Test Kia Ceed SW 1.5 T-GDi GT line: Taková auta budou brzy minulostí
Stále častěji slýchám, že jsou nová auta příliš komplikovaná, že v nich jsou jen dotykové displeje a baterie. Nebo že jsou příliš drahá. Po týdenním soužití s Kiou Ceed SW mám pocit, že minimálně jedno auto pro „obyčejné“ lidi se stále koupit dá.
Design Ceedu je pro mě s každým dalším omlazením stále hůř uchopitelný. Neustále přibývají nějaké kudrlinky a různá samoúčelná designová cvičení, až se mi celek zdá už trochu přeplácaný. Když ale nahlédnete pod tuhle překombinovanou slupku, zjistíte, že před vámi stojí zcela obyčejné auto – a to myslím v dobrém. Takové, které je postavené především s ohledem na funkci, prostor a dostupnost. Nesnaží se honit každý moderní trend a je navrženo s rozumem.
Taky je jeho karoserie jak nafukovací. I přes relativně kompaktní rozměry pobere zavazadelník v základu parádních 625 litrů. Dozadu se pak bez problémů poskládá i dospělý. Když si sednu sám za sebe (190 cm), mám stále slušnou rezervu před koleny. Dokonce i nad hlavou ještě zbývá pár centimetrů. Sedačky taky poskytují parádní komfort.
Když pak přeskočíte na přední místa, čeká vás další milé překvapení. Máme tu sice velký dotykový displej, ale taky je zde zdravá porce tlačítek. Tepelný komfort, hlasitost, start/stop sytém nebo držení v pruzích – všechny funkce stále mají svůj dedikovaný čudlík. V současné záplavě dotykových ovládání a komplikovaných infotainmentů je interiér Ceedu se svým klasickým přístupem tak osvěžující. Ergonomie je prakticky bez výtky a v řádu sekund se tu cítíte jako doma. Je vážně smutné, že se podobná architektura brzy pravděpodobně stane minulostí. Dnes je zkrátka levnější vyrobit jeden displej než sadu tlačítek.
V kapličce budíků pak najdete klasické analogové ukazatele s velkým barevným palubním počítačem uprostřed. Můžete mít za příplatek i moderní digitální štít. Toto řešení ale funguje naprosto dostatečně.
Líbí se mi i řidičská pozice. Sedí se hezky nízko, volant jde přirazit až k tělu a sedadla jsou opravdu vynikající. Dobře drží tělo, zároveň ale poskytují dobrý komfort při dlouhých cestách. Pokud jde o zpracování, tak si nemůžu na moc stěžovat. Snad všechny kontaktní plochy jsou měkčené, všechno hezky lícuje, snad jen s tím klavírovým lakem na středovém tunelu se mohlo šetřit. Tohle je přeci jen dost exponované místo a u testovaného vozu už nesl tento choulostivý materiály známky opotřebení. Jinak interiéru skutečně nelze nic vytknout.
Pod kapotou mého Ceedu SW tlouklo přeplňované srdce o objemu 1.5 litru a výkonu 118 kW a 253 Nm. Při hmotnosti pouhých 1405 kilogramů je to opravdu solidní porce. Na papíře sice motor neslibuje zrovna divočinu – stovka mu zabere 8.8 sekundy, ale já osobně nikdy nepovažoval hodnotu zrychlení z nuly na sto u rodinného auta za důležitou. Mnohem důležitější je pro mě pružnost a ta je tu velice dobrá. Motor se příjemně sbírá už od nízkých otáček, je kultivovaný a má silný střed. Milým překvapením je, že nevadne v poslední třetině otáčkového spektra a při svižnější jízdě působí hezky živě. Snad jen jeho vokální projev by nemusel být tak výrazný.
