Test Kia Sportage 1.6 CRDI mHEV: Není to jen o vzhledu
Třída kompaktních SUV je dnes tou nejspíš nejnašlapanější automobilovou kategorií. Desítky modelů od různých výrobců, které si jsou podobné jako vejce vejci. Lidé zkrátka chtějí univerzál, který lehce zapadne do běžné šedi dnešních parkovišť, zároveň ale vypadá trochu dobrodružně. A automobilky taková auta zase rády produkují, protože to nedá moc práce. Je to taková automobilová variace na „UHO“ (univerzální hnědá omáčka). Ne všichni výrobci ale chtějí jít touto uniformní cestou. Třeba taková Kia a její nová Sportage. Její design je šokující. Co když vám ale řeknu, že vzhled není nejvýraznější částí jejího charakteru?
Design je dost individuální záležitost a jelikož se každému líbí něco jiného, je složité ho nějak hodnotit. O to víc, když jde o něco tak extravagantního, jako nová Sportage. Věřím, že toho auto bude rozdělovat lidi na dva tábory. Jedni ho budou obdivovat za odvahu, druzí odsuzovat – pravděpodobně taky za odvahu. Ale asi se nenajde nikdo, kdo by na její design neměl názor. A to je správné. Auta mají budit emoce. Já osobně se stále nějak nemůžu rozhodnout, do které skupiny patřím. Během testu se mi to pravidelně měnilo podle toho, jak dobře jsem se vyspal. Jednou jsem obdivoval rafinovaně protažené denní svícení až do půlky kapoty, podruhé zase přemýšlel, koho napadlo dát světa tak do kraje masky, že auto z čelního pohledu vypadá jak sumec. Na tom autě se toho designově zkrátka děje tak moc, že je prakticky nemožné se na něj dívat jako na celek. Výsledné rozhodnutí tedy nechám na vás.
Je ale až s podivem, jak konzervativní je oproti tomu interiér. Konzervativní tady ale určitě neznamená nudný. Kie se podařilo vytvořit minimalistický, zároveň ale pohledný a moderní interiér. Dominantou je zahnutý dvojdisplej před řidičem. Ten má krásné zobrazení, infotainment je svižný (i když ne zrovna intuitivní) a také je společně s celou palubní deskou umístěný velice nízko. Z pozice řidiče tak máte velice dobrý přehled o tom, co se děje před autem. Zamrzí jen dvě věci. Tou první je minimální možnost konfigurace kapličky přístrojů, tou druhou je propojení Apple CarPlay a Android auto přes kabel – jestli to jde i bezdrátově, nebyl jsem schopný na to přijít.
I přes minimalistický přístup k architektuře palubní desky se ale automobilce podařilo zachovat skvělou ergonomii. Pro často používané funkce (výhřev/odvětrávání sedadel, start-stop systém, volba jízdních režimů atd), tady totiž stále zůstala tlačítka. Spousta výrobců by se z toho mohla poučit. Minimalismus nemusí za každou cenu znamenat ergonomické peklo. Chytré řešení přináší dotykový displej pod hlavní obrazovkou. Ten slouží pro ovládání médií i tepelného komfortu, mezi čímž listujete stiskem tlačítka podle toho, jestli chcete zrovna měnit teplotu nebo hlasitost – na oboje funkce pak slouží otočné tlačítko. Je to opravdu elegantní a funkční řešení, které ubralo počet ovládacích prvků, ale nezhoršilo ergonomii – navíc to vypadá velice futuristicky. Zmínku si taky zaslouží velice dobré materiály, a dobré zpracování. Sportage uvnitř skutečně působí draze.
Pokud jde o místo, tak je ho uvnitř o poznání víc, než bych čekal. A to jak vepředu, tak vzadu. Bez sebemenších problémů spolkne Kia Sportage 4 dospělé i se zavazadly. Kufr v základu pobere 526 litrů. Taky jsou zde vynikající sedačky. Pokud nemáte fůru dětí, tak tohle je opravdu „všechno“ auto, co kdy budete potřebovat.
