Test legendy Alfa Romeo Brera 3.2 JTS V6 Q4
Ach ta Alfa Romeo, jak lehké je jí podlehnout a celý test věnovat superlativům, emocím a kráse této italské modelky. Naštěstí to však není jen o vzhledu a auta této značky dlouhodobě umí nabídnout jedny z nejzajímavějších řidičských zážitků. Brera se mezi tyto modely hrdě řadí a já vždycky toužil tento skvost na kolech vyzkoušet, jenže byl problém ji sehnat – je jich u nás žalostně málo. Vlastně je to daleko větší exotika, než sesterské Ferrari, kterých v Praze denně potkáte desítky. Naštěstí se podařilo a objevil se kousek s nájezdem 45.000 km ve stavu, jako by právě opustil továrnu. Navíc rudá karoserie a především vrcholná šestiválcová motorizace 3.2 JTS s permanentním pohonem Q4. Nešlo odolat a nechal jsem se svést…
Italský design u Brery opět ukázal, že je tou nejlepší školou, která v této branži existuje. Pragmaticky vzato je Brera jen derivátem Alfy 159, jenže setkání naživo vás rychle nechá zapomenout na všechny sdílené komponenty. Postavit nástupce originálního kupé GTV v netradičním uspořádání Shooting Brake se může na papíře jevit jako nesmysl. Linky a umně vytvarované plochy však i tady mají své opodstatnění a vše do sebe zapadá, jakoby se takto vozy GT dělaly odjakživa. Masivní C sloupek je zcela unikátní, čtveřice otevřených očí světlometu strhující a rozkročená silueta dech beroucí.
Záď také zůstává dokonale zpracovanou částí – motiv kruhových světlometů se opakuje i zde, zamračené kruhy jsou naznačeny v alfistických koncových světlech. Tvarování zadního vzhůru výklopného okna boří mýtus o nudné zádi dvouprostorového sportovního vozu. Vše je korunováno logem, které se otevírá spolu s víkem. Detaily jako provedení vnějších klik, blikačů nebo vnějších zpětných zrcátek dotvářejí celkový dojem stylistické dokonalosti. Kde se auto ukáže, tam budí obrovskou pozornost, lidé se otáčejí, vyptávají a auto si klidně fotí i na dálnici za jízdy. Ano, Brera je exotika!
Interiér
Interiér Brery je přístupný dvěma dlouhými a těžkými bočními dveřmi, ale také zadním výklopným víkem. Nejprve zkoumáme místo řidiče. K usednutí lákají kožená sedadla, která mají sportovní konstrukci s opěrkou hlavy integrovanou do opěradla. Boční vedení sedadel je dobré v nižších partiích těla, ale nahoře v ramenou schází část šířky a výraznější okraje sedadel, které by usnadnily posádce zvládat vyšší boční zrychlení. Rozsahy i možnosti nastavení předních sedadel jsou velkorysé. Problem je však s místem nad hlavou, už lehce nadprůměrně rostlí jedinci budou mít pouze minimum prostoru. V našem případě bylo možno pár centimetrů ušetřit odsunutím krycí rolety velkého střešního okna Skywindow.
V Breře jsou před řidičem jen rychloměr a otáčkoměr, další trojice přístrojů s italskými popisky se musela spokojit s polohou na středové konzole. Je to poněkud vzdálenější umístění, mimo hlavní zorné pole řidiče, ale přístroje jsou v kruhových otvorech natočeny, takže s jejich viditelností není zásadní problém. Jsme-li u palubní výbavy, nelze nezmínit rozsáhlé možnosti nastavení funkcí vozu prostřednictvím displeje v přístrojovém štítu. Funkcí v menu je opravdu mnoho. Tříramenný volant má airbag vměstnaný do malého kruhového středu o průměru jen 155 mm.
