výkon hezky graduje, a oproti tupým charakteristikám turbo motorů má jiskru.
Ale taky přináší jisté nevýhody. Tou zásadní je v mých očích ne zcela vhodné umístění od městského crossoveru. Motor je totiž vcelku pružný už ve středních otáčkách, to nejlepší ze sebe ale dostává až kolem 6.000 otáček za minut, a pro běžného uživatele je to trochu moc práce. Při držení motoru v běžných otáčkách tak auto může působit líně. Nevykládejte si to špatně. Atomosferický dvoulitr je skvělý, a milovníci řízení ho budou mít moc rádi, ale kolik takových milovníků řízení najdete v cílové skupině městského crossoveru? Auto takového ražení by více benefitovalo ze silného středu malého turbomotoru, a bylo by tak uživatelsky příjemnější. Bojím se, že si to tady Mazda dělá zbytečně složité. Kdyby šla víc naproti potřebám trhu, mohla by být CX-3 úspěšnější, takhle ji dokáže pochopit jen malá část zákazníků. V mém případě se motor pojil s hydroměničovým automatem, který je jen přidá k jemnému a vychovanému charakteru auta. Spotřeba se během testu pohybovala mezi 6-7 litry, což beru za slušný výsledek.
I na silnici je znát, že Mazda je značka orientovaná na řidiče. Na rozdíl od většiny aut dané kategorie totiž CX-3 nenabízí houpavý gumový podvozek, ale je výrazně tužší. Nemusíte se bát naklepávání a bouchání. Jen mnohem pečlivěji kopíruje vozovku, dýchá s ní, a snaží se k vám dostat informace o jejím stavu. Ve městě je těch informací možná až moc, a tu a tam vás donutí zanadávat si na laxní styl záplatování naších komunikací. Mimo město ale auto celé ožije. S vyšší rychlostí pomáhá setrvačnost s filtrováním nerovností, a zůstává jen jistota a hravost. Auto vážící jen lehce přes jeden a čtvrt tuny působí živě a čiperně. Tady naopak uvítáte točivý charakter motoru, který nad čtyři tisíce otáček vyplňuje kabinu charismatickým chraplavým zvukem. Pro výkon si musíte dojít a s autem správně pracovat, aby fungovalo, což jen přidává na míře interakce – a odměnou vám potom je skvěle fungující celek.
Přední náprava krásně poslouchá přesné a rychlé řízení, a po pár kilometrech zapomínám, že nesedím v hatchbacku. Stabilita a radost, s jakou auto padá do oblouku, umí vytvořit na tváři pořádný rohlík. Ve chvílích, kdy se přede mnou kroutí silnice, bych byl rád za skvělý šestistupňový manuál. Testovaný automat je přeci jen dost ležérní. Dobře fungují také brzdy. Pedál je poměrně tuhý, takže jestli chcete využít jejich potenciál, musíte se do něj pořádně opřít, díky čemuž se dobře moduluje brzdný účinek. Potěšilo taky vylepšené odhlučnění. Teď už je CX-3 bez obtíží snesitelná i při dlouhých dálničních přesunech. Nebudu vám lhát, CX-3 prostě jezdí výborně. Jen se bojím, že pro ni neexistuje trh.
Proč? To je snadné. Poptejte se mezi svými přáteli, koho baví řízení. Možná vás překvapí, kolik z nich odpoví, že je řízení nezajímá, že auto je jen dopravní prostředek. Až najdete těch pár, pro které je to zábava, forma relaxu nebo koníček, položte druhou otázku. Kolik z nich by si koupilo městský crossover. Tradiční zákazník městského crossoveru se nezajímá o perfektní naladění podvozku na okresky, nezajímá se skvělou techniku pod kapotou. Chce auto, které je snadné na denní soužití, moc nestojí, a mnohem radši se bude vozit na vlně krouťáku v nízkých otáčkách, než aby lovil poslední koně těsně před omezovačem.
Byť je Mazda CX-3 vynikající auto se skvělým podvozkem, hravým motorem a skvělým vzhledem, nejsem si jistý, jestli pro ni existuje zákazník. Mám Mazdu rád, mám rád její filozofii, ale myslím, že občas by měla dělat věci tak, jak je chce trh, aby měla peníze na to dělat věci tak, jak je chce sama. Základní cena Mazdy CX-3 startuje těsně po půl milionem, testovaný kousek vyšel na 670.000. Neuzavírá se mi to tu takto snadno, protože se mi malá Mazda dostala pod kůži, tak aspoň poslední větou zkusme otočit. Baví vás řízení, přesto koukáte po kompaktním crossoveru? Mazda CX-3 je pořád jednou z nejlepších variant.
Plusy
– Příjemný motor
– Jízdní vlastnosti
– Brzdy
– Spotřeba
Minusy
– Málo místa vzadu
« Průměrný věk prodávaných ojetin poprvé klesl Test Audi Q2 35 TFSI S Line »
