Test Lamborghini Gallardo LP560-4

Test Lamborghini Gallardo LP560-4

Autor: Ondřej Daňa,

3. 9. 2020 • Exkluzivní testy, Extrémní vozy, Novinky, Ojeté vozy, Sportovní vozy

Porsche v automobilovém světe hraje roli komplexní dokonalosti a dotaženosti každého detailu do perfektní funkční podoby. Má špičkový interiér, nejlepší ergonomii, ale za jeho volantem se cítíte velmi seriozně – je německy chladné a nevyzařuje příliš emocí. Ferrari na druhé straně představuje technickou špičku, elegantní design a hon za tím, jak projet zatáčku o několik milisekund rychleji, než v čemkoli jiném. Zvuk a projev Vás nadchne, ale pořád to není úplné šílenství. Od toho tu vždy byl někdo jiný. Značka, které bylo jedno za kolik budete mít Váš oblíbený okruh a jaké v zatáčce vytvoříte přetížení. Jejich vozy vždy byly pro lidi, kterým záleželo na šíleně křiklavých tvarech, barvách a pekelném zvuku. Lamborghini!

Jen si vzpomeňte na úchvatnou Miuru, která definovala segment supersportovních vozů a dramatický Countach, jež musel ve své době vypadat jako zjevení z jiné planety. Ne jinak tomu bylo u modelu Diablo – vulgární vozy plné nasávacích otvorů, křídel, dveří otvírajících se vzhůru a přitom tolik charakteru a emocí. Setkání s jakýmkoli modelem Lamborghini je vždy nezapomenutelné a zanechá ve Vás silné pocity. V roce 2003, kdy už Lamborghini dávno patřilo pod automobilku AUDI, se představil model Gallardo. Pomyslný následník modelu Jalpa z osmdesátých let, kompaktní Lamborghini s menším motorem než-li V12 a především se střídmějším designem. Model, který byl přímo namířen proti Ferrari 360 Modena a Porsche 911 Turbo. Dosluhující model Ferrari byl doslova zašlapán do země a Gallardo trhalo úspěchy. Netrvalo to však dlouho a Ferrari přišlo na trh s modelem F430, který kontroval tak silně, že Lambo se ihned pustilo do úprav svého nejmenšího modelu. Odbornou veřejností bylo Gallardu vždy vytýkáno, že není tak živočišné a záživné. S příchodem verze Superleggera o výkonu 530 koní se však šílenství opět vrátilo. BabyLambo však bylo úspěšné a prodalo se ho na 10.000 kusů.

Ženeva 2008 přinesla druhou generaci pod označením LP560-4 a ohromné vylepšení. Nové provedení má přední nárazník inspirovaný exkluzivním modelem Reventón a nové přední světlomety s integrovanými světly pro denní svícení ze světelných diod. Vzadu nalezneme nový design lamp a nyní čtveřici koncovek aktivního výfuku. Krásným doplňkem je funkční karbonový difuzor. To nejdůležitější se však odehrálo pod kapotou. Desetiválcový pětilitr nahradila pohonná jednotka stejné konfigurace, avšak s objemem 5,2 litru a vybavená přímým vstřikováním paliva FSI. Výkon vzrostl o 29 kW na 412 kW (560 koní) při 8000 ot./min. Zároveň se podařilo technikům v Lamborghini snížit hmotnost o 20 kg. Výsledkem je poměr 2,77 kg na koně (3,77 kg/kW). Točivý moment vrcholí 540 Nm při 6500 ot./min. Už dle údajů se jedná o skvostný točivý atmosférický motor. Pohon zůstal na všechna čtyři kola rozdělován pomocí viskózní spojky v defaultním poměru 30:70 přičemž zadní diferenciál poskytuje svornost 45 procent. Vylepšena je i robotizovaná převodovka egear, která nyní řadí o 40 procent rychleji. LP560-4 se na stokilometrovou rychlost dostane za zdrcujících 3.7 vteřiny a dvoustovku protne za 11.8. Zastaví se až na údaji 325 Km/h.

Modernizaci podstoupil také podvozek. Úpravou prošla hliníková příčná ramena, pružiny a tlumiče jsou tužší a zajišťují lepší přilnavost. Technickou specialitou Gallarda LP 560-4 jsou gumovo-kovová ložiska. Zadní náprava má navíc další spojovací tyč, která přispívá k lepší ovladatelnosti. Lepší přítlak zadní nápravy ve vyšších rychlostech zajišťuje křídlo, které se automaticky vysune při překročení 120 km/h. Lamborghini naštěstí zanechalo hydraulický posilovač s vlastním chladícím okruhem a Gallardo tak neztratilo své komunikativní řízení.

Povinná teorie je za námi, pojďme nastartovat!