Pohyb auta měl v mém případě na starosti čtyřválcový diesel o objemu 1.6 litru. Ten posílal na všechna čtyři kola výkon 100 kW a 320 Nm. Při hmotnosti lehce přesahující 1.6 tuny to nejsou zrovna slibné hodnoty, ale motor se nakonec ukázal čipernější, než co sliboval papír. Hodnota zrychlení „na sto“ za 11.6 sekundy sice hovoří o opaku, ale tohle auto není sprinter. Jde především o pružnost a ta je naprosto v pořádku. To je zásluha především velice dobrého sladění s dvojspojkovou automatickou převodovkou. Ta jako by vždy přesně věděla, jakou rychlost nachystat, nečekala zbytečně s podřazováním a celkově se chovala na jedničku. Taky jde o mild hybrid, což ještě zlepšuje hbytost reakcí na povely plynu. Spotřeba se pohyboval někde kolem sedmi litrů. Možná jsem čekal o něco méně, ale zrovna tragédie to není – slovy klasika: „Not great, not terrible.“
Jak jsem ale nastínil na začátku, nejvýraznější částí Sportage není její vzhled. Nejvýraznější částí jsou jízdní vlastnosti. Bez zbytečného natahování, Sportage ve výbavě GT line jezdí skvěle. A je zrovna docela jedno, kde jedete. Podvozek je doslova elastický a umí se přizpůsobit každé situaci. Ve městě je dostatečně poddajný na to, aby vysál všechny druhy nerovností a umí vykouzlit ukázkový komfort. Ani série krátkých nerovností ho nerozhodí a na nějaké poskakování nebo dupání do kabiny můžete zapomenout. Jakmile ale město opustíte, nestane se jeho plyšový charakter vaším nepřítelem. Auto si totiž zachovává jistou tuhost a jeho měkkost nikdy nejde do bodu, kdy začne působit gumově. V zatáčkách se tak téměř nenaklání, je stabilní a nezáludná. Při rychlejší jízdě na okresce působí spíš jak trochu větší hatchback. S ochotou mění směr a působí agilně. Velice dobře je nastavené taky řízení. To je na dnešní poměry lehce těžší (což beru spíš jako výhodu), je tak akorát dlouhé a v rukách působí naprosto přirozeně.
Jízdně na mě Sportage skutečně zapůsobila. Může to být způsobeno i tím, že verze GT line je jako jediná vybavena adaptivními tlumiči. Bohužel zatím nemám srovnání s běžnými verzemi. Každopádně jde o jedno z nejlépe jezdících aut v této třídě. Pokud je pro vás takové auto ale spíš dálník, tak vás můžu uklidnit. I při požírání stovek kilometrů bez zastavení je Sportage příjemný parťák. Směrová stabilita je velice dobrá, stejně tak odhlučnění. Při rodinných výlet taky potěší klasická spolehlivá čtyřkolka s mezinápravovou spojkou, která má několik jízdních režimů pro různé situace. Se světlou výškou 172 mm nečekejte moc dovádění v těžším terénu, ale jak vám asi došlo z textu, Sportage je SUV zaměřené především na jízdu po silnici a pohon všech kol tu slouží spíš jako pojistka toho, že i v nepřízni počasí se bez problémů dostanete do cíle své cesty.
Kia Sportage nové generace skutečně nedělá nic napůl a pokud jste v té skupině, které její design imponuje, tak na ní budete velice těžko hledat nějaké zápory. Já jsem za celý týden nenašel nic, co by mi vyloženě vadilo. Počítejte ale s tím, že za kvalitu se platí. Základní provedení Sportage vyjde na necelých 600 tisíc, testovaný diesel začíná kolem tři čtvrtě milionu. Se všemi příplatky se ale cena testovaného auta přehoupla přes 1.1 milionu.
Plusy
– Prostorný interiér
– Skvělý podvozek
– Naladění DCT převodovky
Mínusy
– Umí být drahá
« Test ojetiny Mazda 6 2.2 SkyActiv-D: Kráska Na mosteckém okruhu přistálo letadlo »
