Test Isuzu D-Max V-Cross: Tank s business třídou
Vždycky jsem si říkal, že na pořádných pick-upech něco je. Cítil jsem na sobě, že je mám rád a mají něco do sebe. Vím, že jsou to naprosto jiná auta a jízda s nimi se nedá srovnat s ničím jiným. Po týdnu s Isuzu D-Max jsem ale změnil názor. Pick-upy miluju!
Ve druhé polovině roku 2020 Isuzu představilo nejnovější generaci modelu D-Max a v České republice je možné jej od letošního února koupit. Tato pro mě nepochopitelně opomíjená značka dokázala v případě D-Max postavit takové auto, které nejspíš nikoho nezklame. Rozhodně ne toho, kdo ví, co po něm může chtít.
Nový D-Max se v mých očích povedl i po designové stránce. Ono toho sice na pick-upu moc nevymyslíte, protože se prostě bude vždycky jednat o víceméně podobnou siluetu. Minimálně přední část se ale v Isuzu povedla skvěle a nechybí jí dravost. Dost dlouho jsme si s kolegy D-Maxe prohlíželi a ano, v současné době je to pro nás nejhezčí z pick-upů vůbec. Mnou testovaná verze vypadá dobře také nejen proto, že se jedná o vrcholnou verzi V-Cross.
S verzemi je to u Isuzu jednoduché a přehledné. Záleží jen na tom, jakou chcete kabinu a jaký výbavový stupeň. Provedení kabiny je možné zvolit dvoudveřové v menší verzi Single Cab nebo prostornější verzi Space Cab. Pokud chcete čtyřdveřovou verzi, zvolíte Double Cab.
Výbavové stupně pak začínají čistě pracovním „L“, poté „LS“, „LSE“ až k vrcholné výbavě V-Cross. Tuto výbavu však můžete mít jen s největším provedením Double Cab. Přesně takový pick-up tu teď stojí přede mnou. Navíc už se dá namontovat jen hard top na korbu od firmy Road Ranger a máte opravdu supermaxi káru.
Už jen nastoupení do D-Maxe je impozantní. Samozřejmě že i do klasických SUV se nastupuje pohodlně „nahoru“ ale do D-Maxe si musíte vyloženě vylézt. Kdo to nedá na první dobrou rovnou ze silnice, může použít mohutné nášlapy jako schůdek. K přitažení na palubu můžete použít i madla, která jsou na každém sloupku, a tak budou mít usnadněn nástup i zadní cestující. Hned první dojem za volantem je doslova prémiový. Skoro kompletně tmavý interiér je obložený na pohled hezkými a na omak příjemnými materiály. Luxusně vypadá kombinace kůží obšité palubní desky s bílými švy v kombinaci s černými lesklými plasty. Tu sice doplňuje množství tvrdých plastů, ale v případě teréňáku mi je to upřímně jedno. V podobném duchu jsou pak vyvedeny i dveře. Palubní deska působí moderně a dva klasické budíky jsou uprostřed doplněny multifunkčním displejem, který poskytuje nejrůznější informace o aktuálním stavu bezpečnostních systémů, o spotřebě, dojezdu, průměrné rychlosti a spoustě dalšího.
Střed palubní desky obsadil velký displej infotainmentu. V jeho displeji se zobrazuje například obraz couvací kamery. Jeho hlavní funkcí je však ovládání audia nebo moderní konektivity v podobě Android Auto nebo Apple Car Play. Jednotlivá menu sice nepodporovala český jazyk, ale položek není mnoho, a tak se tu člověk nemá důvod moc dlouho zdržovat a bádat nad jednotlivými funkcemi. V porovnání s ostatními značkami je infotainment opravdu jednoduchý.
Skvělé překvapení pro mě bylo s uspořádáním kokpitu a v něm použité ovladače. Je to hezká kombinace velkého moderního displeje infotainmentu, ještě pořád celkem klasického štítu přístrojů a moderních tlačítek na ovládání klimatizace. Dvouzónová klimatizace je tady ovládána moderními klávesovými tlačítky v jedné řadě, doplněné samostatným podlouhlým displejem. Vše je navíc uspořádané přehledně. Kolem voliče převodovky si místo našla stejně tak moderní tlačítka například pro zapínání asistenta jízdy z kopce, vypínání parkovacích senzorů nebo vyhřívání sedaček. Proč se nad tak relativně běžnou konfigurací tolik rozplývám? Ono to totiž u Japonců úplně tak standardem nebývá. Ať už zavzpomínám na Subaru nebo třeba Toyotu, vždycky se někde najde nějaký šílený kolébkový ovladač, kterého kdysi nasekali po desítkách milionů a používají jej dodnes.
