Test Kia ProCeed 1.5 T–GDi: Praktičnost nemusí být nuda
Dodnes si vzpomínám na moje první setkání s modelem Kia Proceed. Bylo to kdesi na silnici a jen jsme se letmo minuli. Už přesně nevím to místo a je to vlastně i nedůležité. Na co ale nezapomenu bylo to, že jsem se v první chvíli, kdy jsem si prohlédl celou siluetu vozu zarazil. Ptal jsem se sám sebe, jestli jsem vůbec dobře viděl. Naštěstí jsem jel zrovna s kolegou z redakce, a tak jsem se ho mohl rovnou zeptat: „Hele to byla vážně Kia ProCeed?“
Odpověď zněla ano a já jsem o ní ještě nějakou chvíli přemýšlel. Nevím proč. Není to supersport, který rozbuší srdce, není to ani žádný klasik vyvolávající nostalgické pocity a ani obrovské auto vzbuzující na první dobrou pocit bezpečí a nezastavitelnosti. Co ale rozhodně Kia Proceed nepostrádá, je umění vyvolat zájem.
Ano, i Kia totiž umí vyrobit shootingbrake. A nutno říci, že hned na první dobrou se jí povedl skoro dokonalý. Říkám sice jen skoro, ale to jen díky tomu, že mi přece jen zepředu chybí asi tak 5 bodů do absolutních 100%. Provedení shootingbrake se mě osobně líbí moc. Už třeba u Volskwagenu Arteon mě toto karosářské provedení oslovilo okamžitě, a kdybych měl definovat zákazníka, na koho tímhle tvarem automobilky cílí, tak jsem to zrovna já.
Mísí se ve mně totiž chtíč mít ten nejhezčí tvar karoserie, kterým je pro mě pořád bezesporu kupé, zároveň si ale uvědomuji jeho nepraktičnost a pokud nemám v garáži místo na několik aut najednou, do kupé se prostě na delší dovolenou balit nechci.
Na druhou stranu se mi zase nechce usedat do krabicoidního kombíku, kam sice všechno pohodlně naložím, ale emoci ve mně vzbudí asi takovou, jako když se zrovna dívám na to, jak hrají hokej v Japonsku. Dokonalým mixem, ale zároveň i nutným kompromisem je právě karoserie shootingbrake, která se v sobě snaží snoubit klasické kombi s kupé dohromady.
Kia ProCeed je minimálně svojí přední částí nepřehlédnutelně zařazená do své rodiny. Trochu mě mrzí, že skoro všechny modely značky sdílí velmi podobnou architekturu čumáku. Obzvláště model ProCeed by si zasloužil na přední části přidat v dravosti. A čím víc tím líp. Několik doplňků na bocích karoserie, zejména chromové linky kolem oken a výrazný roh v zadní části ale vnáší do boční siluety určitý druh hodnotnosti.
Nejdůležitější je pohled na rychle se svažující záď. Tady už je to úplně jiná písnička a vlastně to, co především dělá ProCeed ProCeedem. Tady se rozhodovalo na perech designérů, že se Kia pokusí udělat shootingbrake. A povedlo se jim to velmi dobře. Malé trojúhelníkové světýlko pod horním spojlerem a zaoblené páté dveře posouvají Kiu do úplně jiného světa zájmu řidiče. Zadní LED světla spojená uprostřed linkou, navozující vzhled sportovních brýlí, dvě široké koncovky výfuku (i když slepé) v široce rozkročeném nárazníku. To vše jsou nepřehlédnutelně sexy věci, které Kie sednou, jako prdel na hrnec.
Odmyslete si příchod k vozu zepředu a nápisy. Nejednomu se může vnuknout podobnost s modely, jakými jsou třeba Mercedes CLA nebo Porsche Panamera. Jasně slyšel jsem z úst kritiků, že zadní nárazník neměl jít do široka, jako roztažená minisukně a měl pokračovat v oblém směru dál pod auto. Mě se ale ProCeed líbí právě takový, jaký je. První dojem z rychle se svažující zádi může být ten, že se do kufru nic moc nevejde. Na výšku si sice nic moc vyskakovat nemůžu, ale široká ložná plocha a celkových 594 litrů mi rozhodně stačí. Asi se nikdo neubrání otázce, jak dalece se Kia ProCeed může v praktičnosti přiblížit pořádnému kombi. V některých věcech se mu kupodivu dokáže podobat poměrně hodně, v některých už méně.
Asi jediné a zároveň největší negativní zjištění pro mě přišlo hned po usednutí a tím byl výhled ve středovém zpětném zrcátku. Jsem zvyklý v něm vidět do dáli za auto, kam až krajina dovolí. Tady jsem ale viděl maximálně silnici 30 metrů za sebe. Vůbec mi nevadilo, že je zrcátko menší. Svojí velikostí se naopak hodí k malému zadnímu oknu, ale úhel byl prostě zvláštní. Nebylo to ani sedačkou, kterou mám rád nastavenou až skoro na podlaze. Sice bych si dokázal představit posez s ohledem na sportovní ražení ProCeedu ještě o něco nižší, ale v nejnižším nastavení mi pozice vyhovovala.
S provedením sedaček jsem byl spokojený. Mají hezký sportovní styl s výšivkou řady GT Line. Jejich materiál mi byl příjemný, čalounění akurátní tuhosti a boční vedení přiměřené modelu. Na zadních sedačkách to sice není na přílišné vyskakování, ale na kratší výlet jsme se ve čtyřech stejně vydali a nikdo si nestěžoval.
