Autojournal.cz

TEST Land Rover Freelander 2 SPORT TD4 – Nebojsa

7. 5. 2011 • Land Rover, Novinky, Testy

Není to tak dávno, co si z Freelanderu dělali všichni srandu. Ale potom přišla dvojka a změnila „starou herku“ v respektovaný stroj. Testoval jsem verzi s naftovým motorem TD4. Váhám, jak uvést auto, které není ani nové, nemá za sebou žádný výrazný facelift, není ani tak oslnivě krásné, že na něj člověk zůstane zírat s otevřenou pusou, nenajdete v něm žádné revoluční vychytávky a nepotěší vás ani brilantními jízdními vlastnostmi. Na úvod asi nic moc lákadlo, na druhou stranu zařazení v oblasti dobrého průměru někdy může mít větší váhu než výsadní postavení v určité kategorii a totální propadák v kategorii druhé. Život je sice sinusoida, ale u aut a jeho vlastností dávám raději přednost přímce.

A přesně tohle Land Rover Freelander v modelovém provedení roku 2011 splňuje. Přitom start neměl Freelander druhý vůbec jednoduchý. Nevím totiž o autě, které by si s sebou neslo z minulosti pověst většího pekáče, poruchové a nespolehlivé „herky“, jež vás nechá ve štychu nesčetněkrát ještě v průběhu záruční doby a daleko vícekrát v okamžiku, kdy vám v autorizovaném servisu při zmínce záruční opravy zabouchnou dveře před nosem. Znal jsem hodně majitelů prvního Freelanderu, ale jen velmi malé procento z nich řeklo o svém autě cokoliv publikovatelného.

Freelander pořadového čísla dva nepochybně většinu z největších průšvihů vyžehlil a vnesl do segmentu kompaktních SUV, kde se začínaly podezřele množit auta všemožných tvarů, ale mnohdy téměř nulových schopností pohybu mimo zpevněné silnice, zase trochu terénního umu. Už i v Česku potkáte na silnicích dvojek docela dost, i když pohled do prodejních statistik aktuálně na žádný velký prodejní trhák neukazuje. Tak či tak majitelé aktuálního Freelanderu mohou díky úsilí Fordu a následně Tata Motors omezit sprostou mluvu a já mohu vesele testovat.

Tradiční tvary s trochou moderny

Land Rover se zatím drží tradice a s první větší odbočkou s chystaným malým luxusním SUV Evoque zůstává pokud možno u ostrých hran a jednoho z nejzákladnějších prostorových těles, a to kvádru. Samozřejmě na karoserii aktuálního Freelanderu najdete nespočet různých úkosů a zaoblení, celkově ovšem auto stále nejvíc připomíná roztomilou terénní krabičku na čtyřech kolech. Víc k tomu nenapíšu, protože vzhledu se věnuje celá galerie pod článkem. Tak mrkejte a vytvořte si názor sami.

Ještě než se usadím v interiéru, něco málo k praktické stránce karoserie. U kufru automobilka udává objem 755 / 1670 litrů, což vypadá skoro velkolepě, nicméně problém úžasné první hodnoty bude spíše v tom, jak se objem měří. Při subjektivním srovnání s konkurenty např. VW Tiguan na tom bude Freelander minimálně stejně, ne-li hůř. Objem zavazadlového prostoru navíc zmenšuje vyvýšené dno. Nakládací hrana leží docela vysoko, což má svá pro i proti, v mém případě se do kufru nakládalo docela pohodlně.

Karoserie na svůj hrubý základní tvar velice dobře zvládá boj s proudícím vzduchem, a to i ve vysokých rychlostech. Na dálnici si Freelander prokousává cestu vpřed v tichosti do cca 130 km/h, od této hranice narůstá aerodynamický hluk přímo úměrně aktuální rychlosti, přičemž největší kravál uslyšíte od vnějších zpětných zrcátek a A-sloupků. Asi tolik k vnějšku, jdeme dovnitř. Zde mohu s potěšením konstatovat, že Land Rover zatím nezaspal dobu a tvary, zpracováním a vůbec celou podobou interiéru zatím v pohodě stíhá konkurenci.

