Test Mazda 6 Wagon 2,5 Skyactiv-G Edition 100: Výroční potvrzení kvality
Mazda všem zákazníkům ke svému stoletému výročí z loňského roku nadělila svůj asi nejznámější model ověšený emblémy a ve vrcholné motorizaci. Verze 100th Anniversary Mazdy 6 je doslova chloubou japonské značky.
Současný model Mazdy 6 je na trhu už od roku 2012. Až do dnešní doby ale prošla naprosto minimálními změnami na svém vzhledu, protože Mazdě se jednoduše povedlo udělat naprosto nádherný vůz střední třídy na první dobrou. Pověstná konzervativnost japonských výrobců se zde projevila měrou více než velkou, a tak se pěkně drží starého hesla, že dobré není třeba příliš měnit.
Zvolená barevná kombinace testovaného modelu s bílým perleťovým lakem, vínovou barvou interiéru s bílými koženými doplňky a osázená emblémy upozorňující právě na ono stoleté výročí z Mazdy 6 dělají ten pravý punc luxusu a sladění je vkusné a decentní. Emblémy na výročí odkazují opravdu na hodně místech. Chlubí se jimi jak plaketky na karoserii, středové krytky kol, tak třeba i koberečky nebo vyražené znaky do hlavových opěrek.
Po usednutí do Mazdy jsem hned získal pocit, jako bych už tady někdy byl. Dýchla na mě doslova domácká atmosféra a já jsem netušil proč. Největší zásluhu na tom jistě má stále klasické uspořádání interiéru. Je to to, co znám už řadu let, a ač několika přepracování interiéru za dobu svojí existence Mazda 6 samozřejmě doznala, vždy se jednalo jen o drobná vylepšení a žádná revoluční změna se do interiéru naštěstí nedostala. Z celého interiéru tak dýchá honosnost, kvalita a palubní deska je doslova vzor přehlednosti a rychlého ovládání.
Zvyknout si na palubní desku Mazdy 6 mi trvá přesně tak dlouho, než si nastavím do správné polohy sedačku a zpětná zrcátka. Ovládání klimatizace dvěma otočnými knoflíky doplněná klasickými tlačítky je tou nejjednodušší klasikou a já jsem rád, že si u Mazdy pořád ponechává svoje místo. Poněkud menší středový displej infotainmentu, který na dnešní dobu asi nikoho neohromí svojí velikostí ani grafikou, ale do celku zapadá skvěle. Nic obrovského by se do velmi decentní palubní desky Mazdy 6 totiž ani nehodilo. Je samozřejmě plně dotykový, ale protože Mazda myslí na vaši bezpečnost, nedovolí vám jej doteky ovládat pokud je vozidlo v pohybu.
S čím mě ale infotainment rozhodně mile překvapil byla jeho stabilita. Již několikrát se mi stalo i u dražších značek a prémiovějších modelů, že jejich obrovské „televize“ sice skrývají nepřeberný počet funkcí a disponují tou nejlepší grafikou, na druhou stranu k sekání a zamrzání někdy nemají daleko. To je infotainmentu Mazdy 6 zcela cizí. K jeho ovládání za jízdy musím použít otočný volič na středovém tunelu s tlačítky kolem. Jeho podobnost s vozy BMW je tu více, než nápadná a Mazda tento systém volí taktéž zejména proto, že se jedná o to nejpohodlnější ovládání infotainmentu vůbec.
Klasické a přehledné budíky si našly místo i v kapličce přístrojů a v dnešní displejové době tak Mazda 6 působí příjemně klasickým dojmem. K dokonalému řidičskému pocitu přispívají i pohodlná sedadla. Ty přední mají dobrou délku sedáku, který mi nekončí někde v půlce stehen, ale příjemně podepírají celé nohy. Na zadní sedadla se dobře usadí dospělý cestující, a ačkoliv Mazda 6 vypadá z venku hodně dlouze, více místa vzadu bych uvítal klidně i na úkor zmenšení velkého zavazadlového prostoru.
A jakou pohonnou jednotkou mě vlastně Mazda 6 potěšila ve svém výročním modelu? Rovnu tím nejsilnějším čtyřválcem v nabídce. Klasický atmosférický zážehový 2,5 litr je na dnešní turbo dobu už skoro chimérou. O to víc jsem rád, že jsou Japonci ještě jedni z mála, kteří statečně bojují s emisními normami a klasiky se zuby nehty drží. O Mazdě ví téměř všichni, že je se svými benzínovými motory skoro synonymem spolehlivosti a s tímhle motorem model Mazda 6 rozhodně statistiky kazit nebude.
