Test Mazda 6 20th Anniversary (2,5l): Moderní stará škola
V současnosti prodávaná Mazda 6, ať už v provedení sedan nebo kombi, se prodává i přes nějaké modernizace už jedenáct let. Vyjma tedy USA, neboť tady byl prodej ukončen v roce 2021. Automobilka si však připravila pro své zákazníky výroční Mazdu 6 20th Anniversary, a jak už přídomek napovídá, jde o připomínku, že se Mazda 6 ukázala poprvé před dvaceti lety, čili v roce 2002. Co nabídne speciální edice?
Výroční Mazda 6 20th Anniversary se nabízí pochopitelně v obou karosářských variantách, ale na výběr jsou jenom dva prémiové odstíny – Artisan Red a Rhodium White. K tomu jsou 19palcová lesklá litá kola, ale i zářivě stříbrná přední maska a samozřejmě nemohou chybět speciální odznáčky „20th Anniversary“ na blatnících.
Výbava vychází ze stupně Takumi, ale má nad rámec vyražené logo edice na opěrkách hlavy a především prémiovou kůži Nappa Tan s matně hnědým lemováním. Infotainment se nemění, nadále je použit systém, který je v současných modelech, a ve standardní výbavě je i elektricky posuvné střešní okno.
Na českém trhu je v této edici k mání výhradně 2,5litrový atmosférický čtyřválec o výkonu 194 koní a točivém momentu 258 Nm . Mazda zapracovala také na šestistupňové automatické převodovce, aby měla rychlejší řazení a také zlepšila odezvu pedálů.
Současný model Mazdy 6 je na trhu už od roku 2012. Až do dnešní doby ale prošla naprosto minimálními změnami na svém vzhledu, protože Mazdě se jednoduše povedlo udělat naprosto nádherný vůz střední třídy na první dobrou. Pověstná konzervativnost japonských výrobců se zde projevila měrou více než velkou, a tak se pěkně drží starého hesla, že dobré není třeba příliš měnit.
Po usednutí do Mazdy jsem hned získal pocit, jako bych už tady někdy byl. Dýchla na mě doslova domácká atmosféra a já jsem netušil proč. Největší zásluhu na tom jistě má stále klasické uspořádání interiéru. Je to to, co znám už řadu let, a ač několika přepracování interiéru za dobu svojí existence Mazda 6 samozřejmě doznala, vždy se jednalo jen o drobná vylepšení a žádná revoluční změna se do interiéru naštěstí nedostala. Z celého interiéru tak dýchá honosnost, kvalita a palubní deska je doslova vzor přehlednosti a rychlého ovládání.
Zvyknout si na palubní desku Mazdy 6 mi trvá přesně tak dlouho, než si nastavím do správné polohy sedačku a zpětná zrcátka. Ovládání klimatizace dvěma otočnými knoflíky doplněná klasickými tlačítky je tou nejjednodušší klasikou a já jsem rád, že si u Mazdy pořád ponechává svoje místo. Poněkud menší středový displej infotainmentu, který na dnešní dobu asi nikoho neohromí svojí velikostí ani grafikou, ale do celku zapadá skvěle. Nic obrovského by se do velmi decentní palubní desky Mazdy 6 totiž ani nehodilo. Je samozřejmě plně dotykový, ale protože Mazda myslí na vaši bezpečnost, nedovolí vám jej doteky ovládat pokud je vozidlo v pohybu.
S čím mě ale infotainment rozhodně mile překvapil byla jeho stabilita. Již několikrát se mi stalo i u dražších značek a prémiovějších modelů, že jejich obrovské „televize“ sice skrývají nepřeberný počet funkcí a disponují tou nejlepší grafikou, na druhou stranu k sekání a zamrzání někdy nemají daleko. To je infotainmentu Mazdy 6 zcela cizí. K jeho ovládání za jízdy musím použít otočný volič na středovém tunelu s tlačítky kolem. Jeho podobnost s vozy BMW je tu více, než nápadná a Mazda tento systém volí taktéž zejména proto, že se jedná o to nejpohodlnější ovládání infotainmentu vůbec.