Po studeném startu chrčí, jak kdyby kouřil dvě krabičky denně. Po zahřátí se to samozřejmě výrazně zlepší, při prudší akceleraci ale stále do kabiny promlouvá trochu víc, než by se mi líbilo. V mém případě byl motor spojený se sedmistupňovou dvojspojkovou převodovkou, které dělá většinu času přesně to, co má. Spárování s motorem ale není zcela bez chyby. Při popojíždění si občas umí lehce cuknout a tu a tam jí zamotáte hlavu, když častěji akcelerujete – například v koloně. U moderních dvojspojek nic, co bychom neznali. Potěšila mě ale spotřeba. Při klidné jízdě mimo město se dá pohybovat někdo kolem sedmi litrů. Když do mixu přidáte dálnice a města, je průměr kolem sedmi.
Sportovně střižené kombi se nemusí stydět ani na silnici. Podvozek poskytuje velice slušný komfort. Při denním ježdění jde o pohodového parťáka, který si poradí s většinou nástrah našich silnic. Nikdy se ale neuchyluje k měkkému houpavému stylu. Ba naopak, poctivě kopíruje povrch vozovky a dává vám vědět, co se pod vámi děje. Všechny pohyby karoserie jsou ale pečlivě kontrolovány a nedočkáte se žádného natřásání. Tady se podařil najít parádní kompromis mezi poddajností a tuhostí. Zčásti za to taky může fakt, že verze GT line má malinko jinak nastavený podvozek. Toho se všimnete především na klikatých okreskách, kde je Ceed až nečekaně odhodlaný poslouchat vaše povely. S chutí padá do oblouku, hbitě mění směr a vůbec neodmlouvá. Při rychlejší jízdě působí naprosto uvolněně a čitelně.
Povedené je taky řízení. To je příjemně tuhé, tak akorát rychlé a v rukou působí naprosto přirozeně. Díky těmto vlastnostem máte auto neustále pod kontrolou a můžete ho vést s velkou přesností. Spousta konkurenčních kombíků to při náznaku rychlejší jízdy vzdává a propadá letargii a netečnosti. Ceed si naopak rychlou jízdu užívá a poměrně slušně baví taky řidiče. Samozřejmě nečekejte žádné „HotCombi“, ale v rámci třídy jezdí Ceed SW skutečně dobře a umí vyhovět jak klidným řidičům, tak aktivnějším taťkům, kteří si na silnici rádi občas upustí páru. Ale není vše jen růžové a chlupaté. I Ceed má svoji slabinu. Tou je odhlučnění. Svistu větru ve vysokých rychlostech se nemusíte bát, ale odhlučnění podběhů je jen průměrné.
Toho si všimnete především na hrubém asfaltu, kdy to od kol prostě hučí. Je to ale asi jediná drobná kaňka na jinak skvělém kabátku a upřímně…. vzhledem k tomu, co tohle auto nabízí se nad tím dá přivřít oko. Především při pohledu do ceníku. Ceed SW startuje na 429,980,-. S testovanou patnáctistovkou si připravte minimálně 488,980,-. Výbava GT Line s automatem pak vyjde na 679,980,-. A to mi při současných cenách nových aut přijde víc než fér.
Kia Ceed SW je typ auta, který se stává ohroženým druhem. Je to obyčejné auto, které si na nic nehraje. Nenajdete v něm žádné baterie ani elektromotor. I přes to, že je to skrz na skrz moderní vůz, nabízí skvělou ergonomii s dotykovým ovládáním jen tam, kde to dává smysl. Je prostorná, skvěle jezdí a moc nebaští. Za celý týden jsem na ní nenašel snad nic, co by mi vyloženě vadilo. Trochu mě mrzí, že při současném směřování trhu budou taková auta brzy minulostí.
Plusy
– Prostorný interiér
– Skvělý podvozek
– Silný motor
– Cena
Mínusy
– Průměrné odhlučnění
« Test ojetiny Citroën Grand C4 Picasso: Francouzský svéráz má stále, co nabídnout Ford Ranger Raptor se představil v Česku: Známe cenu »
