Test Isuzu D-Max Double Cab. Japonský drsňák na každý den
Zatímco většina SUV se obrací ke svým kořenům zády a z původně víceúčelových aut se stávají obézní vyvýšené kreace na základech hatchbacků, které zcela běžně nenabízí ani pohon všech kol, pick-upy si udržely svoji divokou stránku. Nejsou to žádné nafintěné hračky a můžete s nimi zacházet opravdu hrubě. Na test jednoho drsňáka od nejstarší Japonské automobilky jsem se tedy patřičně těšil.
A nadšení nepolevilo ani při přebírání klíčů. Přistavený černý kolos se tvářil opravdu majestátně a přísahám, že jsem se s ním cítil tak mužně, že mi povyrostly chlupy na hrudi. Jeho 5,3 metru dlouhá a 1,9 metru vysoká karoserie působí ve městě trochu nepatřičně, ale věřte, že řidiči se vám budou klidit z cesty. Karoserie ukazuje krásu čistě funkčního designu. Krátký přední převis se svalnatými blatníky a masivními nástavci prahů na mě zapůsobil daleko víc, než hra tisíců prolisů a ozdobných hejblat na moderních SUV. Každému se to líbit nemusí, ale mě jsou pick-upy sympatické tím, že si na nic nehrají. Prostě sedni, jezdi, používej – já tě v tom nenechám. Skvělá je také variabilita karoserie. K dispozici jsou dvou i čtyřmístné provedení. Každý si vybere, co potřebuje a jestli preferuje více místa pro posádku, nebo pro náklad.
V podobném duchu se nese interiér. Zapomeňte na lány kůže, pravé dřevo, nebo padesátipalcovou obrazovku s operačním systémem komplexním tak, že se ho bojíte. D-Max má především sloužit, a to za každých situací. Občas do něj polezete celí špinaví (třeba jako já, když jsem při offroad testu šel zkontrolovat překážku a spadl jsem do brodu), občas do něj nacpete kupu věcí, občas do něj naházíte nářadí. V takových situacích je vám jedno, jak interiér vypadá, jde hlavně o to, ať vydrží. Tím neříkám, že to uvnitř vypadá, jak v Buchance. Jen je vše podřízeno funkci a tomu, aby to vydrželo hrubé zacházení. A mě opravdu potěšilo, že když jsem se vyhrabal z toho bahna, tak jsem si beze strachu vlezl do auta a šel dál jezdit.
Co rozhodně potěší je množství odkládacích ploch. Kastlíky jsou zde hned tři, držáky na pití mezi sedačkami i na palubní desce – trochu mi to připomíná dodávku, což rozhodně není naposledy. Výborně je na tom auto také s prostorem. Samozřejmě, když do auta vylezete. Kvůli jeho výšce to může být oříšek. Na zadních sedadlech je místa spoustu a díky velkému prosklení si zde připadáte, jak na safari. Vepředu jsou pohodlná kožená křesla, která sice nemají moc bočního vedení, ale jsou opravdu pohodlná. Ovládání auta je zcela jednoduché. Veškerá tlačítka jsou na místech, kde byste je hledali a jsou dostatečně velká, aby se daly mačkat i v pracovních rukavicích. D-max navíc není nijak přehuštěn moderní elektronikou, tlačítek je tedy díkybohu poskromnu.
Několikrát jsem zmiňoval, že se auto nebojí práce. A věřte tomu, že to tak je. Na korbu o rozměrech 1485×1530 mm lze naložit přes 1200 kilogramů zátěže a na kouli utáhne 3,5 tuny! A to jsou čísla, která strčí do kapsy i kdejakou dodávku. Na korbu navíc existuje spousta příslušenství od laminátové boudy až po roletku. Způsob využití je tedy čistě na vaší fantazii.
Pod kapotou modernizované verze najdeme čtyřválcový diesel o objemu 1,9 litru a výkonu 120 kW a 360 Nm, což nejsou vůbec špatné hodnoty. Auto ale váží přes dvě tuny, tak nečekejte žádné divočiny. Auto prostě zrychluje zcela odpovídajícím způsobem a dech mu nedochází ani kolem dálničního limitu – jen nečekejte, že bude králi semaforů. Motor zní za studena jak míchačka plná štěrku, ale po ohřátí se poměrně uklidní, byť dieselového vrčení se úplně nezbavíte.
Je to takový ten klasický silák, který žije okolo volnoběhu a svědčí mu klidné tempo. Spojen je s klasickým šestistupňovým automatem, který není zrovna nejrychlejší, ale k ražení auta se hodí. Za jízdy nijak necuká a v terénu oceníte jeho robustnost. Spotřeba se po týdnu ustálila lehce nad osmi litry, ale rovnou říkám, že po silnici toho auto odjelo minimum. Věřím tedy, že se dá jezdit i o nějaký litr méně, což beru vzhledem k proporcím za skvělou hodnotu.