Interiér je zpracován s německou precizností, středový panel je odlišen hliníkovou dekorací (opravdový hliník). Ovládací prvky klimatizace jsou poměrně nízko a za řadící pákou, ale ani přes to jsme neměli s přirozenou dosažitelností tlačítek potíže. Osobně mě nejvíc překvapilo, jak kvalitně je interiér dán dohromady. Všechny díly lícují dokonale a nikde nic nevrže. Snad jsem ještě ani neviděl auto, kde na středový panel můžete tlačit silou a on nevydá nejmenší zvuk. Natočení celé středové konzole k řidiči je pak nádherný detail. Řadicí páka je krátká, hlavice má kulatý tvar a práce s ní je jedna radost. Ano, takhle má vypadat auto se sportovním srdcem!
Jízda
Přímovstřikový šestiválec se ozve brumlavě hrubým barytonem. Motor o zdvihovém objemu 3195 cm3 pochází z palety motorů koncernu General Motors, takže jeho hlavní komponenty najdete třeba v německých Opelech, švédských Saabech nebo australských Holdenech. Brera je napůl cesty mezi rychlým cestováním a sportovními výkony. Italka je však svým tělem i srdcem blíže sportu.
Pohon všech kol Brery, převzatý z vrcholné verze Alfy 159 Q4, využívá poslední generaci diferenciálu TorSen, který je umístěn poprvé vpředu a je integrován do jedné skupiny spolu s předním nápravovým diferenciálem. Díky jeho konstrukci s planetovými soukolími dovoluje i při standardních podmínkách distribuci točivého momentu mezi nápravy i v jiném poměru než 50:50. V případě Alfy byla zvolena standardní preference zadní nápravy (43:57). Zvýšený svorný efekt samočinně a neustále upravuje reálný poměr přenášeného točivého momentu mezi hodnotou 22:78 a 78:22, podle aktuálních adhezních možností. Pouze extrémní manévr donutí k zásahu standardní stabilizační systém, který zastaví počínající přetáčivost. Ta jde samozřejmě plně vypnout a dovedu si představit, že v zimě bude s tímto autem velká legrace.
Brera při akceleraci přenáší, i na povrchu s minimální adhezí, velmi dobře všech 322 Nm, které jí šestiválec poskytne. Přitom není třeba striktně dodržovat otáčkoměrem vymezené pásmo „použitelnosti“ síly motoru, neboť mezi 1800 ot./min a 6250 ot./min je k dispozici přes 90 % maxima točivého momentu. Za to vděčí Alfa moderní konstrukci motoru s přímým vstřikem paliva (systém pracuje s tlakem až 120 bar, výhradně stechiometrická směs), díky kterému bylo možno zvýšit kompresní poměr (na 11,25:1) a tak i výkon motoru. K vylepšením oproti předchozím šestiválcům patří také proměnné časování sacích i výfukových ventilů v rozsahu 50° natočení klikového hřídele (odtud nápis Twin Phaser na krytu motoru), naopak na rozdíl od jiných motorů Alfy je zapalování zajišťováno jedinou svíčkou ve válci.
Motor je standardně spojen se šestistupňovou převodovkou, jejíž nejvyšší stupeň je jednoznačně cestovní převod, snižující otáčky motoru při dlouhé jízdě vysokými rychlostmi. Na čtvrtý rychlostní stupeň můžete jet jak 40 km/h tak 200 km/h. Nesetkáte se přitom s žádným odmlouváním, ani nepříjemným zvukem…
191 kW na 1580 kg vážící Breru s přehledem stačí. V dobových recenzích jsem vždy četl, že je tato Italka líná a těžkopádná, není to pravda. Ve srovnání se staršími Alfami působí sice ležérněji, přeci jen italský šestiválec Busso byl agresivnější a starší auta výrazně lehčí, nicméně v kontrastu dnešní doby je váha automobilu zcela v pořádku. Akcelerace je svižná, motor krásně reaguje na podněty od plynového pedálu a krásně jde do otáček. Z 0 na 100 km/h bez jediného náznaku prokluzu vám zabere s maximálním komfortem méně než sedm sekund. Motor je nádherně lineární a výkon fantasticky graduje. Jo, tohle je poctivá stará atmosferická škola!