Tisknu v ruce stylový klíč a blížím se k automobilu, který mi na další dny bude říkat pane. Gallardo se již nedočkavě vyhřívá na slunci a první setkání tváří v tvář mě pokládá na kolena! Bože, to auto je zoufale nádherné. LP560-4 nestoudně hraje na city i uvnitř – sedadla v kůži s kosočtvercovým prošíváním, alcantarový strop ozdoben žlutou nití a palubní deska plná dekorů z karbonu. Žluté prošívání pak nalezneme po obvodu celého středového panelu a kapličky s přístroji. Palubní deska v části u spolujezdce pak nese hrdý nápis Lamborghini zapuštěný přímo v kůži. Ovladače oken, světel a třeba ESP jsou provedeny v leteckém designu z hliníku. Opravdu vkusná kombinace, která z Gallarda dělá tak příjemné místo, že ho nebudete chtít nikdy opustit. A vůbec nevadí, že středová konzole je z AUDI A8, protože alespoň funguje jak má Vše je pochopitelně plně elektrické a najdeme tu i couvací kameru, navigaci, vyhřívání… Gallardo není o minimalistickém přístupu a zcela vystihuje odvěkou filozofii značky – apelovat na smysly. Sedadla s hlavovými opěrky, které vypadají jako býčí rohy jsou typickým příkladem.

Zasouvám kliček do zapalování, otáčím a motor ihned naskakuje za doprovodu silného zaječení. Cítím nervozitu, která mě už dlouho nezastihla. Lamborghini si opravdu umí sjednat respekt! Posledně jsem se jako ratlík třepal v Diablu. Tohle je však moderní supersport a dohlížet na mě bude elektronika. Beru za pádlo a vyrážím vstříc městu – vůz nechávám v automatickém režimu a mimo programy Sport či Corsa. I přes výrazně umrtvenou odezvu jde Gallardo za plynem jako šílené. Překvapuje mě však podvozek – čekal jsem, že ve městě bude naprosto nepoužitelné, ale není tomu tak. Pochopitelně se nedá nazvat komfortním, ale není ani přehnaně tvrdé. Zpomalovací retardéry navíc elegantně pokoříte tak, že si jednoduše zvednete čumák. No jo, časy Diabla jsou nenávratně pryč. To však neznamená, že by LP560-4 bylo lehké na ovládání. Například řízení jde pěkně ztuha díky hydraulickému posilovači a se stoupající rychlostí se síla ještě násobí. Krása! A pak tu máme brzdy, keramické brzdy. Ty mají pochopitelně ohromný účinek ( kotouče jsou v tomto případě lehčí a vpředu mají průměr zvětšený na 380 mm ) a nikdy neuvadnou, jenže až se adekvátně zahřejí – což se ve městě nestane nikdy. Popojíždění ulicemi je pak velký zážitek, protože auto zná jen dvě polohy brzd Progresivitu neznají. Zvyknout se však dá na vše a po několika km a otlačených pásech na hrudí Vám to přijde docela normální. Naštěstí převodovka v automatickém režimu funguje dobře a řadí rychle. Aston Martin by si měl se svou „jednospojkou“ zajít na kafé do Sant´Agaty a poptat se, jak na to.

Napojuji se na dálnici, přepínám Gallardo do režimu Sport a posílám plyn na podlahu – splašený býk jako by uviděl červený šátek a s šílenou razanci mě nekompromisně nakopne do zad. Akcelerace je naprosto famózní a gradace výkonu, který vrcholí až těsně u omezovače je prostě dokonalá. Jednička – prásk – dvojka – prásk – trojka a jsme na 200 Km/h. Nic se nevyrovná pocitu, který Vám dá pořádný atmosférický motor. V tomto módu se navíc probouzí i výfuk (ne že by ve standardním nastavení byl nějak výrazně tichý ) a orgasmická óda na desetiválec může začít. V nižších otáčkách zní Gallardo hlubokým naštvaným chraplákem a má potřebu na každého prskat, ve středu se pomalu mění v uřvaného maniaka, který naplno pronikne své deviaci ve vysokých otáčkách. Je to jako Formule 1 zkřížená s motorovou pilou. Levý pruh dálnice v tomto autě připomíná spíše prázdné letiště – každý ihned vyklidí prostor, jakmile spatří agresivní výraz a maniakální řev Gallarda za sebou. Dálnice je však také místem, kde nejvíce pocítíte typickou slabinu silných vozů s motorem vzadu – lehký předek! V rychlostech nad 200 Km/h se předek díky aerodynamickým vlivům nadzvedává a ztrácí přítlak. Řízení zlehkne a stává se velmi citlivým. Je třeba si dávat pozor na nepřiměřené pohyby volantem. Dálniční přesuny však Lambu zcela vyhovují a vzdálenosti zkracuje jako máloco. Navíc je pohodlné a tiché, ehmm, tiché myšleno tak, že nepropouští aerodynamický hluk. Mít toto auto vlastní tak do dvou dnů odevzdávám řídicí průkaz, vlastně ne jen ten, asi by mě rovnou postavili ke zdi, protože jakékoli výraznější zašlápnutí plynu Vás ihned přiblíží magické „třístovce“ a u této rychlosti jsem se na dálnici pohyboval skoro pořád… Zcela však chápu, proč si italská dálniční policie vybrala právě toto Lambo.

