Test Indian Chieftain: Jeho pravidla, váš nový život.
Popravdě nikdy jsem nebyl úplný fanda tohoto stylu motorek. Ale tak jak se asi každému ve svém životě mění jeho životní názory a priority, mění se i jeho styl, a pohled na věc. Ve svém mládí jsem si prošel řadou převážně vysokootáčkových čtyřválcových japončíků, a na podobné značky jako H-D nebo Indian jsem vždycky koukal jako na pomalé těžkopádně stroje, vezoucí vousaté chlápky, s pořádným sajsokem pod bundou. Moje zkušenosti s tímto stylem byly takřka nulové, a až na několik málo příležitostí, kdy jsem se na něčem podobném svezl pár kilometrů po zápůjčce od kamaráda, mě tohle úplně minulo.
O to víc jsem si ale na sobě poslední roky začal všímat, že mě už nezajímá, jestli dojedu do Třeboně za hodinu nebo za dvě, nebo jestli tam dojedu vůbec, ale spíš to, co si všechno cestou stihnu prohlédnout, kolik během cesty vypiju kafe, a kolik u toho vykouřím cigaret. Moje motorkářská kariéra se začala prostě ubírat stylem, že hlavně cesta je cíl.
V tomto duchu jsem se proto nemohl dočkat, až se do Jižních čech jednou skutečně probublám. Samozřejmě na něčem stylovém, a pozornost budícím, ale potom co jsme s kolegou z redakce převzali Indian Chieftain, už situace slibovala vyloženě mega styl.
U na první pohled je to neuvěřitelný kus železa. A svoji vahou 375 kilogramů s plnou nádrží budí respekt už na stojánku. Všechno je skutečně masivní, a v první chvíli potom co jsem si na Chieftaina sedl, jsem měl pocit, jako že vlastně nevím, jestli ho chci vůbec probudit k životu. Pokud si správně pamatuju svoje pocity, tak sice vím, že po týdnu ježdění už na to nemyslíte, ale jeho první nastartování si pamatuju do dneška. Celým tělem mi projelo vzrušení.
Ergonomie je tady zpracovaná na jedničku. Posed je skutečně velmi pohodlný, sedlo krásně tvarované, a ani po několika hodinách jsem neměl pocit, že bych si potřeboval nějak poposedat. To samé se týká i spolujezdce. Respektive spolujezdkyně, která se ale stejně víc než staráním o to jestli ji bolí nebo nebolí zadek zajímala více o to, jestli ji u toho vidí ostatní sokyně a vypadá u toho dostatečně dobře. A že vás těch pohledů při jízdě propichuje. Introverti utečte.
Řídítka padnou skvěle do ruky, jejich pozice je příjemná, a nemáte při jejich držení pocit ukřižování Ježíše Krista, ani nesbíráte vosy podpažím. Hefty jsou obrovsky tlusté. Asi nejširší, které jsem kdy držel, a celkově vám navozují pocit mohutnosti mašiny, když už na ní sedíte a nevidíte ji v celé své délce. Stejně jsou na tom i brzdová a spojková páčky, o které by jste mohli ohýbat jekly. Nohy se posadí pohodlně na velmi prostorné plotny, kde si svoji pohodlnou pozici najde každý. Řadit se dá jen špičkou, protože s kolébkou se zde nepočítalo, ale mě tenhle systém vyhovuje daleko víc. Před vámi se na palubní desce jako dominanta přímo uprostřed, zobrazuje obrovský displej infotaimentu, jeden z největších, který se v současné době na motorky vůbec montuje, a za který by se nemusela stydět ani kdejaká plechovka.