Palubní deska vypadá moderně, svěže, robustně a přitom ne těžkopádně. Použité plasty jsou příjemné na dotek i pohled, neurazí zpracování ani použitá tlačítka nebo třeba barevný displej. U tlačítek může kvůli jejich velikosti na chvíli vzniknout pochybnost, zda nevznikla na zakázku dřevorubeckých odborů, na druhou stranu k stylu celého auta se velká plastová, sem tam pogumovaná tlačítka docela hodí. Osobně s nimi problém nemám a pokud někdo ano, ať se mrkne do nějakého levného Tiguanu. Není to o moc lepší.

Pár přešlapů se najde, ale jinak fajn

Pokud mám hovořit o nějakém pocitu z interiéru, ze zastavěnosti a využití vnitřního prostoru, musím říct, že jsem se uvnitř Freelanderu cítil dobře a bezpečně. Nicméně všechno růžové není. Vadila mi neskutečně plochá a úzká sedadla. I když mě přechod na stravu býložravců zbavil přebytečných 7 kilogramů a moje pozadí se smrsklo, přesto sedadla Freelanderu nestačila k tomu, aby se mi v nich dobře sedělo a nebolela mě záda. Sedačky jsou divně tvarované, mají slabé boční vedení opěradla i sedáku a vůbec mají daleko do nějakých komfortních křesel.

Stejně tak se mi vůbec nelíbil gumový věnec volantu, tohle nicméně není chyba auta, ale spíše paměti nebo peněženky majitele. Kožený potah věnce volantu jako takový totiž není problém, chce si za něj pouze zaplatit. Velmi daleko jsem měl rovněž k nadšení z grafiky a rozvržení barevného displeje a zejména ovládání navigace. Před 5 lety znamenal přechod na testované grafické rozhraní velký krok kupředu. Bohužel mezi tím svá grafická rozhraní inovovala celá konkurence a navíc vypluly na povrch všechny nedokonalosti použitého řešení.

S těmi se navíc průběhu let nic moc nedělo, a tak zadávání cílové destinace, mezicílů, sledování samotné trasy a navigování vyžaduje velkou fantazii a hodně domýšlení. Dotykový displej navíc reaguje docela opožděně, není přesný, některá tlačítka jsou malá, překreslování obrazovek pomalé a  celkově působí lehce archaickým dojmem. Je to samozřejmě kruté, ale doba spěje rychlým tempem kupředu a v době iPhonů, iPadů nebo libovolných dvoujádrových telefonů s precizním dotykovým displejem taková záležitost docela naštve.

Vnitřní prostor plně odpovídá dané kategorii, vzadu se sedí docela příjemně a bez pocitů stísněnosti, nároky na zadní sedačky bývají sice nižší, ale i tady musím bohužel říct, že tvarování není nic moc. Znám pohodlnější zadní sedačky v kompaktních SUV.

Motor stárne, ale stále stíhá

Tak jak jsem si dřív neuměl představit BMW řady 3 s jiným než benzínovým motorem, si neumím představit Freelander 2 poháněný něčím jiným než turbodieselem. V případě trojky mě život a požadavky trhu krutě vyškolily, ale u Freelanderu pokračuje naftová mánie dál. V nabídce motorů sice na posledního benzinového šestiválcového mohykána narazíte, ale bude to spíš proto, aby arabští šejkové měli v čem vyvézt své pejsky na procházku, než že aby globální trh žádal Freelandera s kvalitním benzínovým motorem. Mainstream naftu kupuje i testuje.

Proto se mi do rukou dostal kousek poháněný naftovým čtyřválcem TD4 spojený docela netradičně s šestistupňovou manuální převodovkou. Jednotka má aktuálně maximální výkon 110 kW/4000 ot./min. a točivý moment 420 Nm / 1750 ot./min. Svého času jsem neměl problém zařadit tento motor mezi nejlepší turbodiesely na trhu, dnes už s tím trochu problém mám. Nejde přitom o hlučnost nebo spíš kultivovanost. I když rozjezdy nejsou z kategorie hvězdných, neboť motor docela chroptí a dává o své naftové nátuře dost vědět, od 2000 otáček se uklidní a jízda s ním není vůbec nepříjemná.