Šestiválcový motor má pochopitelně klidný chod, ale náležitě jadrný zvuk, který při brzdění motorem doprovází charakteristická kulisa systému pohonu všech kol. Cestující uvnitř slyší právě to co slyšet mají, utlumení motoru je až překvapivě dobré. Nicméně zvuk je opravdu nádherný, peprný a hutný. Příjemné překvapení!
Brera má vzhledem k hmotným komponentám pohonu všech kol nízko položené těžiště, takže náklony v zatáčkách, i stabilita ve vysokých rychlostech tomu odpovídají. První rychlá jízda na okresce a Brera se mi vysmála – byl jsem v každé zatáčce daleko před limity, moc jsem brzdil. Přísná neutralita mě totiž absolutně šokovala, takto vyvážené auto jsem dlouho neřídil. Můžete jet naprosto nesmyslnou rychlostí a Brera vykrouží oblouk bez ztráty jistoty. Na výjezdu pod plným plynem navíc elegantně šoupne zadkem do strany a za řevu šestiválce vás katapultuje do další zatáčky. Za celou dobu, co jsem hodně zrychloval, jsem Breru nenačapal při nedotáčivosti. Opravdu velká paráda.
Díky nízkému těžišti a skvěle naladěnému odpružení se vůz navíc absolutně nenaklání. Navíc díky strmému řízení, které má jen 2.25 otáčky, jde vůz krásně za volantem. Hydraulický posilovač ponechává cit , zpětnou vazbu a klade krásný odpor. Achjo, jsem zamilován. A to je tu ještě kulisa řazení, která je ukázkově krátká, tuhá a přesná. A víte co? Spojka je také dokonalá, zabírá hned dole, a příjemně se dávkuje. Když jsem další den sedl do moderního auta, nemohl jsem se rozjet! Asi vás zajímá také spotřeba, nebudu vám lhát, je vysoká. Za celý týden jsem se nedokázal dostat pod 16 litrů ať jsem jel jakkoli.
Závěr
Opět jsem v tom až po uši, není težké Italce propadnout a zoufale se zamilovat. Podívejte se jak je krásná a okouzlující, design od studia Giugiaro je jednoduše skvostný. Karoserie typu Shooting Brake je navíc má srdeční záležitost a něco velmi vzácného. V kombinaci s dokonalou přídí a širokým sexy zadečkem je to absolutní nádhera. A ono to nekončí jen exteriérem, uvnitř je to stejná pohádka. Interiér je kvalitní, orientovaný na řidiče a navíc ty středové ukazatele zapuštěné do tubusů, to je něco úžasného. Podstatnější ale je to, jak se člověk uvnitř cítí a v tom je Alfa Romeo bezkonkurenční. Je to nádherné a hlavně velmi speciální místo, které není podobné ničemu jinému na trhu. Je to Alfa Romeo každým coulem – italský charakter, vášeň a krása z ní stříká na míle daleko a za jejím volantem se budete cítit naprosto výjimečně. A vlastně nejen cítit, potkat další Breru se vám asi jen tak nepoštěstí. Navíc si dovoluji tipovat, že minimálně v této motorizaci se jedná o velmi dobrou investici do budoucna. Brera je teď na cenovém minimu…
Plusy
- pohon všech kol, přenos točivého momentu na vozovku
– výkonný motor
– velký zavazadlový prostor
– vkusná volba materiálů a vysoká kvalita zpracování
– jízdní vlastnosti
– design
Minusy
- nedostatek místa na zadních sedadlech
– vyšší spotřeba paliva, vysoké provozní náklady
.
« Toyota na Legendách ukázala novou Supru a Camry Takto funguje elektrifikovaná dálnice, která umožňuje průběžné nabíjení vozidel »
