TEST Hyundai Veloster TURBO
Veloster se k nám dostává již po třetí a konečně ve své nejsilnější verzi s přídomkem Turbo! Bude konečně jezdit tak, jako vypadá? Pokud jste četli recenze na klasický model s atmosferickou šestnáctistovkou, tak jistě víte, že mnoho pozitiv neobdržel. Nebohý Veloster byl napadán a osočován, že klame svým tělem. Téměř žádný novinář nepochopil pravý smysl existence tohoto auta. Ano, Hyundai navrhl design se sportovním až agresivním akcentem, který překvapil širokou veřejnost. Přitom to ani není první auto se čtyřmi dveřmi – zmiňme třeba MINI Clubman. Jenže Veloster je unikátní i tak, je to jediné auto na trhu, které kombinuje vizáž coupé a hatchbacku dohromady. Všude na karoserii, nesoucí se v duchu fluidního designu, tak nalezneme agresivní prvky jako jsou třeba velké výfuky uprostřed, ostře řezaná záď, nádechy na kapotě, velká kola a spojlery. Ano, Veloster vypadá sportovně a to je to, co zmátlo vlastně úplně všechny. Nikdo už totiž nepřemýšlel, že auto s atmosferickou čtyřválcovou 1.6 o výkonu 103 KW a 167 Nm prostě asfalt trhat nemůže a nebude. Veloster je stylovka do města a na krátké přesuny. Něco jako MINI se základním motorem.
A pokud standardní model křičel do světa něco ve smyslu: “jen se na mě podívejte, na ty svaly a jak jsem silnej” tak Turbo svou vizáží zachází rovnou do extrému. Ohromné centrální výfuky o průměru kanónu, velký difuzor, střešní spojler, červené nápisy Turbo, vystouplé sportovní prahy, nádechy v kapotě s powerdomem a v neposlední řadě také přední nárazník s obrovskou černě lakovanou maskou a obdobně velké otvory pro vstup vzduchu… Vše to navíc korunuje matný šedý lak. Auto vypadá opravdu naštvaně a všem dává najevo svou nespoutanost a připravenost kdykoli zaútočit. Podobně je na tom i uvnitř. Sportovní sedáky s vyšívaným nápisem Turbo vyvedené v kombinaci bílé a černé kůže, volant se silnějším průměrem věnce a krátká řadící páka s kulatou hlavicí. První dojem jasně říká – je to supersportovní hatchback!
Jenže pak se podíváte pořádně a zjistíte, že koncovky jsou falešné díry v nárazníku a za nimi je výfuk o průměru toho z Toyoty Prius. Slepé jsou i nádechy na kapotě, které raději vůbec žádný otvor ani nemají a jsou tam jen tak nalepené, jako na Felicii Jardy vedle z vesnice, když se poprvé podíval na kultovní masterpiece série Fast and Furious. To je okamžik, kdy by člověk měl zbystřit a začít přemýšlet, jestli Veloster Turbo nehraje stejnou show na efekt, jako jeho slabší sourozenec.
A pak se mrknete na technické údaje a zjistíte, že pod kapotou tluče čtyřválcová 1.6 přeplňována turbem a s výkonem 137 Kw a 265 Nm. Hmmm, to je podobný výkon, co nabízí kdejaké dieselové přibližovadlo a je tak jasné, že se o žádný megahothatch jednat nebude. Výkon to sice není malý, ale Veloster také není žádný drobeček a jeho váha se blíží jedné tuně a půl. Tabulkový údaj zrychlení z nuly na stokilometrovou rychlost napoví mnohé – 8,4 sekundy. Jistou dynamiku tedy očekávat lze, jenže když sedíte v autě, za kterým se otočí naprosto každý a při každém tankování se lidé ptají, co je to za nový supersport, tak byste prostě chtěli více. A úplně nejhorší je to, když se dav jen tiše dívá, nastoupíte, nastartujete a ono se nic nestane. Prostě žádný zvuk! Naprosto a absolutně žádný… Prostě si v autě připadáte hloupě a celý jeho styling je nepatřičně přehnaný.
