Test legendy Mercedes-Benz CL500 (C140). Výkladní skříň na kolech
Mercedes-Benz stál na samotném počátku velkých luxusních coupé, které nabízely velkolepé rozměry a obdivuhodné technické inovace. Vozy dříve známé jako SEC (Sonderklasse-Einspritzmotor-Coupé) a později S-Coupé, je výrobce v roce 1996 sjednotil pod název CL až do roku 2014. Třída CL je ve své podstatě coupé odvozené od luxusní limuzíny třídy S. Oba modely sdílí stejnou platformu a techniku.
Jako pravá vlajková loď značky, nejdražší (mimo samostatné AMG) a nejpokrokovější vůz v nabídce byl nabízen výhradně s benzínovými motory a bohatou výbavou. Vždy se jednalo o jedno z nejdražších a nejexkluzivnějších coupé planety a konkurovat mu mohl málokdo. mezi úhlavní rivaly patřil Aston Martin DB7 (později DB9), Bentley Continental GT, Ferrari 612 nebo třeba Maserati Gran Turismo. Ano, v takové společnosti se nejluxusnější Mercedes pohyboval.
Do testu se mi tentokráte dostala první generace C140 ve variantě 500, která přímo vychází z legendárního “mamuta”, tedy Třídy S W140. Legendární design karoserie navrhl Bruno Sacco už v roce 1987, do výroby se finální podoba dostala až v roce 1992. Vozy výhradně s benzínovými motory V8 a V12 byly v letech 1992 a 1993 označeny jako 500 SEC a 600 SEC, přičemž druhé jmenované bylo prvním kupé V12, které kdy značka nabídla. Pro rok 1994 byly názvy modelů změněny na S500 Coupé a S600 Coupé. Produkce skončila v srpnu 1998.
První setkáni s vozem vám vyrazí dech – je obrovský, monumentální a tak opulentní. Jakoby křičel do světa, že je jedním z nejdražších aut planety. Nekonečná přední kapota, okna bez sloupků, masivní zakončení střechy a obrovský zadní převis autu dodávají neopakovatelný šmrnc. Vše podtrhuje dvoubarevná karoserie a na “dobový” Mercedes netradičně zaoblené světlomety. Musím uznat, že design vozidla dozrál, konečně je z něho pravý youngtimer a nepůsobí tím nechtěným “světským” dojmem.
Interiér se naopak zcela nese v duchu devadesátkových produktů této značky s jedním zásadním rozdílem – je nabitý technologiemi, které jinde neměly obdoby. Zmíním třeba automatické dovíraní dveří (jako první vůz na světě), elektronický podavač pásů, elektrické stahování všech oken, které umělo detekovat překážku a zastavilo, tempomat, digitální automatická klimatizace, elektrické nastavení volantu a vůz uměl cirkulovat teplý vzduch pro topení i dávno po tom, co byl motor vypnut. Nechybí ani pokrokové ABS, elektronická stabilizace a protiprokluzový systém.
Převratnou novinkou byl systém CAN. Tento systém spojoval současně řídicí jednotky pro plynový pedál, automatickou převodovku, ASR a systém vstřikování paliva. Díky vzájemné komunikaci došlo k větší harmonii při jízdě, převodovka rozeznávala jízdní režimy a přizpůsobovala se jim. Raritou, která předběhla dobu, byla dvojitá skla v bočních oknech, která obrovskému interiéru zajišťovala hrobové ticho i ve vyšších cestovních rychlostech. Následník generace W140 se musel na konci 90. let této vymoženosti vzdát. Vnitřek vypadá na první pohled chaoticky a symetrie mu nic moc neříká, člověk se tady ale cítí velmi příjemně a pochvalu si zaslouží především sedadla, která jsou měkoučká a pohodlná.