Matný povrch zajišťuje dobrou čitelnost i na slunci, a dobře se ovládá i v rukavicích. Na obou stranách vedle něj jsou krásně vyvedené klasické budíky, se všemi potřebnými integrovanými kontrolkami. No a úplně na bocích před řídítky dva výdechy ventilace. Cože ventilace? Na motorce? Neeee to není ventilace, to jsou repráky! Tak to je úlet! Musím říct, že ze začátku jsem se styděl pouštět něco v rádiu, protože by vypadalo dost komicky jet na takovéhle mašině, zastavit někde na semaforu a z audiosoustavy by vám vyhrávala Zagorka. Potom co jsem si ale mobil přes bluetooth konektivitu propojil s celým systémem, a pustil Iron Maiden, dostalo to teprve tu správnou šťávu. Ne že bych se nějak extra vyžíval ježděním se zapnutou hudbou, ale při jízdě krajinou je to někdy dost zajímavý zážitek. Repro soustava je vcelku výkonná, a pokud jí řádně osolíte, budete vyhrávat na půlku okresu.
Úplně na vrchu přístrojovky, je malý praktický plastový kaslík, kam si můžete uložit potřebné nezbytnosti, na často používané věci. Je vcelku úzký, ale na peníze, a další nezbytné věci v menších krabičkách plně postačuje. Malý plexi štítek za ním, byl při mé výšce 189 cm spíše na ozdobu, a i když disponuje vychytávkou elektrického polohování, pohodlně ovládaného z řídítek, v mém případě jsem si šteloval spíše varianty jestli chci turbulence posílat na čelo a nebo na bradu.
Jízdní vlastnosti mě mile překvapily, a po počátečních opatrných dojezdech na křižovatku, kde se zpomalující rychlostí je váha znát hodně, jsme se s náčelníkem natolik sžili, že jsme si spolu pár časovek taky dali. Obrovský objem motoru 1811 ccm o výkonu 40,3 kW a 151 Nm při 3000 ot/min. vás dostane svým zvukem, za kterým se otočí snad každý, a důchodcům praskají naslouchátka. Zátah od spodu je výživný, a závislost navozující. Dech mu dochází až ve vážně vyšších otáčkách, na který stejně postaven nebyl, takže tam vůbec nemáte co dělat. Takhle se s Indiány nemluví.
Brzdy jsou naladěny přiměřeně, a s rozdýchanou lokomotivou nemají velký problém. Jen si musíte zvyknout, že Chieftain není prostě žádná bábovka, a tak s ním vlastně musíte i zacházet. Když chcete drsněji zabrzdit, tak za to prostě vzít, když chcete zařadit, tak tvrdě zmáčknout spojku, a rychlost tam prostě fláknout. Ne že by převodovka byla nějak nepřesná, nebo něco podobného, ale po chvilce jízdy vám rudokožec sám řekne, jak na něm máte jezdit. A pokud ho nebudete poslouchat, kopne vás prostě do zadku, a do kmene vás nepřijme. Je to velmi osobitý stroj. Odměnou za to vám budiž, že máte neskutečně věrný pocit, že prostě jedete na opravdu pořádné mašině, a vaše hladina testosteronu se přímo úměrně zvedá přibývajícími kilometry.
Podvozek je připraven k opravdu dlouhým cestám, a s rozbitými okreskami si hraje jako staré řady Citroenů. Dokonce i v zatáčkách krásně drží stopu, a vy se tak necháte unést stále rychlejšími nájezdy do zatáček a většími náklony, které utne až ocelová výfučí píseň, která zrovna pěje refrén o asfaltovém lišeji. Až zastavíte, a budete počítat šrámy na koncovkách, můžete použít dálkový ovladač, který funguje jako centrální zamykání, obrovsky prostorných lakovaných kufrů. Vyndejte si doutník, pomalu pokuřujte, a nechte se unášet pocitem, že jste si koupili něco víc než motorku. Vy už totiž teď patříte do rodiny Indiánů. Jakmile na vás ale poznají, že jste bábovka, a neumíte dodržovat jejich pravidla jízdy, nakopou vás do zadnice. Tohle je prostě jiný svět. Svět totální svobody.
« Zánovní ojetiny byly loni levnější a s nižším nájezdem Vodík do aut zlevní o polovinu »