Sjíždím na mé oblíbené okresky v okolí Karlštejna, řidičák už konečně přestává blednout (asi proto, že netuší, co ho čeká zde), projíždím klidně pár vesnic, kde Gallardo způsobuje státní svátek a hned za nimi mě nenapadá nic lepšího, než zmáčknout tlačítko s nápisem Corsa! Italský ekvivalent slova Race změní LP560-4 v naprostého psychopata s chutí vraždit vše živé kolem sebe. Odezva na plyn je ostrá jako u závodních speciálů a převodovka se sice ještě více zrychlí, ale to, co provede s tělem posádky při řazení je absurdní. Jednospojkové systémy kopou vždy, ale ve spojení s tímto režimem a výkonem je to jako rána od rozběhlého býka. Neskutečné! Převodovka pochopitelně nedosahuje rychlosti a jemnosti dvouspojek ve Ferrari, ale osobně se mi líbí prostě více! Možná jsem masochista se sebedestruktivními sklony, ale tohle má něco do sebe – ta nespoutaná brutalita a charakter zabijáka je prostě fajn!

Silnice se začíná výrazně klikatit a Lambo mě jako nevychovaný fracek nutí jet stále ostřeji. Podvozek díky pohonu všech kol nabízí obrovský grip, ale není blbuvzdorný. Gallardo je na limitu jemně nedotáčivé díky lehkému předku, ale ihned se bez varování vrhne do přetáčivosti. Stejně tak pokud brzy přidáte nebo neurvale uberete plyn. Gallardo má holt chuť házet zadečkem kdykoli a kdekoli! Samosvorný diferenciál na zadní nápravě prostě dělá své. Pokud tedy chcete, umí potěšit rychlými a dlouhými drifty – navíc je při tom ukázkově poslušné a reaguje na sebemenší korekci volantem. Při žádném powerslidu jsem nezaznamenal, že by auto udělalo něco nečekaného. Stále však platí pravidlo, že s podobným autem se nedá jet styl „sednu a dám plný!“ Při čisté rychlé stopě se dá akcelerovat výrazně dříve než u obyčejné zadokolky, ale je třeba počítat s tím, že Gallardo se nejprve zakousne předními koly a pak se pustí zadními. Gallardo však hravě zvládá české silnice a ani na rozbitém asfaltu neodskakuje. Dokonce ani nepřenáší rázy od náprav a spolehlivě žehlí nekvalitní povrchy. Jsou však situace, kdy umí být opravdu zákeřné – na brzdách! Keramické brzdy mají destruktivní účinek a nepodařilo se mi je, byť jen trochu, unavit ani po celodenní rychlé jízdě, ale Gallardo je při ostrém brzdění silně nestabilní. Prostě začne plavat. Poprvé to člověka vyděsí, ale po chvíli to prostě začnete brát. Projedete zatáčku šílenou rychlostí, na rovince se katapultujete přes dvěstě, pak plné brzdy, kontra sem, kontra tam a vše zase začíná znova! Je to další věc, která koresponduje s neotřelým charakterem auta a dodává mu drsňáckou image. A ano, věřím, že někomu to může způsobit nedostatek spodního prádla v zásobě.

Gallardo LP560-4 nově taky nabízí Thrust Mode, což je vlastně řízený start. Stačí zvolit režim Corsa, vypnout ESP, zmačknout brzdu, dát plný plyn a brzdu uvolnit. To, co následuje se dá nazvat spíše řízeným odstřelem. Lambo vyrazí s enormní trakcí vpřed, protlačí Vám orgány sedákem a za tři a půl vteřiny jste na stovce. Neskutečný pocit!

Řízení, podvozek, převodovka, brzdy, zvuk – vše patří k tomu nejlepšímu, co lze v autě zažít. Gallardo už sice není tak nekompromisní, jako starší Lamba, ale stále nezapře své DNA a v dnešní době patří k těm supersportům, které Vás budou umět vystrašit. To u Ferrari ani Porsche už nenajdete. Má nějaké chyby – třeba sedadla by mohla nabídnout více bočního vedení a pádla pod volantem by si zasloužila lepší tvar a dosah… Jsou to však jen maličkosti a v globálu se jedná o opravdový skvost automobilové techniky. A hlavně má to nejdůležitější – umí vykouzlit úsměv nevídaných rozměrů. A o tom by každý supersport měl být především – o nespoutané radosti!