Test Land Rover Defender D240: Proti všem
Land Rover se pro rok 2020 rozhodl oživit legendární Defender. Nástupce oblíbeného pracovního off-roadu, který proslul především robustností, jednoduchostí a rozmanitými přestavbami. Jenže jak ukázala minulý rok Toyota, oživení legendy nemusí proběhnout úplně snadno.
Původní Defender se vyráběl od roku 1983 a navazoval na Land Rover Series 1, který se vyráběl od roku 1948. Defík si našel cestu k srdci více než dvou milionu dobrodruhů, a když se za ním v roce 2016 zabouchla vrata továrny, zůstala na trhu trochu díra. Tohle auto si udělalo jméno jako nezničitelný držák, který pomáhal, kde mohl, existovalo na něj tolik rozmanitých úprav a přestaveb, že si každý našel to svoje, a především – když se něco pokazilo, stačilo vám kladivo a klíč. Land Rover ale nelenil, a velice rychle oznámil práce na nástupci. Fanoušci jásali a začali poctivě plnit prasátka. Ale už u prvních úniků informací bylo jasno, že se Defender sice vrátí, ale ne tak, jak je to po chuti skalním fandům – přijde o klasický rám.
V komunitě to začalo vřít. Proč dělá Land Rover jen další Discovery, když svět potřebuje skutečný drsný off-road? Těch důvodů by se našlo pravděpodobně dost, ale tím nejpádnějším se mi jeví aktuální finanční situace automobilky. Ono je hezké, plnit přání skupině fanoušků, ale mnohem lepší je plnit přání věřitelům. Land Rover zkrátka potřebuje model, který uspěje v globálním měřítku, ne auto, které se bude líbit hrstce lidí, a ještě menší hrstka za něj bude ochotná dát vlastní peníze.
V automobilce si uvědomovali, že chce-li Defender přežít, bude se muset přizpůsobit době, to je ale neodradilo od toho, aby udělali co nejhouževnatější auto. Dle jejich slov je dokonce nový Defender možná nejdůkladněji a nejdrsněji testované auto vůbec. Během testů byl podroben více než šedesáti tisícům zatěžkávacích testů, musel podstupovat dlouhodobé mučení v mrazech pod -40 stupňů, stejně tak snášet extrémní teploty na poušti, rány od skal na horských průsmycích a mnoho dalšího. Speciálně pro něj byla vyvinuta platforma D7X, která je 3x pevnější než původní rámová konstrukce.
V podstatě jde o hliníkový monokok se všemi koly nezávisle zavěšenými. A aby bylo jasné, že je to tvrďák, tak něco uveze. Zatížení vozu je až 900 kilogramů, střecha zvládne 300, a táhnout může až 3800 kilogramů. Samozřejmě se taky myslelo na prostupnost terénem. Světlá výška se dá regulovat v rozmezí 21-29,5 centimetru. Brodivost je bez šnorchlu 900 milimetrů. Defík má také skvělé nájezdové úhly, ten přední je 38 stupňů a zdaní dokonce 40, čímž překonává i svého slavného předchůdce. Přejezdový úhel je pak 28 stupňů. Samozřejmostí je pohon všech kol se systémem Terrain Response a uzavíratelným středovým a zadním diferenciálem. Na výběr je také ze dvou variant karoserie. Tou kratší je třídveřová verze 90, delší (dnes testovaná) je 110. Delší varianta se dá navíc konfigurovat ve verzi pro 5,6 nebo 7 lidí. Časem se má objevit i verze 130, která bude mít se stejným rozvorem delší karoserii než 110, a poskytne místo až pro 8 lidí.
Pokud jde o design, jde si Defender vlastní cestou. Na trhu není nic, co byste si s ním spletli (první generace Škody Yetti už se nevyrábí). Pro někoho bude možná mínus to, že vzhledově není hned zařaditelný do rodiny Defenderů (minimálně co se první poloviny vozu týče), ale jinak si myslím, že se podařilo najít správný kompromis mezi běžným moderním SUV a drsným pracantem. Zadní partie přeci jen na svůj rodokmen nezapomínají, a právě zezadu se mi Defender líbí nejvíc. Kolem a kolem jde ale o velice povedené auto, které otáčí hlavy všude, kde se objeví. Za to samozřejmě můžou i rozměry. Z fotek se to nedá odhadnout, ale Defedner 110 je opravdu kolos. Na délku přes pět metrů, rozvor přes tři, na šířku přes dva.
