TEST legendy – BMW Z4 Coupé 3.0si
Z4 v první generaci ztělesňovalo opravdový sportovní vůz, který se vyvaroval mnoha kompromisů. Díky tomu byla jízda s větrem ve vlasech a za řevu šestiválce ryzí radostí. Do extrému to však dotáhlo až od roadsteru odvozené coupé, nástupce legendární “tenisky” Z3 Coupé, která dokázala zatopit i zkušeným řidičům. Jsme rádi, že se díky Auto ESA můžeme vrátit k testování kousků slavné automobilové historie, vozů o kterých jsme snili. Premisa je tedy jasná – má Z4 Coupé zůstat jen na plakátech, nebo máte rozbít “prasátko” a rychle pro ni utíkat? Znáte to – některá živá setkání se sny končí v slzách…
Z4 na to jde ještě ostřeji, než roadster – není to GT ani kouskem těla, ale pravověrný sportovní vůz. V karoserii coupé se navíc jedná o naprostou raritu, kterých je u nás jen několik. Vyhraněnost tohoto modelu je jasná už dle designu, který kloubí odkaz na vozy kategorie shooting brake s tradičními proporcemi sportovních coupé. Výsledek je ohromující – extrémně dlouhá kapota pomalu přechází v minimalistickou kabinu položenou těsně před zadní nápravou, následuje pořádně rozšířená záď, výrazné blatníky, které ještě podtrhuje zužující se střecha do středu auta. Z4 Coupé není podobné ničemu na trhu a budí ohromnou pozornost, jakoby se jednalo o nový exotický sporťák.
Uvnitř je znát, že je ze sklonku doby, kdy BMW pomalu přecházelo na designovou éru Chrise Bangla a vůz kombinuje prvky známe z E46 a větší část poté z pětkové řady E60. S tím souvisí i mírný pokles kvality materiálů a ztráta palubní desky orientované na řidiče, což zamrzí nejvíce. Stále je to však hezké místo a budete v něm rádi trávit čas. Ještě raději, ale budete auto řídit a mačkat z něj posledního koně!
Ačkoliv Z4 sdílí značnou část podvozku s E46, jízdní projev je diametrálně odlišný. Auto je tuhé, nekompromisní a natřásá se jako bojový pes připravený k útoku. Stačí jen vydat povel, Z4 vás zarazí do sedadla a s neskutečně lineární gradací výkonu vystřelí vpřed. Podvozek je komunikativní a veškerou interakci cítíte v zádech daleko více. Může za to fakt, že prostě sedíte nad zadní nápravou a její chování tak máte zprostředkované opravdu intenzivně. Automobil je však stabilní, neodskakuje a podvozek generuje velkou porci přilnavosti. Na limitu vůz přechází do přetáčivosti, rychlím kontra se však dá krásně zkrotit.
Řízení je extrémně tuhé a člověk se s ním většinu času tvrdě přetahuje, nic pro dámy a “neřidiče.” Pro nadšence je to naopak naprostá slast, která vám popíše každý milimetr silnice. Do euforie vás přivede také zvuk motoru, který je hlasitý, hrubý a Z4 si odplivává do výfuků a na všechny arogantně křičí. Silně návykové! Vůz však nerad odpouští chyby a je divoký jako rozzuřený býk, za což vděčí zejména krátkému rozvoru. Vyvážení je pak ale tradičně ideální. Při jízdě se Z4 se prostě cítíte jako v poctivém sportovním autě bez žádných kompromisů. Rozhodně to ale není auto na každodenní cestování.
Hlavní trumf si Z4 schovává pod kapotou – třílitrový benzínový a řadový šestiválec N52B30, nástupce legendárního M54. Výkon se tady zastavil na hodnotě 195 kW a kroutící moment na 315 Nm. Na stovku pak dosprintuje za 5.7 sekundy a zastaví se na obligátních 250 km/h. Dynamika autu rozhodně nechybí, Z4 jde krásně za plynem a s každou další otáčkou její razance graduje. V kombinaci s okamžitou reakcí na plynový pedál je to motoristická euforie, která se dnes už téměř nikde nevidí. Motoru navíc nechybí ani citelná špička, kdy těsně před vrcholem otáček ještě pořádně zatáhne s větší razancí. Fantastické!
Novější motor má oproti M54 agresivnější nástup od spodu a vydává mnohem hrubší zvuk a takový je i jeho chod. Ztratil část své sametovosti, ale do bezprostředního sportovního coupé se opravdu hodí. Reakce na podněty, chuť po otáčkách a nádherná gradace zůstává. Tato generace motoru navíc potěší menší náchylností na zahřívání a s tím spojené praskání hlavy – není už totiž zároveň z litiny a hliníku.
Testovaný kus byl vybaven šestistupňovým automatem z dílny ZF. Ten samozřejmě není špatný, ale do tohoto auta doporučuji jedině manuál, který vám dá více svobody a absolutní kontrolu. Automat má navíc zbytečně dlouhé kvalty a občas si dělá, co chce. Druhá věc, která drobet kazí radost za volantem je absence samosvorného diferenciálu. Nechápu, proč ho BMW standardně nemontovalo, Z4 už je přeci jen natolik divoké a jednoúčelové, že prokluzující vnitřní kolo a nemožnost plynulého driftování si nezaslouží.
Za necelého půl miliónu tak můžete mít auto z doby, kdy BMW dělalo ty nejlepší produkty ve své třídě, navíc jsou teď na cenovém minimu a v blízké budoucnosti se dá očekávat cenový růst. Z4 Coupé je tak i z pohledu investice velmi dobrou koupí.
Za propůjčení vozidla bychom chtěli poděkovat společnosti AUTO ESA.
« Subaru v Tokiu odhalí BRZ STI! Jenže v tom je háček, zase Na prodej je Mitsubishi Evolander – Má výkon ďábla a je dokonalým sleeperem »
