Test Lada (VAZ) 2101: Jak se jezdí s “lidovým hrdinou” dnes?
Kdo by neznal legendární vůz, který se stal symbolem sovětské éry a lidovým hrdinou své doby, kdy byl výběr nových automobilů silně omezený. V dnešní době se již jedná o plnohodnotný veterán a pryč jsou doby, kdy se ho lidí zbavovali za pár korun. Cena stoupá a na některých trzích, zejména těch západních, se jedná o vyhledávané sběratelské zboží. Jeden nádherně zrestaurovaný kousek jsem si zkusil řídit v dnešních silničních podmínkách. Je to zajímavý zážitek. Nejprve se však pojďme podívat, jak vůbec ruská ikona vznikla.
V roce 1966 vznikla dohoda o spolupráci mezi sovětskou vládou a automobilkou Fiat, která poskytla licenci na výrobu automobilu. Nejdříve však bylo nutné vybudovat továrnu. Jako místo bylo vybráno povolžské město Stavropol na Volze, pojmenované v roce 1964 po předsedovi italské komunistické strany Palmiru Togliattim. Za čtyři roky od podepsání smlouvy byla za pomoci italských odborníků dostavěna rozlehlá a moderní automobilka, která se již v druhé polovině 70. let stala hlavním producentem osobních automobilů v zemi.
Vůz se začal na domácím trhu prodávat od srpna roku 1970, světová premiéra proběhla na počátku roku 1971 na autosalonu v Bruselu pod jménem Slavia, ovšem toto jméno nakonec použito nebylo. Model se tak na tamním trhu prodával pod jménem Žiguli (Жигули). Pro exportní trhy se používal název Lada, v západních zemích se prodával pod označením Lada 1201. Vůz koncepčně vycházel z italského Fiatu 124, který pro potřeby východních silnic prošel řadou změn, včetně instalování zcela nového čtyřválcového motoru, kterým byl podélně uložený čtyřválec OHC o objemu 1 198 cm3. Výkon 44 kW (60 koní) byl přenášen čtyřstupňovou manuální převodovku na zadní kola. 955 kg těžký vůz dosahoval maximální rychlosti lehce přes 140 km/h.
Bylo také nutné vyztužit samonosnou ocelovou karoserii, což se projevilo na tlustší střeše či silnějších sloupcích. Změnami prošel také podvozek. Poháněná zadní tuhá náprava byla odlehčená dvěma dvojicemi podélných ramen s panhardovou tyčí napříč. Vpředu zůstala nezávisle odpružená přední náprava. Vůz dostal také odolnější pérování a spolehlivější bubnové brzdy. Pětimístný automobil s karoserii sedan nabízel úložný prostor 380 litrů.
Model 2101 se stal velmi oblíbeným zejména v domácím Sovětském svazu, ale i v ostatních zemích socialistického tábora a stal se základem pro vývoj dalších důležitých modelů značky VAZ. Za třináct let výroby vzniklo celkem na 3 miliony exemplářů modelu 2101. V ČSSR, kde reprezentoval vyšší část nabídky nových automobilů, se prodalo 156 tisíc těchto vozů. Dovoz do západních zemí mohl probíhat až od roku 1974, kdy skončil prodej italského Fiatu 124.
Italský design v dnešní době dozrál a zejména první verze, kterou máme v testu, už nepůsobí tou pochroumanou image jako před lety. Už samotné usednutí dovnitř vzbudí úsměv a odhalí, jaký pokrok dnešní auta zaznamenala. Zpracování Lady je však výborné a jednoduché. Celá palubní deska, sedadla a obložení dveří jsou z kvalitní koženky a interiér doplňují jen ty nejdůležitější prvky. Tradiční obdélníkový sdružený ukazatel před řidičem zobrazuje rychlost, teplotu vody a stav palivové nádrže. Na středovém tunelu je jednoduché ovládání ventilace a to je vše. Na pohled je však interiér hezký.
