Test Mazda 3 e-SkyActiv-X 186: Opravdu je tak dobrá, jak se říká?
Mazda 3 se mi roky nepochopitelně vyhýbala. Přitom jsem toho o ní tolik slyšel. Konečně si ale můžu tenhle dluh smazat, protože jsem se posadil do té nejzajímavější verze – nejsilnější benzín s manuální převodovkou. Je skutečně tak dobrá, jak se říká?
Mazda 3 má pověst posledního analogového svezení mezi běžnými hatchbacky a těch důvodů proč tomu tak je, doopravdy pár existuje. Pokusím se dnes ale šetřit otřepanými frázemi typu „poslední auto svého druhu“ nebo „dnes už se taková auta nedělají“, protože každý její test je podobnými výroky naplněný tak, až to skoro není ke čtení. Ono je ale upřímně docela těžké vyhnout se sklouzávání do patosu, protože Mazda 3 jde tak moc proti proudu, že skutečně vypadá jako poslední svého druhu …. vidíte, už to dělám taky. A čím že je tedy tak jiná? Většina výrobců dnes stále víc sklouzává k digitalizaci interiérů, Mazda 3 digitalizaci aktivně potlačuje. Máte k dispozici manuální převodovku a vrcholem nabídky je stále točivý atmosférický zážehový motor. I když on tedy není tak úplně atmosférický, ani zážehový.
Motor s označením e-SkyActiv-X 186 je nejnovější a nejsilnější evoluce revolučního mazdího „dieselu na benzín“. Dvoulitrový čtyřválec využívá kompresního zapalování řízeného svíčkou. Funguje tak, že do motoru ženete velmi chudou směs, která je pomocí kompresoru extrémně stlačena. Jiskra zažehne pouze malý obláček husté směsi okolo svíčky, čímž dojde skokově ke zvýšení teploty a tlaku a k zážehu zbytku směsi dochází kompresí. Jak tedy vidíte, motor svým způsobem pracuje s oběma typy spalování. Oproti první generaci tohoto motoru ale došlo ke snížení kompresního poměru za 16.3:1 na 15:1 – což je na benzínový motor stále extrémní hodnota. Nově přibyl taky 24V mild-hybrid a vypínání válců. Přibyly ale taky koně: nově má dvoulitr 186 koní a 240 Nm. Především hodnota točivého momentu je na atmosférický motor působivá, tady se naplno ukazují výhody kompresního zapalování.
Z dieselů si e-SkyActiv-X půjčil taky dobrou pružnost. Mazda 3 má silné střední pásmo a nemusíte ji tak vytáčet do bezvědomí, aby se dala do pohybu. Pořád si ale zachovala skvělou kultivovanost. Ostatně i samotný projev je jednou z největších změn oproti první generaci. Už při prvním představení Sky-Activ-X se ukázalo, že motor umí být sametový i úsporný, bohužel měl ale takový ospalý těžkopádný projev – zkrátka trochu dieselový. Teď se vytáčí s mnohem větší chutí, napříč otáčkami hezky graduje a má příjemně nakřáplý zvuk. Konečně je to motor, se kterým nebudete jen honit deci ve spotřebě, ale který vás vyzývá k projížďce. A ano, moderní turbo vás do sedačky zatlačí daleko spolehlivěji, ale v žádném případě vám nenabídne tak barevný charakter.
Navíc když do rovnice ještě přihodíte fantastický šestistupňový manuál. Má krátké, přesně vymezené dráhy a každá změna rychlosti se vám odmění parádní mechanickou zpětnou vazbou. Taky jsou zde parádně poskládané pedály a mezi plyny tady dokáže střílet i naprostý začátečník. Moc se mi líbí taky spojka, jejíž chod je velmi krátký a změna rychlosti je tak otázkou zlomku sekundy. Takhle se mi to líbí. Tohle auto vás zkrátka vtáhne do děje a během řízení nemyslíte na nic jiného, než skvělé propojení se strojem. Bohužel i tady se najdou chybky. Tou největší je zpřevodování. Rychlosti jsou totiž neuvěřitelně dlouhé – na dvojku se dostane přes sto. A jelikož si motor libuje v otáčkách a to nejlepší ze sebe vydává od nějaký 4-5 tisíc nahoru, budete mít na okreskách občas problém co řadit, abyste ho na jeho „šťastném místě“ udrželi.
Tento motor měl přinést ale především úsporu paliva. Jak se mu daří plnit tohle předsevzetí? Jako vždy, bude to na vás. Když jsem se snažil, jezdil jsem i pod pět litrů. Když jsem jezdil bez toho, abych se hlídal, pohyboval jsem se mezi 5-6 a když jsem si jel trochu upustit, vešel jsem se do osmi – u mě dobrý.