Pokud vás exteriér nepřesvědčil, že Defender není jen namaskovaný Discovery, tak interiér už vás přesvědčit musí. Discovery je totiž v line-upu Land Roveru ten „schopný“, ale pořád je uvnitř cítit velké zaměření na luxus. A ruku na srdce, lézt do něj po uši zamazaný od bahna, kufr naložit harampádím a vyrazit za prací do lesa se vám asi chtít nebude. Oproti tomu Defender dává na první pohled najevo, že se práce nebojí. Vlastně se na ní těší. Po luxusu ani památky. Vlastně tu ani není palubní deska v pravém slova smyslu. Auto dává na obdiv konstrukční prvky, a před sebou máte přímo nosnou část, na které je ještě hrdě vyraženo jméno modelu. Přiznaná konstrukce je i ve dveřích, kde je vidět kov a šrouby.
Působí to zvláštním industriálním dojmem, ale na mě to rozhodně funguje. Určitě potěší dostatek odkládacích ploch – vlastně i celá palubní deska je přihrádka s protiskluzovým povrchem. Nad ní se vznáší displej s novým infotainmentem Pivi Pro, který debutuje právě v Defenderu, rozšíří se ale i do dalších modelů. Na první pohled vypadá systém skvěle. Má moderní grafiku, je velice intuitivní, má velké možnosti individualizace, ale bohužel stále vázne plynulost.
Především prvních pár minut po startu jsem z něj opravdu šílel. Je mi záhadou, jak je možné, že Briti stále nejsou schopni po tolika letech napsat systém, který běhá plynule, když to dnes zvládnou i smartphony za pár stovek. Naštěstí toho na dotyku závisí méně, než je dnes zvykem. Při vývoji chtěli, aby se auto dalo ovládat i v rukavicích, a tak najdete pro většinu funkcí velké tlačítko. Ty jsou všechny hezky u sebe, a jejich ovládání je zcela logické – a nesekají se. Ještě jeden displej se nachází v kapličce přístrojů. K němu nemám výtky. Má nádherné zobrazení, čte se skvěle na každém světle a je plně konfigurovatelný, takže si každý může nastavit rozložení podle sebe. Vše to probíhá pomocí jednoho čtyřsměrného tlačítka na volantu.
Pokud jde o místo, tak je interiér Defenderu neuvěřitelně vzdušný. Každým směrem je ho doslova přebytek. Z auta je také výtečně vidět – kdyby vám něco uniklo, lze využít kamery kolem vozu, které ve vysokém rozlišení snímají krajinu před vámi a umí vám zprostředkovat i pohled skrze kapotu. Vzadu je místa také na rozdávání. Uprostřed ani není středový tunel, takže se sem bez problému vměstnají tři dospělí. Kufr potom pojme v základu přes 1000 litrů, po sklopení sedaček přes 2300!
Pod kapotou se nachází dvakrát přeplňovaný diesel o výkonu 240 koní (model je označený D240: alespoň někdo označuje modely logicky…Audi, koukám na tebe). Motor byl až nečekaně příjemný. Je velice kultivovaný, má příjemný zvuk a rozhodně mu nechybí síla ani chuť zrychlovat. Při rozměrech a váze Defenderu jsem se bál, že to bude jednotka za trest, ale během celého týdne jsem si neposteskl po silnějším šestiválci. Párovaný je výhradně s osmistupňovým automatem, který sice občas zmatkuje, ale naprostou většinu času řadí hladce a logicky. Tahle dvojka si v klidném tempu řekne o nějakých osm litrů, v průměru jsem se s klidem držel na deseti a půl.
Původní Defender měl spoustu dobrých vlastností, ale jízda po silnici, komfort, odhlučnění, nebo normální pozice za volantem mezi ně nepatřily. Každý to obhajuje skvělými vlastnostmi v terénu, pravdou ale je, že jízda v Defenderu byla prostě za trest. Všechny tyhle nešvary nová generace napravuje. Schopnost vysávat nerovnosti a vůbec se nezabývat stavem vozovky mi po celou dobu testu doslova brala dech. To auto působí jako tank. Ještě jsem asi neseděl v ničem, u čeho bych měl takovou jistotu, že to nemůžu zničit. Výmoly, ostré nerovnosti, retardéry, patníky, pařezy – ani v jedné z těchto situací to nestojí za snižování rychlosti. Defík je prostě vyžehlí, a do kabiny se k vám nedostane víc, než malé „vlup“.
