Autojournal.cz

TEST LAND ROVER Freelander TD4 S – (Ne)spoutaná země

13. 7. 2012 • Land Rover, Novinky, Testy

Zástupci značky Land Rover jsou v naší redakci stálými hosty a poslední generace Freelanderu není výjimkou, proto se nám zástupce tohoto modelu opět představuje, tentokrát však v docela rozdílné konfiguraci. Test Land Roveru Freelanderu Sport se vznětovým motorem a manuální převodovkou nahradila poněkud běžnější verze se shodným motorem ve spojení se samočinnou převodovkou. Jak na mě tato verze zapůsobila? Pojďme se podívat.

Při pohledu na exteriér vozu dnes již nemůžeme očekávat žádná velká překvapení. Jedná se o generaci Freelanderu, která se po našich silnicích a nutno dodat, že v nemalých počtech, prohání již hezkou řádku let. A to je na designu exteriéru tohoto konkrétního modelu více než patrné. Verze Sport svým bodykitem z velké části jeho věk maskovala. Standartní verze ale na podobné mimikry již sázet nemůže. Naštěstí byl design již od počátku koncipován nadčasově a rozhodně není potřeba se za něj stydět, přesto by se Land Rover měl již připravovat na příchod nástupce. Pozici Freelanderu totiž zkomplikoval nástup jeho technicky velmi blízkého, avšak luxusnějšího bratra a tím samozřejmě není nikdo jiný než tolik oblíbený model Evoque, u nějž získáte tu samou náplň s hodnotnějším obalem a to se v dnešní době počítá. Na druhou stranu si Freelander nesnaží na nic hrát a míří tak spíše ke konzervativnějším řidičům, kteří sází spíše na funkčnost než estetiku a těm se poté tato varianta nabízí v daleko lákavějším provedení, díky finanční úspoře oproti Evoque.

V interiéru je však situace daleko vážnější. Tvrdé plasty ve spojení s designem palubní desky po vzoru nástěnných maleb v Lescaux mohou být dnes tvrdým oříškem i pro ostřílené horaly. Pozitivním faktem ovšem je, že v průběhu testu se zpod plastů tvrdších než ocel neozvalo jediné zaskřípění, což mě osobně velmi příjemně překvapilo a nezbývá než doufat, že ani přibývající kilometry s touto vlastností nezametou. Celkově je prostředí interiéru zpracováno značně utilitárně, což pro nás znamená dostatek úložných prostorů s adekvátním objemem a to se při výletech do přírody jistě jen tak neztratí. Nadstandartní elektronická výbava tohoto modelu se projevila například na elektronicky nastavitelných sedadlech, které neoplývají bočním vedením, což zde opravdu není výtkou, ale naopak díky tomu si snáze poradí i s rozložitějším pozadím statných dobrodruhů a to velmi komfortně přepraví i na dlouhých cestách. Příjemné překvapení mi zde připravilo především rádio, které jakoby z oka vypadlo drsnějšímu bratranci Defenderovi. Opravdu jsem od něj neočekával kompatibilitu s technologií Bluetooth, která dnes bohužel stále není v segmentu kompaktních SUV samozřejmostí.

Freelander bude zcela určitě trávit většinu svého života v prostředí měst a okresních silnic a mohu hrdě prohlásit, že se v obou těchto lokalitách cítí jako doma. Při kroužení městskými centry jistě každý ocení relativně krátý rozvor, který je základním předpokladem malého „rejdu“ a tím Freelander i skutečně disponuje. Když k tomu připočítáme krátké převisy spolu s ostře řezanými liniemi karoserie, dostáváme skutečně agilní městský vůz, který nebude mít žádné vážnější problémy ani s podelným parkováním ani s přejezdem umně připravených obrubníků, které se jinak tak rády zakusují do podvozků a litých kol. S tím vším koresponduje slušná světlá výška a vysoký profil pneumatik, který řidiče spolehlivě ochrání od nežádoucích otřesů nebo kolizí se silnicí. Tyto vlastnosti mají poté své klady i zápory, pokud se Freelander vydá za hranice sídlišť a satelitů. České silnice si mohou brousit zuby na vytřesení řidičovy duše, jak jen hrdlo ráčí, ale Freelander zde zcela jasně dominuje a svého pána náležitě hýčká svým komfortně naladěným podvozkem, který svým charakterem dokonce překonává některé konkurenční vzduchové systémy. Zatáčky už ovšem za volantem poznáte daleko výraznějí, jelikož fyzika vám výsledek rovnice obsahující měkký a poddajný podvozek násobený vysokým těžištěm předvede v celé své kráse. Není zde však třeba zoufat. Systém Haldex zde pomůže a udrží stopu déle než byste čekali a v případě riskantnější situace vám záda kryje baterie stabilizačních systémů. Náklonů se však nezbavíte, ale ruku na srdce, kdo by si kupoval Freelander pro řezání zatáček.

