Test Kia Stinger GT 3,3 V6 T-GDI AWD: Přehlížet ji je velká chyba
Pokrok koncernu Hyundai Kia Automotive Group, do kterého spadají obě jmenované značky, je opravdu obrovský a krásně ukazuje, jak se podceňování konkurence může vymstít. Mezitím, co tradiční evropské koncerny spaly, Korejci mají několik plně elektrických vozidel, phev hybridů a dokonce automobilů na vodík. Také mají jednu zajímavou platformu, na které staví něco, co by nás před jednou dekádou ani nenapadlo – gran turisma se zadním náhonem.
A protože mají tyto firmy stále chuť dokazovat, co umí, tak se pustily do vod, kde by je nikdo nečekal. Začaly lovit v revíru Německé prémie. Jak se to povedlo, jsem zjišťoval za volantem nejsilnějšího Korejského vozu – Kia Stinger GT s dvakrát přeplňovaným šestiválcem.
Na americkém trhu se prodává celá škála takových modelů pod značkou Genesis, u nás v Evropě je zatím jedinou vlaštovkou KIA Stinger, která na tomto základě stojí. Její finální naladění navíc dělal bývalý šéf divize M od BMW, Albert Biermann. Ten stojí také za fantastickým hot-hatchem i30 N. Stinger má však jiné priority, a tak sportovnost nebyla na prvním místě, je to vlastně ideální GT s velmi známým DNA. Začněme nejdříve vzhledem, ten je totiž velmi působivý.
Stinger GT je vážně nádherný kus auta. Jedná se o majestátní Gran turismo se vším, co k tomu patří. Je na něm vidět, že si tvůrci opravdu věří a nechtějí se držet při zdi. Karoserie chytře prodává tvary, které musí udělat radost každému fandovi sportovních, svalnatých „GéTéček“. Až nečekaně rozkročená a placatá karoserie se výrazně rozšiřuje směrem k zádi takovým způsobem, že byste sotva čekali druhý pár dveří. Auto kombinuje agresivní příď s elegantní zadní částí. Právě vzadu se nachází asi jediný prvek, který mě na karoserii vyloženě ruší, a to červená odrazka zasahující hluboko do blatníku. Opravdu se jedná pouze o odrazku, a já nerozumím smyslu tohoto prvku. Dalším kontroverzním prvkem jsou všudy přítomné falešné nasávací otvory. Ale tady asi nelze vinit Kiu.
Stáli jste někdy poblíž moderního BMW, Audi, Mercedesu? Tam jste kolikrát rádi alespoň za skutečný výfuk – doba je taková. Stinger získává body k dobru alespoň tím, že koncovky výfuku a žábry pro odvod horkého vzduchu od brzd na předním blatníku jsou skutečné. Mně to rozhodně neodkáže zkazit radost z povedeného auta. Takovou třešničkou na dortu jsou krásná devatenáctipalcová kola, která vypadají, jak když mají centrální matici a ukrývají rudé třmeny brzd Brembo. Za co designéři rozhodně zaslouží pochvalu je to, že Stinger v sobě nese jasné DNA značky, ale zároveň vypadá jako prémiový produkt. Možná se to zdá jako hračka, ale vtisknout prvky značky, kterou lidé považují za levnou, do luxusního vozu není sranda a chválím za odvahu zachovat si tvář i v segmentu, kde se hraje na image daleko víc, než jinde.
Modernizace Stingeru byla designově hodně decentní, omezila se jen na drobné retuše. Na první pohled zepředu nepoznáte, že jde o modernizovanou verzi, má jen přepracovanou grafiku světlometů (Matrix funkci bohužel stále nemají). Zboku si toho všimnete hlavně kvůli novým kolům, ovšem nejvíce je to znát vzadu. Zejména v šeru nebo ve tmě, kdy se rozsvítí světlomety. Designéři totiž využili už dříve použitou linku mezi světlomety a „rozsvítili ji“, protože dříve sloužila jen jako designový doplněk.
Na pohled se příliš nezměnil ani interiér, výrobce se opět soustředil jen na detaily. Tím nejznatelnějším je nový displej multimédií s úhlopříčkou 10,25 palce a grafikou, kterou používají nejnovější modely Kia. Spíše však oceníte to, že k němu můžete připojit hned dvě zařízení najednou a samozřejmě umí Apple CarPlay a Android Auto. Novinkou je také částečně digitální přístrojový štít.