Podvozek auta tvoří osvědčený a téměř nezničitelný žebřinový rám, který má oproti samonosným karoseriím tu výhodu, že těžká a dlouhodobá práce v těžkém terénu, ani přetěžování nákladem jej nemůže zničit. Překvapením pro mě bylo ukázněné chování na silnici. Auto je opravdu slušně odhlučněné a dovnitř nijak výrazně neproniká ani odvalování kol. Většinu času tak budete vnímat jen vzdálené předení motoru. Díky terénním pneumatikám s vysokým profilem a vysokým zdvihům tlumičů nemusíte vůbec řešit, jakou rychlostí a po jakém povrchu zrovna jedete. Neříkám, že auto vysaje všechny výmoly tak, že o nich ani nebudete vědět. Spíš vám bude jedno, že tam ty výmoly jsou.
Auto je stavěno do opravdu těžkého terénu, takže se nemusíte bát, že s ním nějaký retardér, nebo špatně zapuštěný kanál něco udělá. Prostě ho jen bez změny rychlosti přejeďte a usmějte se. Trochu opatrní ale musíte být v zatáčkách. D-max je ve standardu pouze zadokolka (přední kola se připojují ovladačem na středovém tunelu) a díky lehkému zadku a těžkému předku umí při neopatrném zacházení s plynem pěkně tancovat. Řízení poskytuje překvapivě slušnou zpětnou vazbu, takže o smyku se dozvíte včas, ale je poměrně pomalé, takže se při hašení průšvihu dost namotáte. Nicméně dobrou zprávou je, že D-Max funguje velice dobře i v běžném světě a klidně si ho umím představit jako auto na každý den (když pominete fakt, že potřebujete jedno a půl parkovacího místa).
Daleko důležitější je ale schopnost jezdit mimo silnice. A tady jsem D-Maxu absolutně propadl. Protože jeho odhodlaní dostat vás tam, kam chcete, vás prostě dostane. V terénu bude jediným limitem volba obutí a vaše odvaha. Auto zvládne 60 centimetrů vody, přední nájezdový úhel činí 24 stupňů a světlá výška je přes 24 centimetrů. Potěší také velký rejd, díky kterému má tento obr fenomenální manévrovatelnost (poloměr otáčení pouze 6 metrů). V terénu jej tedy můžete vést s milimetrovou přesností přesně těmi místy, kudy chcete.
Celý podvozek je navíc pečlivě chráněn, nemusíte se tedy bát občas svézt po břiše – auto to vydrží. Občas mi přišlo až směšné, s jakou lehkostí si auto klestilo cestu bahnem. S tímhle autem si můžete podmanit jakoukoliv krajinu. Čím horší je cesta, tím víc se budete usmívat – a autu to nevadí, doslova to vyžaduje. Chce, abyste vyzkoušeli svoje limity. Na rozdíl od live stylových pickupů jako je Amarok nebo třída X od Mercedesu je tohle opravdový dříč. Jsem rád, že taková auta stále jsou.
Po týdnu s modernizovaným Isuzu D-Max mohu prohlásit, že pick-upy opravdu miluju. D-Max si na nic nehraje. Hned víte, s čím máte tu čest. Je tak trochu jako kladivo. K tomu také nepotřebujete návod. Hned víte, jak se používá. Nemusíte ho používat ve smokingu a udělat u tuho padesát selfieček. Nemusíte se bát, že ho zničíte, když na něj trochu zatlačíte. Zkrátka skvělý parťák, který ve vás probudí touho po svobodě a dá vám ji. Ukáže vám, že méně je někdy opravdu více a posune hranice vašeho světa zase o kousek dál. A co za to? Dá se pořídit už od 640 tisíc – potřebujete slyšet ještě víc?
Isuzu D-Max je skutečně univerzální nástroj svobody, který funguje dobře na silnici a naprosto famózně mimo ní. Můžete ho zapřáhnout do tvrdé práce a nebát se, že to vzdá. Stejně dobře umí sloužit na silnici a nabízí opravdu zajímavou cenu.
Plusy
Terénní vlastnosti
Robustní konstrukce
Unverzálnost
Cena
Spotřeba
Mínusy
Pomalý automat
Hlučný motor
« Původně měla vozit vojáky v Iráku, teď klasická Tatra 815 poslouží expedici kolem světa. Honda e. Zadní pohon, 150 koní a dojezd přes 200 kilometrů »