Nejvíce je na Kie ProCeed znát to, že už není úplnou novinkou při pohledu na palubní desku. Je vidět, že svůj zrod prodělala akorát někde na přelomu doby, kdy se v palubních deskách neúprosně začaly prosazovat displeje a dotykové plochy, zároveň ale ještě sklady výrobců stále přetékaly tlačítky a ta se musela ještě všechna domontovat.
Palubní deska je jeden velký displej, stejně tak infotainment je pořádně velký a dotykový. To, že je vystrčený nahoru do prostoru mi nevadí. Dělá to tak i spousta ostatních. Stačí mi, že nezasahuje do výhledu v předním okně a jsem spokojený. S jeho grafikou ani rychlostí odezvy jsem se rozčilovat nemusel. Určitou výtku jsem měl k navigaci, která sice navigovala, ale v porovnání s Google mapami někdy vybírala poněkud zmatečnou cestu. Do cíle však vždy dovedla. Horní displejovou část doplňuje spousta tlačítek, která jsou už na první pohled perfektně logicky uspořádaná. Infotainment doplňují dva velké otočné knoflíky a řada tlačítek pro ovládání jednotlivých podmenu mezi nimi.
Na středovém panelu níže mě těší klasicky uspořádané ovládání klimatizace. Je to rychlé a pohodlné zároveň. Svoje místo o kousek níž si tady našly i ovladače vyhřívání sedaček nebo volantu. Ty jsou prakticky v jedné řadě, a tak úplně vidím, jak po příchodu do vymrzlého auta jedním hmatem spouštím kompletní tepelný komfort. Konečně někdo při navrhování ergonomie trochu přemýšlel. Vlevo od volantu mi udělalo radost, mimo jiné, hlavně tlačítko na vypnutí asistenta jízdy v pruzích a vedle řadící páky vypínání Start-Stop systému. Vše je snadno přístupné a nemusím se nijak dlouze sklánět a hledat a přitom jet už pár metrů příkopem.
Testovaný vůz disponoval řadovým zážehovým čtyřválcem 1.5 o výkonu 118 kW a 253 Nm točivého momentu. To už samo o sobě dává vědět, že na nějaký sprint ze semaforu asi s touto Kiou nikoho vyzývat nebudete. V nižších a středních otáčkách se motor projevuje příjemným maloobjemovým vrněním a vědět o sobě dává jen v otáčkách vyšších, kde už se jeho zvuk stává poměrně jadrnějším. Je to přesně taková pohonná jednotka, která vyhovuje klidnějším povahám. Není ale zase natolik líná, aby nedokázala zajistit bezpečné předjíždění. Poznáte sice snadno, jestli jedete v plném obsazení a s plným kufrem nebo úplně sami, ale na sportovní výkony bych si přece jen pořídil jiný motor.
Říkáte si, na co si teda budu pořizovat sportovně střižený shootingbrake, když nemá aspoň 300 koní? On totiž docela zábavný umí být. Jasně, nikdo neříká, že s ním vyhrajete závody do vrchu, ale podvozek má rozhodně na víc, než jen na 118 kW výkonu. Má daleko do stylu plavmo. Kdo chce neskonalý komfort, ať jde jinam. Dokáže se projevit pěkně tvrdě na městských kočičích hlavách, ale o to víc vám dá pak radosti na pěkných okreskových zatáčkách. Překvapivě dobře drží stopu, rychlé změny směru, jakoby snad dokonce vyžadoval a klasická předokolková nedotáčivost je někde strašně daleko. I v prudkém nájezdu do zatáčky a na jejím vrcholu jde dobře od komunikativního řízení cítit, co se s adhezí pneumatik děje. Stačí si jen milimetrovými pohyby plynového pedálu nastavit onu hranu a náramně se bavit.
Podvozek má určitě sportovnější sklony, než mu pohonná jednotka může nabídnout. Vždycky je ale lepší to mít předimenzované právě takhle. Když se zrovna nenecháte unést nějakým divočením cestou z práce, za 6 litrů na 100 km se dočkáte pohodové jízdy s občasným vzdáleným zabubnováním podvozku po projetí díry. Odhlučnění je provedeno kvalitně a i díky tvaru karoserie je i ve vysokých rychlostech v interiéru ticho. Šestistupňový manuál je navíc neobtěžující věcí. Je jemný a krátký.
Ve verzi GT Line vypadá ProCeed prostě skvěle. Cenovka lehce přes 700.000 se sice za Kiu někomu může zdát vysoká, ale ve výbavě nechybí moderní záležitosti, jako Full LED světlomety s automatickým přepínáním dálkových světel, zadní světla taktéž plně LED, bezklíčový vstup Smart Key, bezdrátová nabíječka mobilu, prémiové audio od JBL, dešťový senzor, vyhřívané všechny sedačky i volant, inteligentní parkovací asistent pro příčné i kolmé parkování a v neposlední řadě umí Kia detekovat jak auta, tak chodce a v případě vaší nepozornosti sama předejít střetu.
Není toho málo, a když se zamyslím, co mi vlastně k životu stačí bez toho, aniž bych fňukal jako rozmazlený fracek, ke skutečnému komfortu na palubě mi nechybí nic. Kdybych si měl ale přece jen Kiu předělat k obrazu svému, určitě bych volil nějakou extravagantnější barvu, která by do světa víc vykřičela její božský sexy tvar.
Plusy
– Naddimenzovaný a přesný podvozek
– Skvělý design zadní části
– Kombinace moderních displejů s klasickými tlačítky
– Motor a spotřeba
Minusy
– Méně místa na zadních sedačkách
– Přední část postrádající větší dravost
« ŠKODA F3, typ 992 (1964): Formule evropské třídy Vzducholoď Goodyear pozdravila Pražany »