Výborné je také odhlučnění. Kolem 140 kilometrů v hodině už do kabiny sice proniká hluk větru rozbíjejícího se o kolmé čelní sklo, ale jinak je Defender nečekaně příjemný na denní ježdění, a s klidem bych s ním vyrazil na cestu napříč Evropou. Řízení je hodně přeposilované a dlouhé. Auto se kolíbe a nijak se nesnaží maskovat svou hmotnost. Rychlejší tempo na okreskách mu vůbec nevoní, ale vůbec nebudete mít potřebu nějak rychle jezdit. Defender působí na silnici majestátně, a tak správně neohrabaně – v dobrém slova smyslu. Oproti moderním SUV, která jezdí jak hatchbacky, vám dá ochutnat svoji velikost a maskulinitu. Překvapivě jsem s ním ale neměl problém ani ve městě. Vlastně si ho dokážu představit jako jediné auto v rodině, které přes týden vozí děti do školy, obstará nákupy, v létě odveze rodinu k moři, v zimě na hory, a když bude potřeba, tak nazuje holiny a půjde se umazat.
Defender by totiž měl excelovat především mimo silnici. Tak jsem to šel zkusit. A teď se nebudu vytahovat. Nejsem žádný expert na off-roadovaní, ale rozhodně mě to baví. A Defender to hodně ulehčuje. Zatímco starý model je klasická mechanická záležitost, kde musíte každou chvíli přehodit nějaká hýblata, vědět kdy jaký diferenciál zavřít, kdy zapnout redukci a další parádní věci, tak nový model je auto z naší digitální doby. Prostě si vyberete jeden z režimů, který nejlépe vystihuje vnější podmínky – pro mě to bylo bláto – a necháte elektroniku dělat svoje kouzla. Auto si samo volí redukci, samo zavírá diferenciály, upravuje protiprokluz, a vy jen točíte volantem. Nuda, říkáte si? Tak to ani náhodou.
Méně zkušený člověk se takhle dostane mnohem dál, než by dokázal se sebelepším „analogovým“ offoradem. Odhodlání, s jakým se Defender neustále hrne dopředu, je prostě neuvěřitelné. Kolikrát jsem nebyl schopný pochopit, jak auto najde na blátivém povrchu trakci, ale on ani neprotočil kolo a sápal se nahoru jak po žebříku. Ještě jsem neseděl v moderním autě, které by zvládalo požírat nástrahy terénu s takovou sebedůvěrou. Časem jsem ji získal i já a troufl jsem si na překážky, které jsem s jinými auty nezkusil, a Defík je zvládl s prstem v nose. To auto za každé situace působí tak zatraceně robustně a klidně, že je to nakažlivé.
Land Rover Defender asi nenadchne skalní fandy. Jeho schopnosti v terénu sice ocení každý, ale hned budou kontrovat tím, že kvůli konstrukci, vzduchovému podvozku a miliardě elektroniky ho nelze už nijak přestavět. Pokud vás také v terénu potká závada vzduchového odpružení, jste v loji. To je všechno pravda. Přesto ze změny jeho charakteru nejsem smutný. Ba naopak. Nový Defender totiž může zcela změnit hru. Sice se odklonil od čistě off-roadového smýšlení, ale oživuje původní myšlenku SUV: opravdu univerzálních aut pro rodinu i na práci.
Dnes se z nich staly městské masírky s nízkoprofilovými pneumatikami, které končí pod prvním kopcem s mokrou trávou. Defender ale ukazuje, že můžete mít skvělé auto pro rodinu a denní ježdění, které se ale zároveň nemusí bát práce a špíny. On vás doslova bude nutit k nějakým dobrodružstvím, a vy se nebudete bát ho někam vytáhnout, protože díky jeho houževnatosti budete vědět, že mu neublížíte. Oceňuji taky fakt, že Defender kolem sebe nemá takovou tu pozérskou auru jako Géčko, takže ani sousedi na vás nebudou koukat přes prsty.
Je tedy úplně jiný, ale pořád skvělý. Pro mě nový Defender definuje univerzální auto 21. století, a já se s klidem přiznám, že je to asi jediné auto téhle kategorie, které bych uvítal ve své garáži. Ceny verze 110 startují kolem 1,4 milionu, pěkně vybavený kousek s dvoulitrem vyjde kolem dvou. Krom standardních částí výbavy je také dostupných přes 170 prvků, kterými si můžete vlastní Defík vyladit ke svému obrazu. Je libo naviják, žebřík, stan? Prosím.
Plusy
– Nadprůměrné schopnosti v terénu
– Pocit nezničitelnosti
– Komfort jízdy
– Stylový design
– Možnosti individualizace
Mínusy
– Pomalý infotainment
« Test BMW 840d xDrive Gran Coupé Test DS7 Crossback E-Tense 4×4: Třímotorový premiant »