Technologicky komplikovaná, přitom je ale zabalená do tak elegantního kabátku. Na celé karoserii nenajdete jedinou hranu. Je jemná, elegantní, přitom sebevědomá. Mazda 3 je skutečně krásné auto. Potěší ale i uvnitř. Všechno začíná u skvělého posazu, kdy máte pocit, že vás interiér obejme. Skvělý dojem dělají taky zvolené materiály a kvalita zpracování. Uvnitř je téměř nemožné najít tvrdý plast, všechno perfektně drží pohromadě. V tomto ohledu je Trojka plně srovnatelná i s prémiovkami. Je tedy pravda, že testovaný interiér se trochu topí v černé barvě, ale můžete mít i červený a ten zážitek z kabiny posouvá ještě na o úroveň dál.
Nejsilnější stránkou je ale ergonomie. Mazda je známá svým odporem k dotykovému ovládání a každá důležitá funkce tu má svoje dostatečně velké, logicky umístěné tlačítko. Aby vás za jízdy nelákalo brázdit prsty po displeji, je umístěn tak daleko, že na něj sotva dosáhnete. Navíc u něj dotykově funguje jen zadávání navigace a CarPlay. Možná vám to zní jako zbytečná komplikace, ale ovládání infotainmentu je řešeno skrze otočný ovladač (prakticky kopie iDrive) a celý systém je tomu skvěle přizpůsoben. Za celý týden jsem tak neměl potřebu na displej sahat. Mazda si zkrátka zavdala za úkol co nejméně rozptylovat řidiče od řízení – za to klobouk dolů. A tomu není přizpůsobené jen ovládání, ale vše. I kaplička přístrojů je minimalistická a nehýří barvami. Mám na očích jen to, co potřebuji. Dnes, kdy se výrobci předhání s různými cingrlátky je to opravdu svěží přístup, zase si jednou za volantem připadat, že sedím v autě.
Co se týče prostoru, tady už tolik pět chválu nemohu. Vepředu je místa hromada, ale zadní sedačky jsou poměrně stísněné – to podporují ještě malá okna – a kufr o objemu 330 litrů taky neoslní – především když vezmeme v potaz, že Mazda 3 skoro o 10 centimetrů přerostla Golf. Tohle je zkrátka auto, které nebudete kupovat čistě kvůli papírovým hodnotám.
Pokud ale po Trojce pokukejete, praktičnost pro vás asi nebude na prvním místě. Chcete hlavně jezdit. A tady rozdává jak máloco. Hned v prvních metrech k vám začne prosakovat její sportovní nátura. Je z ní taková ta cítit poctivá tuhost. A teď nemyslím, že by měla tvrdý podvozek. Naopak, umí hezky dýchat s povrchem, ale pracovní rozsah zavěšení je přesně vymezen a nikdy nesklouzává k houpání. Při každodenním ježdění je tak poddajná a v klidu si potyká s našimi silnicemi. Když na ni ale začnete trochu tlačit, zjistíte, že se do podvozku můžete pořádně opřít. Na vaše povely reaguje s radostí a bez zpoždění.
S nadšením padá do zatáček, nemá sklony k nedotáčivosti a podvozek je hezky upovídaný. Pořád tak máte dobrou představu o tom, co si ještě můžete dovolit. Skvělé je taky řízení. To je dobře navážené, přesné a komunikativní. Mazda 3 skutečně mluví řečí řidičů, a tak nějak nenuceně vás neustále pošťuchuje k tomu, abyste si jízdu užili. Přitom je stále uvolněná, nenucená a prostě baví. Tohle auto vás skutečně bude bavit řídit a ukazuje, že zábava se nemusí ukrývat v šíleném výkonu. Že dobře vyvážené auto s precizně naladěným podvozkem, které si s vámi popovídá, je daleko víc a přitom nemusíte neustále riskovat řidičák, protože Mazda 3 je zábavná i v mezích zákonů. S klidem tedy mohu prohlásit, že Mazda 3 je skutečně tak dobrá, jak se říká. Jsme tedy na konci testu, po jízdní stránce jsem nadšený a jelikož jsem se celou dobu udržel, tak jedno klišé si nakonec dovolím. Tohle je opravdu poctivé auto ze staré školy.
Možná působí jako ze staré školy, je ale skrz na skrz moderní. Jen technologie nestaví na první místo, necpe vám je. Na prvním místě tady budete vždycky vy a kvůli tomu ji budete milovat. Je to klišé, ale co mám dělat – prostě to tak je.
Plusy
– Jízdní vlastnosti
– Interiér
– Spotřeba
Mínusy
– Menší interiér
– Zpřevodování manuálu
« Rezerva versus lepicí sada: Co dělat při defektu pneumatiky Cena CNG se zatím nevrátila na předválečnou úroveň, plyn se ale oproti konvenčním palivům stále vyplatí »
