Test Land Rover Defender 90 D200: Krátký, mrštný a komfortní
Land Rover Defender přijíždí v nové generaci. Ta už není tolik spartánská jako předchůdce, v terénu se ale stále neztratí. Defender, ať už v krátké verzi 90, nebo delší 110, sice nezapomíná na moderní prvky, jako třeba LED světla, pořád v něm ale je poznat legendární hranatý terénní nezmar. Přední část se tedy výrazně zakulatila, hranaté zůstaly jen zadní partie. U kratší verze 90 také částečně zůstala zachována plátěná střecha, i když jen ve formě stahovací střední části.
Původní Defender se vyráběl od roku 1983 a navazoval na Land Rover Series 1, který se vyráběl od roku 1948. Defík si našel cestu k srdci více než dvou milionu dobrodruhů, a když se za ním v roce 2016 zabouchla vrata továrny, zůstala na trhu trochu díra. Tohle auto si udělalo jméno jako nezničitelný držák, který pomáhal, kde mohl, existovalo na něj tolik rozmanitých úprav a přestaveb, že si každý našel to svoje, a především – když se něco pokazilo, stačilo vám kladivo a klíč. Land Rover ale nelenil, a velice rychle oznámil práce na nástupci. Fanoušci jásali a začali poctivě plnit prasátka. Ale už u prvních úniků informací bylo jasno, že se Defender sice vrátí, ale ne tak, jak je to po chuti skalním fandům – přijde o klasický rám.
V komunitě to začalo vřít. Proč dělá Land Rover jen další Discovery, když svět potřebuje skutečný drsný off-road? Těch důvodů by se našlo pravděpodobně dost, ale tím nejpádnějším se mi jeví aktuální finanční situace automobilky. Ono je hezké, plnit přání skupině fanoušků, ale mnohem lepší je plnit přání věřitelům. Land Rover zkrátka potřebuje model, který uspěje v globálním měřítku, ne auto, které se bude líbit hrstce lidí a ještě menší hrstka za něj bude ochotná dát vlastní peníze.
Typické jsou krátké převisy karoserie, k dispozici bude i verze s plastovou přední rampou, Defenderu tedy jen tak něco lak nepoškrábe. Na kapotě jsou plastové prvky, ve vyšších výbavách s lesklým lakováním. Ovšem i off-road umí být fešák. K dispozici je totiž řada balíčků, mezi něž patří i Urban s až 22palcovými koly a celkově více SUV designem. Na opačném konci je varianta Adventure. Chybět nebude ani verze s přídavnými boxy.
Testovaný kus byl tentokráte v krátké verzi s označením 90. Ta se vyznačuje třídveřovou karoserií a opravdu malými převisy. Jednalo se také o nižší stupeň výbavy v interiéru, ale i pod kapotou. Chyběl například vzduchový podvozek. Naopak exteriér potěšil svou retro specifikací daného kousku. Bledě modrý lak, kontrastně bílá střecha a zejména pak velké bílé plecháče místo hliníkových disků. Výsledkem je opravdu pohledná kombinace s odkazem do minulosti. Docela mě překvapilo, kolik lidí se za autem otočilo, občas se někdo při zastávce na pumpě přišel na auto poptat.
Defender se nám tedy transformoval do nového století. Není třeba naříkat, výrobce neměl na výběr hned ze dvou důvodů. Starý model už nemohl být dále schválen do provozu kvůli přísným normám na ochranu chodců a tomu se musel přizpůsobit i vzhled nové generace. Na druhé straně jsou klienti, kteří si žádají auto odpovídající současným standardům a použitelnosti. Předchozí ikonická generace sice neohroženě fungovala v terénu, ale jezdit s ní na denní bázi nebo používat na cestování bylo spíše za trest. Nikdo už nechce sedět vyosený v bočním okénku a doslova se svádět válku s ovládacími prvky.
Nová generace tak vznikla na čistém papíře s obrovskými zkušnostmí, které výrobce těch nejlepších offroadů a SUV měl k dispozici. Základem Defenderu je nová celohliníková platforma D7x s monokokem a nezávislým zavěšením kol. Defender s ní má světlou výšku 291 mm, brodivost 900 mm a nájezdové úhly 38 stupňů vpředu a 40 stupňů vzadu. Bez ohledu na délku karoserie je pak možné za auto zapřáhnout přívěs o hmotnosti 3,5 tuny.
Dalším terénním pomocníkem je poprvé použitý nastavitelný systém Terrain Response. Ten tak řidiči umožní nastavení sedící nejlépe danému terénu. Tam pomůže také prvek známý třeba z nového Evoquu. Jde o systém ClearSight Ground View, a tedy průhlednou kapotu. Volitelné je pak vzduchové odpružení.