Pod kapotou testovaného kusu od AAA Auto, který má najeto pouze 91.000 kilometrů, tluče osmiválec 5.0 s výkonem 320 koní a kroutícím momentem 470 Nm. To stačí, aby mamutí coupé zrychlilo na stovku za slušných 7,5 sekundy a uhánělo až 250 km/h. Motor M119 je stále považován za jeden z nejlepších motorů, který kdy v Německu vznikl, alespoň to tvrdí většina automobilových žurnalistů z celého světa a já to rozhodně popírat nebudu. Motor je totiž plný charakteru a nabízí to nejdůležitější – vytříbenou kultivovanost a výbušnost zároveň.
Při běžné jízdě o něm ani nevíte, jen tak si ševelí a převaluje se. Stačí ho pobídnout a najednou ožije, vydá to správné zabublání a za hlubokého řevu uhání vpřed. Zajímavostí je, že pod plynem je zvuk auta mnohem výraznější než u následujících generací. Je to krásný mechanický a ničím nezkreslený osmiválcový orchestr, navíc poměrně hlasitý. Odezva na plyn je pochopitelně bezprostřední, motor nádherně graduje a CL uhání vpřed. Měl jsem strach z automatické převodovky, ale zbytečně. Kvalty jsou sice delší, ale rozhodně nezůstane většina výkonu někde v měniči a navíc řadí plynule a poměrně rychle.
To řízení o zpětné vazbě ani neslyšelo a ačkoli je to starší auto, je přeposilováno. Chce to trochu zvyku, volant jde totiž až moc zlehka, ale po chvíli se přizpůsobíte. Líbit se vám bude pokročilý podvozek. Přední náprava s dvojitým uchycením a zadní nezávislé zavěšení kol typu Multi-link zaručuje kvalitní jízdní vlastnosti. I přes obrovskou hmotnost je vůz poměrně dobře ovladatelný a v zatáčkách se chová lehce nedotáčivě. S výkonným agregátem není problém vůz udržet v řízeném smyku, ale to rozhodně není styl tohoto auta. Je to primárně o komfortu, který je naprosto ukázkový a občas jsem si připadal, že se snad vznáším. Kéž by takto nerovnosti filtrovaly i nové mercedesy.
Když to shrnu jako celek, první generace CL500 je rozhodně jedním z nejpříjemnějších aut, kterým jsem jel. Design dozrál, na palubě vám nic nechybí, zvuk a tah osmiválce je návykový a ten komfort, to je paráda. Jeho pořízením rozhodně neprohloupíte, za celou dobu se jich vyrobilo jen 26.022 kusů a investiční potenciál mu tak nechybí.
Na co si dát pozor?
Vůz není příliš náchylný na korozi karoserie a pokud nebyla neprofesionálně opravená po havárii, nebývá problémová. Naopak hodně koroduje výfukový systém. Pozor na uchycení nárazníků. To může být poškozené, jelikož díky své velikosti má „Mamut“ problém v městském provozu a nejvíce to jde znát právě na rozích nárazníků a na jejich upevnění ke karoserii. Občasnými poruchami trpí posilovač brzd. Od roku 1996 si zákazník mohl objednat i brzdového asistenta, což do té doby většina výrobců nenabízela.
Díky obrovskému množství elektroniky ve voze – ve většině případu byly tyto systémy průkopnické – je elektroinstalace náchylnější na poruchy. Často se můžete setkat se špatně fungující klimatizací nebo nefunkčním ABS. Díky větší hmotnosti vozu se poměrně často vyskytují i vůle na přední nápravě. Mohou to být vymačkané silentbloky ramen nebo vytlučené čepy. Pokud nebudete trvat na originálních dílech, jejich výměna nemusí být drahá. 4asto se objevují netěsnosti na motoru, chladiči, převodovce a také převodce řízení.
Ve spolehlivosti se „Mamut“ v žebříčcích řadí velmi vysoko. Díky široké nabídce neoriginálních dílů různých výrobců jsou ceny většiny náhradních dílů příznivé. Pokud správně vybíráte, můžete koupit díl kvalitativně podobný originálnímu kusu.
« Zlodějům stačí jen několik sekund a jsou s autem pryč. Na vině je bezklíčový systém startování Brit jezdí se stařičkou Octavií 1,9 TDI na použitý olej z fritézy. Prý funguje dobře »
