Test legendy JEEP Wrangler Unlimited. Poslední mohykán
Wrangler byl z rodiny jeep vždy ten nejdrsnější. Také je to jeden z posledních mohykánů, který se vyrábí stále v podstatě stejné podobě. Lamd Rover Defender nás už opustil a Mercedes-Benz G se uvnitř proměnil v luxusní stroj. To Wrangler si stále drží karoserii na rámové konstrukci a navíc si ji můžete libovolně sundávat. Třeba střešní díly a proměnit tak vůz v cabrio. Klidně i dveře…
Testu jsem se rozhodl podrobit vůz z roku 2007 s motorem 2,8 CRD o výkonu 130 kW. Výbavová verze pak skýtala označení Unlimited. Zapůjčila jej společnost AAA Auto a nájezd činí čerstvých 100.000 kilometrů.
Pro jeepy vcelku typická černá barva halí typická svislá žebra a výrazné kruhové světlomety na čelní masce. Aby ale stylu a účelu nebylo dost, je plastem krytý nárazník předsazen vůči masce o bezmála 40 cm dopředu, a umožňuje tak přepravu expedičních kanystrů či dočasné lidské zátěže. Vše ostatní pak do image „účelného offroadu“ zapadá neméně: Viditelné masivní závěsy dveří s vnitřní aretací pruhem látky, kapota jištěná plastovými zámky a dvoudílné páté dveře se zavěšeným rezervním kolem napovídají, že účelu a robustnosti se při konstrukci dává přednost před módou.
Vůz je vybaven černou střechou, ta je ale rozložitelná na tři díly a po jejím odstranění se objeví masivní výztuhový rám krytý černými polstrovanými potahy. Nejlépe a nejrychleji (dva šrouby a pět zámků) lze odstranit část střechy nad předními sedadly, jízda s takto odhaleným interiérem je ale příjemná jen do cca 70 km/h, pak již vzdušné víry znemožňují nejen konverzaci, ale rychle unavují oči. Pro jízdu mimo silnice jde ale o příjemnou změnu.
Dveře se s příslušným třísknutím zavírají, posádce se zakazují obleky a subtilní botky – vstupujeme do jeskyně: Porovnáme-li interiér s minulou generací, jde o příjemnou revoluci, ve vztahu k obecným standardům a pohodlí je ale účelnost přece jen dominantní. Černé plasty a čalounění mají doslova i obrazně své mezery, sedadla by mohla být přece jen trochu měkčí, ale prostoru je pro všech pět členů posádky kupodivu dost.
Do zavazadlového prostoru s objemem po střechu 1310 litrů lze naložit překvapivě dlouhé předměty, možnost sklápění zadních sedadel pak umožní přeměnit Wrangler na jeden z nejoffroadovějších stěhováků. Dvoudílné zadní dveře problém nedělají, výtku si ale zaslouží nízké umístění zadní registrační značky, jejíž rámeček nesmyslně zasahuje do zadního nájezdového úhlu.
Wrangler ale nemůžeme poměřovat kritérii pro běžné offroady – uzamknout lze oba nápravové diferenciály, u přední nápravy umí vůz odpojit stabilizátor a zvýšit tak křížitelnost do extrémních hodnot. Nechybí ani manuální redukční převodovka.
V praxi se až neskutečná terénní průchodnost potvrzuje: Jediným omezením je dlouhý rozvor, u kterého jsou na škodu větší poloměry otáčení. Příkladná světlost (i pod diferenciály je 238 mm) i velmi dobré nájezdové úhly spolu s vynikající trakcí a relativně nízkým těžištěm umožňují vozu vyšplhat téměř kamkoli a spustit se i z šikmých svahů bez rizika. Relativně měkké řízení pak pomáhá ušetřit řidičovy ruce od terénních rázů. V průchodnosti terénem vůz hledá konkurenci opravdu těžko.
Na silnici nelze čekat od těžkého offroadu zázraky, i tady ale došlo oproti minulé verzi ke značnému posunu a běžné cestování zvládá vůz naprosto bez problémů. Příčný stabilizátor pomohl k uklidnění podvozku v zatáčkách, brzdy poskytují daleko více jistoty a dálniční rychlostní limit už lze absolvovat bez nejistoty. Vznětový čtyřválec 2,8 CRD s výkonem 130 kW sice neudílí vozu kdovíjakou dynamiku, ale předjíždění není třeba se bát.
Naopak 400 Nm točivého momentu je tou hodnotou, kterou oceníte při stoupání rozbahněnou roklí. Mimo terén se projevuje vyšší hlučnost motoru a posádku je také třeba připravit na horší reakci zadní nápravy na příčné nerovnosti. Koho zajímá spotřeba, nebude zklamán ani v nejmenším: dvousetkilometrovou klidnou neterénní jízdu jsme zvládli pod 9 l/100 km a v kombinaci město/terén (což vyjde nastejno) pak vůz vypil maximálně o čtyři litry více.
V podstatě jde o vůz bez limitů. Kolonu na dálnici jsme objeli přes příkop a příkrý svah, automobilový terénní polygon jsme kvůli snadnosti záhy vyměnili za motocyklový, a ve všech případech jsme se od vozu setkali s jakousi rozvážnou samozřejmostí – žádné hrabání si na dno, žádné okázalé lítání písku okolo.
Na co si dát pozor
Kdo nezná automobilovou značku Jeep, ten jako by nebyl. Je to pojem mezi offroady a vozy s pohonem všech kol. Vzpomeňme na legendární vojenský model Willis. V průběhu let se objevil na trhu s terénními vozy model Wrangler, přesněji v roce 1987. Od této doby americký výrobce představil celkem čtyři generace. A nutno říci, že ani po více než dvaceti letech se tento model příliš nezměnil. Třetí generace je známá také pod označením JK.
Zajímavé jsou také motorizace, které se během sedmi let objevily pod kapotou Jeepu Wrangler. V letech 2007 až 2011 skrýval motor 3,8 litru v kombinaci se čtyřstupňovou automatickou nebo šestistupňovou manuální převodovkou. Od roku 2012 až do současnosti je Wrangler osazen mimo jiné také motorem 3,6 l Pentastar. Ve spojení s pětistupňovou automatickou a šestistupňovou manuální převodovkou je právě tato varianta jednou z nejvyhledávanějších. Od roku 2007 využívá Wrangler také motoru 2,8 l pod označením RA 428. Jeep Wrangler patří jednoznačně mezi offroadové klasiky.
Americké klasiky něco stojí. Ať již je to legendární Hummer, nebo tento Jeep Wrangler. Vysokoobjemové motory, jejichž spotřeba je přece jen vyšší nežli v případě evropských offroadů, příliš mnoho finančních prostředků neušetří. Sice Wrangler nedosahuje hodnot Hummeru, ale i tak dokáže pořádně provětrat vaši peněženku. Robustní karoserie, kvalitní materiály a komponenty naopak ušetří nemalé náklady díky vysoké spolehlivosti vozu. V případě poruchy je ale nutné čekat vyšší výdaje za opravu a náhradní díly.
« Nová Škoda Octavia RS dá sbohem konvenčním pohonům. Co nabídne? Záchranná ulička má u nás nová pravidla. Znáte je? »