Pod kapotou jsou k dispozici nejprve dva naftové a dva zážehové agregáty. Naftové čtyřválce D200 a D240 mají dvojité přeplňování a výkon 147 nebo 177 kW. Točivý moment 430 Nm je shodný. Benzinový přeplňovaný čtyřválec P300 má 221 kW, Land Rover nezapomněl ani na šestiválec P400, ovšem doplněný o mild-hybridní technologii. Jednotka má klasické turbodmychadlo i elektrický kompresor, k tomu nabízí i 48V baterii. Celkově má vůz 294 kW a 550 Nm, ovšem spotřebou je níže než čtyřválec. Všechny motory mají standardní osmistupňový automat, redukci a pohon všech kol. Land Rover také myslí do budoucna, proto příští rok do nabídky přibude plug-in hybrid. Vedle osobních verzí se také dostane i na čistě užitkové. Produkci má na starosti nový závod ve slovenské Nitře.
Pokud vás exteriér nepřesvědčil, že Defender není jen namaskovaný Discovery, tak interiér už vás přesvědčit musí. Discovery je totiž v line-upu Land Roveru ten „schopný“, ale pořád je uvnitř cítit velké zaměření na luxus. A ruku na srdce, lézt do něj po uši zamazaný od bahna, kufr naložit harampádím a vyrazit za prací do lesa se vám asi chtít nebude. Oproti tomu Defender dává na první pohled najevo, že se práce nebojí. Vlastně se na ní těší. Po luxusu ani památky. Vlastně tu ani není palubní deska v pravém slova smyslu. Auto dává na obdiv konstrukční prvky, a před sebou máte přímo nosnou část, na které je ještě hrdě vyraženo jméno modelu. Přiznaná konstrukce je i ve dveřích, kde je vidět kov a šrouby.
Působí to zvláštním industriálním dojmem, ale na mě to rozhodně funguje. Určitě potěší dostatek odkládacích ploch – vlastně i celá palubní deska je přihrádka s protiskluzovým povrchem. Nad ní se vznáší displej s novým infotainmentem Pivi Pro, který debutuje právě v Defenderu, rozšíří se ale i do dalších modelů. Na první pohled vypadá systém skvěle. Má moderní grafiku, je velice intuitivní, má velké možnosti individualizace, ale bohužel stále vázne plynulost.
Především prvních pár minut po startu jsem z něj opravdu šílel. Je mi záhadou, jak je možné, že Britové stále nejsou schopni po tolika letech napsat systém, který běhá plynule, když to dnes zvládnou i smartphony za pár stovek. Naštěstí toho na dotyku závisí méně, než je dnes zvykem. Při vývoji chtěli, aby se auto dalo ovládat i v rukavicích, a tak najdete pro většinu funkcí velké tlačítko. Ty jsou všechny hezky u sebe, a jejich ovládání je zcela logické – a nesekají se. Ještě jeden displej se nachází v kapličce přístrojů. K němu nemám výtky. Má nádherné zobrazení, čte se skvěle na každém světle a je plně konfigurovatelný, takže si každý může nastavit rozložení podle sebe. Vše to probíhá pomocí jednoho čtyřsměrného tlačítka na volantu.
Pokud jde o místo, tak je interiér Defenderu neuvěřitelně vzdušný. Každým směrem je ho doslova přebytek. Z auta je také výtečně vidět – kdyby vám něco uniklo, lze využít kamery kolem vozu, které ve vysokém rozlišení snímají krajinu před vámi a umí vám zprostředkovat i pohled skrze kapotu. Vzadu je místa také na rozdávání. Uprostřed ani není středový tunel, takže se sem bez problému vměstnají tři dospělí. I do krátké, 4323 mm dlouhé verze s rozvorem 2587 mm se usadí až šest cestujících – tři vpředu a tři vzadu. Dopředu se vejdou i díky voliči převodovky na středové konzoli. Testovaná verze však disponovala dvoumístným uspořádáním vepředu. Problém u 90ky je s místem jen jediný, tím je kufr. Za zadními sedadly ho moc nezbývá a plně obsazené auto lidí si tam věci nenaloží. Pokud chcete převážet něco objemnějšího, je nutné zadní sedadla sklápět. Na zadní místa se také poměrně složitě nastupuje, kvůli výšce auta. Přední sedadla se zase po odsunutí pro nástup nevracejí do původní polohy.