Sedačky jsou pohodlně čalouněné a navíc dostatečných rozměrů na to, aby se na nich mohl rozvalit i pořádný chlap. Na předních sedadlech je dostatek místa a i spolujezdec je po mé pravici úctyhodně daleko. Zadní sedadla dostala také pořádnou dávku komfortu, ale místa je tady už o něco méně. Rozhodně nečekejte prostor pro rozvalování jako v dlouhých kombi. Pokud se ale přední posádka trochu uskromní, tři dospělí by tu neměli mít problém ani s delší cestou.
Isuzu D-Max nezapomíná ani na praktické odkládací schránky. Je jich tu víc než je na první pohled vidět, protože jsou ve velké míře skryté. Trochu zklamaný jsem byl sice z kapes ve dveřích, které jsou poměrně úzké, ale aspoň to zachraňují rozšířením vepředu, kam se pohodlně zasune klasická PET lahev. O dost lepší je to potom s ostatními prostory pro odkládání drobností. Na obou stranách palubní desky je výsuvný držák na kelímek kávy, na horní straně palubky uprostřed najdete mělkou schránku na dokumenty a na pravé straně je pak nad klasický kastlíkem ještě jeden v horní části, a také samozřejmě nechybí výsuvný držák na kávu i pro spolujezdce. Řešení je to zajímavé a popravdě jsem podobnou konfiguraci kde je palubka využita do posledního místa a přesto to není na první pohled vidět, u jiných aut ještě nepoznal.
Středový tunel poskytuje jak objemnou odkládací plochu před řadičkou, tak dvě klasická místa na další nápoje před loketní opěrkou. Ta má pod sebou samozřejmě další úložný prostor, je dostatečně široká a měkce čalouněná, ale vytkl bych jí její pozici. Je totiž zaprvé trochu nízko a zadruhé dost vzadu. Loket jsem si tak položil jen na její přední okraj a ještě jsem se trochu musel hrbit. Kdyby byla polohovatelná víc do výšky a dala se vysunout dopředu, byla by to dokonalé.
Bezkontaktní klíč mi stačí mít v kapse, šlapu na brzdu a mačkám tlačítko startéru. Dieselový agregát naskakuje s dost svérázným projevem. Jeho zvuk je skutečně klasicky dieselový a já jsem spokojen. Tak to má prostě u pick-upa být. V jakémkoliv jiném rodinném autě by mě to samozřejmě moc neříkalo a bral bych to jako chybu. Sem to ale prostě patří, a co víc, s každým prošlápnutím plynu si užívám jeho zachrochtání. V první chvíli motor tak trochu mlží co je vlastně zač. I když je snadné tušit nějaký velký obsah, opak je pravdou. Isuzu D-Max totiž ukrývá motor o objemu 1898 ccm. Jedná se o přeplňovaný diesel Common Rail o výkonu 120kW, s kroutícím momentem 360Nm. To jsou na jedna devítku hodně slušné parametry, také díky vysoce účinnému, elektronicky řízenému turbodmychadlu VGS.
Je pravdou, že čísla jsou jedna věc a skutečnost druhá. Potencionální zájemce by sice mohl v první chvíli váhat, jestli je takový objem dostatečný pro takový kolos, ale právě do doby, než se poprvé sveze. Motor s D-Maxem nemá žádný problém. Spolehlivě rozhýbe více než dvoutunové Isuzu a to navíc s impozantním zvukovým projevem. S přibývající rychlostí samozřejmě dynamiky ubývá, ale pro srovnání s ostatními pick-upy disponujícími dvou a půl litrem jsem nepozoroval výrazný rozdíl. I Isuzu dříve sázelo na trochu objemnější motor, ale snížení obsahu mu díky bohu nic z jeho dynamiky neubralo. Spíš bych řekl, že ještě trochu ožil. Pokud by se vám zachtělo jiné pohonné jednotky, máte smůlu. D-Max se s jiným agregátem nenabízí. Spolupráci s motorem zajišťuje v testovaném modelu automatická šestistupňová převodovka. Její práce je dobře naladěna právě k povaze rozvážného dieselu. Její řazení je hladké a plynulé. Se změnou jednotlivých stupňů pracuje rozvážně a nikam nespěchá. Dobře využívá potenciál motoru a nechává jej dieselově klapat spíš v nižších otáčkách. Zbytečně motor nevytáčí, i když k tomu ochotně přistoupí ihned, jakmile žádáte větší zrychlení například na dálnici.
Za celou dobu testu jsem naměřil spotřebu 8,5 litru/100km. Přijde mi to jako odpovídající hodnota na to, o jaké auto se jedná. Za prvé se v případě pick-upů obecně moc nemůžeme bavit o jakémsi aerodynamickém profilu a za druhé je do této spotřeby promítnuto i několik zhruba hodinových výletů do lehkého terénu.
