Test Lexus CT200h. Mezi dvěma světy
Hybridní technologie není v automobilovém světě žádná novinka. Toyota tomuto pohonu důvěřuje již bezmála dvě desetiletí a dceřiný Lexus nabízí všechny modely ve verzi hybrid. Na starém kontinentu to však tento pohon neměl nikdy snadné. Konzervativní Evropané neměli důvěru ve spolehlivost kombinace dvou, i více motorů a své lásky k dieselům se drželi zuby nehty. Jenže nyní se karty obrací. Z dieselů se stává lovná zvěř. Evropská legislativa i jednotlivé státy se snaží všemožnými vyhláškami odradit kupující od výběru vznětových motorů, což by mohla být šance hybridů na mohutnou expanzi. Lexus tak prodlužuje život modelu CT, kterému vdechl do vzhledu DNA nejnovějších modelů, technika však zůstává starší. Má tento hatchback šanci urvat prémiovým značkám část zákazníků?
Při prvním kontaktu s CT200h mě přepadá poměrně silné nadšení. Oči mi okamžitě upoutá nádherná červená barva. Proč nejezdí víc barevných aut?! Příď ve stylu nejnovějších Lexusů s divokým vzezřením si mě ihned získala. Je to zkrátka něco, co nepotkáte na silnicích často a buď se vám to líbí, nebo hnusí. Jedno vám to rozhodně nebude. Japonsko jak má být. Obří maska, skrze kterou by se dala nejspíš provádět většina servisních prací na motoru i bez nutnosti otevřít kapotu je z dolní i vrchní strany rozeklána chromovými tesáky. Při pohledu přímo zepředu působí jako tlama bestie. Mlhovky jsou ukryty v černém plastu, který má imitovat nádech k brzdám. Přední světlomety se zamračeným LED páskem pro denní svícení jen umocňují nasupený výraz.
Bok vozu je oproti tomu dost umírněn a až na spodní prolis je prost jakýchkoliv kudrlinek. Rozhodně bych připlatil za větší kola. Šestnáctky na testovaném kousku se v karoserii vyloženě topí, ale zadní část vozu opět začíná hrát na emoce. Prodloužení střechy společně s hranou kufru vytváří zajímavou kaskádu a je radost na auto koukat. Úzké zadní okno a světlomety zasahující až k registrační značce potom auto opticky rozšiřují, a zadní část vozu mi přijde nejvyváženější. Lexusu se tak důkladným faceliftem podařilo zamaskovat stáří CTčka a designově na konkurenci nijak neztrácí.
Kde se bohužel maskovat nepodařilo, vlastně ani nesnažilo, protože je téměř vše při starém, je interiér. Nemusí to být vyloženě špatně. Nejmenší z rodiny se díky tomu vyhnul kontroverznímu infotainmentu s touchpadem, který dělá z ovládání nových Lexusů práci pro dva. Ale už zkrátka nevypadá nijak moderně. Zpracování je samozřejmě na špičkové úrovni. Slícování jednotlivých dílů je dokonalé a v celém interiéru jsem nenašel plast, který by působil lacině. Všechna tlačítka jsou dostatečně velká, a když si zvyknete na jejich uspořádání, je ovládání celého vozu opravdu skvělé. Jen se nemohu ubránit dojmu, že se Lexus mohl více odvázat (sedíme přeci v hydridní prémiovce).
Abych se vrátil k infotainmentu – ovládá se pomocí otočného voliče a tří tlačítek. Ovládání je velice komfortní, systém je ale trochu ospalý a na jeho uspořádání si budete chvíli zvykat. Displej je navíc umístěn snad na jediném místě, kam nonstop svítí slunce, což zrovna nepřidává čitelnosti. Kaplička budíků ukrývá centrálně umístěný rychloměr, kterému po pravé straně sekunduje dispej zobrazující veškeré myslitelné informace od rychlosti, přes spotřebu, zapnuté asistenty, nebo čtení značek. K poslední zmíněné funkci mám drobné výhrady. Kamera je tak citlivá, že čte i nálepky s omezením rychlosti na autobusu, nebo náklaďáku. Několikrát se mi tak stalo, že systém uprostřed Prahy hlásil povolenou rychlost 120 km/h.
Sedačky jsou v našem případě vyvedeny v červeno černé alcantaře a jsou opravdu dobré. Sám bych tomuto materiálu dal přednost před kůží. Je příjemný na dotek, tělo po něm neklouže a v létě vám neusmaží zadek. Ač nevypadají, mají slušné boční vedení a v zatáčkách dobře podrží, ale stále jsou dostatečně komfortní na delší cestování. Zadní sedačky mají kratší sedáky, ale místa je na nich dost, jen na výšku to budou mít vyšší postavy akorát.