Vůz byl vybaven plátěným střešním oknem, které sice není přes celou šířku střechu, ale sahá až daleko dozadu. Je to zajímavý detail, dokonce je příjemné si v létě plátno sundat, ale má to svou daň: Hluk. Při jízdě v režimu zavřeno, ještě větší v dešti a největší, když se otevře.
Pod kapotou se nachází dvakrát přeplňovaný diesel o výkonu 200 koní (model je označený D200: alespoň někdo označuje modely logicky…Audi, koukám na tebe). Motor byl až nečekaně příjemný. Je velice kultivovaný, má příjemný zvuk a rozhodně mu nechybí síla ani chuť zrychlovat. Při rozměrech a váze Defenderu jsem se bál, že to bude jednotka za trest, ale během celého týdne jsem si neposteskl po silnějším šestiválci. Párovaný byl s osmistupňovým automatem ZF, který sice občas zmatkuje, ale naprostou většinu času řadí hladce a logicky. Navíc drží otáčky motoru velmi nízko a vy se vezete na vlně kroutícího momentu. Tahle dvojka si v klidném tempu řekne o nějakých sedm litrů, v průměru jsem se s klidem držel na devíti a půl. Zajímavostí, která může někoho naštvat, je omezovač rychlosti na 180 km/h.
Původní Defender měl spoustu dobrých vlastností, ale jízda po silnici, komfort, odhlučnění, nebo normální pozice za volantem mezi ně nepatřily. Každý to obhajuje skvělými vlastnostmi v terénu, pravdou ale je, že jízda v Defenderu byla prostě za trest. Všechny tyhle nešvary nová generace napravuje. Schopnost vysávat nerovnosti a vůbec se nezabývat stavem vozovky mi po celou dobu testu doslova brala dech. To auto působí jako tank. Ještě jsem asi neseděl v ničem, u čeho bych měl takovou jistotu, že to nemůžu zničit. Výmoly, ostré nerovnosti, retardéry, patníky, pařezy – ani v jedné z těchto situací to nestojí za snižování rychlosti. Defík je prostě vyžehlí, a do kabiny se k vám nedostane víc, než malé „vlup“.
Výborné je také odhlučnění. Kolem 140 kilometrů v hodině už do kabiny sice proniká hluk větru rozbíjejícího se o kolmé čelní sklo, ale jinak je Defender nečekaně příjemný na denní ježdění a s klidem bych s ním vyrazil na cestu napříč Evropou. Řízení je hodně přeposilované a dlouhé. Auto se kolíbe a nijak se nesnaží maskovat svou hmotnost. Rychlejší tempo na okreskách mu vůbec nevoní, ale vůbec nebudete mít potřebu nějak rychle jezdit. Defender působí na silnici majestátně, a tak správně neohrabaně – v dobrém slova smyslu. Oproti moderním SUV, která jezdí jako hatchbacky, vám dá ochutnat svoji velikost a maskulinitu. Překvapivě jsem s ním ale neměl problém ani ve městě a to jak s krátkou, tak i dlouhou verzí.
Pokud se bojíte, že v terénu vůz vyměkl, nemusíte. Díky systému Terrain Response 2 si auto nastaví uzávěrky, zvedne podvozek (pokud máte připlaceno za vzduchové odpružení) a třeba i přemapuje plynový pedál. Pro maximální usnadnění je tady ještě armáda kamer, kde nechybí ani simulace průhledné kapoty. Během brodění (auto zvládne vodu až do hloubky 0,9 metru) vám pomáhají ultrazvukové senzory, které měří hloubku vody před vámi.
Krátká verze 90 je samozřejmě do terénu ještě vhodnější, má totiž kratší rozvor a tudíž výrazně lepší přechodový oblouk. V terénu je tak novinka vlastně neporazitelná, jen je nyní mnohem přístupnější a user-friendly. Kovaní “offroaďáci” to možná odsoudí, většina moderních klientů naopak přivítá. Je na vás, jestli chcete, aby fungovalo auto pro vás, nebo vy pro něj.
Defender však není z levného kraje. Budete si muset připravit nejméně 1,5 milionu korun a zato dostanete naprostý základ.
Plusy
– Jízdní vlastnosti na silnici
– Jízdní vlastnosti v terénu
– Moderní výbava
– Interiér
– Odhlučnění
– Převodovka
– Silný a kultivovaný motor
– Spotřeba
Minusy
– Cena příplatkové výbavy
– Sem tam horší materiál v interiéru
– Obtížnější nastupování dozadu
« Test ojetiny Fiat 500: Malý, ale šikovný Autem na zahraniční dovolenou: Na co si dát pozor u výbavy a pojištění »