Základní architektura je podobná modelu Optima, kde KIA poprvé zkusila takové ergonomické uspořádání. Stinger ale přidává výrazně lepší zpracování a několik krásných detailů. Nejvíce se mi líbila kolébková tlačítka na vyhřívaní sedadel a zpracování výplně dveří. Interiéru dominuje široký středový tunel a tablet multimediálního rozhraní. KIA zachovala většinu hardware tlačítek, což považuji za výhodu. Samotný infotainment je sice rychlý a má hezkou grafiku, ale klasická tlačítka potěší.
Volič převodovky je podobný těm od AUDI, nicméně jeho tvar je velmi příjemný pokud potřebujete odložit ruku. Sedadla poskytují dobré boční vedení a navíc jsou pohodlná. Potěší i jejich relativně nízké ukotvení. V interiéru se celkově cítíte správně. Nízký profil prosklení, posed dole a výhled na dlouhou kapotu. Tohle je ideální recept na správné gran turismo. Kdybych tak měl v Kie Stinger zkusit uhodnout jen jedinou věc, kterou tady udělal ex BMW M vedoucí Albert Biermann, je to právě řidičská pozice.
Samozřejmě, ve výbavě nechybí nic. Stinger disponuje head-up displejem s parádní grafikou, vyhříváním i odvětráváním sedadel (výhřev platí i pro volant), radarovým tempomatem a veškerou škálou moderní konektivity a asistenčních bezpečnostních systémů. Ve tmě oceníte i přední světlomety, které mají automatický režim dálkových světel.
Automobilka zapracovala také na asistentech – a to jak těch pasivních, tak i těch aktivních. Řidič tak může využít nejen pomoci adaptivního tempomatu, ale vylepšené jsou také systémy autonomního nouzového brzdění, aktivní vedení v jízdních pruzích, ale i lepší monitorování situace při couvání z parkovacích míst. V rámci faceliftu dostal Stinger nové monitorování mrtvého úhlu. Přístrojový panel není digitální zcela, takže monitorování mrtvého úhlu není tak povedené jako u nových generací jiných modelů, ale funguje stejně. Jakmile aktivujete blinkr, na displeji se mezi budíky automaticky objeví obraz z kamery, umístěné ve zpětném zrcátku. Nechybí ale ani klasické ikonky přímo ve sklíčkách vnějších zpětných zrcátek a upozornění může být zobrazeno i v head-up displeji. Ten má mimochodem opravdu velké možnosti úpravy zobrazení, ale jeho nastavení je schováno hluboko v Menu multimediálního systému. Je navíc velký, barevný a přehledný.
Tím nejlepším ale na autě není to, jak vypadá, nebo jak se v něm sedí. Tím nejlepším je jeho srdce – a to dvakrát přeplňovaný šestiválec o objemu 3,3 litru. Motor produkuje 269 kW a 510 Nm dostupných už od 1300 otáček za minutu! Tato jednotka je tak potentní, že přes 1,8 tuny vážící kolos vystřelí na stovku za 4,9 sekundy a zarazí ho až omezovač na 270 kilometrech v hodině (je vám jasné, proč je omezovač posunut o 20 kilometrů v hodině oproti Němcům).
Motor má vskutku mamutí sílu a je zrovna vcelku jednou jakou rychlostí jedete, nebo kolik máte zrovna otáček. Každé seznámení plynu s podlahou odmění působivým zátahem doprovázeným lahodným zvukem „véšestky“. Dynamika tohoto auta je něco, co mě udivovalo po celou dobu testu. Ať už šlo o sprinty z místa, nebo pružné zrychlení, Kia předváděla zátah srovnatelný se sportovními vozy. Samotný motor je skvělý.
Nejvíc mu sedí střední otáčky, ale při výletu napříč otáčkoměrem umí výkon jemně gradovat, takže nepůsobí nijak tupě a pocitově vám svůj výkon dá opravdu ochutnat. Charakter motoru se může plynule měnit od jemné aristokratické demonstrace síly až po surovou, síru plivající bestii. Při běžné jízdě je ale motor sametový a chová se naprosto samozřejmě – to je něco, co ve čtyřválci nikdy nezažijete a já jsem rád, že Korejci stále nabízí takové motory. Spojený je výhradně s osmistupňovým automatem vlastní konstrukce, který pro mě byl celkem překvapení. V ničem si nezadá s konkurencí. Při běžné jízdě pracuje tak delikátně, že změnu rychlostního stupně nezaznamená ani to necitlivější pozadí, naopak ve sportovním režimu umí „kopat“ téměř jako sekvence. Logika i rychlost řazení je velice dobrá a na povely pádly reaguje vcelku slušně – díky obřímu točivému momentu ale není potřeba řadit zběsile. Po týdnu se apetit auta ustálil lehce nad 11 litry a to jsem velice často využíval jeho potenciál. Ve městě počítejte s něčím kolem 14 litrů, při dlouhých cestách se dá podívat i pod 10. Na takové auto zcela odpovídající hodnoty.