S výběrem pohonné jednotky je to snadné. V nabídce je jen jedna varianta, a to atmsoferický benzínový čtyřválec o objemu 1,8 litru, který spolupracuje s elektromotorem. Kombinovaný výkon ústrojí je 136 koní. V kombinaci s bezmála 1,5 tunou hmotnosti to neslibuje žádné sportování. Nesporná výhoda je ve spolehlivosti. V celé soustavě se nemá téměř co rozbít a dlouhá historie hybridních Toyot to potvrzuje – tohle auto vás pravděpodobně přežije. Motor má celkem čtyři režimy: první je EV režim, kdy auto jede čistě na elektřinu. Ta vám bohužel vystačí pouze na nějaké 3 kilometry a při překročení 50 km/h dojde k automatické deaktivaci. Hodí se tak maximálně k přejíždění, nebo jako poslední záchrana když vám dojde benzín. Další režim je ECO, který asi nejvíce využijete ve městě. Reakce motoru jsou neskutečně mdlé a máte pocit, jako by vám auto nevěřilo, že po něm chcete nějakou akci. Ve městě to ale stačí. Auto v tomto režimu maximálně využívá elektrické energie a spotřeba se při troše snahy dá stlačit k těžko uvěřitelným dvoum litrům.
Režim NORMAL je velice podobný, dříve se ale připojuje zážehový motor a projev celkově víc odpovídá výkonu. Poslední režim SPORT nejspíš nevyužijete moc často, CT200h zrovna ke sportování nevyzývá, ale přestane-li vás bavit zachraňovat planetu vypouštěním duhy z výfuku, můžete si cestu trochu okořenit. Při jeho zapnutí vám zrudne podsvícení budíků a místo ukazatele baterie se objeví otáčkoměr. Reakce plynu je najednou mnohem ostřejší, díky elektromotoru má auto chuť zrychlovat už od nejnižších otáček a je příjemně svižné. Trochu to kazí jen CVT převodovka, které nemá virtuální rychlosti, takže ručička vyletí do otáček, kde se zasekne a auto monotónně hučí. Nic příjemného. Nicméně auto se velice odhodlaně drží zvolené stopy a oblouky vykružuje v překvapivých rychlostech. Jistotě v zatáčkách přidává příjemně tuhý podvozek, který nedovolí náklony. Velice přesvědčivě kopíruje vozovku, ale zároveň utlumí většinu rázů a posádku nijak zbytečně nenatřásá.
Společně s velice přesným řízením, která má na dnešní dobu nečekaně tuhý chod (což beru rozhodně jako plus) může být přesun po okreskách překvapivě rychlý. Auto bohužel s řidičem nijak nekomunikuje a tak vás ono sportování nijak dlouho bavit nebude a dříve či později se vrátíte k pilování hybridního plachtění. Co ale musím vyzdvihnout je neuvěřitelné ticho na palubě – motor je odhlučněn tak dokonale, že jsem o jeho přítomnosti věděl jen díky ukazateli, který indikoval poměr využití elektrického a spalovacího motoru.
Na začátku jsem naznačil, že Hybrid může být katem dieselů. Jak je to tedy se spotřebou, pro většinu majitelů dieselů nejdůležitějším údajem? I když je volba vznětového motoru často zcela iracionální, bývá vidina nízké spotřeby onou magickou silou, která zaslepuje zdravý rozum. Lexus si v průměru řekl o 4,3 litru. Myslím, že je to výborná hodnota, která se po chvíli cviku může ještě zlepšit. Je tedy v něčem problém? Upřímně ano. Pokud chcete využít naplno výhod hybridu v Lexusu CT200h, musíte se poměrně silně ovládat. Dávat pozor, jak prudce zrychlíte, kdy necháte auto plachtit z kopce, nebo kdy budete brzdit, abyste udrželi baterie dostatečně nabité. Budete-li s ním jezdit jako s běžným autem, bude úspora minimální a ta nevyváží vyšší cenu. V tom vidím největší slabinu.
Další překážkou může být cena samotná. Automobilka označuje CT200h jako model pro mladé, základní cena 750,000 Kč však není zrovna nízká. S příplatky není problém dostat se přes milion. Nejmenší Lexus to tak nemá s hledáním nových zákazníků zrovna lehké. Po týdnu s tímto vozem mám trochu rozporuplné pocity. Nemohu popřít jeho kvality, opravdu je to dobré auto, ale stále mi někde v hlavě zní, že stačila trocha a jednalo by se o dokonalý hatchback. Kdyby Lexus místo důkladného falceliftu představil nový model, který by měl pár koní navíc, modernější převodovku a interiér po vzoru větších bratrů, měla by konkurence opravdu těžké spaní. Takhle celý pokus zůstal někde na půl cesty.
Nový Lexus CT200h je velice zajímavé auto, bohužel ale poněkud rozpolcené. Starší technika a interiér nedokáží sekundovat extravagantnímu exteriéru, a vytěžení plného potenciálu pohonu bude vyžadovat razantní změnu jízdního stylu. Na druhé straně je to auto s perfektním zpracováním a předpokladem absolutní spolehlivosti, od kterého ale zase může odradit cenovka. Lexus CT200h tak zůstává spíše zajímavou alternativou, než přímým útokem na oslabené pozice dieselů.
Plusy
– vzhled
– spotřeba paliva při klidné jízdě
– kvalitní provedení interiéru
– jízdní schopnosti a komfort podvozku
– kultivovaný a tichý projev
Minusy
– nedostatečný výkon ve vyšších rychlostech
– podprůměrný objem zavazadlového prostoru
– infoteinment
– cena
« Výbor pro dopravu schválil celoevropské řešení pro boj se stáčením techometrů Tento Superb má 404 koní a monstrózní zvuk. Má ho na svědomí český úpravce »