Po stránce hluku se dá s tímto motorem v klidu žít. Problém spočívá s rozložením krouťáku. Většina moderních naftových motorů dnes umí pracovat s maximálním točivým momentem v určitém a často poměrně velkém rozmezí. A to motor Land Roveru bohužel neumí. Proto zažijete za volantem Freelanderu něco, co u jiných automobilek patří do učebnic automobilové historie – čekání na sílu. Dupnete na plyn a čekáte, až se turbo pořádně roztočí a kroutící výkon naroste na své maximum. Maximum vykopne SUV vpřed a tím to končí.

Pak nastoupí pan výkon, který ovšem není nijak oslnivý a rychle uvadající kroutící moment nespasí. Celkový dojem je potom takový, že musíte s řadicí pákou hodně kouzlit, abyste udrželi auto v dynamickém režimu a uchovali si dostatek síly pro předjíždění. Je to škoda, protože jinak motor nemá mnoho slabin a spotřeba také není zlá. Pohybuje se mezi 8 až 9 litry. Někdy může vyskočit nad devět litrů, někdy, a to spíše výjimečně,  může klesnout pod 8 litrů. Znám úspornější, ale i žíznivější naftové motory v kompaktních SUV.

V terénu bezchybný, na silnici občas nejistý

Freelander má jednu úžasnou schopnost. Díky komfortnímu naladění podvozku dokáže vyžehlit většinu z milionu nerovností na českých silnicích. Dálnice D1 se dá v tomto autě absolvovat bez újmy na zdraví, rozbité okresky nebo hrbolaté polní cesty bývají mnohdy dokonce potěšením. Na to, že se o komfort posádky starají obyčejné tlumiče a pružiny, považuji výsledek v této oblasti za téměř impozantní. Komfortní naladění si nicméně vybírá svou daň v ostřejším režimu a na dálnici ve vysokých rychlostech.

Freelander se v zatáčkách dost hrne a naklání. Neutralita, kterou známe například z Tiguanu, Freelanderu v zatáčkách schází, stejně jako mu schází jistota Tiguanu na dálnici. Technicky vám neřeknu, co za tím přesně vězí, ale abyste nezpůsobili posádce auta žaludeční obtíže, musíte na dálnici držet volant pevně v rukou a vyvarovat se všech rychlých pohybů. Pokud totiž volant ostřeji strhnete, Freelander se rozvlní stejně tak, jako žaludky posádky. A to nepřeháním!

Nechci tím tvrdit, že se s Freelanderem nedá jezdit Brno – Praha – Brno – Praha, ale tuto skutečnost je třeba mít na paměti, aby nedošlo k rozčarování a zklamání. Naštěstí komfortní charakteristika má zase další výhodu a to směrem k terénu. Tam se Freelander chová naprosto suverénně. Díky velké světlé výšce a spolehlivě fungujícímu systému Terrain Response vyjedete nebo sjedete prakticky každý kopec, na který si ukážete. Terrarin response v tomto případě sice neposkytuje možnosti velkého Range Roveru a hraje si pouze s elektronikou, to však ničemu nevadí.

Opravdu libovolný kopec, louka, brod nebo polní cesta bude Freelanderem pokořena bez ohledu na počasí nebo venkovní teplotu. V tomhle Land Rover udával a udává tón a patří mu za to i velký novinářský dík. Abychom měli test kompletní, zbývá zmínit poměrně přesné a hladké řazení a dostatečně účinné brzdy se slušnou výdrží.

Do hor jedině Freelandera

Není to nejhezčí, nejpohodlnější, nejzáživnější, nejvymakanější nebo nejoriginálnější SUV na trhu, je to ale klasika a pracant, na kterého se snad můžete zase spolehnout. Freelander 2 vás v aktuální konfiguraci vyveze na každý kopec, sveze vás pohodlně na dovolenou nebo pracovní cestu do vzdáleného města a poskytne dostatečnou ochranu před šílenci za volantem kolem vás. Na zadek si z tohoto auta dnes asi nikdo nesedne, ale při zvýšených nárocích na terénních schopnosti a zachování určité míry komfortu neznám lepší volbu než právě tohle SUV.

Technické údaje

« Fiat X1/9 44 let sportovního oddělení AMG »