Podvozek je kapitolou naprosto samostatnou. Nejen pneumatiky o vysokém profilu, ale také vysoké zdvihy podvozku jsou jasnou známkou terénních vloh. O to zábavnější je to potom na silnici, kde pro vás začínají platit trochu jiné fyzikální zákony. Podvozek totiž na běžné asfaltce odfiltruje takové věci, za které byste si v osobáku nejraději nafackovali. Jízda pak vypadá jako: Hele díra…žádnou jsem neviděl. Retardér, zpomal!…Proč? Přejel jsi prase….Fakt? Je to svým způsobem zábava, ale i relax, když víte, že můžete v klidu jet tam kam chcete a nezabývat se jen tím jak kličkovat abych si neoddělal nápravu. V prázdné konfiguraci je jen na zadní nápravě cítit její menší nervozita z toho, že jste jí nedali žádnou práci. Je tady hlavně od toho aby dostala pořádně naloženo, a v případě prázdného auta si umí malinko poskočit. Jasnou věcí je, že se s D-Maxem nemá smysl vrhat jak šílenec do zatáček, i když přílišnými náklony karoserie netrpí. Vyhovuje mu spíše rozvážná jízda.
Terénní schopnosti potvrzuje hlavně svojí světlou výškou 250mm, brodivostí až 800mm nebo třeba maximálním úhlem náklonu až 49 stupňů, který je pro většinu smrtelníků už daleko za hranou strachu z převrácení. Hodně dovolí přední nájezdový úhel 30,5 stupně. Kvůli delšímu zadnímu převisu už je třeba si dát trochu pozor. Ten je s hodnotou 24,2 stupně o něco menší. Samozřejmostí je pohon 4×4. Standardně D-Max pohání zadní náprava, ale jednoduchým otočením ovladače na palubní desce dostávám pohon 4×4. V případě horší situace je k dispozici i elektronická uzávěrka diferenciálu. Podvozek dostal i velmi slušnou ochranu proti poškození důležitých součástí a tak se není třeba bát ani opravdu těžkého terénu.
Isuzu D-Max není jen schopným off-roadem ale je taky doslova neúnavnou mulou. Naložit mu můžete opravdu hodně. Působivých je hlavně 1100kg užitečné nosnosti, táhnout může až 3,5 tuny těžký přívěs a aby toho nebylo málo, na střechu mu můžete přidat dalších 100kg. Nabízí se tak využití například pro majitele přívěsů s loděmi nebo koňmi. Zadní ložná plocha korby je v případě varianty Double Cab 1570×1530 mm. Takto obrovský úložný prostor je vyloženě naddimenzovaný pro běžné úkoly. Tašku s nákupem jsem proto raději hodil na zadní sedačky, protože do přední části korby bych ani normálně nedosáhl a musel vlézt dovnitř po kolenou. I tím D-Max dokazuje, že je připraven na tu nejtěžší práci jakou si vůbec můžete představit.
Naštěstí nejde jen o hrubou sílu a tvrdou práci, kterou Isuzu umí. Jde správně s dobou a posádce poskytne i ty nejmodernější asistenční systémy dnešní doby. V jeho výbavě tak nechybí adaptivní tempomat, hlídání mrtvého úhlu, asistent jízdy v pruzích, detekce křížení dráhy za vozidlem, parkovací senzory spolu se zadní kamerou, rozpoznávání dopravních značek nebo nouzový brzdový asistent. Ten je citlivý až dost a jednou mě trochu vystrašil, když šel na brzdy za přede mnou odbočujícím autem, ke kterému jsem se blížil rychleji než se mu zdálo bezpečné. Samozřejmě nevěděl, že auto přede mnou na poslední chvíli objedu, proto spustil výstrahu a vyzkoušel ve zlomku vteřiny brzdy.
Ne nemám mu to za zlé, snažil se zabránit srážce a tak by měl správně pracovat. Jen je prostě i pro tyto systémy tolik proměnných co člověk vyhodnocuje v dané situaci úplně jinak tolik, že nemůže vědět, že máte jiné úmysly. Na obhajobu Isuzu je třeba také říct, že pokud připravíte takto nečekanou situaci stejnému systému i v jiných autech, reagují téměř stejně. V kabině D-Maxe se tak můžete cítit naprosto bezpečně. Potvrzuje to i získaných 5 hvězd v testu Euro NCAP a Isuzu si se svým výrobkem poměrně dost věří. Jejich záruka 5 let není úplným standardem a v této testované verzi, která je doslova v plné palbě je cena kolem 1,2 milionu včetně DPH rozhodně zajímavá.
Plusy
– příjemný motor i převodovka
– rozumná spotřeba
– možnost velkého zatížení
– pohodlný podvozek
– design
– pěkný interiér
– moderní systémy
– 5 let záruka
– rozumná cena
Mínusy
– Nemožnost volby motorizací
« Vyzkoušeli jsme si práci automechanika: I základní úkony nejsou jednoduché Jak jsem konečně ušetřil na pojištění auta? »