Ve zmíněných situacích vám bude také zdatným pomocníkem schopný vznětový agregát, který je v kooperaci s ještě naší starou dobrou známou šestistupňovou automatikou k neutahání. Městem, okreskami i dálnící prosvištíte, aniž byste pociťovali velkou touhu po přímé volbě rychlostních stupňů či silnějším motoru. Převodovka prokazuje svou poctivou službu již řadu let a není možné na její adresu prohlásit, že by patřila do starého železa. Motor, který disponuje „pouze“ 150 koňskými silami se může jevil v SUV poněkud nepatřičně, ale opak je pravdou. Zpočátku jsem se, především po zkušenosti s jeho silnější verzí v modelu Evoque, bál nekonečného zrychlování na dálniční maximum, ale hmotnost či odpor vzduchu u Freelanderu je pro něj jen dětskou hrou a ke spotřebě deseti litrů se přiblíží jen při velmi agresivní jízdě a o té Freelander přece není. Jedinou pihou na kráse je relativně hluboká turbo díra, která vás může zprvu vyděsit, ale v moment, kdy s ní budete předem počítat, jistě vás “na švestkách” nenachytá.

Na závěr našeho testu zavítáme i do českých či spíše moravských luhů a hájů, abychom prověřili, zda si Freelander své jméno zaslouží, a protože vás nechci přespříliš napínat, musím prohlásit, že nespoutaná země z jeho názvu má přece jen své hranice. Polní cesty si dovolím rovnou přeskočit, jelikož ty by pro něj byly opravdu urážkou. Mokré svahy už budou tématem zajímavějším. Freelander byl vybaven, jak se v rodině Land Rover patří, systémem Terrain Response a měl by tak být na podobné radovánky náležitě vybaven. Nebudu se příliš babrat v detailech a rovnou vám prozradím, že se s ním můžete bez obav vydat na výlet do přírody i za deště, ale (a toto „ale“ je zde opravdu stěžejní) nesmíte zastavit. Jeďte kam jen chcete, troufejte si dle libosti, nikdy si však nedávejte pauzu mimo silnici nebo alespoň rovinku. Věřím, že terén, do něhož jsem s Freelanderem nahlédnul bude rozhodně více, než kam se s ním jeho majitelé skutečně podívají, ale pokud byste chtěli považovat Freelander za skutečné terénní náčiní, můžete být zklamáni. Systém Haldex je dnes již na skutečně vynikající úrovni, ale jeho možnosti jsou a budou limitovány. Pokud tedy chcete mimo silnice mířit přece jen častěji, podívejte se v ceníku Land Roveru výš.

Freelander je každopádně výborným společníkem pro denní použití a oproti některým konkurentům si troufne i dále než jen na polní cesty. Nejlépe mu však bude v rukou chalupáře či vášnivého lyžaře a podle mě je na tuto klientelu také orientován. Pokud potřebujete krasavce, připlaťte si za Evoque. Pokud potřebujete off-road připlaťte si za Discovery. Pokud ale potřebujete nenáročného a spolehlivého kamaráda do dešťě, nenechte si Freelander ujít.

Plusy

• Dostačující dynamika
• Plynulá změna rychlostních stupňů
• Filtrování nerovností

Mínusy

• Nemoderní palubní deska
• Prodleva plynu
• Potíže v terénu

Technické údaje

« Uvolněny videa CLS 63 AMG Shooting Brake TEST DACIA DUSTER 1,5 dCi – Jedno velké překvapení! »