Klasické a přehledné budíky si našly místo i v kapličce přístrojů a v dnešní displejové době tak Mazda 6 působí příjemně klasickým dojmem. K dokonalému řidičskému pocitu přispívají i pohodlná sedadla. Ty přední mají dobrou délku sedáku, který mi nekončí někde v půlce stehen, ale příjemně podepírají celé nohy. Na zadní sedadla se dobře usadí dospělý cestující, a ačkoliv Mazda 6 vypadá z venku hodně dlouze, více místa vzadu bych uvítal klidně i na úkor zmenšení velkého zavazadlového prostoru.
Klasický atmosférický zážehový 2,5 litr je na dnešní turbo dobu už skoro chimérou. O to víc jsem rád, že jsou Japonci ještě jedni z mála, kteří statečně bojují s emisními normami a klasiky se zuby nehty drží. O Mazdě ví téměř všichni, že je se svými benzínovými motory skoro synonymem spolehlivosti a s tímhle motorem model Mazda 6 rozhodně statistiky kazit nebude.
Může sice vypadat nemoderně, ale soudobé vychytávky, jako vypínání poloviny válců pro snížení spotřeby mu nechybí a na jízdě to poznat není. K Mazdě 6 se hodí skvěle. Nemá žádné závodní ambice, ale ani nedává autu mdlou tvář. Je stejně pohodový jako Mazda sama. Jeho odhlučnění od kabiny je na výborné úrovni, dobře reaguje na povely plynového pedálu a s šestistupňovým automatem s hydrodynamickým měničem tvoří sehranou dvojku, jejichž hlavním úkolem je nerušit svojí prací posádku, kochající se krajinou.
Převodovka sice není výstřelek moderní techniky, někomu se může zdát pomalejší, ale cukání od ní nečekejte. Naopak na manuální ovládání pádly pod volantem reaguje ihned, ale necháte-li ji pracovat v automatickém režimu, odvděčí se vám inteligentním řazením. Motoru logicky ulevuje, podtočit ho ale nenechá. Přepnout můžete i do režimu Sport, pokud byste po autě chtěli nějakou svižnější jízdu. Logicky pak převodovka s přeřazením čeká a nechává motor pochlubit se ve výrazněji vyšších otáčkách. K celkově pohodové tváři Mazdy je ale jeho využití spíše otázkou vyzkoušení ze zvědavosti.
I když jsem se zpočátku testu obával větší spotřeby benzínového 2,5 litru, který po pár kilometrech jízdy po okresce ukazoval hodnotu skoro k devíti litrům, dlouhodobým týdenním průměrem s kombinací okresek, města a dálnice se spotřeba ustálila na sympatické hodnotě 7,5l/100km. To na tak velké auto s dvou a půl litrovou atmosférou hodnotím jako slušný výsledek. Dlouho jsem nezažil tak řidičsky příjemné auto, jakým Mazda 6 je.
Má v sobě ojedinělé fluidum, které ve vás hned navodí pocit, že ji znáte od malička a jste dlouhodobí přátelé. Její komunikativní řízení a nezáludný podvozek informuje skoro o všem, co se pod koly děje. Jede přesně tam, kam chcete a nesnaží se nijak odporovat. To vše se snaží dělat s co největším komfortem pro posádku a tvrdou práci tlumení výmolů dává vědět jen vzdáleným ducnutím, zatímco v kabině je dostatečné ticho k tomu, aby si všichni pasažéři mohli nerušeně povídat přirozenou hlasitostí.
Na našem trhu je k dispozici pouze s 2,5litrovým benzínovým čtyřválcem Skyactiv v kombinaci s automatickou převodovkou. Cena byla stanovena na 1 103 600 Kč, a to jak za provedení sedan, tak i kombi.
Plusy
– Atmosférický motor
– Příjemný interiér
– Nestárnoucí design
Mínusy
– Loketní opěrka posunutá hodně vzad
– Horší rozlišení couvací kamery
« Test ojetiny Honda Civic: Spolehlivá a řidičská volba Audi Driving Experience: Vyzkoušeli jsme nejostřejší Audi na nejkrásnějším okruhu Evropy »