Podvozek zapadá do celé skládačky jako poslední dílek. Vše zmíněné výš by bylo k ničemu, když by Stinger nedokázal jako pořádné GT jezdit. Adaptivní podvozek má sice tužší nastavení, ale nikdy jsem se nedostal do situace, že bych si řekl, že je moc tvrdý. Je to přesně ten kompromis, který mám rád. Auto dokáže být plavné a komfortní, ale zároveň vás zcela neodřízne od dění pod koly. Dává vám stálý pocit jistoty a kontroly nad autem. Podvozek je samozřejmě adaptivní a v nastavení Sport+ už je to na denní ježdění trochu moc, ale pokud se před vámi otevře nádherná klikatá cesta, budete křičet blahem ve všech pádech Korejštiny.
Naštěstí se dá celé auto konfigurovat nezávisle, takže klidně můžete zvolit nejostřejší naladění motoru, ale nejměkčí nastavení podvozku, což vám dává absolutní svobodu v personalizaci vlastního jízdního stylu. Od roku 2019 je tady navíc jedna zásadní změna už ve standardu. Tou jsou přítomnost samosvorného diferenciálu mezi zadními koly. To posouvá už tak skvělé jízdní vlastnosti ještě o kousek dál. Čtyřkolka preferující zadní nápravu vám v kombinaci se “špérou” opravdu vykouzlí úsměv na tváři. Při jízdě na okreskách je cítit, jak se celé auto opírá do zadku a je nádherně čitelné. Samozřejmě nečekejte hbitost hot hatchů – pořád se jedná o těžkou čtyřkolku, ale auto umí být opravdu zatraceně rychlé, a co je důležité – bude vás bavit! Výtečně je také nastaven posilovač. Řízení je příjemně tuhé a dokonce umí poskytnout i trochu informací od předních kol. O brzdění se starají čtyřpístkové brzdy Brembo, na které je absolutní spoleh a celý kolos dokáží zastavit téměř na místě.
Jako správné GT musí umět Stinger také polykat kilometry na dálnici. Tady je auto naprosto ukázkově stabilní, ani rychlosti daleko nad 200 kilometrů v hodině mu nedělají problém a odhlučnění je také na skvělé úrovni. Ani nevíte, jak rád bych při psaní tohoto testu sedl do Stingeru a vydal se po vlastní ose na Francouzskou riviéru, užíval si dlouhé lány dálnic i horské průsmyky. Přesně tuhle touhu řídit ve vás správné GT má probouzet a Stinger to umí dokonale.
Kia Stinger je auto, které by měl každý milovník benzínu oslavovat. Nabízí nadbytek výkonu, skvělý motor i zpracování. Jízdu v něm budete milovat a věřte nebo ne, ale otáčí se za ním kupa lidí. Je to možná poslední dostupné GT s pořádným motorem, tak kupujte, dokud jsou. Aktuálním trendem je (zejména kvůli zpřísňujícím se předpisům a zdražující se výrobě), že auta zdražují a nevyhnulo se to ani Stingeru. Navýšení ceny z 1 339 980 Kč, které jste zaplatili za verzi před modernizací, na 1 449 980 Kč, což zaplatíte za testovanou verzi, je prakticky zanedbatelné. Ze 114 prodaných kusů na českém trhu od listopadu 2017 zvolilo šestiválec 80 % zákazníků. A vůbec se není čemu divit…
Plusy
– Design
– Skvělý motor
– Kvalita materiálů a zpracování
– Jízdní vlastnosti
– Cena
Mínusy
– Horší nastupování dozadu
« Test Honda CB1000R Black Edition: Černá droga Obytná dodávka na ruský způsob: Buchanka UAZ 2206 Bajkal AMC vstupuje na český trh »