Hyundai s navýšením výkonu zapracoval na řízení, které je nyní ostřejší a klade důraznější odpor. Podvozek byl taktéž přitvrzen, ale vzadu stále zůstala torzní příčka s vlečnými rameny. Vůz dostal lepší brzdy, aby jste rozběsněnou bestii mohli adekvátně zkrotit. No, začneme u řízeni. To je opravdu výrazně lepší, než u standardního modelu a nyní dokonce Veloster jede tam, kam mu volantem poručíte a nemá tendenci se při jízdě rozdělit na dvě auta. Podvozek je citelně tvrdší a dodává pocit větší jistoty, ale opět to platí jen na silnici s dobrým povrchem. Jistota jízdy se vytrácí úměrně s horšícím se povrchem silnice a největší problém nastane, pokud trefíte zadním kolem v zatáčce jakoukoli nerovnost. To zadní vlečnou nápravu spolehlivě rozhodí a užijete si spoustu “zábavy” s chytáním rozdováděného zadku Velosteru. I přesto je však progres podvozku hodně znát a s autem se dá jet mnohem rychleji, než se slabší verzí. Na dobrém povrchu poskytne solidní grip, karoserie se téměř nenaklání a vůz mění směr docela ochotně. Ale ne, sportovní vůz to fakt není. Pokud z nějakého důvodu v zatáčce prudce uberete, Veloster vás nejspíše hned důvěrně seznámí s první švestkou. Odlehčená zadní náprava je totiž opravdu divoká 
Na to má stejný názor i motor. Relativně potentní 1.6 T nabídne to nejlepší hned ve středním pásmu otáček a dále jej nemá smysl točit, protože se už nic dít nebude. Motoru chybí jakákoli gradace a výkonová špička. Při sportovní jízdě navíc vydává opravdu nelíbivý zvuk, který sice není nijak zásadně otravný, ale ucho rozhodně nepotěší. Co mi však na motoru opravdu vadilo, byla jeho nechuť po otáčkách. Při rychlé akceleraci z místa se prostě tak nějak nic neděje a auto se neochotně a líně rozjíždí. Ožije až ve středu, ale pak ihned výkon umře. Podobně laxní je i odezva na plyn. Pochválit však musím manuální převodovku, která funguje velmi dobře a nabízí krátké a přesné dráhy a navíc je i ideálně odstupňována. Trošku znepokojující je spotřeba. Předpisově se dá jezdit kolem 9 litrů, ale jakýkoli pokus o dynamickou jízdu znamená odběr mezi 13 a 15 litry a to je opravdu hodně.
Vraťme se ale ke vzhledu, což je devíza této nabroušené kreace. Auto znovu ukazuje, jak silnou zbraní dokáže být design. Budí pozornost všude, kde se objeví. Při každém tankování se kolem auta seběhne množství lidí a začnou se Vás vyptávat, co že to je za káru a konstatovat jak je “hustý”, že má na každé straně jiný počet dveří. V ulicích města se za Velosterem otočí úplně každý, včetně řidičů silných sportovních aut. No a holky, ty vám už pokoj nikdy nedají … Uvnitř Velosteru je na první pohled patrné, že i tady hrál design prim. Tvary palubní desky jsou zajímavé až exotické. Zaujmou především madla dveří, startovací tlačítko uprostřed palubní desky hned na dosah u řadicí páky a třeba sedadla jsou opravdu dobrá a poskytnou slušnou oporu. Ergonomicky je vše v pořádku, tak jako u každého produktu automobilky Hyundai. Výborné je i zpracování a celkově se člověk uvnitř cítí příjemně a nic mu nechybí.
Možná si říkáte, že jsem byl na Veloster Turbo příliš kriticky a nemilosrdný, ale jen se podívejte na fotografie pod tímto testem. Veloster navnadí a nechá vás plné očekávání a pak vás bezohledně zklame. Je to prostě jedna velká hra na efekt a to, že to funguje jsem tu zmínil schválně několikrát. To je totiž primární účel tohoto modelu a také hlavní důvod proč si jej někdo koupí. Kvůli sportovní jízdě to totiž být nemůže. Veloster jako takový není špatné auto. Je kvalitně zpracované, pohodlné, praktické a dobře vybavené. Jen klame svým tělem a nesmíte k němu přistupovat, jako ke sportovnímu autu. Pak budete spokojeni.
Plusy
- Výrazný design
- Výhled vpřed
- Bohatá základní výbava
- Dobré brzdy
Minusy
- Odskakující zadní náprava
- Nevýrazný projev motoru
- Matný lak by neměl do myčky
- Spotřeba
- Podvozek
| Technické údaje | |
|---|---|
| Motor | Hyundai Veloster 1.6 T-GDI |
| Typ motoru: | přeplňovaný zážehový |
| Válce / ventily: | 4 / 4 |
| Zdvihový objem (ccm): | 1591 |
| Nejvyšší výkon (kW / ot/min): | 137 / 5500 |
| Nejvyšší toč. moment (Nm / ot/min): | 265 / 1500 – 4500 |
| Provozní vlastnosti | |
| Maximální rychlost (km/h): | 214 |
| Zrychlení 0 – 100 km/h (s): | 8.4 |
| Spotřeba-město/mimo/kombi (l/100 km): | 9.3 / 5.5 / 6.9 |
| Emise CO2: | 157 |
| Rozměry a hmotnosti | |
| Zavaz. prostor – sedadla/sklopena (l): | 320 / 1015 |
| Objem nádrže (l): | 50 |
| Pohotovostní hm. / nosnost (kg): | 1388 / 362 |
| Rozměr pneu: | 215/40 R18 |
« Frankfurt 2013 – Audi překvapilo s konceptem Nanuk Frankfurt 2013: Volkswagen Golf R! »