Výkon 143 kW a hodnota kroutícího momentu 258 Nm nejsou na tak velký obsah samozřejmě dech beroucí, ale motor má o to víc šancí přežít svého majitele a povozit ještě jeho děti. Může sice vypadat nemoderně, ale soudobé vychytávky, jako vypínání poloviny válců pro snížení spotřeby mu nechybí a na jízdě to poznat není. K Mazdě 6 se hodí skvěle. Nemá žádné závodní ambice, ale ani nedává autu mdlou tvář. Je stejně pohodový jako Mazda sama. Jeho odhlučnění od kabiny je na výborné úrovni, dobře reaguje na povely plynového pedálu a s šestistupňovým automatem s hydrodynamickým měničem tvoří sehranou dvojku, jejichž hlavním úkolem je nerušit svojí prací posádku, kochající se krajinou.
Převodovka sice není výstřelek moderní techniky, někomu se může zdát pomalejší, ale cukání od ní nečekejte. Naopak na manuální ovládání pádly pod volantem reaguje ihned, ale necháte-li ji pracovat v automatickém režimu, odvděčí se vám inteligentním řazením. Motoru logicky ulevuje, podtočit ho ale nenechá. Přepnout můžete i do režimu Sport, pokud byste po autě chtěli nějakou svižnější jízdu. Logicky pak převodovka s přeřazením čeká a nechává motor pochlubit se ve výrazněji vyšších otáčkách. K celkově pohodové tváři Mazdy je ale jeho využití spíše otázkou vyzkoušení ze zvědavosti.
I když jsem se zpočátku testu obával větší spotřeby benzínového 2,5 litru, který po pár kilometrech jízdy po okresce ukazoval hodnotu skoro k devíti litrům, dlouhodobým týdenním průměrem s kombinací okresek, města a dálnice se spotřeba ustálila na sympatické hodnotě 7,5l/100km. To na tak velké auto s dvou a půl litrovou atmosférou hodnotím jako slušný výsledek.
Dlouho jsem nezažil tak řidičsky příjemné auto, jakým Mazda 6 je. Má v sobě ojedinělé fluidum, které ve vás hned navodí pocit, že ji znáte od malička a jste dlouhodobí přátelé. Její komunikativní řízení a nezáludný podvozek informuje skoro o všem, co se pod koly děje. Jede přesně tam, kam chcete a nesnaží se nijak odporovat. To vše se snaží dělat s co největším komfortem pro posádku a tvrdou práci tlumení výmolů dává vědět jen vzdáleným ducnutím, zatímco v kabině je dostatečné ticho k tomu, aby si všichni pasažéři mohli nerušeně povídat přirozenou hlasitostí.
Za cenu lehce přes jeden milion korun (konkrétně 1 056 800,-) se Mazda zaměřuje hlavně na fanoušky značky, kterým by výroční kousek v garáži asi chybět neměl. S výbavou automobilka samozřejmě nešetřila, a tak už na příplatky vlastně místo skoro nezbývá. Do tichého interiéru vám tak bude hrát výtečné audio od BOSE s 11ti reproduktory. Sedačky vás můžou hřát nebo naopak ochlazovat svým odvětráváním, volant ohřívat prokřehlé ruce svým vyhřívaným věncem a na cestu vám posvítí adaptivní LED světlomety. Třešničkou na dortu pak zůstává pocit, že máte prostě Mazdu.
Na závěr si dovolím citovat jednoho známého, který sám Mazdu 6 dlouhodobě spokojeně vlastní. Testovaný kousek si se zamilovaným pohledem samozřejmě neváhal dopodrobna prohlédnout a s jeho hodnotícím vyjádřením nezbývá než souhlasit. „Tady prostě není nic špatně“
Plusy
– Atmosférický motor
– Příjemný interiér
– Nestárnoucí design
Mínusy
– Loketní opěrka posunutá hodně vzad
– Horší rozlišení couvací kamery
« SEAT Alhambra se vrací na český trh Test legendy BMW M3 CSL: Mistrovské dílo »