Posed v měkkých gaučových sedadlech je spíše vyšší, ale zato velmi pohodlný. Nečekejte však žádnou oporu v zatáčkách – po kožence kloužete do stran a nic vám v tom nezabrání. Nezbývá, než se pevně držet tenkého a velkého volantu. Řízení je samozřejmě bez posilovače a má poměrně velký převod. S volantem se tak dost napracujete a vůz vyžaduje neustále korekce. Samotné rozjetí už dnes také není úplně jednoduché – nejprve je potřeba použít sytič paliva, dlouze otáčet klíčkem a prošlapávat plynový pedál. Teprve poté se Lada probudí k životu. Spojka je relativně tuhá, ale její záběr je plynulý hned od spodní polohy. První rozjetí tak neznamenalo ostudné zdechnutí motoru.
Převodovka je klasické “háčko” její chod je ale docela nepřesný a vyžaduje sílu. Motor a jeho projev pak odpovídá nízkému výkonu a své jednoduché koncepce. Je třeba jej točit a využívat celé spektrum otáček. Akcelerace je ale docela dobrá a relativně lehké auto nabírá rychlost zcela plynule. Vůz nemusíte tolik “roztahávat” jako některá jiná dobová auta s malým čtyřválcem, zejména pak líné škodovky. Problém ale nastane, když je potřeba prudce brzdit – Lada prostě nebrzdí a není to chyba, ale vlastnost. V hustotě dnešního provozu jsem se občas bál o kufry aut přede mnou 
Jistotě při řízení nepomáhá ani absence pravého zpětného zrcátka. Při změně pruhů se tak musíte prostě otočit dozadu a podívat se sami. Podvozek nabídne skvělý komfort a přes veškeré nerovnosti se bezstarostně zhoupne. Houpe se i v zatáčkách a tomu odpovídají i náklony karoserie, které jsou přímo absurdní. Je to však část charakteru a krásně to dokresluje celkovou atmosféru a pocit na palubě. Je to jako vznášet se nad vozovkou a ta plavnost je vážně návyková. Inu, přizpůsobení pro drsné sovětské cesty se tady rozhodně nezapře.
A víte co? Ono to nakonec není ani tak zlé v zatáčkách. Jasně, první se to zhoupne do všech stran, ale kola se drží silnice velmi dobře a auto je v zatáčkách stabilní na jakémkoli povrchu. Vymetač okresek to samozřejmě není, ale jízda je naprosto uspokojivá. Nejvíc si auto stejně vychutnávám poklidným brouzdáním krajinou, kdy na mě z každého detailu dýchá dobová atmosféra – krátké a měkké sedáky, tenký volant a naprosto strohý interiér, kde je jen to nejnutnější. Je to naprosto osvobozující pocit, kdy cítíte, že auto ještě musíte řídit a prát se všemi ovládacími prvky. A také musíte přemýšlet – není tu totiž žádný asistent, který to pak vyřeší za vás, jen vy a mechanický stroj. Nic víc. A je to krásné.
A skvělé je i řízení, které netrpí pověstnou gumovostí tehdejších aut. Žiguli na volant ochotně reaguje a v rukách přesně cítíte, co se děje pod koly a s celým podvozkem. Neříkám, že je to nejlepší veterán, ale rozhodně chápu, proč si ho tehdy lidé kupovali namísto dobových škodovek. Taková 120 L se této Ladě v ničem rovnat nemohla a po projížďce v obou to už dnes vím.
Vůz je navíc v současné době ještě stále dostupný za rozumné peníze a s výhledem dobré investice. O tom svědčí i fakt, že hned co jsem tento kousek dotestoval, prodal se. Zájem je holt veliký. Pokud tak chcete obdobné auto, a zrovna Lada se vám líbí, běžte do ní. Rozhodně je to zážitek.
« Nemrznoucí kapaliny do ostřikovačů a jejich temná úskalí Test ojetiny Jaguar XK: Osmiválec, skvostný design a jízdní vlastnosti z říše snů »
